3 VSPH 1156/2013-A-74
KSPH 39 INS 23018/2011 3 VSPH 1156/2013-A-74

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Pozemní stavitelství JM, spol. s r.o., IČO 28375505, se sídlem v Berouně, Zvonařova 649, zast. JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 42, zahájené k návrhu navrhovatelů: a) Sergey Bannikov, bytem ve Velkých Přílepech, Hegerova 813, b) Vladislav Burobin, bytem ve Velkých Přílepech, Burianova 909, oba zast. JUDr. Milanem Kestlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-52 ze dne 17. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-52 ze dne 17. dubna 2013 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Navrhovatelé v postavení dlužníkových věřitelů se domáhají zjištění jeho úpadku s odůvodněním, že mají za ním pohledávky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dlužník není schopen plnit.

Ke své věcné legitimaci uvedl navrhovatel a), že uzavřel s dlužníkem jako zhotovitelem smlouvu o dílo po č. 10/2008B z 29.10.2008, jejímž předmětem je výstavba rodinného domku RD-A (Smlouva A) s tím, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 20.000,-Kč za prodlení s dokončením I. etapy díla a dále ve výši 2.500,-Kč za každý den prodlení s předáním díla do 10.1.2010. Má tak za dlužníkem pohledávku ve výši 20.000,-Kč, kterou vyúčtoval dlužníkovi dopisem ze 7.4.2011 (P-A/1), dále pohledávku ve výši 1.127.500,-Kč za 451 dnů prodlení od 11.1.2010 do 7.4.2011 vyúčtovanou týmž dopisem (P-A/2), tj. celkem 1.147.500,-Kč, jež byly splatné 16.8.2011 a dále smluvní pokuty za prodlení od 8.4.2011 do 4.8.2011, tj. za 119 dnů ve výši 297.500,-Kč (P-A/3), takže má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 1.445.000,-Kč.

Navrhovatel b) uvedl, že má za dlužníkem pohledávky mající svůj původ ve smlouvy o dílo, již s dlužníkem jako zhotovitelem pod č. 10/2008A z 29.10.2008, jejímž předmětem je výstavba rodinného domku-RD-B (Smlouva B), a to ve výši

20.000,-Kč podle sjednané smluvní pokuty ve shodné výši za prodlení s dokončením I. etapy díla (P-B/1), dále pohledávky ze smluvní pokuty za každý den prodlení s předáním díla, jak bylo sjednáno k 10.1.2010, a to ve výši 1.127.500,-Kč za 451 dnů prodlení od 11.1.2011 do 7.4.2011 (P-B/2), jež byly dlužníkovi vyúčtovány dopisem ze 7.4.2011 (1.147.500,-Kč) se splatností 16.8.2011 a dále smluvní pokuty za prodlení od 8.4.2011 do 4.8.2011, tj. za 119 dnů ve výši 297.500,-Kč (P-B/3), takže má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 1.445.000,-Kč.

Dlužník k návrhu navrhovatele a) uvedl, že jeho pohledávky P-A neuznává. Namítl, že navrhovatel a), i kdyby tyto pohledávky existovaly, mu je nevyúčtoval fakturou ve shodě s ujednáními ve Smlouvě A; dovozoval proto, že P-A nemohou být splatné. Namítal, že se nedostal do prodlení s dokončením díla ze své viny, nýbrž pro překážky na straně navrhovatele A v postavení objednatele, když měnil v průběhu stavby opakovaně pokyny k pokračování prací či k přerušení prací a neposkytoval mu dostatečnou součinnost. Za další příčinu prodlení označil nepříznivé povětrnostní podmínky. Pokud navrhovatel a) od Smlouvy A odstoupil dopisem ze 4.8.2011, toto odstoupení neuznává, neboť trpí neurčitostí důvodů, pro něž k němu navrhovatel a) přistoupil. Naopak sám odstoupil od smlouvy A, neboť nebyl schopen pokračovat v dokončení díla, dopisem z 2.9.2011. Zdůraznil, že smluvní pokutu navrhovatel a) fakturoval zjevně až po podání insolvenčního návrhu (9.12.2011) a že faktura mu byla doručena až 9.1.2012. Upozornil na zápis ve stavebním deníku, podle něhož práce na RD-A s výjimkou dokončovacích prací, tj. plovoucích podlah, vnitřních dveří a vnitřních parapetů, které si navrhovatel a) dosud neobjednal.

Dlužník se shodně vyjádřil i k insolvenčnímu návrhu navrhovatele b), odkázal navíc na nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-západ, jehož předmětem byla jeho pohledávka na zaplacení ceny díla proti navrhovateli b) a v němž navrhovatel b) vznesl vzájemný návrh na zaplacení smluvní pokuty, který však soud shledal neopodstatněným. O dokončení díla (RD-B) svědčí rozhodnutí MěÚ v Berouně obsahující kolaudaci RD-A a RD-B. Faktura údajně vystavená 15.8.2011 se splatností 5.8.2011 mu byla doručena až 9.1.2012 a zjevně byla vytvořena dodatečně.

Shrnul, že pohledávky ze smluvních pokut navrhovatelům a) a b) nevznikly a naopak jsou to tito navrhovatelé, kteří mu dluží zaplacení ceny díla na základě vystavené konečné faktury.

Napadeným usnesením insolvenční soud návrhy obou navrhovatelů zamítl (bod I. výroku), oba navrhovatele zavázal společně a nerozdílně k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč (bod II. výroku), rozhodl vrátit navrhovateli B zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč (bod III. výroku), navrhovatele A zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníkovi ve výši 19.929,-Kč a navrhovateli B ve výši 28.822,-Kč, vždy ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám dlužníkova právního zástupce (body IV. a V. výroku).

Insolvenční soud předně uvedl, že usnesení, jímž insolvenční návrh navrhovatele a) odmítl rozhodnutím z 12.12.2011 (č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-6) a insolvenční návrh navrhovatele b) zamítl rozhodnutím z 23.3.2012 (č.j. KSPH 39 INS 23018/2011-A-23) byla zrušena rozhodnutími Vrchního soudu v Praze (sen. zn. 3 VSPH 52/2012 ze 7.1.2013 a sen. zn. 2 VSPH 695/2012 z 4.10.2012) s odůvodněním, že odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele a) nebylo namístě za situace, kdy navrhovatel b) tím, že svým podáním, které třeba hodnotit jako přistoupení do insolvenčního řízení zahájeného k návrhu navrhovatele a) odstranil vady jeho insolvenčního návrhu.

Insolvenční soud zjistil: -ze smluv A a B a dodatku, že každý z obou navrhovatelů uzavřeli s dlužníkem samostatně smlouvy o dílo A a B, v nichž se dlužník zavázal k výstavbě čtyřpodlažních domů v obou případech za cenu ve výši 7.779.615,-Kč, v čl. V obou smluv si jejich účastníci upravili způsob fakturace dílčích plnění a v čl. VI dohodli závazné termíny, tj. k dokončení první etapy (hrubé stavby) do srpna 2009 a k dokončení díla a jeho předání 10.1.2010 za předpokladu, že navrhovatelé A a B poskytnou potřebnou součinnost. Podle čl. VII. v obou smlouvách pro případ nedokončení první etapy ve sjednané lhůtě sjednali smluvní pokutu ve výši 20.000,-Kč a pro případ nedokončení druhé etapy ve sjednaném termínu k 10.2.2010 smluvní pokutu ve výši 2.500,-Kč za každý den prodlení s tím, že objednatelé jsou oprávněni si započíst smluvní pokuty na následně vystavenou fakturu zhotovitele za předpokladu, že smluvní pokuta nebude fakturovanou částku převyšovat. Podle čl. VII. se účastníci smluv dohodli na tom, že dílo se považuje za dokončené okamžikem podpisu zápisu o předávní a převzetí díla; v čl. IX sjednali účastníci smluv možnost odstoupení od smlouvy za hrubé nebo opakované porušení smluv kteroukoliv ze stran. Podle dodatku z 13.7.2009 bylo sjednáno, že při zpoždění úhrady faktury vystavené zhotovitelem o více než 20 dnů, mohou být zastaveny práce s tím, že smluvní strany jednat o příčině neproplacení faktury.

-z dopisu ze 7.4.2011, že navrhovatelé vyzvali dlužníka k úhradě majetkové sankce každému ve výši 1.147.500,-Kč (20.000,-Kč za prodlení s první etapou + 1.127.500,-Kč za 451 dnů prodlení od 11.1.2010 do 7.4.2011) a že 1.8.2011 dlužníka vyzvali k plnění ve lhůtě 15 dnů.

-z protokolu o závěrečné kontrolní prohlídce stavby Městského úřadu v Berouně ze 14.12.2010, že podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení byly dodrženy, bylo vyhověno obecným technickým požadavkům na výstavbu, že stavba odpovídá stavební dokumentaci a že kolaudační souhlas bude vystaven do 15 dnů; na stavbě však byly zjištěny závady bránící jejímu užívání a z tohoto důvodu stavební úřad zakáže rozhodnutím užívání stavby. Navrhovatel b) prohlásil, že protokol z osobních důvodů nepodepíše.

-z rozhodnutí Městského úřadu v Berouně z 21.12.2010, že bylo zakázáno užívat řadový rodinným dům z toho důvodu, že není napojen na rozvod elektrické energie, je třeba dokončit dopravní řešení a dodat písemné potvrzení Ústavu archeologické památkové péče.

-ze stavebních deníků č. 1-3, že v nich byly činěny každodenní záznamy o povětrnostních podmínkách a ze záznamu z 21.1.2009 se podává, že na stavbu byl přizván statik, který provedl ohledání a navrhl další opatření, 10.6.2009 bylo zhotoviteli objednatelem sděleno, že nemá provádět práce-dispoziční příčky, hrubé rozvody elektro a že tímto opatřením objednatele se zpomaluje stavba a termín se dále prodlužuje; dne 10.2.2011 bylo provedeno značení dle PD-dopravní řešení, odsouhlasené stavebním úřadem v Berouně.

-z faktury navrhovatele b) č. 0002/2011 z 15.8.2011, že byla dlužníkovi vyúčtována smluvní pokuta za prodlení s dokončením a předáním první etapy stavby ve výši 20.000,-Kč se lhůtou splatnosti 5.8.2011.

-z faktury navrhovatele b) č. 0001/2011 SP, že byla vystavena 8.15.2011 s datem splatnosti 8.5.2011 na část smluvní pokuty za dobu od 11.1.2010 do 4.8.2011 ve výši 1.425.000,-Kč a že byly obě faktury doručeny dlužníkovi 9.1.2012.

-z faktury navrhovatele a) č. 0002/2011 z 15.8.2011, že byla dlužníkovi vyfakturována smluvní pokuta za prodlení s dokončením a předáním první etapy stavby ve výši 20.000,-Kč se lhůtou splatnosti k 5.8.2011.

-z faktury navrhovatele a) č. 0002/2011 SP s datem vystavení 15.8.2011 a lhůtou splatnosti 5.8.2011 byla dlužníkovi vyúčtována část smluvní pokuty za dobu od 11.1.2010 do 4.8.2011 ve výši 1.425.000,-Kč a že obě faktury byly dlužníkovi doručeny 9.1.2012.

Na základě svých skutkových zjištění insolvenční soud cituje ustanovení § 103 a § 105 InsZ dospěl k závěru, že ani jeden z navrhovatelů nedoložil svou splatnou pohledávku za dlužníkem, jež ho legitimovala k podání insolvenčního návrhu. Insolvenční soud předně poukázal na to, že insolvenční návrhy podali oba navrhovatelé v době, kdy jejich tvrzené pohledávky nebyly řádně ve shodě se smlouvami A a B fakturovány, přičemž povinnost zaplatit fakturu měl zhotovitel proplatit, neboť jejich výše přesahovala jeho pohledávky za navrhovateli a nemohl si je na ně započíst. Upozornil na to, že navrhovatelé ani nezpochybnili, že faktury byly doručeny dlužníkovi až 9.2.2012, tj. v době probíhajícího insolvenčního řízení. Insolvenční soud konstatoval, že mezi účastníky smluv A a B panovaly napjaté vztahy, kdy jak objednatelé, tak dlužník od smluv odstoupili pro porušování obou smluv (nedostatek součinnosti ze strany objednatelů zhotoviteli) a shrnul, že pohledávky z právního důvodu smluvních pokut za prodlení zhotovitele s odevzdáním díla navrhovatelům a) a b) jsou sporné a že insolvenční řízení nedává prostor pro vyřešení klasického sporu mezi zhotovitelem a navrhovateli a) a b) ve sporném řízení, jemuž insolvenční řízení sloužit nemůže. Zároveň připomněl, že do insolvenčního řízení se přihlásil pouze jeden další věřitel.

O povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal v insolvenčním řízení zcela úspěšnému dlužníkovi v rozsahu odměny za zastupování advokátem a náhrady cestovného.

Toto usnesení napadli v zákonem stanovené lhůtě oba navrhovatelé.

Navrhovatel a) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení podle § 219 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Akcentoval, že dílo mělo být na základě smlouvy A odevzdáno do 10.1.2010 a že na základě rozhodnutí Městského úřadu v Berouně bylo zakázáno jeho užívání pro podstatné vady díla a že dílo do dnešního dne dokončeno nebylo. S právními závěry insolvenčního soudu vyjádřil nesouhlas, odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené ve stanovisku Občanskoprávního a obchodního kolegia Cpjn 19/98 (Stanovisko), podle nichž má věřitel za dlužníkem splatnou pohledávku i bez toho, aby byla přesně známa výše dlužníkova závazku. Nadto namítl, že insolvenční soud blíže neodůvodnil, v čem konkrétně jsou pohledávky natolik sporné, že insolvenční soud nemůže věc řešit. Shrnul, že dlužník byl v prodlení s plněním smlouvy A a že ujednání o smluvní pokuty jsou platná.

Navrhovatel b) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení podle § 219 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, když uvedl shodné námitky jako navrhovatel a). Doplnil, že dlužník pracoval na RD-B tak poctivě , že postavil dům o 23,21 m2 menší, než bylo ve Smlouvě B sjednáno, přičemž dlužník odmítl o věci jednat z pohledu slevy za dílo ve výši 550.000,-Kč. Tuto pohledávku také přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem.

Dlužník navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 97 InsZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 2).

Podle § 105 InsZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojí její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203 InsZ. Doložením splatné pohledávky za dlužníkem věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku.

Podle § 136 odst. 1 InsZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 InsZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, mezi nimiž je i předpoklad, že insolvenční navrhovatel-věřitel nedoložil za dlužníkem splatnou pohledávku jak uvedeno výše.

K otázce doložení navrhovatelovy pohledávky za dlužníkem podle § 105 InsZ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 NSČR 30/2009 publikovaném pod číslem 14/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudku, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Zdůraznil zároveň, že rozhodnutí, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele proto, že by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, současně nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení ani na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak (ve sporném řízení) podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát; insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými.

K uvedenému třeba doplnit, že ustanovení § 141 odst. 2 InsZ zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem a že oproti konkursnímu řízení podle zák. č. 328/1991 Sb. (ZKV) podání insolvenčního návrhu má za následek zahájení insolvenčního řízení se zákonem upravenými účinky. Z těchto důvodů jsou na požadavek osvědčení pohledávky navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě podle ZKV, a proto a na poměry insolvenčního řízení nelze aplikovat bod XIII Stanoviska, podle něhož závěr o tom, že věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku, je možné učinit i bez toho, aby byla přesně známa výše dlužníkova závazku.

Insolvenční soud postavil své závěry na tom, že k osvědčení pohledávek navrhovatelů by bylo třeba provést dokazování v rozsahu přesahujícím meze dokazování v insolvenčním řízení bez toho, že by uvedl konkrétně, které skutečnosti jsou sporné a které důkazy k prokázání by bylo třeba provést, neboť jen tak by bylo možné učinit odpovědný závěr o tom, zda navrhovatelé řádně doložili své splatné pohledávky za dlužníkem na základě založených listin a naopak své úvahy shrnul do závěru, podle něhož pohledávky navrhovatelů jsou natolik sporné, že pokračování prostředky danými insolvenčním zákonem a v jeho hranicích nepřichází v úvahu. Již z tohoto důvodu odvolací soud shledal, že insolvenční soud v napadeném usnesení a usnesení trpí nedostatkem důvodů.

Skutková zjištění insolvenčního soudu jsou nepřesná, neboť do napadeného usnesení insolvenční soud zjevně použil formulace ze svého usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele b) č.j. KSPH 39 INS 23018/A-23 z 23.3.2012), takže z nich nevyplývá jednoznačně, že se jednalo o smluvní pokuty z prodlení dlužníka s výstavbou dvou čtyřpodlažních domů a nikoliv pouze jednoho, jak se podává i podle zjištění, jež měl insolvenční soud zjistit z protokolu o závěrečné kontrolní prohlídce stavby. Lze tak pouze dovozovat, že všechna další zjištění se týkají obou domů, a nikoliv jen některého z nich a protože rozhodnutí by mělo být srozumitelné nejen účastníkům řízení, případně tomu, kdo má k dispozici insolvenční spis, ale i pro třetí osoby, napadené usnesení je nesrozumitelné.

Nad rámec uvedeného odvolací soud považuje za vhodné upozornit na to, že řízení před soudem je formálním potud, že hmotněprávní předpisy lze aplikovat na taková skutková zjištění, jež jsou výsledkem dokazování provedeného způsobem upraveným v občanském soudním řádu (o.s.ř.) a že pochybnosti o řádném provedení důkazů listinami budí formulace přistoupeno k provedení listinných důkazů bez uvedení, zda se tak stalo jejich přečtením nebo sdělením jejich obsahu, resp. předložením účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačujícím, ve smyslu ustanovení § 129 o.s.ř.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková