3 VSPH 1149/2010-A-11
MSPH 96 INS 13295/2010 3 VSPH 1149/2010-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka ČADIL, s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 10, Srbínská 1373, identifikační číslo 49702505, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu Praze č.j. MSPH 96 INS 13295/2010-A-6 ze dne 16. listopadu 2010

takto:

Usnesení Městského soudu Praze č.j. MSPH 96 INS 13295/2010-A-6 ze dne 16. listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 13295/2010-A-6 ze dne 16.11.2010 uložil dlužníku ČADIL, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud citoval § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) a uvedl, že v daném případě stanovil zálohu ve výši 30.000,-Kč, kterou považoval za nutnou k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Tato záloha je určena k pokrytí nezbytných výdajů, které budou správcem v případě řešení úpadku dlužníka konkursem vynaloženy při zjišťování či zajišťování majetku dlužníka (resp. při prověření dosavadních tvrzení dlužníka o jeho neexistenci), a rovněž k úhradě přiměřené odměny insolvenčního správce v případě jeho zjištění, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Dle názoru soudu není akceptovatelné, aby při nedostatku majetku dlužníka byly náklady insolvenčního řízení hrazeny v plné výši ze státního rozpočtu. Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení soud stanovil s ohledem na finanční možnosti dlužníka-navrhovatele.

K tomu soud dodal, že insolvenční zákon-jak vyplývá z jeho § 1-sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu. Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je ustanovení § 144 IZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže. Nejde-li o případ podle § 144 IZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li likvidátor schopen takový majetek identifikovat a z něho zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor dlužníka nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka. Za takové situace, tedy nebude-li likvidátor dlužníka schopen zálohu zaplatit, soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci společnosti.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Podepsaný likvidátor dlužníka Ing. Jan Draslar namítal, že požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopen uhradit, neboť v průběhu likvidace nezjistil žádný majetek dlužníka (nemovitý, movitý ani finanční). Ani on sám dosud neobdržel dle uzavřené mandátní smlouvy k provedení likvidace za svoji činnost žádnou odměnu. Likvidátor je přesvědčen o tom, že v daném případě jsou splněny podmínky stanovené v § 144 IZ a insolvenční návrh mohl být zamítnut pro nedostatek majetku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu vyplývá, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 8.11.2010 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení prohlášením konkursu na jeho majetek. Z návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník již řadu let nevykonává žádnou činnost, nemá žádné zaměstnance, rozhodnutím jeho valné hromady ze dne 21.12.2006 byla společnost zrušena s likvidací, likvidátorem byl jmenován Ing. Jan Draslar. Tomu nebyly jednatelem dlužníka předány žádné účetní doklady s tvrzením, že dne 22.5.2006 došlo k jejich odcizení při vloupání do jednatelova osobního automobilu. Podle zjištění likvidátora dlužník nevlastní žádný majetek, přičemž podle přihlášek do likvidace má splatné závazky vůči 5 věřitelům v celkové výši 398.562,-Kč. Dlužník tak má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 3 měsíce, které není schopen plnit, zastavil platby a úhrady jeho závazků není možno dosáhnout ani výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník je tudíž v úpadku ve formě platební neschopnosti, a protože souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, je zjevně i předlužen. Likvidátor s odkazem na § 144 odst. 1 písm. c) IZ připojil zprávu o negativním výsledku své prověrky k možnosti uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Odvolací soud ani v dané věci nemá důvodu odchýlit se od svých judikatorních závěrů stran účelu insolvenčního řízení a institutu zálohy dle § 108 IZ, jež soud prvního stupně v napadeném usnesení citoval. Z těchto závěrů mimo jiné vyplývá, že insolvenční soud nemusí požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za situace, kdy dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že mohou být splněny podmínky ustanovení § 144 IZ, a současně nelze předpokládat, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy, a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 IZ a z § 72 odst. 2 obchodního zákoníku (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.11.2008, sp.zn. KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008-A).

Podle § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže:

a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v dlužníkově případě kumulativní podmínky stanovené v § 144 odst. 1 IZ nejsou splněny, neboť není obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu. Zamítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku tudíž nepřichází v úvahu.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1-dosahuje nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky řízení však nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše. Se zřetelem k tomu odvolací soud napadené usnesení dle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová