3 VSPH 1147/2012-A-53
KSPA 59 INS 15576/2011 3 VSPH 1147/2012-A-53

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: UNIMEX-Miroslav Skalický, s.r.o. se sídlem Pardubice, Jana Palacha 1552, IČO 27237087, zast. JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice-Rybitví, budova P9 č. 81, zahájeném na návrh Ing. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Pardubice-Zelené předměstí, Jiráskova 972, zast. Mgr. Michalem Nerudou, zmocněncem se sídlem Pardubice, Nerudova 1881, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 59 INS 15576/2011-A-46, ze dne 17. ledna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 59 INS 15576/2011-A-46, ze dne 17. ledna 2012, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. KSPA 59 INS 15576/2011-A-46, ze dne 17. ledna 2012, v bodu I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka UNIMEX-Miroslav Skalický, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodu II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodu III. ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Ilonu Dorkovou, advokátku se sídlem v Pardubicích, v bodu IV. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 17.1.2012 v 15.00 hod. V dalších bodech V. až XIV. výroku soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 7.3.2012.

Soud prvního stupně uvedl, že navrhující věřitel Ing. Vladimír Sedláček (dále jen navrhovatel) podal insolvenční návrh proti dlužníkovi, u něhož byl zaměstnán, avšak pracovní poměr ukončil okamžitým zrušením podle § 56 písm. b) zák. práce, v důsledku čehož mu vznikl nárok na vyplacení dlužné mzdy za část měsíce dubna 2011 a od 1.5. do 21.7.2011 a odstupného ve výši trojnásobku průměrného výdělku v celkové výši 93.911,-Kč, a že označil další věřitele dlužníka s tím, že mají vůči němu pohledávky více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Dále soud poznamenal, že dlužník v seznamu majetku k datu 26.9.2011 uvedl, že má na bankovním účtu zůstatek 1 tis. Kč, v pokladně 2,5 tis. Kč, skladové zásoby za 3 tis. Kč, že má výrobní stroje ve finančním leasingu, jenž hradí, ve vlastnictví má toliko laminovací stroj Catena, a že má pravidelné příjmy z výroby fotoknih; v seznamu závazků vyhotoveném k témuž datu pak dlužník uvedl, že má 17 věřitelů, z toho 8 závazků po splatnosti více jak 3 měsíce, má jednoho zaměstnance.

Z vyjádření věřitele dlužníka XEROX CZECH REPUBLIC, s.r.o. ze dne 21.10.2011 (dále jen Xerox), jehož uvedl navrhovatel v insolvenčním návrhu, soud zjistil, že eviduje vůči dlužníku pohledávku ve výši 480.989,89 Kč z titulu dohody o narovnání z 24.9.2009, a že se tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení 24.10.2011 s celkovou pohledávkou ve výši 545.854,14 Kč.

Dále soud učinil dotazy u katastrálního úřadu, Odboru dopravy Magistrátu města Pardubice, u bankovních ústavů, věřitelů Pardubický partner, a.s. a UNILEASING, a.s. a z jejich odpovědí zjistil, že dlužník nemá evidována vlastnická ani jiná věcná práva v katastru nemovitostí, nemá dluh vůči společností UNILEASING, a.s.

Soud uvedl, že dlužník odmítl nárok navrhovatele s tím, že ten opakovaně porušoval pracovní kázeň, a proto mu z těchto důvodů dal 30.6.2011 výpověď z pracovního poměru a nemá vůči němu žádné závazky, neboť pracovní poměr navrhovatele skončil uplynutím výpovědní lhůty, a že mu zadržuje podklady pro vyúčtování zakázek svým klientům cca ve výši 20 tis. Kč a má podezření, že si navrhovatel část plnění ponechal pro sebe, proto mu nezaplatil část mzdy za duben 2011 ve výši 2.977,-Kč a za květen 2011 ve výši 7.230,-Kč. To oznámil navrhovateli spolu s ukončením pracovního poměru a s výzvou k vrácení notebooku a mobilního telefonu s tím, že se spor snažil vyřešit smírně a chtěl mu odpustit část dluhu, jinak insolvenční návrh považuje za šikanózní.

Soud konstatoval, že dlužník navrhovatelovy nároky sice odmítl, přesto při nařízeném jednání 14.12.2011 uvedl, že je ochoten navrhovateli vyplatit částku 11.600,-Kč jako prémii, a že k závazku věřitele Xerox dlužník nejprve namítl započtení, posléze připustil, že porušil dohodu o narovnání s ním uzavřenou, což tento věřitel potvrdil s tím, že v důsledku toho pozbyl dlužník nárok na servis jím poskytnutého zařízení. Dlužník při tomto jednání též předložil celou řadu faktur, jimiž deklaroval své aktuální pohledávky za svými obchodními partnery, avšak doklady o případných platbách nedoložil.

Insolvenční soud cituje § 131, § 136 odst. 1 a § 3 odst. 1 a 2 IZ dospěl k závěru, že navrhovatel je věřitelem dlužníka, který má za ním splatnou pohledávku z titulu pracovněprávních nároků, jež představují doplatky dlužných mezd a odstupného, neboť pracovní poměr navrhovatele u dlužníka skončil jeho okamžitým zrušením podle § 56 písm. b) zák. práce k 21.7.2011, tj. den, kdy dlužníku bylo ukončení pracovního poměru navrhovatelem doručeno. Pokračoval, že dlužník neuplatnil neplatnost rozvázání pracovního poměru u soudu ve lhůtě 2 měsíce od jeho skončení podle § 72 zák. práce, proto má za to, že byl rozvázán platně. Konstatoval, že podle § 67 odst. 1 zák. práce, ve znění účinném do 31.12.2011, náleží v tomto případě zaměstnanci odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, přičemž provedené srážky ze mzdy, resp. započtení případných nároků dlužníka vůči navrhovateli není podle § 147 zák. práce možné. Uzavřel, že dlužník má i další věřitele s pohledávkami po lhůtě splatnosti, zejména Xerox, přičemž u jednání tvrzené zaplacení části těchto závazků dlužník nijak nedoložil ; dlužníkem předložené vydané faktury pouze deklarují jeho možné budoucí pohledávky. Doplnil, že nepřehlédl dlužníkem předkládaná rozporná vyjádření, když nejprve tvrdil, že nezaplatil navrhovateli část mzdy za duben 2011 ve výši 2.977,-Kč a za květen 2011 ve výši 7.230,-Kč z důvodu jejich započtení proti nároku 20 tis. Kč, aby posléze uvedl, že žádný závazek vůči navrhovateli nemá a že mu je ochoten vyplatit prémii 11.600,-Kč; ve vztahu k věřiteli Xerox tvrdil, že žádný závazek nemá, následně připustil porušení dohody o narovnání. Uzavřel, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Zároveň rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem, neboť jiný způsob nepřichází v úvahu.

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedené usnesení dlužník odvoláním, v němž namítl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro zjištění jeho úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Zdůraznil, že insolvenční soud rozhodl na základě dvou pohledávek, tj. navrhovatele a věřitele Xerox, jež sporuje. K doručení výpovědi navrhovatelem uvedl, že si není vědom toho, že by ji v červenci nebo v srpnu 2011 obdržel, neboť v dopise, jež mu zaslal právní zástupce navrhovatele Mgr. Neruda, nebyla připojena písemná plná moc, jíž by dlužník tohoto zástupce zmocnil k podání výpovědi z pracovního poměru, což se nepodává ani ze samotného textu výpovědi, a proto má za to, že navrhovatel neučinil výpověď platně. Vyslovil, že trvá na tom, že výpověď navrhovateli z pracovního poměru dal jako první, proto se měl navrhovatel domáhat určení její neplatnosti u soudu. Uvedl výčet 12 věřitelů, jímž uhradil pohledávky před prohlášením konkursu s tím, že u třech dalších označených věřitelů má dohodnutý splátkový kalendář. Uzavřel, že po splatnosti má pouze závazek vůči věřiteli Xerox, jež ovšem zanikl započtením v rámci probíhajícího soudního řízení, závazek vůči navrhovateli zcela neuznává.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci, jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta.

Lze tedy shrnout, že v odůvodnění rozhodnutí o úpadku dlužníka vydaného k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí soud nejen reprodukovat, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, ale také musí zřetelně uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál. Z tohoto odůvodnění totiž neplyne jasný skutkový a právní závěr soudu ohledně naplnění podmínek úpadku ve formě insolvence, jenž soud shledal prokázaným, a to jak stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a platební neschopnosti dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), jež naplňují soudem dovozovaný stav úpadku ve formě insolvence, když soud ani neuvedl, které konkrétní pohledávky navrhovatele a dalšího věřitele Xerox má vlastně za zjištěné a zda a kdy nastala jejich splatnost. Nutno připomenout, že osvědčení platební neschopnosti dlužníka (podmínky úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. c/, popř. ve spojení s domněnkami dle § 3 odst. 2 IZ) se musí připínat k osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů (podmínkám úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a v tom směru, jak již řečeno, soud v odůvodnění napadeného usnesení žádné přezkoumatelné závěry nenabídl.

K tomu, zda je dlužník v úpadku ve formě předlužení, soud žádná z hlediska § 3 odst. 3 IZ rozhodná skutková zjištění ani nečinil.

Z vyjádření dlužníka přitom bylo zřejmé, že s insolvenčním návrhem nesouhlasí, neboť podmínky pro zjištění svého úpadku nemá za splněné právě pro neexistenci více věřitelů. Dlužník namítl, že podal vůči navrhovateli u Okresního soudu v Pardubicích žalobu na zaplacení částky 48 tis. Kč, neboť ten odmítl jednat o vrácení zapůjčeného notebooku a mobilního telefonu a zadržovaných peněz, jejichž převzetí písemně potvrdil. Z uvedených důvodů odmítl pohledávku navrhovatele s tvrzením, že naopak on dal navrhovateli výpověď dříve pro porušování pracovní kázně, a že v jejím důsledku nárok navrhovateli na vyplacení mzdy za červenec a srpen 2011 a odstupného nevznikl. K tomu předkládal důkazy, jimiž se však soud nijak nezabýval. Soud prvního stupně nijak nevysvětlil, proč považuje za účinnou výpověď z pracovního poměru učiněnou navrhovatelem (a z ní vyplývající pohledávku navrhovatele vůči dlužníku má za osvědčenou), a nikoliv již výpověď z pracovního poměru, již dal dlužník navrhovateli, kterou ani k důkazu neprovedl. Obdobné hodnocení pak platí i pro závěry učiněné ohledně závazku dlužníka vůči Xerox, jenž dlužník odmítl s tím, že vede s tímto věřitelem spor o zaplacení částky 478 tis. Kč, že v této výši jako žalovaná strana uplatnil námitku započtení a závazek tímto zápočtem zanikl. Touto obranou dlužníka se však soud opět nikterak nezabýval, jeho tvrzení o zániku pohledávky Xerox započtením neřešil a nevedl dlužníka dle § 118a o.s.ř. k tomu, aby tato svá tvrzení potřebným způsobem doplnil a nabídl důkazy k jejich prokázání.

Soud prvního stupně tedy rozhodné skutkové závěry ve věci ve skutečnosti ani přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného řádného a úplného dokazování.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, a proto je odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. listopadu 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva