3 VSPH 1182/2016-B-14
KSUL 69 INS 29750/2015 3 VSPH 1182/2016-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníků-manželů a) Radka anonymizovano , anonymizovano , IČO: 63129001, se sídlem Oploty 8, 441 01 Podbořany a b) Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Oploty 8, 441 01 Podbořany, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 29750/2015-B-9 ze dne 23. května 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 29750/2015-B-9 ze dne 23. května 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) schválil oddlužení dlužníků Radka anonymizovano a Zuzany anonymizovano (dlužníci) plněním splátkové kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníkům, aby po dobu následujících pěti let platili na pohledávky nezajištěným věřitelům dle stanoveného poměru (bod II. výroku), určil, že první splátka musí být dlužníky zaplacena do 30. 6. 2016 (bod III. výroku), uložil věřitelům označeným v bodu II. výroku sdělit insolvenčnímu správci číslo jejich bankovního účtu a variabilní symbol (bod IV. výroku), uložil dlužníkům povinnost hradit odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 1.350,-Kč, případně s DPH, insolvenčnímu správci (bod V. výroku), uložil dlužníku Radku anonymizovano povinnost provádět ze svého čistého příjmu platby na oddlužení ve výši 21.000,-Kč a poukazovat je na účet insolvenčního správce (bod VI. výroku), přikázal plátci invalidního důchodu dlužnice Zuzany anonymizovano -České správě sociálního zabezpečení, aby její invalidní důchod vyplácel insolvenčnímu správci (bod VII. výroku), uložil dlužníkům, aby částku ve výši 3.000,-Kč měsíčně obdržené na základě darovací smlouvy, platil insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku), uložil insolvenčnímu správci zasílat věřitelům platby zaslané mu v zanedbatelné výši jednou za šest měsíců (bod IX. výroku), určil pořadí uspokojení zjištěných zajištěných pohledávek věřitelů č. 2., č. 3, č. 7 a č. 9 (bod X. výroku), uložil insolvenčnímu správci nevyplácet částku určenou k uspokojení nepřezkoumané pohledávky věřitele č. 13 do okamžiku jejího řádného zjištění (bod XI. výroku), uložil insolvenčnímu správci zohlednit při plnění splátek nezajištěným věřitelům uvedené skutečnosti (bod XII. výroku), uložil insolvenčnímu správci zprávami informovat insolvenční soud a věřitelský orgán (bod XIII. výroku), uložil dlužníkům předkládat vždy k 15. prosinci a 15. červnu přehled svých příjmů (bod XIV. výroku), uložil isir.justi ce.cz dlužníkům povinnost informovat insolvenční soud v případě změny mzdy nebo jiného příjmu (bod XV. výroku), stanovil, že působnost věřitelského orgánu bude vykonávat insolvenční soud (bod XVI. výroku), uložil plátci mzdy dlužníků povinnost informovat insolvenční soud v případě skončení pracovního poměru (bod XVII. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnost provádět kontrolu plnění splátkového kalendáře, o nedbalém přístupu dlužníků neprodleně informovat insolvenční soud a podávat zprávy o průběhu oddlužení insolvenčnímu soudu každých 6 měsíců (bod XVIII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 69 INS 29750/2015-A-13, KSUL 69 INS 29750/2015-B-1 ze dne 26. 1. 2016 zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Na přezkumném jednání konaném dne 24. 3. 2016 byly přezkoumány přihlášky č. P1 až P20 a P22 až P34, jež insolvenční správce přezkoumal a v plné výši uznal. Uvedl, že přihláška pohledávky č. P21 bude přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání, do insolvenčního řízení se přihlásili zajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 131.535,59 Kč a nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 1.372.397,81 Kč (30 % z této částky představuje 411.719,34 Kč).

Dlužníky napadený bod VI. výroku insolvenční soud odůvodnil tím, že příjmová situace dlužníka Radka anonymizovano jako OSVČ představuje jeho čistý měsíční příjem ve výši 34.316,-Kč, neboť úhrn jeho příjmů za období duben 2015 až březen 2016 představuje částku ve výši 472.940,-Kč, po odečtení zákonného zdravotního pojištění ve výši 19.845,-Kč ročně a sociálního pojištění ve výši 41.305,-Kč ročně, činí jeho úhrnný čistý příjem za rok částku ve výši 411.790,-Kč. Soud nemohl zohlednit paušální náklady ve výši 60 %, neboť ty nepředstavují jeho skutečné náklady, ale pouze fiktivní náklady. Skutečné náklady dlužník nevyčíslil ani na výzvu soudu obsaženou v usnesení č.j. KSUL 69 INS 29750/2015-B-6 ze dne 20. 4. 2016 a insolvenční soud tak musel vycházet z předložených údajů na č.l. B-7/1. Dále insolvenční soud uvedl, že dlužník má k dispozici darovací smlouvu znějící na částku ve výši 3.000,-Kč, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost. Nezabavitelná část jeho příjmu činí 12.358,-Kč a zabavitelná část 21.358,-Kč. Společně s darovací smlouvou má k dispozici na úhradu nezajištěných pohledávek částku 24.358,-Kč. K příjmové situaci dlužnice Zuzany anonymizovano uvedl, že pobírá částečný invalidní důchod ve výši 3.370,-Kč, je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. Z jejího příjmu ze zaměstnání činí nezabavitelná část 9.636,-Kč a zabavitelná část 734,-Kč. Společně mají dlužníci pro účely oddlužení k dispozici částku 25.101,-Kč, po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 1.633,50 Kč činí výše splátky pro účely oddlužení 23.467,50 Kč, což za dobu pěti let trvání oddlužení představuje částku ve výši 1.408.050,-Kč a uspokojení nezajištěných věřitelů převyšující 30 % jejich pohledávek. Insolvenční soud konstatoval, že s ohledem na nestálost čistého příjmu na straně dlužníka, byla dlužníku uložena povinnost předkládat ke konci každého účetního období přehled svých příjmů a výdajů tak, aby insolvenční správce mohl provádět kontrolu, zda je z příjmů dlužníka prováděna srážka v zákonné výši.

Dále insolvenční soud, cituje ustanovení § 405 odst. 5, § 398 odst. 3, § 409 odst. 3, § 414 odst. 1, § 407, § 409, § 411, § 412, § 61 odst. 2, § 10 písm. b), § 11 odst. 1 a 2 a § 411 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), podrobněji odůvodnil ostatní body výroku.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu VI. výroku. Namítli nesprávnost určené splátky ve výši 21.000,-Kč, k níž insolvenční soud došel nesprávným výpočtem, když od celkové výše příjmu dlužníka Radka anonymizovano odečetl výdaje na zdravotní a sociální pojištění, nikoliv však výdaje vynaložené na dosažení těchto příjmů, přičemž tyto výdaje uplatňuje prostřednictvím paušálního odpočtu. Uvádí, že obsahem usnesení č.j. KSUL 69 INS 29750/2015-B-6 ze dne 20. 4. 2016, byla výzva insolvenčního soudu k doložení daňového přiznání, přehledu příjmů a výdajů a čistého příjmu. Konstatují, že za situace, kdy dlužník uplatňuje paušální odpočet výdajů, přehled skutečných výdajů nevede, proto měli být soudem vyzváni k doložení skutečných výdajů. Dále uvádí, že od listopadu 2015 do dubna 2016 činily jeho příjmy částku 269.720,-Kč, výdaje doložitelné doklady činily částku 98.120,-Kč a odvody na zdravotní a sociální pojištění činily 24.450,-Kč. Jeho celkové příjmy tak činili 147.150,-Kč, tj. 24.525,-Kč měsíčně. Jako další výdaje předkládá výdaje na udržení kvalifikace a výdaje na ochranné pomůcky. Z výše uvedeného vyplývá, že nemůže hradit splátku ve výši 21.000,-Kč. Závěrem namítá procesní pochybení insolvenčního soudu, který měl dlužníky podle § 118a o.s.ř. poučit při jednání, pokud nebyly vylíčeny všechny důležité skutečnosti. V protokolu z jednání ze dne 24. 3. 2016 navíc vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem činí 18.102,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

K přípustnosti odvolání proti napadenému usnesení:

Podle § 406 odst. 4 InsZ proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek, který proti tomu hlasoval.

Z výše uvedené právní úpravy plyne, že proti rozhodnutí o schválení oddlužení nesvědčí dlužníkovi, jemuž bylo vyhověno, právo podat odvolání.

V projednávané věci sice bylo dlužníkům vyhověno potud, že bylo schváleno jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak při kalkulaci nabídky insolvenční soud vycházel v případě dlužníka z nezabavitelné částky 21.000,-Kč, přestože v insolvenčním návrhu, resp. návrhu na povolení oddlužení vycházel z toho, že tato částka bude činit 18.000,-Kč.

Odvolací soud tak dovodil, že insolvenční soud návrhu dlužníků zcela nevyhověl, a že nápravu nelze zjednat jinak než v odvolacím řízení, a proto dlužníkům v projednávané věci svědčí právo se proti napadenému usnesení odvolat, neboť jen tak lze vyloučit případnou libovůli insolvenčního soudu.

K věci samé:

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu (ZDP), mezi příjmy ze samostatné činnosti patří mimo jiné i příjmy ze živnostenského podnikání.

Podle § 7 odst. 7 písm. b) ZDP neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši 60 % z příjmů ze živnostenského podnikání, tj. podle § 7 odstavce 1 písm. b) z příjmů ze živností řemeslných, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 1.200.000,-Kč

Podle § 7 odst. 8 ZDP uplatní-li poplatník výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Poplatník, který uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP, je povinen vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením KSUL 69 INS 29750/2015-B-6 ze dne 20. 4. 2016 insolvenční soud vyzval dlužníka Radka Svobodu k předložení daňového přiznání k dani z příjmu za rok 2015 a k přehledu příjmů a výdajů s uvedením čistého příjmu za měsíce duben 2015 až březen 2016, a to včetně nákladů na pojistném na sociálním a zdravotním pojištění. Dlužník k této výzvě předložil přehled své příjmové situace, z níž se podává, že jeho souhrnný hrubý příjem za období duben 2015 až březen 2016 činí 472.940,-Kč, náklady na dosažení těchto příjmů dlužník odvádí ve formě paušální částky ve výši 60 %, která z daného hrubého příjmu činí 283.764,-Kč, výdaje na veřejné zdravotní pojištění odvedl ve výši 19.845,-Kč a na sociální pojištění ve výši 41.305,-Kč, jeho celkový souhrnný čistý příjem tak činí 128.026,-Kč. Z daňového přiznání dlužníka Radka anonymizovano za zdaňovací období za rok 2015 vyplývá, že jeho příjmy činily 310.560,-Kč, paušální výdaje ve výši 60 % činily 186.336,-Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji (dílčí základ daně) představoval částku ve výši 124.224,-Kč.

Odvolací soud se ztotožnil s odvolací argumentací dlužníků, že není namístě závěr insolvenčního soudu o tom, že dlužníkovi čisté příjmy tvoří veškeré jeho příjmy po odečtení výdajů na pojistném na zdravotním a sociálním pojištění bez toho, že by zohlednil i míru skutečných (nikoli paušálních) výdajů vynaložených dlužníkem na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů. Jak vyplývá z § 7 odst. 7 písm. b) ZDP, tato úprava umožňuje poplatníku daně z příjmu (tedy dlužníku) v případě řemeslné živnosti (jíž dlužník vykonává, v daňovém přiznání uvedl jako druh vykonávané činnosti svařování a zámečnictví), zvolit si způsob, jímž uplatní odpočet výdajů buď v jejich prokázané (skutečné) výši, anebo v paušální částce stanovené uvedenými procenty. V žádném případě to však neznamená, že by poplatník při zvoleném způsobu odpočtu výdajů v paušální výši měl i v této výši skutečné výdaje (tento způsob uplatnění výdajů nevylučuje, že by mohl mít poplatník skutečné výdaje vyšší než v paušální částce) nebo naopak, že by dlužník nevynaložil na dosažení svých příjmu vůbec žádné výdaje, jak v tomto konkrétním případě nesprávně dovozuje insolvenční soud. Pro účely získání čistého měsíčního příjmu dlužníka proto nelze vycházet z jeho souhrnných hrubých příjmů, od nichž je pouze proveden odečet zdravotního a sociálního pojištění, bez toho aniž by ze strany dlužníka byly nejdříve tvrzeny a následně prokázány jeho skutečné výdaje a ty následně od jeho hrubých příjmů rovněž odečteny.

V důsledku tohoto nesprávného závěru insolvenčního soudu tedy nelze stanovit ekonomickou nabídku dlužníka, jenž má představovat dlužníkův čistý příjem za celý rok přepočtený na měsíční čistý příjem použitelný pro oddlužení splátkovým kalendářem. Dlužník je povinen tvrdit a následně prokázat výdaje, které skutečně na dosažení svých příjmů vynaložil, přičemž v dané věci dlužník dosud takové skutečnosti ani netvrdil. K tomu ho musí soud prvního stupně řádně vyzvat a na základě těchto doložených skutečností nově zjistit skutkový stav.

Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení před insolvenčním soudem bylo z uvedených důvodů zatíženo procesní vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o výši splátky dlužníka, a že za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Proto odvolací soud napadené usnesení v bodě VI. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) InsZ zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) InsZ insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž soud znovu dlužníka vyzve k doložení jeho skutečných nákladů a rozhodne výši jeho splátky teprve poté, co postaví najisto, jaká je výše jeho čistého měsíčního příjmu a znovu rozhodne o výši jeho měsíční splátky pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková