3 VSPH 1179/2010-B-22
KSLB 76 INS 413/2010 3 VSPH 1179/2010-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Víta anonymizovano , anonymizovano , bytem Ralsko-Kuřívody 503, o odvolání insolvenčního správce IREKON, v.o.s. se sídlem v Turnově, Palackého 211, identifikační číslo 28781309, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 413/2010-B-12 ze dne 12. listopadu 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 413/2010-B-12 ze dne 12. listopadu 2010 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v insolvenčním řízení dlužníka Víta anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSLB 76 INS 413/2010-B-12 ze dne 12.11.2010 rozhodl, že insolvenčnímu správci IREKON, v.o.s. nepřiznává odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2.172,-Kč za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že k návrhu dlužníka usnesením ze dne 26.1.2010 rozhodl o jeho úpadku, povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil IREKON, v.o.s. (dále též jen správce). Usnesením č.j. KSLB 76 INS 413/2010-B-6 ze dne 24.3.2010 na základě výsledků přezkumného jednání soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, stanovil mu podmínky plnění splátkového kalendáře a podle § 38 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen prováděcí vyhláška) určil výši a způsob placení odměny insolvenčního správce. Pod bodem V. výroku mu uložil, aby si z částky sražené dlužníku ponechal za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře částku 900,-Kč, z toho 750,-Kč jako odměnu insolvenčního správce a částku 150,-Kč jako paušální náhradu hotových výdajů, a to navýšenou o příslušnou DPH. Takto stanovená odměna a náhrada hotových výdajů náleží správci od okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, tj. od jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 407 odst. 1 IZ) dne 24.3.2010.

Podáním ze dne 20.10.2010 předložil správce vyúčtování odměny a hotových výdajů za období od ustanovení do funkce do schválení oddlužení a požádal soud, aby mu za toto období (za 2 měsíce) přiznal odměnu a hotové výdaje v celkové výši 2.172,-Kč s tím, že má nárok na odměnu 2x 900,-Kč a na náhradu hotových výdajů -poštovného ve výši 2x 26,-Kč a jízdného k přezkumnému jednání ve výši 320,53 Kč. Uplatněný nárok zdůvodnil správce pouze odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B. S názorem vyjádřeným v tomto rozhodnutí odvolacího soudu se insolvenční soud neztotožnil. Naopak upozornil na nejednotnost rozhodovací praxe odvolacího soudu s poukazem na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 46 INS 1474/2010, 1 VSPH 373/2010-B ze dne 16.7.2010, podle něhož jsou náklady správce kryty paušálně náhradou přiznanou od účinků schváleného oddlužení, a proto mu nelze přiznat náhradu za období předcházející měsíci, kdy nastaly účinky oddlužení. Soud prvního stupně považoval tyto závěry za správné a dovodil, že obdobně je třeba postupovat i v případě odměny správce. Odkázal na úpravu § 38 IZ, na příslušnou část důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu a na úpravu odměny a náhrady hotových výdajů v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky. Z nich dedukoval, že pokud prováděcí vyhláška upravuje tyto nároky správce výslovně jen paušální částkou za každý započatý měsíc trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, nikoli též za předcházející období od rozhodnutí o úpadku, nejde o opomenutí zákonodárce, ale o záměr. Zákonodárce dal jasně najevo úmysl vázat odměnu insolvenčního správce na jeho faktickou činnost, a to také učinil stanovením oné paušální částky jeho odměny, jež pokrývá i správcovu činnost před schválením oddlužení splátkovým kalendářem.

Jiným, správcem prosazovaným výkladem by podle názoru soudu prvního stupně došlo k neoprávněnému zásahu do práv dlužníka i věřitelů, neboť odměna správce je dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkou za majetkovou podstatou uspokojovanou po rozhodnutí o úpadku kdykoli a přednostně, před nároky ostatních nezajištěných věřitelů. Za nesprávný přitom považoval i závěr zmíněného usnesení odvolacího soudu sen. zn. 1 VSPH 620/2010, podle nějž není-li možno správcovu odměnu za období před schválením oddlužení splátkovým kalendářem uhradit ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí se z prostředků státu. Soud prvního stupně zdůraznil, že v souladu s judikaturou odvolacího soudu není při očekávaném oddlužení záloha požadována, přičemž úhrada odměny insolvenčního správce z odpočtových prostředků státu, již předpokládá § 38 odst. 2 IZ, by měla být zcela výjimečným případem.

Obdobné závěry dovodil soud i ohledně správcem požadované náhrady hotových výdajů za období předcházející schválení oddlužení splátkovým kalendářem s tím, že i tyto pokrývá paušální částka stanovená v § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky. Poukázal přitom i na § 39 odst. 2 IZ, podle nějž náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého. Z uvedených důvodů soud správci požadovanou odměnu ani náhradu hotových výdajů za období do schválení oddlužení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se správce včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a aby mu odměnu za měsíce únor a březen 2010 ve výši 1.800,-Kč a náhradu hotových výdajů v celkové výši 372,53 Kč přiznal. Namítal, že výkon své činnosti zahájil bezodkladně po ustanovení do funkce, k němuž došlo s rozhodnutím o úpadku dlužníka usnesením ze dne 26.1.2010. Učinil celou řadu popsaných úkonů směřujících ke zjištění majetkových a příjmových poměrů dlužníka, uskutečnil s ním osobní setkání za účelem podání zprávy na schůzi věřitelů a přezkoumal všechny pohledávky, jež byly do insolvenčního řízení přihlášeny. Vyjádřil názor, že právě na základě takových skutečností Vrchní soud v Praze v odůvodnění usnesení sen. zn. 1 VSPH 620/2010-B dovodil, že správce má za předmětnou činnost nárok na náhradu hotových výdajů i na odměnu, pokud je uplatnil. Závěry tohoto usnesení nejsou podle správce důkazem nejednotnosti judikatury odvolacího soudu, ale jsou výrazem jejího vývoje, který názory vyslovené v dřívějším usnesení sen. zn. 1 VSPH 373/2010 překonal. V souladu s tím správce v dané věci požadoval přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených do doby účinků schváleného oddlužení a přiznání odměny za výkon své činnosti do konce měsíce předcházejícího měsíci, v němž účinky schváleného oddlužení nastaly. Výši své odměny za předmětné období správce odvodil od výše paušální měsíční odměny náležející mu za každý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení, již považuje za naprosto přiměřenou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) prováděcí vyhláška stanoví výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Podle názoru odvolacího soudu není žádné opory pro závěr, že paušální odměna insolvenčního správce stanovená za každý měsíc splátkového kalendáře v § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky honoruje současně i jeho činnost před rozhodnutím o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, tj. jeho činnost zahrnující mj. vždy zjišťování a soupis majetkové podstaty a přezkoumání přihlášených pohledávek, a že také hotové výdaje spojené s touto činností správce jsou kryty následnou paušální měsíční náhradou stanovenou pro dobu trvání splátkového kalendáře v § 7 odst. 4 téže vyhlášky. Opačný názor prosazovaný soudem prvního stupně pokládá odvolací soud za zjevně nepřijatelný; vedl by totiž k absurdnímu závěru, že pokud funkce insolvenčního správce ustanoveného v rozhodnutí o úpadku bude před schválením oddlužení splátkovým kalendářem ukončena (např. v důsledku jeho odvolání dle usnesení schůze věřitelů konané po přezkumném jednání-§ 29 IZ), pak insolvenční správce nemá za svoji dosud vykonanou činnost nárok na žádnou odměnu ani nárok na náhradu hotových výdajů s touto činností účelně (důvodně) vynaložených.

Pokud jde o soudem prvního stupně tvrzený rozpor v judikatorní činnosti odvolacího soudu, považoval odvolací soud za nutné uvést, že usnesení sp. zn. KSUL 46 INS 1474/2010, 1 VSPH 373/2010-B ze dne 16.7.2010 se vztahovalo jen ke správcem napadenému výroku usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, jímž mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů od okamžiku schválení oddlužení (šlo o otázku splatnosti odměny a náhrady hotových výdajů za měsíc, kdy došlo ke schválení oddlužení). K nároku na náhradu hotových výdajů za předcházející období se odvolací soud v tomto usnesení autoritativně nevyjádřil s ohledem na vymezení odvolacích námitek. Proto okrajovou poznámku odvolacího soudu ohledně této okolnosti zjevně nelze považovat za výsledek sjednocující a závazné judikatorní činnosti.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2010). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Na tomto závěru odvolací soud setrvává s tím, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 IZ a § 8 prováděcí vyhlášky ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Teprve nelze-li správcovy nároky zcela nebo zčásti uspokojit z těchto zdrojů, mohou být (každý nejvýše do výše 50.000,-Kč) uhrazeny státem. Tyto okolnosti věci insolvenční soud při rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení musí brát pro případ očekávaného oddlužení splátkovým kalendářem v úvahu, a zdejší soud z toho také při přezkoumávání rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy vychází (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 či usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 10629/2010, 3 VSPH 924/2010-A ze dne 30.3.2011).

V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesením č.j. KSLB 76 INS 413/2010-A-9 ze dne 26.1.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž usnesením č.j. KSLB 76 INS 413/2010-B-6 ze dne 24.3.2010 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, uložil mu hradit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce od dubna 2010 příslušné měsíční splátky a správci odměnu 2x 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč měsíčně, a to vč. DPH. Podáním ze dne 20.10.2010 se správce domáhal za období od ustanovení do funkce (od rozhodnutí o úpadku) do schválení oddlužení přiznání odměny ve výši 1.800,-Kč a hotových výdajů (poštovné a cestovné) v celkové výši 372,53 Kč. Soud prvního stupně mu tyto nároky nepřiznal, když veden nesprávným právním názorem, že insolvenční správce v případě schválení oddlužení splátkovým kalendářem právo na jinou odměnu a náhradu hotových výdajů než stanovenou v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky zásadně nemá, nikterak nezkoumal, zda uplatněná odměna je činnosti správce vykonané v předmětném předcházejícím období dle § 5 vyhlášky přiměřená, a zda jsou odůvodněné i jeho hotové výdaje, jež jako svůj náklad vynaložený v souvislosti s touto činností vyúčtoval.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-o požadavku insolvenčního správce na rozhodnutí o jeho nárocích za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře znovu rozhodne. Pokud mu tyto nároky přizná, promítne je co přednostní pohledávky do usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem příslušnou změnou tohoto usnesení, neboť záloha na náklady insolvenčního řízení co náhradní zdroj uspokojení takových pohledávek k dispozici není (její zaplacení nebylo po dlužníku soudem požadováno).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová