3 VSPH 1135/2012-A-16
MSPH 91 INS 15088/2012 3 VSPH 1135/2012-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr.Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Alexandr anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 3, Ševčíkova 1421/6, zast. zmocněncem Mgr. Janem Olšiakem, bytem v Praze 4, Šalounovva 1939/6, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 15088/2012-A-6 ze dne 25. června 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 15088/2012-A-6 ze dne 25. června 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 20.6.2012 mu byl doručen dlužníkův insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník tvrdil, že má více věřitelů a závazky v celkové výši 337.634,--Kč více jak 30 dnů po splatnosti; věřitelé proti němu vedou bez úspěchu exekuce, neboť nemá žádný majetek, bydlí v pronajatém bytě a je zaměstnán u společnosti Pakturm, spol. s r.o. Cituje ustanovení § 3, § 97, § 103, § 104, § 106 a § 128 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.) dospěl k závěru, že dlužníkův insolvenční návrh nemá zákonné náležitosti (§ 103 InsZ), neboť v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář) dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Označil své věřitele pouze názvem, omezil se jen na uvedení celkové výše závazků, aniž by uvedl své jednotlivé peněžité závazky a termín jejich splatnosti, a pouze tvrdil, že jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. K údajům uvedeným v kolonkách č. 16 až č. 21 soud nemohl přihlížet, neboť se netýkají insolvenčního návrhu, nýbrž návrhu na povolení oddlužení. Konstatoval dále, že seznamy závazků a majetku, jak má na zřeteli ustanovení § 104 InsZ, dlužník nepřipojil a že ani z čestných prohlášení nelze vysledovat datum vzniku jednotlivých závazků, lhůtu jejich splatnosti a řádné označení jednotlivých věřitelů. Pro úplnost konstatoval, že dlužník nepřipojil k insolvenčnímu návrhu listiny, prokazující jeho bezúhonnost (výpis z rejstříku trestů), dohodu o pracovní činnosti uzavřenou se současným zaměstnavatelem, kterou by osvědčil, že jeho příjmy jsou stálé a lze je očekávat i v budoucnu po dobu plnění splátkového kalendáře a příslušný platový výměr. Nadto uvedl, že insolvenční návrh není datován a že na písemné plné moci není akceptace zplnomocnění zmocněným. Soud prvního stupně proto podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Insolvenčnímu soudu vytkl, že postupuje příliš formalisticky, neboť je přesvědčen o tom, že insolvenční návrh netrpí žádnými vadami. Poukázal na to, že současná judikatura dává insolvenčním soudům jasné vodítko, jak mají postupovat, a uvedl, že pokud soud zjistí nějaké opomenutí nebo nesrovnalosti, má povinnost dlužníka vyzvat k doplnění neúplného podání. Výtku insolvenčního soudu, že insolvenční návrh není datován, odmítl jako nedůležitou, neboť z ověření jeho podpisu plyne, kdy insolvenční návrh podepsal. Doplnil, že insolvenční návrh již podal dvakrát a že důvody odmítnutí byla vždy jiné a že jeho zástupce podává insolvenční návrhy i u jiných insolvenčních soudů, které proti nim narozdíl od Městského soudu neměly žádné výhrady.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1 (u právnických osob obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem) musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ). Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 InsZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jestliže dlužník podá insolvenční návrh současně s návrhem na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ), může insolvenční návrh podat buď samostatným podáním, anebo s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, který je předepsanou formou tohoto návrhu (§ 391 odst. 3 InsZ). Tento formulář umožňuje současné podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6. V té musí dlužník-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení (návrh na řešení úpadku oddlužením) představují odlišná procesní podání. Proto případné nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami, jimiž jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka zejména seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří za ním mají pohledávky (vůči nimž má dlužník peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, přičemž podle § 104 odst. 4 InsZ pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 InsZ upravující náležitosti označení právnické osoby obdobně, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsažené v kolonkách 16-17 a 18-21 Formuláře návrhu na povolení oddlužení neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinné seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků Formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenčnímu soudu byl 20.6.2012 doručen s využitím Formuláře dlužníkův insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, že v jeho kolonce č. 6 dlužník uvedl, že má 14 věřitelů, 16 závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, že musel zastavit placení závazků a tento stav trvá po dobu delší tří měsíců. Na dlužníkův majetek je vedena řada exekucí, jež jsou bezúspěšné, neboť nemá žádný majetek, z něhož by mohl své závazky v celkové výši 337.634,--Kč uhradit. Dlužník dále uvedl, že do úpadkové situace se dostal v souvislosti s tím, že byl po určitou dobu bez zaměstnání, avšak nepobírá sociální dávky, nyní je zaměstnán u obchodní společnosti Paktum, spol. s r.o. a splňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Označil své jednotlivé věřitele jejich názvem bez uvedení jejich adres a identifikačních čísel, prohlásil, že není podnikatelem (své formální podnikatelské oprávnění 25.4.2012 přerušil) a jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Z listiny označené jako čestné prohlášení se podává seznam dlužníkových věřitelů s jejich konkrétními pohledávkami, přičemž žádný z nich není označen v souladu s ustanovením § 104 odst. 4 InsZ, tj. kromě obchodního názvu také adresou sídla a identifikačním číslem. Z další listiny označené jako čestné prohlášení se podává, že dlužník nevlastní žádný majetek vyšší finanční hodnoty, kromě věcí, které patří k jeho osobním věcem. Obě listiny jsou opatřeny prohlášením dlužníka, že uvedené údaje jsou úplné a správné a jeho ověřeným podpisem.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu vskutku neuvedl žádné konkrétní údaje o výši jednotlivých svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačil řádně své víceré věřitele. V insolvenčním návrhu povinná tvrzení o úpadku, jejichž součástí je v každém případě i úplné označení věřitelů dlužníka a jejich pohledávek (při tvrzeném úpadku dle § 3 odst. 1 InsZ i s údajem o jejich splatnosti) nenabídl dlužník ani prostřednictvím seznamů předepsaných v § 104 InsZ, neboť jím předložená čestná prohlášení zákonné náležitosti seznamů nemají (zejména postrádají úplné označení věřitelů, jak požaduje ustanovení § 103 odst. 1 InsZ), a proto k nim nelze přihlížet.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ. Proto, i kdyby dlužník shora vytýkané nedostatky posléze odstranil, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Nad rámec uvedeného odvolací soud nesdílí výtku insolvenčního soudu stran nedostatku plné moci dlužníka, neboť se jedná o procesní plnou moc podle § 24 a násl. o.s.ř., která je pouze jednostranným projevem vůle adresované soudu, jímž zmocnitel vůči soudu osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění za něj jednat, jež se řídi právem hmotným upravujícím právní důvod jeho vzniku (např. smlouvou příkazní podle § 724 až § 732 ObčZ nebo mandátní podle § 566 až 576 ObchZ), a proto akceptace zmocnění zmocněným na průkazu plné moci není nezbytná.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal. Prvotním předpokladem vyhovění návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva