3 VSPH 1130/2014-A-17
KSPH 61 INS 5304/2014 3 VSPH 1130/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Milana Bořka v insolvenčním řízení dlužnice Vladimíry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Benešově, Hráského 771, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-11,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-11, s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. května 2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-11 odmítl insolvenční návrh dlužnice (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice dne 27.2.2014 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jenž však vykazoval vady. Proto soud prvního stupně dlužnici usnesením ze dne 10.3.2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-7 vyzval k jejich odstranění a poučil ji o následcích, pokud by tak neučinila. Dlužnice následným podáním odstranila všechny vytýkané vady vyjma jedné, a to že ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení nepřiložila řádný seznam svých závazků. Zároveň však dlužnice požádala o prodloužení lhůty k jeho doložení s tím, že v současnosti požádala o sjednocení exekucí spolu s osvobozením od exekučních poplatků, přičemž zpochybňuje jednu z vymáhaných pohledávek pro lichvu. Seznam závazků tak nemůže doplnit, neboť by nemohl být úplný a správný. I když lhůta k doplnění seznamu závazků byla usnesením soudu ze dne 24.3.2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-9 prodloužena, dlužnice jej nepředložila, pouze znovu požádala o další prodloužení lhůty se shodným odůvodněním.

Soud cituje § 128 odst. 2, § 103 odst. 1, 2, 3 a § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) konstatoval, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje povinné náležitosti, neboť k němu ani přes výzvu a poučení nebyl připojen řádný seznam závazků, a proto insolvenční návrh dlužnice odmítl, když neshledal žádný důvod k dalšímu prodloužení lhůty k předložení požadovaného seznamu.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby jej odvolací soud změnil tak, že se její insolvenční návrh neodmítá. Zopakovala, že požadované doplnění přílohy nemohla provést, neboť doposud nezná přesnou částku svých závazků. Tu řeší s exekutorem a čeká na jeho vyjádření. Nadále přitom zpochybňuje údajně lichvářskou pohledávku jednoho ze svých věřitelů.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z ustanovení § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle odst. 3 věty druhé citovaného ustanovení je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle § 104 odst. 1 písm. b) IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků). V něm je povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z insolvenční spisu vyplývá, že dlužnice dne 27.2.2014 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, k němuž však nepřiložila seznam závazků, seznam majetku ani seznam svých zaměstnanců coby obligatorní přílohy insolvenčního návrhu podle § 104 odst. 1 IZ. Proto ji soud usnesením ze dne 10.3.2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-7 vyzval k doplnění těchto listin (a dalších povinných příloh návrhu na povolení oddlužení). V usnesení současně uvedl, jak má dlužnice vady insolvenčního návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) odstranit, a poučil ji o případných následcích neodstranění těchto vad.

Dlužnice ve stanovené lhůtě sice doplnila řádný seznam svého majetku a řádné prohlášení, že nemá žádné zaměstnance (a další přílohy návrhu na povolení oddlužení), požadovaný seznam závazků však nepředložila s tím, že v současnosti přesnou výši svých závazků nezná, neboť o nich probíhá jednání s exekutorem. Tento seznam dlužnice soudu neposkytla ani v dodatečné lhůtě cca 30 dnů poskytnuté usnesením soudu ze dne 24.3.2014, č.j. KSPH 61 INS 5304/2014-A-9.

Z uvedeného je zřejmé, že ačkoli byla dlužnice o povinnosti doplnit insolvenční návrh o jeho povinné přílohy-řádný seznam závazků dle § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 IZ-soudem prvního stupně poučena a byla rovněž poučena o následcích nesplnění výzvy k odstranění těchto nedostatků, ve stanovené lhůtě ani ve lhůtě dodatečné návrh požadovaným způsobem nedoplnila.

Za této situace soud prvního stupně rozhodl správně, když insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 2 IZ odmítl, a to bez ohledu na důvody, pro které dlužnice řádný seznam svých závazků soudu nepředložila. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Jelikož odvolací soud shledal zcela správným také výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť oběma dosud přihlášeným věřitelům žádné náklady nevznikly.

Jen pro úplnost a vzhledem k odvolací argumentaci dlužnice považuje odvolací soud za vhodné poukázat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice po zjištění své skutečné výše závazků insolvenční návrh znovu podala a aby se spolu s ním domáhala řešení svého

úpadku oddlužením. Prvotním předpokladem vyhovění oběma návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a zároveň rozhodl, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 27. srpna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková