3 VSPH 1169/2013-A-17
MSPH 77 INS 15584/2013 3 VSPH 1169/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Zlatuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Kašperské hory, Náměstí 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 15584/2013-A-9 ze dne 14. června 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 15584/2013-A-9 z 14.6.2013 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze 14.6.2013 uložil dlužníkovi zaplatit do pěti dnů od právní moci usnesení zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí, které vydal v rámci řízení zahájeného insolvenčním návrhem dlužníka spojeného s návrhem na oddlužení, odůvodnil soud odkazem na § 108 odst. 1 a 2, § 395 odst. 1 písm. b) a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že celková výše závazků dlužníka činí 724.558,-Kč (žádný závazek nepochází z podnikatelské činnosti) a výše čistého příjmu dlužníka činí 13.000,-Kč (mzda 11.500,-Kč a plnění 1.500,-Kč na základě smlouvy o důchodu). Insolvenčnímu správci náleží náhrada hotových výdajů a záloha na odměnu v měsíční výši celkem 1.089,-Kč. 30 % závazků činí 217.367,-Kč, avšak dlužník by byl schopen zaplatit v průběhu 5 let svým nezajištěným věřitelům jen 212.000,-Kč, což představuje 29 % z celkové výše závazků. Dlužník nesdělil soudu, že by některý z věřitelů souhlasil s nižším plněním; dále dlužník nemá reálně zpeněžitelný majetek, který by mohl sloužit k uspokojení věřitelů. Soud má za to, že nelze úpadek dlužníka řešit oddlužením dle § 389 a násl. IZ a jediným způsobem řešení úpadku je konkurs. V takovém případě činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč a 21 % DPH. Soud proto postupoval v souladu s § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Nad rámec uvedeného soud uvedl, že nic dlužníkovi nebrání podat insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení znovu v době, kdy zvýší svůj měsíční příjem nebo zmenší objem svých pohledávek tak, aby byl schopen zaplatit v průběhu 5 let alespoň 30 % jejich nezajištěných pohledávek.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl snížit zálohu. Odvolání odůvodnil tím, že výpočet soudu, který se svou výší 29 % velmi blíží zákonné hranici 30 %, je pouze orientační. Kromě toho celková suma přihlášených pohledávek může být i nižší, než kolik bylo uvedeno v insolvenčním návrhu. Dodatečně dlužník zjistil, že pohledávka společnosti ESSOX s.r.o. nedosahuje výše 90.000,-Kč, nýbrž pouze 49.757,-Kč. Celková výše závazků dlužníka proto dosahuje přibližné částky 684.000,-Kč. Dále se dlužníkovi podařilo navýšit částku poskytovanou na základě smlouvy o důchodu uzavřenou s Rudolfem Bláhou, o 200,-Kč, tj. na sumu 1.700,-Kč měsíčně. Pak by při nezabavitelné částce na osobu 8.443,-Kč činila měsíční splátka pro oddlužení 3.668,-Kč, což by za 5 let činilo nejméně 220.000,-Kč. V takovém případě dlužník splňuje podmínky pro oddlužení.

Dlužník předložil soudu nově uzavřenou smlouvu o důchodu z 1.7.2013 na částku 1.700,-Kč.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován insolvenční zákon, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Úkony, o kterých se zmiňuje Čl. II. přechodných ustanovení, nejsou pouze úkony účastníků, ale též rozhodnutí soudu (viz např. § 40b odst. 2 o.s.ř. a § 11 zákona č. 121/2008 Sb.). Nicméně napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání, tudíž nevyvolalo v uvedené lhůtě právní účinky. Z toho důvodu je nutno na danou věc aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Odvolací soud uzavírá, že nenabylo-li z důvodu podaného odvolání právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně vydané do 31.12.2013, odvolací soud postupuje v odvolacím řízení probíhajícím po uvedeném datu dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně majetku a závazků dlužníka s tím, že vzhledem k navýšené částce o 200,-Kč měsíčně na základě smlouvy o důchodu činí celkový čistý měsíční příjem dlužníka 11.500,-Kč ze mzdy a 1.700,-Kč ze smlouvy o důchodu. Ze spisu se nepodává, že by dlužník měl nějaké pohledávky.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě se odvolací soud domnívá, že závěr soudu prvního stupně o tom, že nebude patrně možné řešit dlužníkův úpadek oddlužením, je předčasný a též nesprávný. Ze spisu vyplývá, že dlužník by měl být schopen věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jeho povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč, resp. s 21 % DPH 1.089 Kč) během 5 let částku 249.120,-Kč. Při čisté měsíční mzdě 11.500,-Kč činí měsíční splátka pro oddlužení 3.541,-Kč a k této sumě je nutno připočíst důchod 1.700,-Kč (nelze považovat důchod za součást čisté mzdy) a odečíst částku 1.089,-Kč na náklady insolvenčního řízení, tj. jedná se o 60 splátek po 4.152,-Kč. Celková částka 249.120,-Kč překračuje hranici 30 % všech nezajištěných pohledávek, tudíž zatím je namístě vycházet z toho, že je splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud poukazuje také na to, že s ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na oddlužení. Sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Podle § 136 odst. 4 druhé věty IZ v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

V dané věci rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo. Proto nelze dlužníku uložit-při změněné právní úpravě-povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden výše vyjádřenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková