3 VSPH 1145/2013-A-49
KSPL 29 INS 14766/2010 3 VSPH 1145/2013-A-49

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka I.R.S. rozvojová a stavební, s.r.o., se sídlem Masarykova 102, 312 00 Plzeň, IČO 61779113, zast. JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, do nějž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-44 ze dne 26. září 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-44 ze dne 26. září 2011 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-44 ze dne 26.9.2011 prohlásil konkurs na majetek dlužníka I.R.S. rozvojová a stavební, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-21 ze dne 20.7.2011, které nabylo právní moci dne 10.8.2011, zjistil úpadek dlužníka, aniž stanovil způsob jeho řešení. V té době totiž u dlužníka (který je podnikatelem a tudíž je nepřípustné jeho oddlužení) přicházelo v úvahu řešení úpadku jak konkursem, tak reorganizací. Podmínky pro povolení reorganizace ve smyslu § 316 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) však dlužník zjevně nesplňuje a povolení reorganizace tak mohl dosáhnout jen postupem podle § 316 odst. 5 IZ, tj. tak, že by do 15 dnů od rozhodnutí o jeho úpadku předložil návrh na povolení reorganizace a reorganizační plán schválený alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek. To však dlužník v uvedené lhůtě neučinil, a protože schůze věřitelů nerozhodla o způsobu řešení dlužníkova úpadku, zůstal jím už jen konkurs. Proto soud prvního stupně konkurs na majetek dlužníka prohlásil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že toto usnesení vydal vyloučený soudce, což dovozuje z toho, že platně nebyl podán insolvenční návrh ani vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, a že pověření vyššího soudního úředníka a asistenta soudce bylo vydáno až po rozhodnutí o úpadku, takže všechny jejich úkony provedené do té doby jsou neplatné. Dlužník za této situace nabyl přesvědčení, že vyřizující soudce má zájem na tom, aby bylo postupováno v rozporu s procesními předpisy. Dále uvedl, že napadené usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek bylo vydáno v rozporu se zákonem, když podle znaleckých posudků jeho majetek nejméně trojnásobně převyšuje hodnotu pohledávek přihlášených do řízení. Přitom však neplatně přihlásili svoje pohledávky -dosahující 1/3 celkové hodnoty přihlášených a uznaných pohledávek-věřitelé ADENRIX INVESTMENS LIMITED (pohledávka původního věřitele WPB Capital spořitelní družstvo) a Česká správa sociálního zabezpečení.

V doplnění odvolání ze dne 24.7.2013 pak dlužník namítl, že podle jeho nových zjištění rozvrh práce Krajského soudu v Plzni pro rok 2010 nebyl platně vydán, neboť předseda tohoto soudu vydal předmětný rozvrh práce bez projednání se soudcovskou radou a nikdy ho nepodepsal. Z listinné podoby tohoto rozvrhu práce přitom není zřejmé, kdy byl vlastně vydán, když den jeho vydání je v něm vyznačen takto: V Plzni dne .12.2009 . Jeho elektronická verze publikovaná na portálu Justice.cz, webových stránkách Krajského soudu v Plzni, ani neodpovídá listinné podobě rozvrhu práce tohoto soudu pro rok 2010 založené ve správním spisu Spr 2670/2009. Z toho podle dlužníkova názoru plyne, že soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. není v daném insolvenčním řízení zákonným soudcem.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka lze řešit konkursem, reorganizací nebo oddlužením (§ 4 IZ).

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 316 IZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 158 IZ před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, a to -i bez návrhu, jestliže zjistí, že a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny (odstavec 1), -na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly (odstavec 2).

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23.3.2011, sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ).

Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

V posuzované věci dlužník v odvolání neuplatnil žádný argument, který by ve smyslu výše uvedeného mohl zpochybnit naplnění předpokladů k vydání napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl v režimu § 149 odst. 1 IZ o tom, že dlužníkův úpadek, který zjistil usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-21 ze dne 20.7.2011, bude řešen konkursem.

Svoji argumentaci dlužník soustředil především v námitce projednávání a rozhodování věci nezákonným soudcem JUDr. Ing. Pavlem Šaškem, Ph.D. (již založil na úvaze o neplatnosti rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni pro rok 2010) a v námitce vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodování věci (protože je zřejmě srozuměn s vedením řízení neregulérním způsobem, neboť podle dlužníka nebyl platně podán insolvenční návrh ani vydána vyhláška o účincích zahájení insolvenčního řízení a až do rozhodnutí o úpadku vyšší soudní úředník a asistent soudce činili úkony bez soudcova pověření).

Odvolací soud z vyžádaného správního spisu Krajského soudu v Plzni Spr 2670/2009 o rozvrhu práce pro rok 2010 a jeho změnách a z průvodnímu dopisu místopředsedkyně tohoto soudu JUDr. Jany Vyletové ze dne 23.8.2013 zjistil, že navržený rozvrh práce Krajského soudu v Plzni pro rok 2010 byl schválen soudcovskou radou tohoto soudu, jak ta sdělila předsedovi soudu JUDr. Zdeňku Jarošovi dopisem ze dne 15.12.2009. I když vskutku v předmětném rozvrhu práce pro rok 2010 (v jeho listinné podobě založené v příslušném správním spisu i v jeho zveřejněné elektronické podobě) není uveden konkrétní den měsíce prosince 2009, v němž byl tento rozvrh práce vydán, je z údajů obsažených ve správním spisu a v samotném rozvrhu práce zcela zřejmé, že se tak stalo před skončením roku 2009 (v prosinci po schválení soudcovskou radou). O platnosti tohoto rozvrhu práce tak nemá odvolací soud žádných pochyb. Od 1.7.2010 pak byl tehdejší soudce Okresního soudu v Sokolově JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. dočasně přidělen ke Krajskému soudu v Plzni s tím, že od téhož dne byl zařazen (jako samosoudce) do soudního oddělení 29 INS.

Podle výše uvedeného rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni pro rok 2010 pak senátu 29 INS-JUDr. Ing. Pavlu Šaškovi, Ph.D. připadla k projednání a rozhodnutí insolvenční věc dlužníka, tedy jeho insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPL 29 INS 14766/2010 zahájené dne 3.12.2010 na základě soudu došlého insolvenčního návrhu věřitele ADENRIX INVESTMENS LIMITED. Tento insolvenční návrh byl ve smyslu § 97 odst. 2 IZ právně účinným návrhem, jímž se-dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu-zahajuje insolvenční řízení (§ 97 odst. 1 IZ), neboť byl opatřen úředně ověřeným podpisem podepsaného právního zástupce navrhovatele advokáta Mgr. Jana Matějíčka, který svoje oprávnění jednat za navrhovatele současně doložil připojenou plnou mocí ze dne 1.4.2010, na níž byl podpis osoby jednající za zmocnitele (navrhovatele) opět úředně ověřen. Ještě téhož dne (3.12.2010) byla vydána a v insolvenčním rejstříku (ve 13:23 hod) zveřejněna vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení dle § 101 IZ (A-2). Tuto vyhlášku vydala vyšší soudní úřednice Zdeňka Kopecká, která byla k takovému úkonu pověřena přímo rozvrhem práce pro rok 2010 (dalšího soudcova pověření tedy potřeba nebylo). Nutno nicméně dodat, že jakékoli pochybnosti o oprávnění jmenované vyšší úřednice k vydání vyhlášky dle § 101 IZ, proti níž není odvolání přípustné, by nemohly mít žádného významu z hlediska podmínek pro vydání následného usnesení o zjištění úpadku dlužníka a napadeného usnesení o řešení dlužníkova úpadku konkursem, nebo z hlediska posouzení jejich věcné správnosti.

Zjevně je tedy neopodstatněný dlužníkův argument, že při vydání napadeného usnesení byl insolvenční soud nesprávně obsazen-že JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. nebyl zákonným soudcem, a nic nesvědčí ani dlužníkově námitce, že tento soudce byl z projednání a rozhodování věci vyloučen. Dlužník svoje pochybnosti o soudcově nepodjatosti ve věci odůvodňuje tolikou svojí výše uvedenou (a neopodstatněnou) kritikou průběhu řízení předcházející napadenému usnesení, tedy okolnostmi, které podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce být nemohou. Ani z dosavadního obsahu spisu neplyne nic, z čeho by bylo lze ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř. dovodit, že soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D, jemuž podle rozvrhu práce připadla věc k vyřízení, má přímý zájem na projednávané věci nebo že je vůči některému z účastníků či jejich zástupcům v poměru, který vzbuzuje důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Ostatní námitky dlužníka jsou založeny na zpochybnění oprávnění věřitele ADENRIX INVESTMENS LIMITED k podání insolvenčního návrhu a na zpochybnění pohledávky dalšího z přihlášených věřitelů, a tedy nijak nemíří ke splnění podmínek pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (prohlášení konkursu na jeho majetek) ve smyslu vše citovaného R 110/2011, o němž soud napadeným usnesením rozhodl. Směřují fakticky proti rozhodnutí o úpadku, které soud prvního stupně na základě návrhu výše uvedeného navrhovatele vydal, a k otázce pravosti označených přihlášených pohledávek, jež je vyhrazena přezkumnému jednání a případnému následnému incidenčnímu sporu z popření. Usnesení č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-21 ze dne 20.7.2011, jímž soud rozhodl o úpadku dlužníka (zjištěného ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ), přitom dne 10.8.2011 nabylo právní moci, když dlužník své odvolání podané proti tomuto rozhodnutí posléze vzal zpět a odvolací soud proto usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-42 ze dne 22.9.2011 odvolací řízení zastavil.

Soud prvního stupně s rozhodnutím o úpadku nespojil rozhodnutí o způsobu jeho řešení dle § 148 IZ a rozhodoval o něm tedy-v režimu § 149 odst. 1 IZ-samostatným usnesením. Při jeho vydání správně vycházel z toho, že dlužník je podnikatelem, takže řešení jeho úpadku oddlužením-i kdyby návrh na povolení oddlužení podal (což se nestalo)-je u něj dle § 389 odst. 1 IZ vyloučeno. Protože z obsahu spisu neplyne, že dlužník splňuje kriteria přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ (nic takového ani v odvolání netvrdil), a protože v zákonem stanovených lhůtách nebyl návrh na povolení reorganizace podán, ani nebyl dlužníkem předložen jeho schválený reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ, kterým by nepřípustnost své reorganizace mohl prolomit, stal se nezvratným závěr, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Ve smyslu publikovaného usnesení Nejvyššího soudu R 96/2011 pak soud prvního stupně ani nebyl vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ), neboť ta by usnesení o způsobu řešení úpadku dlužnice reorganizací přijmout nemohla, resp. takovým jejím případným rozhodnutím by nebyl insolvenční soud vázán (srov. § 152 IZ). Za popsané situace by pro soud nebylo závazné dokonce ani schůzí přijaté usnesení o tom, že způsobem řešení úpadku dlužníka má být konkurs. I bez něj soud musel konkurs na jeho majetek prohlásit, což napadeným usnesením-v režimu § 149 IZ-také učinil.

Přijetí rozhodnutí o prohlášení konkursu přitom nebylo v kolizi ani s úpravou § 158 IZ, neboť zjevně nebyly dány podmínky k tomu, aby namísto tohoto rozhodnutí (o způsobu řešení úpadku dlužníka) bylo vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku. Dlužník nedal soudu návrh dle § 158 odst. 2 IZ, ani nebyly splněny podmínky stanovené v § 158 odst. 1 IZ, za nichž může insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout, že dlužník není v úpadku: nebyly tu takové nové okolnosti nastalé po rozhodnutí o úpadku, které by vyvracely v něm přijatý závěr, že dlužníkův úpadek (ve formě insolvence) byl osvědčen, a předmětem insolvenčního řízení byly (a nadále jsou) přihlášené pohledávky vícerých věřitelů, nehledě již k existenci pohledávek za majetkovou podstatou. Z hlediska trvání úpadku dlužníka přitom nemá žádného významu okolnost, zda se vedle úpadku insolvencí nachází v úpadku také ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ, tj. zda-jak dlužník namítá-hodnota jeho majetku převyšuje celkovou výši přihlášených pohledávek jeho věřitelů či nikoli.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 4. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová