3 VSPH 1146/2010-A-21
MSPH 99 INS 10091/2010 3 VSPH 1146/2010-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Mileny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 10-Malešicích, Skřivanská 484/6, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 10091/2010-A-14 ze dne 5. listopadu 2010,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 10091/2010-A-14 ze dne 5. listopadu 2010 se mění tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 10091/2010-A-14 ze dne 5.11.2010 uložil dlužnici Mileně anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na uvedený účet soudu nebo hotově v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že záloha na náklady insolvenčního řízení je dlužníku ukládána ve fázi řízení, kdy není jisté, zda bude jeho úpadek zjištěn a zda bude oddlužení povoleno a následně i schváleno, anebo zda s tímto návrhem neuspěje a na dlužníkův majetek bude prohlášen konkurs. Po předběžném posouzení podaného návrhu na povolení oddlužení soud usuzuje, že dlužnice je osobou, u níž zákon oddlužení připouští. Pokud bude úpadek dlužnice zjištěn a pokud bude řešen konkursem nebo bude oddlužením provedeným zpeněžením majetkové podstaty, záloha na náklady insolvenčního řízení bude použita k pokrytí prvotních výdajů insolvenčního správce, a to zejména k dohledání a zajištění majetku dlužníka. Pokud ale bude povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, měla by záloha sloužit k pokrytí výdajů insolvenčního správce spojených s realizací tohoto způsobu oddlužení, a to v rozsahu, v němž takové výdaje nebudou kryty paušální měsíční náhradou jeho hotových výdajů ve výši 150,-Kč s DPH. Podle zkušeností soudu s řízeními, v nichž je úpadek řešen oddlužením prováděným splátkovým kalendářem, však tento zákonný paušál nepostačuje k úhradě všech nákladů spojených se splátkovým kalendářem (poplatků za vedení účtu, za jednotlivé transakce a pravidelný výpis z účtu), a insolvenční správci jsou proto nuceni tyto náklady hradit ze své odměny. Takový stav je nepřijatelný. Ve svém důsledku jsou pak insolvenční správci nepřímo nuceni realizovat proces oddlužení s nepřiměřenými obtížemi (provádět finanční transakce v jiné než bezhotovostní formě), popřípadě nestandardním způsobem (bez založení svého zvláštního bankovního účtu), což se neslučuje s požadavkem transparentnosti řízení, v němž musí být zřejmé, jakým způsobem je s finančními prostředky dlužníka nakládáno. Náklady insolvenčního řízení nemá nést insolvenční správce, ale navrhovatel, a právě k tomu účelu institut zálohy dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) slouží.

Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že v dané věci je zapotřebí zálohu na náklady insolvenčního řízení složit, a že k zajištění výše popsaného účelu je přiměřená její vyměřená výše 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Uvedla, že jí Česká spořitelna, a.s. zablokovala celou výplatu mzdy, jediný zdroj jejího příjmu. Proto nemá k dispozici žádné finanční prostředky, z nichž by mohla požadovanou úhradu zálohy provést, ani si tyto prostředky nemá možnost jinak opatřit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména seznamem dlužníkova majetku včetně jeho pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznamem jeho závazků s uvedením věřitelů a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, jejž lze (prostřednictvím jeho kolonky č. 21) využít k současnému podání insolvenčního návrhu. V tom případě slouží připojené seznamy jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 392 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ opatřit seznam majetku i údaji o jeho pořizovací ceně a aktuální obvyklé ceně ke dni pořízení seznamu, podložené u nemovitostí a u každého majetku sloužícího k zajištění vždy znaleckým oceněním). Nutno zdůraznit, že insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat s návrhem na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice spolu s insolvenčním návrhem domáhala povolení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem. Nesplnila však řádně povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť seznam majetku, který k návrhům připojila, není z hlediska jeho předepsaných náležitostí řádný. Dlužnice v něm totiž jednu z položek svého majetku označila jen jako Podíl na družstevním bytu 2+1 m , k čemuž připojila jen údaj o roku výroby (1997), pořizovací ceně ve výši 90.000,-Kč a současné ceně ve výši 30.000,-Kč. Ze zařazení této položky do seznamu majetku dlužnice nutno usuzovat, že má jít o její spoluvlastnický podíl k bytu, ten ovšem (stejně jako podíl na něm) nijak neidentifikovala. Nutno dodat, že shodně (nedostatečně) označila dlužnice tuto položku i v údajích o majetku v kolonce 12 formuláře návrhu na oddlužení.

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužnici dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy-o řádný seznam majetku a závazků-doplnila, poskytnout jí poučení, jak má doplnění provést, a poučit ji o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud prvního stupně neučinil.

Vedle toho ovšem ze spisu plyne, že stejně jako insolvenční návrh není zatím způsobilý projednání ani návrh dlužnice na povolení oddlužení. Jak již zmíněno výše, při podání návrhu na povolení oddlužení musí být odhad obvyklé ceny nemovitosti dlužníka (jeho podílu na nemovitosti) vždy podložen připojeným znaleckým oceněním (§ 392 odst. 2 IZ), i kdyby tento majetek nebyl předmětem zajištění. Dlužnice však toto znalecké ocenění svého tvrzeného nemovitého majetku (podílu na bytu) nepředložila, a soud ji k odstranění tohoto nedostatku postupem dle § 393 odst. 2 IZ dosud nevyzval. Jak již Vrchní soud v Praze vysvětlil např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008 ze dne 4.4.2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60/2009), náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v § 391 a 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou-pro případ zjištění úpadku dlužníka-dány podmínky pro povolení (a schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř. soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ (zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře) má být oddlužení provedeno. Jestliže dlužník zákonným požadavkům náležitostí návrhu na oddlužení a jeho příloh ani přes výzvu insolvenčního soudu nevyhoví, musí být tento jeho návrh dle § 393 odst. 3 IZ odmítnut.

Protože insolvenční návrh dlužnice (a stejně tak i její návrh na povolení oddlužení) vykazuje nedostatky, pro něž není způsobilý projednání, a k jejichž odstranění ovšem soud prvního stupně dosud dlužnici nevedl, ač tak učinit měl, je zřejmé, že v řízení nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby po dlužnici bylo zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

Pro potřeby dalšího řízení-případného nového rozhodování o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení-odvolací soud poukazuje na svoji ustálenou judikaturu (kupř. usnesení sp.zn. KSPH 36 INS 8420/2010, 3 VSPH 841/2010-A ze dne 24.2.2011) týkajíce se požadavků kladených na odůvodnění tohoto rozhodnutí. Z této judikatury plyne i okruh rozhodných skutkových okolností, jež soud při rozhodování o záloze zkoumá a z nichž dovozuje (má zřetelně dovodit) závěr o předpokládaném způsobu řešení dlužníkova úpadku (v případě oddlužení jeho očekávané formě), což je okolnost předurčující i předpokládaný rozsah nákladů insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová