3 VSPH 1146/2013-A-25
KSPL 29 INS 1256/2013 3 VSPH 1146/2013-A-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka MASTEC, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Klicperova 9, 301 00 Plze , IýO 26378141, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni .j. KSPL 29 INS 1256/2013-A-17, ze dne 3. ervna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni .j. KSPL 29 INS 1256/2013-A-17 ze dne 3. ervna 2013 se p o t v r z u j e .

Od vodnČní:

Krajský soud v Plzni usnesením j. KSPL 29 INS 1256/2013-A-17 ze dne 3.6.2013 uložil dlužníku MASTEC, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby ve lh tČ 7 dn od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 25.000,-K.

V od vodnČní svého rozhodnutí soud prvního stupnČ uvedl, že mu byl dne 17.1.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka, na jehož základČ bylo téhož dne zahájeno insolvenní ízení. Podle p ipojeného seznamu majetku dlužník nevlastní žádné nemovitosti, šperky, akcie i jiné cenné papíry ani podíly v obchodních spolenostech; z movitého majetku vlastní jen osobní vČci nepatrné hodnoty. V seznamu závazk dlužník uvedl, že má závazek v i vČ iteli FINCOM TRADE LTD v celkové výši 684.334,41 K z titulu smČnek vlastních (usnesení .j. 8 Nc 1635/2009-22 ze dne 19.2.2009 a usnesení .j. 8 Nc 2631/2009-18 ze dne 4.2.2009), v i vČ iteli JUDr. Tomáši Vránovi, soudnímu exekutorovi ve výši 94.900,-K z titulu náklad exekuního ízení a v i vČ iteli EKP Praha, s.r.o. ve výši 851.000,-K na základČ rozhodnutí rozhodce Ing. Jany Joklové .j. 10 R 9/2012-2 ze dne 20.4.2012.

Soud odkázal na § 108 insolvenního zákona (dále jen IZ) s tím, že úelem institutu zálohy na náklady insolvenního ízení je p eklenout nedostatek finanních prost edk po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvennímu správci výkon jeho funkce, a rovnČž poskytnout záruku úhrady správcovy odmČny a hotových výdaj pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Z hlediska naplnČní podmínek pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy a urení její výše je tak rovnČž podstatné, jaký zp sob ešení dlužníkova úpadku lze oekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento zp sob pravdČpodobnČ vyžádá, a zda i do jaké míry lze p edpokládat uspokojení tČchto náklad z majetkové podstaty.

Soud shledal, že v dané vČci dlužník zjevnČ nemá v úmyslu ešit sv j úpadek reorganizací, a že zamítnutí jeho insolvenního návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 IZ nepadá v úvahu, nebo tento návrh nebyl podán jménem dlužníka likvidátorem jmenovaným soudem ze seznamu insolvenních správc . Úpadek dlužníka tudíž bude ešen konkursem.

Dlužník zjevnČ nemá žádný majetek i jinou majetkovou hodnotu, z jejíhož výtČžku by mohly být uspokojeny náklady vzniklé insolvennímu správci p i výkonu jeho funkce. Jedná se p edevším o náklady na cestovné (k p ezkumnému jednání a do místa dlužníkova sídla), o administrativní náklady a náklady spojené s p evzetím a archivací úetnictví dlužníka. OdmČnu insolvenního správce ovšem v dané fázi ízení nelze odhadovat, nebo nelze s uritostí p edvídat délku trvání ízení ani rozsah a náronost správcovy innosti, jež se bude odvíjet také od potu p ihlášených pohledávek, které bude nutno p ezkoumat. P i oekávaném konkursu nicménČ odmČna insolvenního správce iní dle § 1 odst. 5 vyhlášky . 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) nejménČ 45.000,-K.

V dané vČci soud shledal odpovídajícím uložit dlužníku povinnost k zaplacení zálohy jen ve výši 25.000,-K. Zohlednil p itom majetkové pomČry dlužníka, z nichž lze usuzovat na nižší míru náklad insolvenního správce (i jeho odmČny). Vzal v úvahu i výši p íjm jednatele a likvidátora dlužníka a také to, že nejsou známy jiné pohledávky za majetkovou podstatou i pohledávky jim na rove postavené, a že ovšem nelze oekávat pr bČžné uspokojování náklad ízení ze zpenČžování majetku dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník prost ednictvím svého podepsaného jednatele a likvidátora Libora Hanzlíka vas odvolal. Likvidátor uvedl, že dne 23.8.2012 podal u Krajského soudu v Plzni jako fyzická osoba sv j vlastní insolvenní návrh, na jehož základČ pak soud usnesením sp.zn. KSPL 56 INS 20539/2012, pravomocným dne 22.10.2012, rozhodl o jeho úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurs. V tomto svém insolvenním ízení likvidátor zaplatil zálohu na jeho náklady ve výši 50.000,-K. Z jeho mČsíního p íjmu v pr mČrné výši 14.500,-K jsou p itom provádČny zákonné srážky, takže mu zbývá pouze životní minimum, ze kterého není schopen náklady p edmČtného insolvenního ízení dlužníka uhradit. Dodal, že podáním insolvenního návrhu splnil svou povinnost dle § 98 odst. 1 IZ. Vzhledem k tČmto okolnostem a absenci majetku dlužníka požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zmČnil tak, že podaný insolvenní návrh dle § 144 odst. 1 IZ zamítne pro nedostatek majetku.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání není opodstatnČno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 3 IZ, podle nČjž insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit. Zálohu na náklady insolvenního ízení soud nepožaduje po insolvenním navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka a jehož pohledávka za dlužníkem spoívá pouze v pracovnČprávních nárocích.

Soud prvního stupnČ správnČ vycházel z toho, že úelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních náklad insolvenního ízení a souasnČ zajistit úhradu celkových náklad insolvenního ízení, vetnČ hotových výdaj a odmČny insolvenního správce, pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatnČna i v p ípadČ, kdy lze poítat s výtČžkem ze zpenČžení majetkové podstaty použitelným k úhradČ náklad insolvenního ízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpenČžení majetkové podstaty) dostatek volných finanních prost edk dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenní ízení (aby mohlo zákonem stanoveným zp sobem pokraovat) nutnČ vyžádá. Konená výše náklad insolvenního ízení se pak odvíjí od konkrétního zp sobu ešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických pomČr vČci, jež výši sledovaných náklad v rámci daného zp sobu ešení úpadku ovliv ují. To platí i pro hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, které vždy pat í mezi náklady insolvenního ízení a jejichž výše je pro jednotlivé zp soby ešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišnČ. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenním návrhem ze dne 27.11.2012 domáhal zjištČní svého úpadku a jeho ešení konkursem. Z návrhu a jeho p íloh vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Plzni .j. 40 Cm 57/2007-9 ze dne 24.3.2010 byla spolenost zrušena s likvidací, likvidátorem byl soudem jmenován jednatel Libor Hanzlík. Ten v návrhu uvedl, že dlužník má více vČ itel , jejichž penČžité závazky dlužník není schopen plnit po dobu delší 30 dní po lh tČ splatnosti; více než dva roky neprovozuje podnikatelskou innost a nemá žádné zamČstnance. Z p edložených seznam majetku a závazk vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek (ani pohledávky), naproti tomu má v i 3 vČ itel m splatné závazky v celkové výši 1.630.234,41 K.

Odvolací soud považoval za nutné zd raznit, že úelem insolvenního ízení (§ 1 IZ) není vytvá ení podmínek pro zánik nefunkních obchodních spoleností, ale ešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka nČkterým ze zákonem stanovených zp sob tak, aby došlo k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadnČ pomČrnému uspokojení dlužníkových vČ itel (§ 1 IZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenní ízení m že mít smysl jedinČ za p edpokladu, že v majetkové podstatČ existuje majetek, z nČhož by mohly být-v závislosti na zp sobu ešení úpadku dlužníka-alespo ástenČ uspokojeny pohledávky vČ itel .

Jedinou-by nesystémovou-výjimkou z této koncepce p edstavovalo ustanovení § 144 IZ platné do 31.12.2013, které v p ípadČ obchodních spoleností (a od 1.11.2012 též družstev) zrušených rozhodnutím soudu za splnČní kumulativních podmínek stanovených v jeho odstavci 1 pod písmeny a) až e) p ipouštČlo, aby právní prost edí insolvenního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, t ebaže v takovém ízení k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem dojít zjevnČ nem že.

V daném p ípadČ však podmínky stanovené v § 144 odst. 1 IZ nejsou splnČny. Jakkoli dlužník je obchodní spoleností zrušenou rozhodnutím soudu, insolvenní návrh podal jeho jménem likvidátor, který nebyl jmenován soudem ze seznamu insolvenních správc (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ), ale jde o jednatele dlužníka. Ten ostatnČ v insolvenním návrhu ani nežádal o jeho zamítnutí pro nedostatek majetku, jak (s úinností od 1.11.2012) ustanovení § 144 odst. 1 písm. b) IZ vyžaduje. Vydání takového rozhodnutí tudíž nep ichází v úvahu.

Soud prvního stupnČ proto správnČ vycházel z toho, že nelze oekávat jiné ešení dlužníkova úpadku než konkursem (pop . nepatrným konkursem). V nČm náklady insolvenního ízení budou tvo eny mimo jiné i hotovými výdaji a odmČnou insolvenního správce, která dle § 1 vyhlášky-bude-li dosaženo výtČžku zpenČžení p ipadajícího na zajištČného vČ itele nebo výtČžku ureného k rozdČlení mezi nezajištČné vČ itele-dosahuje nejménČ 45 tis. K, jinak se urí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky ízení nenasvČdují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpenČžením by mohly být získány finanní prost edky postaující k úhradČ náklad insolvenního ízení (likvidátor žádný jeho majetek nezjistil) a nemá ani žádné p íjmy, jichž by k tomuto úelu mohlo být užito.

Z tČchto d vod dospČl odvolací soud k závČru, že soud prvního stupnČ správnČ posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenního ízení, vetnČ její výše. Proto napadené usnesení podle § 219 obanského soudního ádu jako vČcnČ správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že dokonení likvidace a výmaz dlužníka (spolenosti) z obchodního rejst íku nejsou realizací insolvenního ízení nijak podmínČny, a že není-li likvidátor dlužníka schopen zálohu na náklady insolvenního ízení zaplatit a soud ízení zastaví, nic mu nebrání v tom, aby mimo rámec insolvenního ízení likvidaci spolenosti dokonil.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání p ípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o.s. .]

V Praze dne 6. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva