3 VSPH 1180/2012-A-16
KSPL 54 INS 12896/2012 3 VSPH 1180/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavanova 216/15, Plzeň, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2012, č.j. KSPL 54 INS 12896/2012-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2012, č.j. KSPL 54 INS 12896/2012-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25.6.2012, č.j. KSPL 54 INS 12896/2012-A-8, uložil Zdeňce anonymizovano (dále jen dlužnice), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě do sedmi dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice má splatné závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 151.283,-Kč. Dlužnice je vdovou, nemá vyživovací povinnost a pobírá starobní důchod ve výši 12.474,-Kč. Soud konstatoval, že náklady insolvenčního řízení mohou představovat i jiné výdaje, než jaké vyžádá uspokojení nároků správce, a v dané fázi insolvenčního řízení není postaveno najisto, zda bude oddlužení povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (viz § 404 až 406 IZ); předjímat nelze ani to, zda schválené oddlužení nebude eventuelně zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají podle soudu vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce příslušející dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. dosahuje nejméně 45 tis. Kč. Rozhodnutí o záloze je též odvislé od předpokladu výtěžku dosažitelného zpeněžením dlužníkova majetku. I v případě, že bude soudem rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice formou plnění splátkového kalendáře, nelze vyloučit nárok insolvenčního správce na náhradu nákladů za období od rozhodnutí o úpadku. Insolvenční soud proto považoval zálohu s přihlédnutím k očekávaným výdajům-zejména k výdajům na odměnu a náhradu nákladů správce za období od rozhodnutí o úpadku-za přiměřenou, tj. ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že z odůvodnění jasně nevyplývá, dle čeho soud dospěl k závěru, že dlužnice nebude mít dostatek finančních prostředků na odměnu insolvenčního správce. Dlužnice má za to, že vzhledem k jejímu vysokému starobnímu důchodu, finanční výpomoci od vnuka a i též s přihlédnutím k tomu, že si našla brigádu, bude její příjem dostatečný a zálohy na náklady insolvenčního řízení proto není třeba. V doplnění odvolání dlužnice dále uvedla, že ze starobního důchodu je jí srážena exekuce sociální správou a zbytek peněz ze starobního důchodu postačí jen na nájemné a energie v Domově pokojného stáří. Dlužnice proto nemá žádné finanční prostředky na zaplacení požadované zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu se podává, že se dlužnice spolu s insolvenčním návrhem domáhala povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice je vdova, přičemž její měsíční příjem se sestává z vdovského a starobního důchodu ve výši 12.474,-Kč. Ze seznamu majetku a závazků se podává, že dlužnice má 8 věřitelů s celkovými pohledávkami ve výši 151.283,-Kč; jediným jejím majetkem je mobilní telefon a obvyklé vybavení domácnosti v ceně obvyklé ve výši 6.000,-Kč.

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z toho plyne, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z dosud doložených údajů o majetkových poměrech dlužnice se podává, že by dlužnice byla schopna při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit více než 30 % svých závazků. Je tedy namístě stanovit odpovídající výši zálohy v relaci k předpokládané odměně a hotovým výdajům insolvenčního správce při oddlužení (§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a to tak, aby v jeho počáteční fázi nechyběly finanční prostředky k úhradě těchto nároků insolvenčního správce. Insolvenční správce má nárok na hotové výdaje a odměnu i za dobu od zjištění úpadku do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jde o prokázané hotové výdaje (v limitech dle vyhlášky) a o odměnu určenou soudem dle § 5 vyhlášky v přiměřené výši; takto bude honorována správcova činnost při zjištění a soupisu majetkové podstaty a při přezkumu. Odměnu přiměřenou této činnosti je tedy nutné předpokládat minimálně ve výši 5.000,-Kč. Není důvodu hodnotit takovou činnost správce jinak při konkursu a jinak při oddlužení. Insolvenčním soudem stanovená výše zálohy je tedy přiměřená.

Soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. prosince 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová