3 VSPH 1175/2012-B-38
KSPL 29 INS 8013/2012 3 VSPH 1175/2012-B-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem Heřmanova Huť, Tyršova 210, zahájené na návrh věřitele Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kladno, Vodárenská 2715, zastoupeného JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem Kladno, T.G. Masaryka 108, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. července 2012, č.j. KSPL 29 INS 8013/2012-B-1,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. července 2012, č.j. KSPL 29 INS 8013/2012-B-1, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. července 2012, č.j. KSPL 29 INS 8013/2012-B-1, v bodě I. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs a v bodě II. výroku vyslovil, že bude projednán jako nepatrný.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení ve věci dlužníka (Karla Kopči-dále jen dlužník) bylo zahájeno dne 3.4.2012 na návrh věřitele Romana anonymizovano (dále jen navrhovatel). Soud prvního stupně dále uvedl, že dlužníku zaslal insolvenční návrh spolu s usnesením-výzvami ohledně stanoviska dlužníka k návrhu a k předložení seznamu majetku, závazků a dalších listin dle § 104 odst. 1 IZ s odkazem na ust. § 128 odst. 3 IZ zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), s poučením, že nevyjádří-li se dlužník k výroku I. stanoveným způsobem, bude mít soud za to, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje, a dále s poučením, že návrh na povolení oddlužení dlužníka-nepodnikatele lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu s tím, že bude-li podán opožděně nebo někým, kdo tomu nebyl oprávněn, soud jej odmítne. Předmětné usnesení bylo dlužníku doručeno 13.4.2012, dlužník se k němu vyjádřil podáním doručeným soudu 20.4.2012, avšak návrh na povolení oddlužení nepodal.

Usnesením z 12.6.2012, č.j. KSPL 29 INS 8013/2012-A-13, jež nabylo právní moci ve shodný den, zjistil úpadek dlužníka, neboť vycházel ze skutečnosti, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje, avšak nestanovil způsob řešení dlužníkova úpadku, neboť v době rozhodování připadaly v úvahu dva možné způsoby jeho řešení, a to konkurs nebo oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dlužník nepodal ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu návrh na povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 IZ, je jediným možným řešením dlužníkova úpadku konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ, neboť v řízení nebylo prokázáno, že byl dlužník podnikající fyzickou osobou a měl dluhy z podnikání.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, byl osvobozen do soudních poplatků a byl mu ustanoven právní zástupce. Namítl, že soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového i právního stavu věci, neměl právo navrhnout důkazy na svou obranu a o svých procesních právech nebyl řádně poučen, neboť na jeho základě by požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení. Dnes ví, že měl podat i odvolání proti rozhodnutí o úpadku. Pokračoval, že nemá přístup k internetu, že celý život pracoval jako sklář ve sklárně Heřmanova Huť spolu s rodinou, avšak z důvodu likvidace sklárny byl propuštěn on i členové jeho rodiny ze zaměstnání, což byl počátek jeho finančních potíží. Z jednání před soudem se omluvil ze zdravotních důvodů a očekával, že bude odročeno, souhlas k tomu, že by v tak závažné věci bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nedal. Chtěl k jednání zplnomocnit manželku, avšak JUDr. Ulčová (insolvenční správkyně) mu sdělila, že to není možné. Manželka pracuje v nemocnici v Plzni jako zdravotní sestra, avšak nemají prostředky, aby dluhy zaplatili najednou. Navrhovateli dluží 80 tis. Kč a úroky, které požadoval, mnohonásobně převýšili původní pohledávku, přesto je až do ztráty zaměstnání splácel, poté však pod navrhovatelovou hrozbou prodeje bytu podepsal listiny, jež rozporuje, neboť tak učinil pod nátlakem a výhružkami a jeho celou pohledávku popírá. Vše vysvětlil insolvenční správkyni, jež slíbila, že učiní veškeré kroky k popření této pohledávky a podá i trestní oznámení pro lichvu, avšak nic z toho neučinila, naopak bez jeho účasti činila kroky, jimiž ho poškodila; proto současně podává insolvenčnímu soudu návrh na její zproštění z funkce.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c), d) IZ], přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Dle závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 110/2011), smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne .

Z výše uvedeného plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Z obsahu usnesení č.j. KSPL 29 INS 8013/2012-A-6, ze dne 6.4.2012, se podává, že soud v bodech I. až IV. výroku vyzval dlužníka k písemnému vyjádření k insolvenčnímu návrhu, k vyjádření, zda se vzdává práva účasti na projednání věci, v případě, že je podnikatelem, zda jeho obrat za poslední předcházející účetní období přesahoval 2.000.000,-Kč, a k předložení seznamů uvedených v § 104 odst. 1 IZ s uvedením jeho obsahových náležitostí. V bodu V. soud uložil dlužníku podle § 392 IZ pro případ, že podá návrh na povolení oddlužení, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení připojil k návrhu na povolení oddlužení seznamy majetku a závazků s uvedením obsahových náležitostí, listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední tři roky a písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl s tím, že hodnota plnění, které obdrží při oddlužení, bude nižší než 30 % jeho pohledávky. Poučení o návrhu na povolení oddlužení soud prvního stupně formuloval takto: Návrh na povolení oddlužení v případě dlužníka-nepodnikatele-lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu zvláštním způsobem dlužníku, a to včetně příloh. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. Nebudou-li ve lhůtě podle výroku V. doplněny přílohy, příp. nebudou obsahovat zákonem požadované náležitosti, soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Odvolací soud dospěl k závěru, že uvedené poučení neodpovídalo zcela požadavkům na ně kladeným. Soud prvního stupně sice uvedl, že návrh na oddlužení může podat osoba, jež není podnikatelem, avšak nepoučil již dlužníka o tom, že vedle této podmínky je ještě pro splnění předpokladů pro oddlužení, aby neměl dluhy z podnikání, a že návrh na povolení oddlužení může dlužník podat ve stanovené lhůtě od doručení insolvenčního návrhu, jenž se mu doručuje zvláštním způsobem (podle § 75 IZ a § 103 odst. 4 IZ do vlastních rukou). Odvolací soud považuje soudem zvolenou formulaci o doručení za ne zcela nesrozumitelnou, neboť se z ní jasně nepodává, kdy dojde k doručení insolvenčního návrhu. V předmětném poučení však absentuje jakákoliv zmínka o tom, že návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat prostřednictvím shora označeného formuláře, o němž v celém textu usnesení není jakékoliv zmínky.

Ze shora uvedených (procesních) důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je předčasné, neboť dlužníku dosud neuplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová