3 VSPH 1167/2012-B-32
KSHK 45 INS 12885/2011 3 VSPH 1167/2012-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníků: Petr anonymizovano , anonymizovano a Marcela anonymizovano , nar. 22.12.1968, oba bytem v Hradci Králové, Jaroměřská 57/25, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 12885/2011-B-19 ze dne 27.července 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 12885/2011-B-19 ze dne 27.července 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), návrhu dlužníků na stanovení nižších než zákonných splátek ve výši 17.500,--Kč nevyhověl (bod II. výroku), dlužníkům uložil, aby po dobu pěti let platili nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje 20.8.2012 z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900,--Kč (bez DPH) a výše běžného a dlužného výživného, kterou rozvrhnou prostřednictvím insolvenčního správce mezi věřitele podle poměru jejich pohledávek (bod III. výroku), plátci mzdy Zdravotnické záchranné službě Královéhradeckého kraje, p.o., IČO 48145122 přikázal okamžikem doručení rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře provádět oběma dlužníkům srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a tyto srážené částky jim dále nevyplácet a poukazovat na označený účet majetkové podstaty vedený u UniCredit Bank Czech Republic, a.s., a zakázal mu provádět jiné srážky ze mzdy než stanovené tímto rozhodnutím (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci Ing. Davidu Jánošíkovi, sídlem v Hradci Králové, Gočárova 36 uložil z finančních prostředků, které obdrží na účet majetkové podstaty po odečtení částky 900,--Kč (+DPH), která mu náleží na odměnu a náhradu hotových výdajů, dále běžného a dlužného výživného, rozvrhnout zbylou částku mezi věřitele v poměrech stanovených pod bodem III. výroku, vždy nejpozději do 5 dnů po připsání stanovených srážek na účet (bod V. výroku), stanovil, že první splátku odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za měsíc červenec 2012 ve výši 1.080,--Kč si insolvenční správce vyplatí ze zálohy složené na náklady insolvenčního řízení (bod VI. výroku), věřitelům vyjmenovaným v bodu III. výroku uložil ve lhůtě 5 dnů sdělit insolvenčnímu správci bankovní spojení pro účely výplaty pro ně určených částek (bod VII. výroku), insolvenčnímu správci uložil po dobu trvání schválení oddlužení pravidelně po třech měsících informovat insolvenční soud a zástupce věřitelů o plnění tohoto usnesení a o své činnosti (bod VIII. výroku), uvedl dále účinky schváleného oddlužení a povinnosti dlužníků po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře (body IX. a X. výroku) a vyslovil, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením sp.zn. KSHK 45 INS 12885/2011 (ze 6.9.2011) spojil ke společnému projednání insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení obou dlužníků (insolvenční řízení k návrhu dlužnice vedeno pod sp.zn. KSHK 45 INS 15043/2011) s tím, že budou projednány pod sp.zn. KSHK 45 INS 12885/2011, tj. v rámci insolvenčního řízení zahájeného k návrhu dlužníka, a že usnesením ze 17.1.2012 zjistil úpadek obou dlužníků a podle § 148 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil jim insolvenčního správce v osobě Ing. Davida Jánošíka. Uvedl, že o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl podle § 402 odst. 5 InsZ ve spojení s ustanovením § 404 InsZ, neboť na řádně a včas svolané schůzi věřitelů se přítomný zástupce věřitelů vyslovil pro tento způsob schválení oddlužení, který je vzhledem k majetkovým poměrům dlužníků pro věřitele výhodnější než oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by schválení oddlužení v uvedené formě bránily.

K návrhu na stanovení nižších než zákonem určených splátek z 24.8.2011 (obsaženého v insolvenčním návrhu dlužnice) nevyhověl, neboť je názoru, že s ohledem na zásady insolvenčního řízení by pohledávky věřitelů měly být uspokojeny v co nejvyšší míře a zároveň v co nejkratší době, přičemž poznamenal, že dlužníci nepředložili ani souhlas věřitelů s nižšími splátkami.

Toto usnesení napadli v zákonem stanovené lhůtě dlužníci odvoláním proti bodu II. výroku, jímž nebylo vyhověno jejich návrhu na stanovení nižších splátek. Uvedli, že splňují zákonné podmínky pro povolení nižších splátek, neboť návrh podali již v insolvenčním návrhu, lze důvodně předpokládat, že uhradí i při povolení nižších splátek více než 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž uvedli důvody svého zadlužení. Zdůraznili, že do finančních potíží se nedostal v důsledku lehkomyslného přístupu k životu. Ty nastaly v souvislosti s opravou domu, který nakonec museli prodat a značnou část svých příjmů vynakládají na nájemné. Zopakovali, že i při stanovení splátek 17.500,--Kč uhradí svým nezajištěným věřitelům více než polovinu jejich pohledávek (63 %). Konstatovali, že pokud by jim insolvenční soud umožnil splátky nepřesahující 20.000,--Kč měsíčně, usnadnilo by jim to vést běžný život na důstojné úrovni a zároveň plnit povinnosti vůči věřitelům. Zároveň k odvolání přiložili podrobné vylíčení důvodů, pro které se ocitli v úpadkové situaci, jež má insolvenční soud k dispozici (dokument B-14).

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadené části i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 391 InsZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři (odst. 3).

Podle § 393 InsZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 InsZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky nutně nastolily sociální situaci neřešitelnou v konečném důsledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandardně vysokými příjmy; za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů zákon zjevně dává přednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze.

Zákon č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, totiž v ustanovení § 2 odst. 2 za osobu nacházející se v hmotné nouzi považuje každého, u něhož je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek, jelikož jeho příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky na živobytí, za předpokladu, že si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Oddlužení je institutem nikoliv toliko ekonomickým, nýbrž též-a to spíše-sociálním; odvolací soud je přesvědčen, že posuzovat opodstatněnost dlužníkovy žádosti o stanovení jiné výše splátek jen z hlediska zásad insolvenčního řízení, podle nichž má být insolvenční řízení vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm.a/ InsZ), není odpovídající, neboť při takovém výkladu by ustanovení § 391 odst. 2 InsZ upravující možnost požádat o nižší než zákonné splátky ve většině případů postrádalo smysl; hodnota dosažená tím, že v odůvodněných případech bude zachován základní sociální status dlužníků při splnění požadavku, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50 % svých pohledávek, není v rozporu s uvedenou zásadou.

Při poměřování uvedené zásady insolvenčního řízení s úpravou možnosti dlužníků požádat o stanovení nižších než zákonem určených splátek nutno přihlížet i k zákonným východiskům konceptu oddlužení. Tímto způsobem řešení dlužníkova úpadku se uspořádají majetkové poměry dlužníka ve vztahu k nezajištěným věřitelům, avšak též na jejich úkor. Dlužník, který řádně plnil splátkový kalendář a přesto-vzhledem k výši jeho příjmů-byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny jen zčásti (minimálně z 30 %, resp. z 50 %), je přesto osvobozen od placení pohledávek za splnění podmínek stanovených v § 414 InsZ. Do poměrů třetích osob, tedy ani státu, by oddlužení vstupovat nemělo potud, že by se nemělo dít na jejich účet. Tím má být podpořen předešlý závěr, že plněním splátek v zákonné výši by se dlužník neměl ocitnout ve stavu hmotné nouze; pak by nejen jeho oddlužení, avšak též upokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, proběhlo také na účet třetích osob, tedy státu.

Je samozřejmě především na dlužníku samotném, aby hodnověrně prokázal všechny skutečnosti, které na podporu opodstatněnosti žádosti o nižší splátky uplatňuje, a aby přesvědčil soud o tom, že z jeho strany nejde o snahu nepřiměřeně zvýšit svůj životní standard na úkor uspokojení nezajištěných věřitelů.

V projednávané věci Dlužníci v kolonce č. 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení požádali o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek, a to ve výši 17.500,--Kč, s odůvodněním, podle něhož budou schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů za dobu trvání splátkového kalendáře v rozsahu 50 %. Uvedli, že do finančních potíží se dostali v souvislosti s rekonstrukcí domu, kdy nesprávně odhadli náklady s tím spojené, což vyvolalo potřebu dalších úvěrů, jejichž splácení přesahovalo jejich finanční možnosti. Z přílohy zprávy insolvenčního správce o šetření o prodeji nemovitostí doručené insolvenčnímu soudu 16.4.2012 (dokument B-14), na niž odkazují dlužníci v odvolání, se podává, že dlužnice zdědila po své matce dům, který bez rekonstrukce byl neobyvatelný, a že po narození syna se dlužníci rozhodli pro rekonstrukci domu. Po zahájení rekonstrukce, která počítala s opravou střechy domu, se střecha domu zhroutila při poryvu větru a bylo třeba pořídit střechu novou. Do nových rozpočtů pak bylo třeba započítat náklady na započatou rekonstrukci, jejíž výsledky však byly zmařeny v důsledku silných dešťů, avšak pojišťovna vzniklou škodu odmítla uhradit, a dále náklady na pořízení nové střechy, což vedlo k potřebě pořízení dalších úvěrů, které byly vždy použity za uvedeným účelem, tj. rekonstrukce domu.

Ze spisu plyne, že usnesením č.j. KSHK 45 INS 12885/2011-A-10 ze 17.1.2012 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků a pod bodem VIII. výroku svolal schůzi věřitelů na 1.3.2012, jež se bude konat po skončení přezkumného jednání nařízeného na 9.00 hodin, v programu schůze není uvedeno projednání žádosti dlužníků o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek, a že podle zápisu z první schůze věřitelů se jí nezúčastnil žádný věřitel.

V napadeném usnesení insolvenční soud zdůvodnil zamítnutí návrhu na stanovení nižších než zákonem stanovených splátek pouze odkazem na zásady insolvenčního řízení, jehož cílem je dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, tj. zcela obecně, aniž by v souladu s ustanovením § 398 odst. 4 InsZ při posuzování žádosti dlužníků přihlédl k důvodům, které vedly k úpadku dlužníků, k celkové výši jejich závazků, k dosavadnímu a očekávanému příjmu dlužníků a k opatřením, která dlužníci činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků a také k doporučení věřitelů; o žádosti rozhodl, bez toho, že by její projednání zařadil do programu první schůze věřitelů, což mohlo být také důvodem, pro který se žádný z nich první schůze věřitelů nezúčastnil.

V napadeném usnesení insolvenční soud rozhodnutí, jímž nevyhověl návrhu dlužníků na stanovení nižších než zákonem stanovených splátek, řádně neodůvodnil, neboť se v něm nevypořádal s důvody, jež vedly dlužníky k podání žádosti a k možnostem naplnění předpokladů pro její vyhovění. Tím, že neuvedl, z jakých skutkových zjištění vycházel, neformuloval své skutkové závěry, jež by právně posoudil podle ustanovení § 398 odst. 4 InsZ, nerespektoval především ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., jež lze podle § 7 odst. 1 InsZ přiměřeně použít. Žádost dlužníků nezařadil do programu schůze, kterou svolal v rámci usnesení o zjištění úpadku (§ 48 InsZ) a s věřiteli ji řádně neprojednal. Řízení před insolvenčním soudem tak bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, a odůvodnění napadeného usnesení v bodu II. výroku trpí nedostatky, jež vedou k jeho nepřezkoumatelnosti.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který nejdříve dlužníky poučí o tom, jak doplnit návrh na povolení oddlužení, tj. formulář v jeho kolonce č. 15, bude-li mít za to, že tato žádost není úplná ani na základě jejího doplnění, jež mu bylo doručeno prostřednictvím insolvenčního správce 16.4.2012 v rámci dokumentu B-14, a teprve poté, co bude mít k dispozici řádnou žádost, na schůzi věřitelů za tím účelem svolané ji předloží věřitelům k hlasování o tom, zda doporučí žádosti vyhovět a ve smyslu § 398 odst. 4 InsZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem znovu rozhodne. Pokud by došel k závěru, že žádost dlužníků je neprojednatelná, zabývat se jí nebude, tj. neprojedná ji a s důvody takového postupu se vypořádá v odůvodnění rozhodnutí, jímž schválí oddlužení dlužníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová