3 VSPH 1176/2010-A-8
KSPL 27 INS 12674/2010 3 VSPH 1176/2010-A-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hošťce 245, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 12674/2010-A-3 ze dne 5. listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 12674/2010-A-3 ze dne 5. listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 12674/2010-A-3 ze dne 5.11.2010 odmítl insolvenční návrh dlužnice Pavlíny anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 27.10.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře. Soud poukázal na § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž musí dlužník v insolvenčním návrhu uvést mimo jiné i rozhodující skutečnosti, které jeho úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Soud vycházel z toho, že takovou rozhodující skutečností je vždy i tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů se závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopen splácet. Jinak nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu je dlužník v prodlení s plněním svých závazků, a nelze pak ani přijmout závěr, že je v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ. V tom směru však dlužnice v kolonce č. 21 návrhu pouze žádala o osobní bankrot, aniž by jakékoli rozhodující skutečnosti uvedla.

Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje předepsané náležitosti. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a aniž by dlužnici vyzýval k odstranění vad jejího návrhu dle § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), bez dalšího insolvenční návrh odmítl. Současně dlužnici poučil, že jí nic nebrání, aby po právní moci tohoto usnesení podala nový-řádný-insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala. K doplnění kolonky 21 návrhu na povolení oddlužení uvedla, že je samoživitelka, má 2 nezletilé děti a nepobírá žádnou sociální podporu, jen sociální příplatek, přídavky na děti a příplatek na bydlení v celkové výši 5.735,-Kč měsíčně. Domnívala se, že vše je patrno již z toho, co uvedla v kolonce 9 návrhu. Ze svého příjmu chtěla uhradit formou splátkového kalendáře dlužnou částku uvedenou v kolonce 14 návrhu. I kdyby musela podat nový návrh, určitě tak učiní, neboť není pro ní jiného řešení než oddlužení. Bydlí v pohraničí, kde nemá možnost najít zaměstnání, když má jen základní vzdělání. Proto dlužnice žádá, aby s ohledem na její mimořádně komplikovanou osobní situaci bylo jejímu návrhu na oddlužení vyhověno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ, tj. zejména seznamem dlužníkova majetku včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků, seznamem jeho závazků s uvedením věřitelů a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené předepsanými náležitostmi, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu nevyznačila, zda se domáhá rozhodnutí o svém úpadku nebo hrozícím úpadku. Místo toho jen uvedla, že žádá o vyhlášení osobního bankrotu , přičemž nevylíčila žádné skutečnosti, které by její úpadek či hrozící úpadek osvědčovaly. Seznamy majetku a závazků předepsané v § 104 odst. 1 IZ dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-13 a 14-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné zde dlužnicí-v kolonkách č. 13,14 a 16 -také náležitosti seznamů dle § 104 IZ nemají: nejde o seznamy, jejichž údaje by byly završeny povinným-do listiny vtěleným-podepsaným prohlášením dlužnice o správnosti a úplnosti toho kterého seznamu, přičemž majetek dlužnice (byt v osobním vlastnictví a vybavení bytu) není nijak specifikován, a dále uvedení věřitelé dlužnice nejsou označeni způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ, který je třeba dodržet jak u osob uvedených v seznamech majetku a závazků (§ 104 odst. 4 IZ), tak u osob uvedených i v insolvenčním návrhu a v návrhu na povolení oddlužení (§ 392 odst. 4 IZ).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (včetně své příjmové situace), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její případný úpadek dle § 3 odst. 1 IZ nebo hrozící úpadek dle § 3 odst. 4 IZ osvědčovaly, a dokonce ani neuvedla, čeho se insolvenčním návrhem domáhá, přestože jde o obligatorní náležitosti tohoto návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala, a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. Nutno zdůraznit, že seznamy majetku a závazků představující povinnou přílohu insolvenčního návrhu slouží současně i jako příloha vyžadovaná v § 392 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení, přičemž pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ opatřit seznam majetku u každé položky údaji o jeho pořizovací ceně věcí a aktuální obvyklé ceně ke dni pořízení seznamu, podložené u nemovitostí a u každého majetku sloužícího k zajištění vždy znaleckým oceněním. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je ovšem vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře-viz § 398 IZ), při zaplacení přednostních nároků insolvenčního správce v celkové výši 54 tis. Kč (bez DPH), nabídnout svým nezajištěným věřitelům celkové uspokojení jejich pohledávek alespoň ve třicetiprocentním rozsahu (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení dlužník navrhl, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 4 IZ). I kdyby tedy dlužník navrhl provést oddlužení splátkovým kalendářem, může být provedeno zpeněžením majetkové podstaty (dlužníkova majetku), pokud jedině touto formou bude možno dosáhnout alespoň minimálního zákonného uspokojení nezajištěných věřitelů, či pokud bude věřitelům skýtat vyšší míru uspokojení, než jakou lze očekávat při splátkovém kalendáři. Vzhledem ke skladbě a rozsahu příjmů dlužnice však nutno zdůraznit, že jí uváděný příspěvek na bydlení (ani peněžité dávky sociální péče a dávky pomoci v hmotné nouzi) nepatří podle § 398 odst. 3 IZ ve spojení s § 317 odst. 2 o.s.ř. mezi příjmy, jež mohou být k plnění splátkového kalendáře použity. Dlužníku, který sám žádné postižitelné příjmy nemá, nebo u nějž takové příjmy nejsou pro případ oddlužení splátkovým kalendářem dostatečné, může nabídnout relevantní formu pomoci třetí osoba, a to přistoupením k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 větě první IZ), anebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho příjmů) určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod). Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužníkem a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy. (K uvedenému podrobněji viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A ze dne 15.9.2010).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 12. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová