3 VSPH 1138/2010-A-13
KSPA 59 INS 10529/2010 3 VSPH 1138/2010-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: TORAMONT, spol. s r.o. v likvidaci se sídlem Pardubice, Milheimova 827, IČ: 27444805, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 4. listopadu 2010, č.j. KSPA 59 INS 10529/2010-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 4. listopadu 2010, č.j. KSPA 59 INS 10529/2010-A-8, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (insolvenční soud) podle § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ), insolvenční řízení zastavil. Uvedl, že usnesením ze dne 22. září 2010, č.j. KSPA 59 INS 10529/2010-A-6, jež nabylo právní moci 19.10.2010, byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,--Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozhodnutí. Konstatoval, že k datu napadeného rozhodnutí záloha dlužníkem zaplacena nebyla, v důsledku nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě pak řízení podle § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Toto usnesení napadl dlužník, resp. jeho likvidátor v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Likvidátor uvedl, že povinnost uložená mu rozhodnutím, tj. zaplatit na účet insolvenčního soudu, je obtížně splnitelná, neboť uvedené finanční prostředky nemá k dispozici. Namítl, že jednatelé a společníci dlužníka s ním nekomunikují, nepředali mu jakékoliv doklady, zejména účetnictví, a proto si veškeré informace o dlužníkově ekonomické situaci musel opatřit z veřejně dostupných registrů a za součinnosti dotčených osob a orgánů. Zdůraznil, že v příloze insolvenčního návrhu předložil přehled dlužníkova majetku, sám postupoval v souladu s § 97 a 98 IZ, neboť jsou u něj splněny předpoklady k neplacení zálohy ve smyslu § 144 IZ, neboť likvidace dlužníka byla nařízena Krajským soudem v Hradci Králové a jménem dlužníka podal návrh jako likvidátor vedený v seznamu likvidátorů pro likvidace nařízené soudem.

Vrchní soud v Praze, bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (odst. 3).

Z obsahu spisu plyne, že dlužníku bylo v souladu s § 108 odst. 2 IZ pravomocně uloženo zaplatit insolvenčnímu soudu 40.000,--Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozhodnutí, že rozhodnutí o uložení povinnosti nabylo právní moci 19.10.2010 a že ve stanovené lhůtě nebyla uložená záloha zaplacena. Dlužníkovo tvrzení je pro posouzení správnosti napadeného usnesení bez významu. Námitky měl likvidátor uplatnit odvoláním podaným proti usnesení, jímž byla povinnost k zaplacení zálohy uložena. Jestliže tak neučinil, rozhodnutí zaplatit zálohu v uvedené výši nabylo právní moci (a tudíž je nelze přezkoumávat) a v určené lhůtě povinnost uloženou usnesením nesplnil, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 103 odst. 3 IZ byl soudem poučen, insolvenční soud postupoval správně, když v souladu s tímto poučením insolvenční řízení zastavil.

Jestliže likvidátor dlužníka-jak plyne z jeho odvolání-je přesvědčen o tom, že jsou dány důvody, pro něž po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nemělo být požadováno, měl je, jak řečeno, uplatnit odvoláním podaným proti usnesení, jímž byla povinnost k zaplacení zálohy uložena. Jelikož tak neučinil a ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplnil, pak nedošlo-li v mezidobí k rozhodné změně dlužníkových majetkových poměrů, z nichž insolvenční soud při svém rozhodnutí o záloze vycházel (o ničem takovém obsah spisu ani odvolání nesvědčí), a nejsou-li dány ani podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu dle § 144 IZ (a ty v daném případě dány nejsou), může úvaha soudu záležet jen v tom, zda pro nesplnění této povinnosti je namístě insolvenční řízení zastavit, anebo přikročit k vymáhání zálohy.

Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Nad rámec shora uvedeného odvolací soud poukazuje na to, že návrh ve smyslu § 144 odst. 1 písm. b) IZ by měl podat likvidátor jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců, nikoliv ze seznamu likvidátorů, jenž si pro takové případy příslušný soud vede sám (podmínky výkonu funkce insolvenčního správce a zápisu do příslušného seznamu správců upravuje vyhl. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích); již z těchto důvodů nemůže seznam likvidátorů nahradit příslušný seznam insolvenčních správců. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr.Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová