3 VSPH 1127/2012-B-15
KSCB 25 INS 159/2012 3 VSPH 1127/2012-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Vodičkova 84, Volyně, zast. Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem se sídlem Nad Vdovečkem 1206, Blatná, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 159/2012-B-5 ze dne 13. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 159/2012-B-5 ze dne 13. června 2012 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 159/2012-B-5 ze dne 13.6.2012 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník ) a v bodě II. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs. Současně v bodě III. výroku dlužníku uložil, aby insolvenčnímu správci JUDr. Josefu Šťastnému (dále též jen insolvenční správce nebo správce ) za výkon jeho činnosti uhradil zálohu odměny ve výši 750,-Kč s DPH, je-li správce jejím plátcem, a to za každý započatý kalendářní měsíc v období od rozhodnutí o úpadku do dne vydání rozhodnutí o neschválení oddlužení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 4.1.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, které požadoval provést plněním splátkového kalendáře. Usnesením č.j. KSCB 25 INS 159/2012-A-12 ze dne 28.3.2012 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Současně nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na den 23.5.2012.

Při přezkumném jednání byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky (č. P1-P10) v celkové výši 618.618,44 Kč, z nichž jako nezajištěné byly přihlášeny pohledávky ve výši 252.483,23 Kč a jako zajištěné pohledávky ve výši 366.135,21 Kč. Všechny tyto pohledávky byly zjištěny (uznány insolvenčním správcem a dlužníkem).

Na schůzi věřitelů se dostavil pouze jeden z přihlášených věřitelů-NEXO NETWORK a.s., který byl zvolen do funkce zástupce věřitelů. Ke způsobu řešení dlužníkova úpadku se tento zástupce věřitelů nevyjádřil. Insolvenční správce odkázal na svou písemnou zprávu ze dne 21.5.2012, ve které doporučil neschválit oddlužení dlužníka, které podle něj s ohledem na příjmy dlužníka a hodnotu jeho majetku nelze provést ani navrženým splátkovým kalendářem, ani zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník nepředložil žádný dokument, kterým by si zajistil takový vyšší příjem, aby své věřitele uspokojil v potřebné výši.

Jelikož jediným příjmem dlužníka je podle zjištění správce, potvrzeného samotným dlužníkem, jen starobní důchod ve výši 10.451,-Kč, soud prvního stupně shledal, že v průběhu následujících 5 let dlužník nemůže na uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů zaplatit 30 %, jak zákon vyžaduje. Takovou míru uspokojení nemůže nezajištěným věřitelům uhradit ani při zpeněžení majetku, který není předmětem zajištění a jehož hodnotu insolvenční správce vyčíslil na 10.000,-Kč.

Protože v průběhu insolvenčního řízení takto vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, soud prvního stupně podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) oddlužení neschválil. Podle § 405 odst. 2 IZ současně rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

K odůvodnění rozhodnutí pod bodem III. výroku soud uvedl, že jím v souladu s § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) rozhodl o odměně a výši náhrad hotových výdajů insolvenčního správce. Vycházel přitom z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010, z nějž dovodil závěr, že insolvenčnímu správci náleží v souladu s § 38 odst. 2 ve spojení s § 168 odst. 2 písm. a) IZ za období od rozhodnutí o úpadku náhrada hotových výdajů. Stejný režim se uplatní i v případě odměny správce za předmětné období. V opačném případě by tyto náklady musel insolvenční správce nést ze svých prostředků, což však nelze pokládat za žádoucí s ohledem na to, že byly vynaloženy v souvislosti s úkony činěnými v zájmu dlužníka i věřitelů. Proto i když insolvenční zákon na posuzovanou situaci výslovně nepamatuje, je třeba insolvenčnímu správci náhradu důvodně vzniklých hotových výdajů a jeho odměnu přiznat. Z těchto důvodů soud k žádosti insolvenčního správce ve smyslu § 38 odst. 4 IZ dlužníku uložil, aby insolvenčnímu správci za výkon jeho činnosti v období od rozhodnutí o úpadku do dne vydání rozhodnutí o neschválení oddlužení uhradil zálohu odměny.

V písemném vyhotovení usnesení soud účastníky poučil, že se proti němu lze odvolat jen v rozsahu bodů I. až II. výroku a že proti rozhodnutí pod bodem III. výroku není odvolání přípustné.

Toto usnesení napadl dlužník ohledně bodů I. a II. výroku včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a povolil mu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že soud při svém rozhodování vycházel z jeho důchodu ve výši 10.451,-Kč měsíčně, ze kterého lze provádět měsíční srážky ve výši 2.099,-Kč. Z nich pak po odečtení odměny správce zbývá pro uspokojení věřitelů splátka 1.019,-Kč měsíčně. Za 5 let by tak dlužník uhradil 61.140,-Kč. Celková výše nezajištěných pohledávek činí 252.483,23 Kč, z čehož 30% činí 75.745,-Kč. Dlužník byl při přezkumném jednání soudem tázán, zda nemá nějakou rentu, na základě které by mohl splnit zákonem stanovené podmínky oddlužení. Protože ale dlužník nepředpokládal, že mu jeho důchod nebude stačit, žádnou smlouvu o důchodu nepředložil. Jelikož z napadeného usnesení plyne, že jeho stávající příjmy nejsou dostatečné, předkládá nyní smlouvu o důchodu ze dne 14.6.2012, kterou se mu František Nedvěd zavázal přispívat na oddlužení měsíčně částkou 1.000,-Kč. S tímto plněním by dlužník uhradil za 5 let 121.140,-Kč, což představuje více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. K odvolání dlužník připojil zmíněnou smlouvu o důchodu (bez úředně ověřených podpisů stran), kterou se mu František Nedvěd zavázal poskytovat po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře důchod ve výši 1.000,-Kč měsíčně.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásilo 10 věřitelů nepodmíněné pohledávky v celkové výši 678.618,44 Kč, z nichž pohledávky ve výši 426.135,21 Kč byly uplatněny jako zajištěné nemovitostmi náležejícími do společného jmění dlužníka a jeho manželky, nezajištěné pohledávky činí 252.483,23 Kč. Na přezkumném jednání dlužník ani správce žádnou z přihlášených pohledávek nepopřeli. Protože dlužníkovým příjmem je jen důchod ve výši 10.451,-Kč, při srážce ve výši 2.099,-Kč měsíčně by dlužník v rámci splátkového kalendáře byl schopen uhradit nezajištěné pohledávky jen v rozsahu 24,22 %. Z dodatečně předložené smlouvy o důchodu vyplývá, že by dlužník měl mít další příjem 1.000,-Kč měsíčně. Pak by byl schopen uhradit ve splátkovém kalendáři 47,98% nezajištěných pohledávek, neboť z celkové splátky 3.099,-Kč by po zapravení nároků správce ve výši 1.080,-Kč měsíčně zbývalo 2.019,-Kč. To by umožnilo celkové plnění 121.140,-Kč.

V této souvislosti poukázal správce na závěry Vrchního soudu v Praze, který v usnesení sen.zn. 3 VSPH 1035/2011 ze dne 20.10.2011 dovodil, že pokud dlužník předložil smlouvu o důchodu až v reakci na rozhodnutí o neschválení oddlužení, lze to hodnotit jako jednání, které nesleduje poctivý záměr. Poněkud jiný náhled na věc pak podle správce prezentuje usnesení sen.zn. 3 VSPH 554/2010-B ze dne 20.9.2010, podle nějž je třeba považovat za předčasné rozhodnout o neschválení oddlužení, pokud dlužníku nebyla dána možnost nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátit. Takový přístup k věci však podle insolvenčního správce není v daném případě namístě. I když z protokolu o slyšení dlužníka vyplývá, že soud prvního stupně tehdy předpokládal uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 38 %, dlužník měl možnost seznámit se s výší přihlášených pohledávek (což také učinil a se všemi souhlasil), a tedy měl vzít řádně v úvahu jejich navýšení oproti původně uvažované výši.

Vrchní soud v Praze shledal nesprávným poučení soudu prvního stupně o nepřípustnosti odvolání proti rozhodnutí pod bodem III. výroku, které s předchozími výroky souvisí a má konstitutivní povahu (ježto správci zakládá peněžní nároky a dlužníku tomu odpovídající platební povinnost), přezkoumal napadené usnesení v celém rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Nutno vycházet z toho, že podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ).

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 IZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz opět i výše citované R 113/2011).

V daném případě postavil soud prvního stupně rozhodnutí o neschválení povoleného oddlužení na závěru, že v rámci oddlužení nebude dlužník schopen uspokojit přihlášené pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Podle zjištění soudu takovou míru uspokojení nelze předpokládat ani při oddlužení provedeném navrženým splátkovým kalendářem, pro jehož plnění by při absenci jiných příjmů bylo možno užít jen dlužníkův starobní důchod ve výši 10.451,-Kč, ani při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť majetek dlužníka nesloužící k zajištění má hodnotu jen 10.000,-Kč.

Soud prvního stupně při svém rozhodování správně vycházel z toho, že z hlediska předpokladu naplnění podmínky přípustnosti oddlužení stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ je třeba-v závislosti na výsledcích uskutečněného přezkumného jednání a schůze věřitelů-zkoumat stávající ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře) v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek věřitelů, které by do oddlužení-v případě jeho schválení-měly být pojaty.

Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru není rozhodné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty představuje jeho majetek náležející do majetkové podstaty v době, kdy nastaly účinky schválení oddlužení touto formou (viz § 398 odst. 2 a § 408 odst. 1 IZ), a to včetně majetku, který dle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ patří do společného jmění dlužníka a jeho manžela (§ 205 odst. 3 IZ). Majetek ze společného jmění manželů (dále jen SJM ) tu může být zcela postižen, i pokud nejde o společné oddlužení manželů (ve spojeném insolvenčním řízení obou manželů-dlužníků), a to na základě souhlasu s oddlužením dlužníka vysloveným (dle § 392 odst. 3 věty druhé za středníkem IZ) jeho manželem, který sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodal (své insolvenční řízení nezahájil).

Pro případ splátkového kalendáře představují dlužníkovu ekonomickou nabídku jeho příjmy, které jsou pro ten účel postižitelné (podléhají výkonu rozhodnutí nebo exekuci prováděným srážkami ze mzdy dle § 276 a násl. o.s.ř.), a jejichž výše (jednotlivě nebo v jejich souběhu dle § 298 o.s.ř.) s ohledem na vyživovací povinnosti dlužníka a tomu odpovídající zabavitelnou částku umožňuje, aby z těchto příjmů byly nějaké srážky (splátky) dle § 398 IZ ve spojení s § 277 až § 279 o.s.ř. prováděny. Dalším zdrojem příjmů dlužníka může být pravidelné finanční plnění, které se mu pro dobu trvání schváleného oddlužení splátkovým kalendářem zaváže poskytovat třetí osoba (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací, opatřených úředně ověřenými podpisy stran smlouvy). Jde o finanční pomoc dlužníku určenou jen pro účely splnění oddlužení splátkovým kalendářem, k němuž je proto tento příjem použitelný v plné výši. Pokud jde o manžele s majetkem a závazky náležejícími do SJM, pak i když nebude probíhat jejich společné oddlužení, které je bez dalšího založeno na společné ekonomické nabídce těchto dlužníků, mohou k plnění splátkového kalendáře sloužit postižitelné příjmy dlužníkova manžela v případě, že tento manžel souhlasil s oddlužením dlužníka a není pochyb o tom, že je připraven se takto dobrovolně (v obdobném rozsahu jako dlužník) procesu oddlužení účastnit. Za předpokladu takové spoluúčasti manžela dlužníka na plnění oddlužení splátkovým kalendářem mohou oba manželé po jeho splnění dosáhnout oddlužení jejich SJM , tj. dosáhnout (při splnění ostatních podmínek § 414 a násl. IZ) osvobození od placení zbytku dluhů nejen ohledně společných závazků, ale i ohledně těch závazků náležejících do SJM, z nichž je obligačně zavázán jen manžel dlužníka; i ony jsou totiž v takovém případě předmětem oddlužení (mohou být v insolvenčním řízení přihlášeny). K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSLB 76 INS 12605/2010, 3 VSPH 76/2011-A-11 ze dne 29.6.2011.

Za nezajištěné pohledávky, které by do oddlužení (v případě jeho schválení) měly být pojaty, je třeba ve fázi řízení po povolení oddlužení a po uplynutí lhůty k podávání přihlášek stanovené v rozhodnutí o úpadku považovat nezajištěné nepodmíněné (a splatné) přihlášené pohledávky, které jsou v daném okamžiku předmětem insolvenčního řízení, neboť nebyly vzaty zpět dle § 184 IZ ani ohledně nich nenastal zákonný následek, že se k nim nepřihlíží (implikující rozhodnutí dle § 185 IZ). To s tím, že u přihlášených pohledávek, jež v době, kdy soud rozhoduje o schválení oddlužení, ještě nejsou přezkoumány, je základním východiskem pro závěr, zda k nim v dané fázi řízení má být přihlédnuto a zda předpoklady pro schválení oddlužení mají být v dotčeném ohledu dále šetřeny, postoj, který dlužník k těmto pohledávkám zaujal v seznamu svých závazků (zda je dlužník popírá a proč)-k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2010 sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Po přezkumném jednání pak musejí být v daném směru vzaty v potaz jak všechny pohledávky již zjištěné, tak i pohledávky účinně popřené (ohledně nichž dosud pro nepodání incidenční žaloby dle § 198 odst. 1 IZ nenastal následek, že se k nim nepřihlíží), a to ovšem-v intencích závěrů R 61/2011-s výjimkou těch popřených pohledávek, u nichž insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2012 sp.zn. KSCB 27 INS 13044/2010, 29 NSČR 22/2012).

Zajištění věřitelé, tedy věřitelé, jejichž pohledávky jsou-některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ-zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, mají při oddlužení specifický režim uspokojení. Bude-li pohledávka takového věřitele v insolvenčním řízení přihlášena a zjištěna jako pohledávka s právem na její uspokojení ze zajištění (majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka), může být v oddlužení uspokojena-i kdyby byl dlužník též věřitelovým osobním dlužníkem, nikoli jen zástavcem-jedině ze zpeněžení tohoto zajištění. To platí pro obě formy oddlužení. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dochází ke zpeněžení zajištění bez dalšího, při oddlužení plněním splátkového kalendáře se tak stane, jen pokud o to zajištěný věřitel požádá (§ 409 odst. 3 IZ). Výtěžek z tohoto zpeněžení se vydá zajištěnému věřiteli postupem dle § 298 a 299 IZ (jako při konkursu). Případný přebytek výtěžku nepoužitý k uspokojení zajištěného věřitele (hyperocha) se v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty použije k uspokojení nezajištěných věřitelů, zatímco v případě splátkového kalendáře se hyperocha vrátí dlužníku, tedy k uspokojení nezajištěných věřitelů ji nikterak použít nelze (k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 ze dne 28.2.2012).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny nezajištěné pohledávky 10 věřitelů v celkové výši 678.618,44 Kč (všechny jako nepodmíněné). Z nich pohledávky ve výši 252.483,23 Kč byly přihlášeny jako nezajištěné, zbývající pohledávky ve výši 426.135,21 Kč (a to pohledávky P9 věřitele NEXO NETWORK, a.s. ve výši 418.335,21 Kč a pohledávka P10 věřitele JUDr. Ondřeje Mareše ve výši 7.800,-Kč) byly přihlášeny jako zajištěné nemovitostmi (domem a pozemky) náležejícími do SJM dlužníka a jeho manželky, zapsanými na LV č. 186 pro k.ú. Volyně. Na přezkumném jednání konaném dne 23.5.2012 byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky vyjma pohledávek věřitele NEXO NETWORK, a.s. (P9) č. 3 a 4 v celkové výši 60.000,-Kč. Ty insolvenční správce nezahrnul do seznamu přihlášených pohledávek s odůvodněním, že jde o pohledávky smluvních pokut, na něž vzniklo právo až po rozhodnutí o úpadku, a jsou proto podle § 170 IZ vyloučeny z uspokojení. Přezkoumávané pohledávky nebyly nikým popřeny, a tedy byly zjištěny nezajištěné pohledávky ve výši 252.483,23 Kč a zajištěné pohledávky ve výši 366.135,21 Kč.

Zajištěný věřitel č. 9 NEXO NETWORK, a.s. ovšem nesouhlasil s názorem insolvenčního správce, že jeho pohledávky č. 3 a 4 v celkové výši 60.000,-Kč (přihlášené jako zajištěné) jsou dle § 170 IZ vyloučeny z uspokojení, a požadoval jejich zařazení do seznamu přihlášených pohledávek a přezkoumání. Po věřitelových vysvětleních o splatnosti předmětných pohledávek smluvních pokut nastalé ještě před rozhodnutím o úpadku a po předložení dalších dokladů pak správce v průběhu odvolacího řízení (podáním ze dne 24.8.2012) požádal soud prvního stupně o nařízení dalšího přezkumného jednání k dodatečnému přezkoumání předmětných pohledávek P9/3,4. Na tuto žádost dosud soud prvního stupně zatím nijak nereagoval.

Na schůzi věřitelů, konané dne 23.5.2012 bezprostředně po skončení přezkumného jednání, byla čtena zpráva insolvenčního soudu doručená soudu den předtím a zveřejněná až současně s protokolem o jednání. V této zprávě, s níž byl dlužník seznámen až na schůzi věřitelů, insolvenční správce shrnul stávající výsledky insolvenčního řízení. Z nich dovodil, že při dlužníkem navrženém oddlužení plněním splátkového kalendáře-pokud nedoloží další svůj příjem (minimálně ve výši 244,-Kč měsíčně)-nelze předpokládat uspokojení nezajištěných pohledávek alespoň v rozsahu 30 %, tj. ve výši 75.745,-Kč, když splátka z jeho jediného současného příjmu (starobního důchodu), pozůstávající po úhradě správcových nároků (1.080,-Kč měsíčně) ve výši 1.019,-Kč, umožní za 5 let celkové plnění pro nezajištěné věřitele pouze ve výši 61.140,-Kč (tedy umožní jejich uspokojení jen v rozsahu 24 %). Současně však správce dovodil, že potřebné míry uspokojení nezajištěných pohledávek (a to dokonce v rozsahu 50-70 %) by mohlo být dosaženo při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vedle ostatního majetku oceněného správcem na cca 10.000,-Kč má totiž dlužník nemovitosti náležející do jeho SJM, sloužící k zajištění pohledávek věřitelů č. 9 a 10, jejichž obvyklá cena činí podle znaleckého posudku ze dne 15.1.2012 předloženého dlužníkem 600.000,-Kč. Správce uzavřel, že pokud dlužník svoje další příjmy pro splátkový kalendář nedoloží, přichází v úvahu jeho oddlužení jedině ve formě zpeněžení majetkové podstaty.

Na schůzi věřitelů správce ke své zprávě jen poznamenal, že žádnou dohodu o rentě dlužník nepředložil. Nato soud (s odkazem na § 131 občanského soudního řádu o důkazu účastnickým výslechem) nechal promluvit dlužníka. Ten uvedl, že mu insolvenční návrh sepisovala Marie Kyselová z Velkého Boru, za což zaplatil 9.000,-Kč. S manželkou není rozveden, ale nežijí spolu, mají trvající SJM v nezměněném rozsahu, jejich dluhy jsou společné. Peníze si půjčili na rekonstrukci v domě, pak ale nebyli schopni splácet a byla nařízena exekuce. Proto si začali dále půjčovat na splacení první půjčky, což neslo jen další úroky a penále. Uzavřel žádostí, aby bylo povoleno jeho oddlužení ve formě splátkového kalendáře. Nato jediný přítomný věřitel-zajištěný věřitel č. 9 NEXO NETWORK, a.s.-uvedl, že je mu jedno, jakým způsobem bude úpadek dlužníka řešen, neboť je zajištěným věřitelem a v každém případě bude požadovat zpeněžení majetku sloužícího k zajištění. Insolvenční správce navrhl, aby byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Nato soud vyhlásil usnesení: Soud prohlašuje konkurs na majetek dlužníka .

Z uvedeného je předně zřejmé, že soud prvního stupně vydal napadené usnesení v jiném znění výroku, než jaký na schůzi věřitelů vyhlásil. Vyhlášeno bylo jen usnesení o řešení úpadku konkursem, nikoli i rozhodnutí o neschválení oddlužení, bez nějž ovšem ve fázi po povolení oddlužení nelze o prohlášení konkursu rozhodnout (jde o obligatorní rozhodnutí spojené ze zákona s neschválením povoleného oddlužení-§ 405 odst. 2 IZ). Odvolací soud nicméně shledal, že podmínky pro rozhodnutí o neschválení oddlužení dlužníka ani dány nebyly.

Obsah spisu potvrzuje správnost závěru zprávy insolvenčního správce, že uspokojení nezajištěných pohledávek alespoň v rozsahu 30 %, tedy alespoň ve výši 75.745,-Kč, či dokonce v míře ještě podstatně vyšší, lze očekávat v případě oddlužení provedeném zpeněžením majetkové podstaty.

Součástí majetkové podstaty jsou totiž-vedle majetku malé hodnoty-i nemovitosti náležející do jeho SJM dlužníka a jeho manželky. Jejich plnému použití k uspokojení věřitelů v rámci oddlužení přitom nic nebrání, neboť dlužníkova manželka v kolonce 22 dlužníkova návrhu na povolení oddlužení vyslovila s dlužníkovým oddlužením souhlas. Tím dala najevo,

že je srozuměna s tím, že majetek ze SJM bude (může být) oddlužením dotčen. Předmětné nemovitosti, jejichž obvyklou cenu stanovil znalec částkou 600.000,-Kč, slouží k zajištění pohledávek věřitelů č. 9 NEXO NETWORK, a.s. a č. 10 JUDr. Ondřeje Mareše, které byly přihlášeny v celkové výši 426.135,21 Kč. Zjištěny byly-i s uplatněným právem na uspokojení ze zajištění-ve výši 366.135,21 Kč, když přihlášené zajištěné pohledávky věřitele č. 9 v celkové výši 60.000,-Kč nebyly správcem zařazeny k přezkoumání (jakožto vyloučené z uspokojení dle § 170 písm. e/ IZ); nyní však správce navrhuje jejich dodatečné přezkoumání. Zpeněžení zajištění za 600.000,-Kč (což je předpoklad založený znaleckým oceněním) převyšuje veškeré uplatněné zajištěné pohledávky v takové míře, že by zjevně umožnilo uspokojení zajištěných věřitelů v plné výši (čistý výtěžek pozůstávající dle § 298 odst. 2 a 3 IZ po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištění a odměny insolvenčního správce náležející dle § 1 odst. 2 vyhlášky by podstatně převyšoval zajištěné pohledávky). Zbývající část ze zpeněžení zajištění (hyperocha), kterou-jak shora vysvětleno -lze při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty užít k uspokojení nezajištěných věřitelů, by činila cca 233 tis. Kč, pokud by nebyly zjištěny i pohledávky P9/3,4, při jejich dodatečném zjištění by hyperocha činila cca 173 tis. Kč. I po zapravení přednostních pohledávek za podstatou (nákladů řízení nekrytých žádnou zálohou, z nichž nejpodstatnější částku by zřejmě představovala odměna správce v předpokládané výši 45.000,-Kč bez DPH dle § 3 písm. a/ vyhlášky) by zbývající část hyperochy zjevně postačovala k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výrazně větším než třicetiprocentním rozsahu.

Za této situace postrádá opodstatnění závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínku přípustnosti oddlužení stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť bez ohledu na to, zda v době rozhodování soudu byla dostatečná dlužníkova ekonomická nabídka pro splátkový kalendář, byla (a nadále je) dostatečná pro oddlužení provedené zpeněžením majetkové podstaty.

Ve skutečnosti ovšem nebyly podmínky ani pro soudem přijatý (definitivní) závěr, že minimální míru uspokojení nezajištěných pohledávek nelze předpokládat při splátkovém kalendáři. Soud předně dlužníka nijak nepoučil o možné spoluúčasti jeho manželky na plnění splátkového kalendáře a o právním významu takové spoluúčasti (viz výklad shora). Nikterak tedy neověřoval, zda se manželka hodlá na plnění případného splátkového kalendáře podílet, či zda má příjmy, kterých by k tomu bylo možno užít. Stejně tak soud neposkytl dlužníku žádné poučení o tom, že si může opatřit další potřebné příjmy pro splátkový kalendář za pomoci třetí osoby, popř. že může svoji nedostatečnou ekonomickou nabídku pro oddlužení řešit přistoupením třetí osoby k jeho závazkům (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první IZ). Proto soud ani nezjišťoval, zda je dlužník schopen si tuto pomoc-v rozumné lhůtě, kterou by mu k tomu soud poskytl-zajistit. Takovýto postup soudu je přitom namístě i při zjištění, že oddlužení je přípustné ve své druhé možné formě (zpeněžením majetkové podstaty) a že i v případném splátkovém kalendáři budou zřejmě, vzhledem ke stanovisku zajištěného věřitele, dlužníkovy nemovitosti zpeněženy. Je na dlužníku, aby posoudil, zda přesto hodlá usilovat o oddlužení splátkovým kalendářem, a zda se proto pokusí jeho dostatečné zdroje představit svým nezajištěným věřitelům jako nabídku konkurující té, která tu již je v podobě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Nic z toho však soud prvního stupně neučinil. Na schůzi věřitelů, která byla k projednání schválení oddlužení určena, se omezil jen na přečtení čerstvé zprávy insolvenčního správce, aniž by dlužníka seznámil se svým vlastním náhledem na stav věci a aniž by mu v tom směru dal i potřebná poučení a poskytl mu čas k tomu, aby se podle nich zařídil. Z protokolu ze schůze věřitelů a následného odůvodnění napadeného usnesení přitom vyplývá, že soud ve skutečnosti hodnotil naplnění podmínek pro oddlužení jinak než správce, když na rozdíl od něj (ovšem nedůvodně) měl za nedostatečnou též dlužníkovu ekonomickou nabídku pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. To však dlužníku nijak neozřejmil.

V průběhu odvolacího řízení se popsaný stav věci změnil (jen) potud, že si dlužník-formou smlouvy o důchodu-sjednal pro splátkový kalendář finanční pomoc od třetí osoby ve výši 1.000,-Kč měsíčně. Předložená smlouva o důchodu není ověřena úředně ověřenými podpisy smluvních stran, nicméně o takové náležitosti soud prvního stupně dlužníka nepoučil. Pokud tedy dlužník tento nedostatek smlouvy o důchodu odstraní, bude již na základě takto sjednaného dalšího příjmu (bez ohledu na případnou spoluúčast manželky) dlužníkova aktuální nabídka pro splátkový kalendář dostatečná k tomu, aby touto cestou bylo dosaženo vyšší než třicetiprocentní míry uspokojení jeho nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud přitom nikterak nesdílí názor insolvenčního správce, že dlužníkovo dodatečné zajištění dalšího příjmu pro splátkový kalendář lze hodnotit jako nepoctivé jednání, natož pak za popsané situace, kdy soud prvního stupně s dlužníkem věc ani řádně neprojednal.

Nesprávné je ovšem i související rozhodnutí pod bodem III. napadeného usnesení, kterým soud dlužníku uložil uhradit insolvenčnímu správci zálohu na jeho odměnu dle § 3 písm. b) vyhlášky ve výši 750,-Kč s DPH za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí o neschválení. Soud prvního stupně odůvodnil toto rozhodnutí odkazem na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze, jež se však v dané věci nijak uplatnit nemohou. V tomto rozhodnutí totiž Vrchní soud vyslovil, a v další své judikatuře (viz např. usnesení sp.zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2011) dále rozvedl závěr, že pokud dojde ke schválení oddlužení splátkovým kalendářem, má insolvenční správce právo na přiměřenou odměnu (určenou dle § 5 vyhlášky) a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře, neboť tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky. Takovéto rozhodování tudíž nepřichází v úvahu v případě, že bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, nebo pokud bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (jako v daném případě). Při těchto způsobech řešení úpadku je odměna insolvenčního správce (z povahy věci) konstruována-§ 1 a v § 3 písm. a) vyhlášky-shodně tak, že představuje jeho celkovou odměnu za výkon funkce v daném insolvenčním řízení. I v těchto případech soud samozřejmě může správci povolit čerpání záloh, ty však nemohou mít žádnou souvislost s úpravou odměny správce za trvání splátkového kalendáře v § 3 písm. b) vyhlášky, kterou tu soud aplikoval.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud v souladu s vyslovenými právními názory odvolacího soudu věc znovu projedná a rozhodne o ní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. října 2012 JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová