3 VSPH 115/2013-B-39
KSHK 42 INS 7147/2011 3 VSPH 115/2013-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Semily-Podmoklice, Bořkovská 26, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.prosince 2012, č.j. KSHK 42 INS 7147/2011-B-25,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 7147/2011-B-25 ze dne 27.prosince 2012 se mění tak, že oddlužení dlužníka Tomáše anonymizovano , nar. 26.března 1974, schválené usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pod č.j. KSHK 42 INS 7147/2011-B-13 ze dne 16.listopadu 2011 se nezrušuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) oddlužení dlužníka schválené usnesením č.j. KSHK 42 INS 7147/2011-B-13 ze dne 16.11.2011 (Usnesení) zrušil (bod I. výroku), na dlužníkův majetek prohlásil konkurs s tím, že bude řešen jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Usnesením schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a ze zprávy insolvenčního správce z 1.7.2012 zjistil, že dlužník neprovedl žádnou splátku. Při jednání 15.10.2012 dlužník vysvětlil, že od 17.4.2012 je zaměstnán u nového zaměstnavatele, na což reagoval insolvenční správce s tím, že první splátku dlužníka ve výši 7.500,-Kč obdržel v červenci 2012, shodné částky pak obdržel za září a říjen 2012. Dlužník sdělil, že bude k 1.11.2012 měnit zaměstnání, a proto mu soud uložil ve lhůtě do 10.11.2012 předložit novou pracovní smlouvu, což ani přes urgenci z 20.11.2012 nesplnil. Cituje ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), schválené oddlužení zrušil, neboť dlužník neplní řádně povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a zároveň rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, a to v režimu nepatrného konkursu, neboť dlužník je fyzickou osobou nepodnikatelem [§ 314 odst. 1 písm.a) IZ].

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že se jeho oddlužení nezrušuje a konkurs na jeho majetek neprohlašuje. Uvedl, že novou pracovní smlouvu nemohl předložit z důvodu, že nedošlo k uzavření nového pracovního poměru, a proto byl nucen hledat nové zaměstnání, a že od 9.1.2013 je zaměstnán u nového zaměstnavatele JVS Semilská pekárna, s.r.o., jak se podává z přiložené kopie pracovní smlouvy, mzdového výměru a mzdového předpisu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odst. 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Podle § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník mimo jiné povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat [písm. a)].

Zjistí-li insolvenční soud v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře, že podstatnou část splátkového kalendáře zjevně nebude možné splnit, resp. že po ztrátě zaměstnání neusiluje o získání příjmu, jenž by umožnil plnění splátkového kalendáře (že v jeho rámci nebude dosaženo ani minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů), rozhodne podle § 418 odst. 1 písm. b), resp. písm. a) IZ po projednání věci podle odstavce 3 tohoto ustanovení. Důvodem pro zrušení oddlužení podle citovaného ustanovení nemůže být bez dalšího momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění. Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se mu ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů a není reálná naděje na změnu. K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v odstavci 3 uvedeného ustanovení.

Ze spisu plyne, že insolvenční soud Usnesením schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. V něm dlužníkovi uložil, aby po dobu následujících pěti let platil prostřednictvím insolvenčního správce k 25. dni v měsíci ze svých příjmů běžné výživné na nezletilého syna Tomáše ve výši 1.300,-Kč měsíčně a nezletilou dceru Janu ve výši 1.200,-Kč měsíčně k rukám jejich matky Jany anonymizovano , a aby ze svých příjmů po dobu následujících pěti let (nejdéle do úplného zaplacení všech pohledávek) platil označeným 6 nezajištěným věřitelům v určeném poměru prostřednictvím insolvenčního správce vždy k 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (po snížení o zaplacené běžné výživné) a takto sraženou částku vyplácet k rukám insolvenční správkyně IREKON, v.o.s. se sídlem v Trutnově; současně soud určil, že první splátka bude provedena ke dni 25.12.2011. Dále insolvenční soud určil správkyni pro dobu trvání splátkového kalendáře její odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši celkem 900,-Kč + DPH měsíčně s tím, že tuto částku si správkyně měsíčně ponechá a ve zbytku zaslané srážky dlužníkovými plátci nejpozději do 25. dne měsíce poukáže nezajištěným věřitelům v určeném poměru jejich zjištěných pohledávek. V odůvodnění Usnesení insolvenční soud citoval obsah ustanovení § 407 IZ, § 409 IZ a zejména § 412 IZ, v němž jsou upraveny povinnosti dlužníka v průběhu plnění splátkového kalendáře a § 418 IZ, a konstatoval, že pokud nedojde v průběhu příštích pěti let ke změně poměrů na straně dlužníka, pak aktuální částka určená k rozdělení mezi věřitele umožňuje, aby dlužník zaplatil během této doby na uspokojení pohledávek věřitelů 233.820,-Kč; při celkovém objemu přihlášených pohledávek 732.103,26 Kč bude takto pravděpodobně dosaženo cca 32% uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů.

Vydání napadeného usnesení předcházelo jednání dne 15.10.2012, při němž dlužník sdělil, že od 17.4.2012 pracuje u nového zaměstnavatele, a insolvenční správkyně sdělila, že obdržela tři platby ve výši 7.500,-Kč za červenec, září a říjen 2012. Dlužník současně uvedl, že od 1.11.2012 bude měnit zaměstnání; insolvenční soud uložil dlužníkovi předložit do 10.11.2012 novou pracovní smlouvu. Ke splnění této povinnosti pak byl dlužník soudem vyzván unesením z 20.11.2012 (B-23), avšak pracovní smlouvu nepředložil.

Ze zprávy insolvenční správkyně z 10.12.2012 (B-26) dále vyplývá, že další splátky než shora uvedené tři platby nebyly dlužníkem uhrazeny.

Odvolací soud nařídil ve věci jednání na 17.7.2013, na němž dlužník prohlásil, že jeho pracovní poměr u JVS Semilská pekárna, s.r.o. trvá, že jeho průměrný čistý měsíční výdělek činí cca 15 tis. Kč, že očekává zvýšení příjmů, neboť bude pro zaměstnavatele vykonávat další rozvoz zboží, a že mu bylo zvýšeno měsíční výživné o 300,-Kč. Insolvenční správkyně uvedla, že dlužníkem sdělené skutečnosti se dozvěděl až při tomto jednání s tím, že žádné platby na splátkový kalendář od dlužníka neobdržel. Při dalším jednání 14.8.2013 dlužník předložil mzdové listy za leden, únor a červenec 2013 a výplatní pásky za březen a červen 2013, z nichž se podává, že dlužník v uvedených obdobích dosahoval čistého měsíčního příjmu cca 15 tis. Kč, jak uvedl, přičemž za červenec 2013 dosáhl čistého příjmu 16.900,-Kč; z této částky byla zaměstnavatelem sražena ve prospěch účtu insolvenční správkyně částka 9.500,-Kč, jež na něj byla připsána 15.8.2013. Současně předložil i rozhodnutí Okresního soudu v Semilech ze dne 23.4.2013, č.j. OP 220/2012-37, z něhož se podává, že jím byla schválena dohoda o zvýšení měsíčního výživného dlužníku ve prospěch syna Jana anonymizovano o 300,-Kč, tj. na částku 1.500,-Kč měsíčně.

V projednávané věci insolvenční soud vycházel ze zjištění, že od schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře pohledávky jeho věřitelů nejsou uspokojovány podle Usnesení, neboť dlužník neplní podstatné povinnosti v něm mu uložené.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

V daném případě dlužník neplněním splátek zavdal příčinu k tomu, že soud rozhodl o zrušení schváleného oddlužení. Odvolací soud však dospěl k závěru, že dlužník není osobou, jež by se vyhýbala výdělečné činnosti, přičemž je zřejmé, že v době, kdy nebyl zaměstnán, o ni usiloval, jak doložil předmětnou pracovní smlouvou uzavřenou s JVS Semilská pekárna, s.r.o. Podle ní vykonává práci řidiče a na základě mzdového výměru mu náleží za tuto práci odměna 9.500,-Kč měsíčně, splatnost mzdy je stanovena ke 14. kalendářnímu dni v měsíci. Podle mzdového řádu o odměnách pak může dlužník dosáhnout (po splnění stanovených hospodářských výsledků zaměstnavatele) vyplacení kolektivní a individuální odměny dle stanoveného procenta z expedovaných výrobků. Z předložených mzdových listů a výplatních pásek se podává, že dlužník na odměnách a příplatcích za práci ve dnech pracovního volna a klidu a příplatcích za odpolední a noční práci získává příjem převyšující základní mzdu až o 100 %, jak se tomu stalo v červenci 2013, kdy dosáhl na těchto dalších mzdových složkách hrubé mzdy ve výši 10.160,-Kč, jeho čistá mzda pak činila 16.900,-Kč. Z uvedeného je zřejmý určitý trend růstu dlužníkových příjmů ze zaměstnání a lze mít zato, že dlužník je nejen ochoten, ale zejména schopen nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, a lze i reálně předpokládat, že bude mít takový příjem, jenž mu umožní v časovém horizontu 41 měsíců zbývajících do konce splátkového kalendáře dostát svým závazkům a věřitelům uhradit minimálně 30 % jejich zjištěných pohledávek a odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14.srpna 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová