3 VSPH 1155/2012-P6-7
KSPH 37 INS 1990/2012 3 VSPH 1155/2012-P6-7

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiřího Franka 1635, 256 01 Benešov, o odvolání věřitele Komerční banky, a.s. se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, IČO 45317054, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1990/2012-P6-2 ze dne 1. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1990/2012-P6-2 ze dne 1. srpna 2012 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS 1990/2012-P6-2 ze dne 1.8.2012 rozhodl, že přihláška pohledávky věřitele č. 6 Komerční banka, a.s. (dále jen věřitel) ve výši 344.670,-Kč se co do částky 110.763,28 Kč odmítá a že k této části pohledávky se dále nepřihlíží.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že věřitel do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku ve výši 344.670,-Kč, která byla na přezkumném jednání konaném dne 15.5.2012 insolvenčním správcem popřena co do částky 110.763,28 Kč. Dne 17.5.2012 byl věřitel o tomto popření insolvenčním správcem vyrozuměn, současně byl ve smyslu § 198 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučen o možnosti podat žalobu na určení pravosti popřené pohledávky u insolvenčního soudu.

Soud dále citoval § 198 odst. 1 IZ s tím, že věřitel sice přihlásil svoji pohledávku jako vykonatelnou, podle ustálené judikatury (vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněném pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se uplatní i pro insolvenční řízení) platí, že prvotní posouzení, zda přihlášený nárok je vykonatelný či nikoli, přísluší insolvenčnímu správci, který svůj názor vyjádří tím, že příslušného věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu. Vyzve-li insolvenční správce věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, maje, byť nesprávně, zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele ve smyslu § 198 odst. 1 IZ.

V posuzovaném případě insolvenční správce popřel pohledávku věřitele a označil ji za nevykonatelnou, o svém popření věřitele vyrozuměl dne 17.5.2012 a poučil jej o následcích plynoucích z toho, že příslušnou incidenční žalobu včas nepodá. Protože tuto žalobu věřitel ve lhůtě, jež uplynula dne 14.6.2012, nepodal, ve smyslu § 198 odst. 1 IZ se k popřené pohledávce nepřihlíží. Proto soud prvního stupně podle § 185 IZ přihlášku této pohledávky odmítl s tím, že se jedná pouze o částečné odmítnutí; účast věřitele v řízení nekončí a jeho pohledávka nyní činí 233.906,72 Kč.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že přihláška pohledávky se neodmítá, protože byla v plné výši přihlášena po právu. Zdůraznil, že celou pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, k přihlášce přiložil pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález. Jde o exekuční titul, který byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti a na jehož základě již byla také exekuce nařízena, aniž by byl tento exekuční titul zpochybňován (jeho věcnou správnost nelze dle ustálené judikatury ani v exekučním řízení zpochybňovat). Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat dle § 27 zákona o rozhodčím řízení, nebo u něhož uplynula lhůta pro takové přezkoumání (jak je tomu i v dané věci), nabývá dnem jeho doručení účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Tyto účinky se vztahují jak na jistinu s příslušenstvím, tak i na náklady řízení nálezem přiznané. Rozhodčí nález je závazný a zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Současně je nepochybně veřejnou listinou, kterou se dle § 177 IZ v insolvenčním řízení vykonatelnost přihlášené pohledávky prokazuje. Podle věřitele ze žádného ustanovení IZ neplyne pravomoc insolvenčního správce považovat pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález za neplatný či dokonce za nicotný. Ani komunitární právo nepopírá účinek rozhodčího nálezu dle § 28 zákona o rozhodčím řízení. Proto zacházel-li insolvenční správce s věřitelovou pohledávkou jako s nevykonatelnou, šlo o nesprávný a svévolný výklad příslušné právní úpravy.

Dále věřitel uvedl, že insolvenční správce ve vyrozumění o popření pohledávky zdůvodnil toto popření jen tím, že nebyl doložen vznik a výše smluvního úroku z prodlení a že nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení nevznikl. Pokud snad k tomuto závěru vedla správce úvaha o neplatnosti rozhodčí doložky, na základě které byl pak rozhodčí nález vydán, je třeba vzít v potaz, že v této otázce je judikatura Nejvyššího soudu dosti rozporná a že v žádném případě není takové posuzování předmětem insolvenčního řízení, které sleduje jiný účel (uspořádání majetkových poměrů dlužníka a uspokojení pohledávek jeho věřitelů). Ze soudní judikatury (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 554/2002 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 22.11.2011, č.j. 24 Co 446/2011-32) přitom plyne, že v exekučním řízení nelze posuzovat věcnou správnost exekučního titulu, a tudíž tak nemůže činit ani insolvenční správce v insolvenčním řízení. V té souvislosti poukázal věřitel i na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 VSOL 8/2011-64, 16 ICm 745/2010 (KSOL 16 INS 3663/2010) ze dne 15.12.2011, ze kterého se podává, že neplatnost rozhodčí smlouvy nemůže být důvodem k tomu, aby byla přihlášená pohledávka přiznaná rozhodčím nálezem posuzována v insolvenčním řízení jako nevykonatelná. Oprávnění dlužníka a správce popírat vykonatelné pohledávky je zásahem do principu právní jistoty, a je proto dle § 199 odst. 2 IZ omezeno jen na skutečnosti neuplatněné v předchozím (nalézacím) řízení, jehož se dlužník účastnil; na nesprávném právním posouzení věci však popření vykonatelné pohledávky stavět nelze. Z takovýchto limitů popěrných námitek se ale podle závěrů citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vymyká posuzování platnosti rozhodčí smlouvy, neboť jde o právní kvalifikaci-právní posouzení, byť nikoli věci, ale právního úkonu, který je předpokladem vydání meritorního rozhodnutí v řízení (rozhodčím řízení), jehož předmětem je věc sama. Proto insolvenčnímu správci ve sporu o určení vykonatelné pohledávky nepřísluší vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž soud prvního stupně v napadeném usnesení odkázal, nemůže podle věřitelova názoru za současné právní úpravy obstát (jeho závěry ostatně považuje za nesprávné i v režimu zákona o konkursu a vyrovnání). Z uvedených důvodů je věřitel přesvědčen o tom, že popírá-li insolvenční správce přihlášenou vykonatelnou pohledávku jako nevykonatelnou, obchází tím záměrně § 199 IZ. V daném případě byla vykonatelnost věřitelovy pohledávky doložena pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, a tedy s ní mělo být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou. Byla-li insolvenčním správcem zčásti popřena, měl on sám ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání podat žalobu na určení neexistenci pohledávky. To však neučinil, a proto nemohla být přihláška pohledávky v popřené části soudem odmítnuta.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných, než v něm uplatněných důvodů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (§ 190 odst. 1 IZ) podle seznamu přihlášených pohledávek (§ 191 IZ).

Podle § 192 odst. 1 a 2 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou (v režimu vymezeném v § 193 až 196 IZ) popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 2 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ve vztahu k uvedené právní úpravě považoval odvolací soud-s ohledem na věřitelovu odvolací argumentaci-za nutné poukázat na svoji ustálenou judikaturu, kterou pro poměry insolvenčního řízení vyjádřil např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 ze dne 20.10.2009 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněném pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle těchto judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ) přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem buď věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byť nesprávně-zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby. Případný nesprávný úsudek insolvenčního správce o tom, že popřená pohledávka je nevykonatelná, pak podle § 198 odst. 3 IZ má v řízení o žalobě pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který je navíc ve smyslu § 199 odst. 3 IZ-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro něž pravost nebo výši pohledávky popřel, a které ovšem podléhají limitům popěrných námitek stanoveným v § 199 odst. 2 IZ.

K tomu je nicméně zapotřebí poznamenat, že správcova kompetence vyznačit v seznamu přihlášených pohledávek ne/vykonatelnost přezkoumávaných pohledávek nesmí být k tíži věřitelů těchto pohledávek nijak svévolně nesprávně aplikována (nebo dokonce zneužívána). Pokud věřitel do skončení přezkumného jednání prokázal příslušnou veřejnou listinou, že jeho pohledávka (či některá z jím přihlášených pohledávek) je vykonatelná (opírá se o některý z titulů vyjmenovaných v § 274 OSŘ opatřený vyznačeným potvrzením o jeho vykonatelnosti), insolvenční správce má tento průkaz vykonatelnosti pohledávky respektovat, tj. do seznamu tuto pohledávku pro účely jejího přezkoumání zařadit jako vykonatelnou s tím, že jako s vykonatelnou s ní pak musí být zacházeno i v případě jejího popření. Tím není vyloučeno, aby správce při popření a v následném jím zahájeném incidenčním sporu o pravost nebo výši pohledávky, jež byla přezkoumána (dle doloženého exekučního titulu) jako vykonatelná, prosazoval názor, že jde ve skutečnosti o pohledávku nevykonatelnou (popř. že vůbec nevznikla, pokud má jít např. o náhradu nákladů řízení přiznanou rozhodnutím soudu či jiného příslušného orgánu, které správce co exekuční titul zpochybňuje), a aby v případě úspěchu tohoto správcova názoru došlo v incidenčním sporu k příslušnému přechodu důkazního břemene na žalovaného věřitele i k akceptaci uplatněných popěrných námitek přípustných u nevykonatelné pohledávky. Pokud by správce navzdory řádnému průkazu vykonatelnosti pohledávky zařadil pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek jako nevykonatelnou, šlo by o exces, který insolvenční soud v rámci svých dohledových pravomocí může při přezkumu řešit (korigovat). S takovou výslovnou úpravou ostatně počítá i připravovaná velká (hodnotící) novela IZ, a to tak, že by v pochybnostech o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, rozhodl o této otázce do skončení přezkumného jednání insolvenční soud usnesením, proti němuž není přípustný opravný prostředek.

Uvedené ale nic nemění na tom, že z hlediska legitimace k podání incidenční žaloby na určení pravosti či výše popřené pohledávky je rozhodné jen to, v jaké kvalitě (jako vykonatelná či jako nevykonatelná) byla nakonec tato pohledávka přezkoumána. Proto popře-li insolvenční správce přihlášenou pohledávku, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná, a věřitele o tom vyrozumí podle § 197 odst. 2 IZ (s poučením dle § 198 IZ), může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Dále však nutno zdůraznit, co odvolací soud vyložil např. v usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14 ze dne 15.10.2010 nebo v usnesení sp.zn. KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011-P4 ze dne 16.1.2012, totiž že v insolvenčním řízení není předmětem přezkoumávání přihláška pohledávek jako celek, ale jednotlivé samostatné přihlášené pohledávky (vymezené důvodem a výší-§ 174 odst. 2 IZ), ohledně nichž se pak také samostatně aplikují § 188, § 198 odst. 1 nebo § 178 a § 185 IZ s rozlišením, vůči které konkrétní pohledávce s nimi spojovaný zákonný následek zcela nebo zčásti nastal. K tomu pak Vrchní soud v Praze (např. v usnesení sp.zn. KSPA 48 INS 1646/2008, 1 VSPH 275/2008-B ze dne 13.2.2009) vysvětlil, že jak jistina, tak i její příslušenství (jehož jednotlivé druhy jsou definovány taxativním výčtem v § 121 odst. 3 občanského zákoníku) představují samostatné (samostatně uplatnitelné) nároky specifikované jejich vlastním důvodem a výší. Tomu odpovídají povinné náležitosti přihlášky vymezené co do údaje o výši pohledávky v § 21 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 311/2007 Sb., podle nějž vedle údaje o výši jistiny je nutno zvlášť uvést údaj o celkové výši přihlašovaného příslušenství (jehož uspokojení není vyloučeno dle § 170 IZ), včetně způsobu jeho výpočtu s rozlišením jednotlivých druhů příslušenství.

Z uvedeného je zřejmé, že každou pohledávku je třeba ve formuláři přihlášky jednotlivě vymezit jejím důvodem, výší a dalšími předepsanými údaji o pohledávce, a takto pak také insolvenční správce musí přihlášené pohledávky daného věřitele jednotlivě přezkoumat dle § 188 IZ a rozepsat v seznamu přihlášených pohledávek (§ 189 odst. 1 IZ). Takovéto rozlišení jednotlivých samostatných přihlášených pohledávek musí být respektováno i v dalším procesu jejich přezkoumání. Proto dojde-li k popření pohledávky, musí být zřejmé, které jednotlivé pohledávky se popření týká, tj. zda je popírána jediná pohledávka či více přihlášených pohledávek (a v jakém rozsahu a co je důvodem jednotlivých popření). Popsané rozlišení jednotlivých přihlášených pohledávek je pak rozhodující i při posouzení důvodů pro uplatnění sankční úpravy § 178 IZ (tedy pro závěr, zda byla konkrétní věřitelova pohledávka zjištěna v rozsahu menším než 50 % její přihlášené výše).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 20.4.2012 věřitel podal soudu na předepsaném formuláři přihlášku ze dne 19.4.2012 (evidovanou pod P6), v níž uplatnil-jako vykonatelné (s odkazem na rozhodčí nález sp.zn. K/2010/013665, pravomocným dnem 4.8.2010)-nezajištěné pohledávky č. 1 a č. 2 v celkové výši 344.670,-Kč, které jednotlivě specifikoval jejich důvodem a výší. Pod č. 1 takto přihlásil pohledávky v celkové výši 125.031,05 Kč, které představuje jistina ve výši 59.641,75 Kč s příslušenstvím v celkové výši 65.389,30 Kč sestávajícím z úroku ve výši 14.545,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 28.945,94 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 21.897,60 Kč. Pod č. 2 přihlásil pohledávky v celkové výši 219.638,95 Kč, které představuje jistina ve výši 107.757,52 Kč s příslušenstvím v celkové výši 111.888,43 Kč sestávajícím z úroku ve výši 23.883,92 Kč, úroků z prodlení ve výši 46.197,62 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 32.630,40 Kč.

Věřitel tedy do insolvenčního řízení řádně přihlásil své jednotlivé (samostatné) pohledávky za dlužníkem a insolvenční správce byl (ve smyslu § 189 odst. 1 IZ) povinen je takto jednotlivě zařadit do sestaveného seznamu přihlášených pohledávek a v něm u každé z těchto přezkoumávaných pohledávek zřetelně vyznačit, zda ji uznává, nebo zda ji popírá a z jakého důvodu (v případě popření výše pohledávky s uvedením, jaká výše podle něj ve skutečnosti pohledávce náleží-§ 194 IZ). Takto však insolvenční správce nepostupoval.

V sestaveném seznamu přihlášených pohledávek ze dne 7.5.2012, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 10.5.2012, insolvenční správce pohledávky věřitele uplatněné přihláškou P6, jež označil jako nevykonatelné, vymezil tak, že u pohledávek pod č. 1 uvedl jejich celkovou výši 125.031,05 Kč s tím, že jde o jistinu ve výši 59.641,75 Kč a příslušenství, které jednotlivě nespecifikoval a uvedl jen jeho celkovou výši (65.389,30 Kč), a taktéž pohledávky pod č. 2 v celkové výši 219.638,95 Kč rozlišil jen na jistinu ve výši 107.757,52 Kč a její nespecifikované příslušenství v celkové výši 111.888,43 Kč. Své stanovisko k přezkoumávaným pohledávkám pak v seznamu formuloval tak, že pohledávky č. 1 uznává ve výši 83.082,96 Kč a popírá je do výše 41.948,09 Kč, neboť uplatněná výše smluvního úroku z prodlení je vyšší než výše zákonného úroku z prodlení a nárok věřitele na náhradu nákladů rozhodčího řízení nevznikl, a že pohledávky č. 2 uznává ve výši 150.823,70 Kč a popírá je-se stejným odůvodněním jako ad 1)-do výše 68.815,19 Kč. Na takovémto stanovisku pak správce setrval i na přezkumném jednání konaném dne 15.5.2012 (kterého se věřitel neúčastnil) s tím, že uznává pohledávky věřitele co do částky 233.906,76 Kč a popírá je (z důvodů uvedených v seznamu přihlášených pohledávek) do výše 110.763,28 Kč. Obdobně pak správce formuloval i vyrozumění o popření pohledávek, které bylo věřiteli doručeno 17.5.2012 a v němž správce uvedl, že jistiny pohledávek č. 1 a č. 2 byly uznány v plné výši, že příslušenství pohledávky č. 1 bylo uznáno ve výši 23.441,21 Kč a popřeno ve výši 41.948,09 Kč a že příslušenství pohledávky č. 2 bylo popřeno ve výši 68.815,19 Kč a uznáno ve výši 43.066,24 Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční správce věřitelovy pohledávky, představující 3 jednotlivé druhy příslušenství jistin P6/1 a P6/2, zařadil do seznamu přihlášených pohledávek bez toho, že by je jednotlivě (jejich důvodem a výší) specifikoval. Z takového seznamu tudíž nebylo zřejmé, které konkrétní pohledávky příslušenství jsou ve věřitelově případě vlastně přezkoumávány. Tím bylo také vyloučeno, aby k nim i ostatní osoby vybavené popěrným právem (dlužník nebo věřitelé) mohli při přezkumu zaujmout věcné stanovisko, tedy aby mohli posoudit, zda je mají co do pravosti (zcela) nebo co do výše (zčásti) za oprávněné, či nikoli. Bez specifikace přezkoumávaných pohledávek k nim uznávající nebo popěrné stanovisko vůbec nebylo možno zákonem předpokládaným způsobem vyjádřit. To se ostatně (nutně) projevilo i ve správcově popření, které v obou případech (u P6/1 a P6/2) provedl jen uvedením celkové popřené částky, aniž by vyjádřil, které konkrétní pohledávky věřitele popírá, v jakém rozsahu (zcela nebo zčásti) a čím je toto jeho stanovisko odůvodněno (na jakých argumentech je staví). Z vágního odůvodnění správcova popření lze usuzovat, že (patrně) zcela popřel nespecifikovanou pohledávku nákladů rozhodčího řízení a že (patrně) zčásti-do výše, kterou neuvedl-popřel nespecifikovanou pohledávku úroků z prodlení. Konkrétní důvody (argumenty) svého popěrného stanoviska však neobjasnil, ač bez nich (i kdyby jeho popěrný úkon nevykazoval jiné zásadní nedostatky, jimiž v daném případě je zjevně stižen), nelze považovat popření pohledávky za právně perfektní a tedy účinné (dokud nebude potřebným způsobem doplněno).

Lze tedy uzavřít, že správcem sestavený seznam přihlášených pohledávek, podle nějž přezkumné jednání dne 15.5.2012 proběhlo, nebyl způsobilým podkladem k přezkoumání jednotlivých věřitelových pohledávek příslušenství jistin P6/1 a P6/2. Takové jejich přezkoumání tudíž nemohlo mít žádných právních důsledků, jež zákon s výsledky přezkoumání pohledávky spojuje, a tedy nemohlo dojít ani k jejich právně účinnému popření (které navíc v případě popsaného správcova popření ani nebylo právně perfektní). Pak ovšem nemohl nastat následek, že se k takto neúčinně popřeným pohledávkám věřitele dle § 198 odst. 1 věty třetí IZ (pro nepodání žaloby na určení pohledávky) nepřihlíží. Nutno dodat, že soud prvního stupně v napadeném usnesení ani nekonkretizoval, které pohledávky věřitel vlastně přihlásil a které z nich má za správcem popřené; místo toho soud-v rozporu se skutečným stavem věci-prezentoval věřitelovy přihlášené pohledávky jako jedinou pohledávku (která byla částečně popřena).

Z výše uvedeného se podává, že skutkové a právní závěry, o něž soud prvního stupně napadené usnesení opřel, jsou nesprávné, a že řízení, jež vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, bylo zatíženo popsanými vadami, které vyústily v nesprávnost tohoto rozhodnutí a které nelze v odvolacím řízení reparovat. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a občanského soudního řádu v celém rozsahu zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je nutno věřitelovy pohledávky příslušenství jistin P6/1 a P6/2 na podkladě k nim vyhotoveného řádného seznamu přihlášených pohledávek dodatečně regulérně přezkoumat.

Po uče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. března 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová