3 VSPH 1181/2012-A-22
KSLB 82 INS 15868/2012 3 VSPH 1181/2012-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Vladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou 6, Vrkoslavice, Dobrá Voda 3883/19, zahájené na návrh věřitele SLAVIA INVEST a.s., IČO 25874501, se sídlem Praha 6-Veleslavín, Křenova 439/7, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 15868/2012-A-13, ze dne 16. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 15868/2012-A-13, ze dne 16. srpna 2012, se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč na účet nebo do pokladny Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 82 INS 15868/2012-A-13, ze dne 16. srpna 2012, uložil společnosti SLAVIA INVEST a.s. se sídlem Praha 6-Veleslavín, Křenova 439/7 (dále jen navrhovatel), aby zaplatil do sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení dlužníka Vladislava anonymizovano (dále jen dlužník) bylo zahájeno dne 29.6.2012, kdy byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh navrhovatele. Soud nejprve citoval ustanovení § 108 IZ a poté uvedl, že dlužníku uložil usnesením ze dne 3.7.2012, aby se ve lhůtě 7 kalendářních dnů vyjádřil k insolvenčnímu návrhu. Toto usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 19.7.2012. Dlužník se však k insolvenčnímu návrhu nikterak nevyjádřil. Při úvaze o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení soud prvního stupně vyšel z údajů obsažených v insolvenčním návrhu. Dlužník je sice vlastníkem nemovitosti, není ovšem jisté, zda výtěžek zpeněžení majetkové podstaty bude postačovat na úhradu nákladů insolvenčního řízení, přičemž v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (případně předběžného správce).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal, že soud prvního stupně při svém rozhodování absolutně nezohlednil skutečnost, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku, jehož zpeněžení postačí ke krytí nákladů řízení včetně odměny a výdajů insolvenčního správce. Hodnota nemovitého majetku ve výlučném vlastnictví dlužníka (nemovitosti zapsané na LV č. 7034 v k.ú. Vrkoslavice) činí dle znaleckého posudku Znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals s.r.o. ze dne 16.11.2011 552.000,-Kč. Je proto dle odvolatele nepochybné, že nemovitosti dlužníka budou mít zcela jistě vyšší hodnotu než 45.000,-Kč, tj. hodnotu vyšší, než jaká je napadeným usnesením stanovená výše zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka insolvenčním návrhem ze dne 28.6.2012, v němž specifikoval svou splatnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 870.746,34 Kč včetně příslušenství, z titulu nesplaceného úvěru. Pohledávka navrhovatele vyplývající z této smlouvy byla na základě zástavní smlouvy ze dne 7.2.2011, s právními účinky vkladu práva ke dni 8.2.2011, ve prospěch navrhovatele zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužníka, a to k bytové jednotce č. 3883/2 a spoluvlastnickému podílu o velikosti 904/1505 v budově a na společných částech budovy č.p. 38839, na LV 7032, příslušné k části obce Vrkoslavice, postavené na pozemku p.č. 769 ( k.ú. Vrkoslavice obec a okres Jablonec nad Nisou). Navrhovatel označil další věřitele-Bohemia Faktoring, s.r.o. (pohledávka ve výši 134 tis. Kč), RWE Energie, a.s. (pohledávky ve výši 5 tis. Kč a 25,5 tis. Kč), Vodafone Czech Republic, a.s. (pohledávka ve výši 3 tis. Kč), ČSOB Pojišťovna, a.s. (pohledávka ve výši 620,-Kč) a RWE GasNet, s.r.o. (pohledávka ve výši 2 tis. Kč); vyšel přitom z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Navrhovatel též doložil, že dlužník je podílovým spoluvlastníkem pozemků p.č. 767/1, 768,770 (vše zahrady) zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, na listu vlastnictví č. 1659, pro k.ú. Vrkoslavice, obec a okres Jablonec nad Nisou.

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 3.7.2012, č.j. KSLB 82 INS 15868/2012-A-5, dlužníka vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil jednak k insolvenčnímu návrhu, jednak k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a aby předložil seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých věřitelů. Soud doručoval dlužníkovi výzvu na adresu označenou v insolvenčním návrhu; dlužník si písemnost v úložní době nevyzvedl, byla proto vložena do domovní schránky dne 20.7.2012. Dlužník na výzvu soudu nikterak nereagoval.

S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka, který dosud ani není dostatečně specifikován (dlužník se prozatím k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil a seznam svého majetku dosud nepředložil), nelze s dostatečnou jistotou předvídat, zda zpeněžením dlužníkova nemovitého majetku budou získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, či v jakém časovém horizontu se tak stane. Přitom je zřejmé, že sám proces zpeněžování tohoto majetku insolvenčním správcem (nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek) si vyžádá náklady, které při absenci finančních prostředků dlužníka je nutno zajistit zálohou. Jelikož však určitý výtěžek z následného zpeněžení dlužníkova majetku lze zřejmě očekávat, považuje odvolací soud za postačující požadovat po navrhovateli k zajištění úhrady sledovaných nákladů insolvenčního řízení zálohu ve výši 30.000,-Kč.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. prosince 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová