3 VSPH 1127/2010-B-70
MSPH 94 INS 3568/2010 3 VSPH 1127/2010-B-70

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Bělohorské pláni 8/451, 163 00 Praha 6-Řepy, zastoupeného JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2010, č.j. MSPH 94 INS 3568/2010-A-41,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2010, č.j. MSPH 94 INS 3568/2010-A-41, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. listopadu 2010, č.j. MSPH 94 INS 3568/2010-A-41, zjistil úpadek dlužníka Jana anonymizovano , bytem Na Bělohorské pláni 8/451, 163 00 Praha 6 (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Zachariáše, sídlem Trojanova 18, Praha 2, určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 1. listopadu 2010 v 16 hodin 33 minut, vyzval věřitele dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů, a nařídil přezkumné jednání na den 29. prosince 2010. Do dalších výroků pak promítl účinky spojené s rozhodnutím o úpadku.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční navrhovatel ADENRIX INVESTMENTS LIMITED, 1 st Floor, Kestrel House, Primett Road, Stevenage Hertfordshire SG1 3EE, Velká Británie, registrační číslo 6256218 (dále jen navrhovatel) se insolvenčním návrhem ze dne 6. dubna 2010 domáhal zjištění úpadku dlužníka a tvrdil, že má za dlužníkem splatnou a vykonatelnou pohledávku v celkové výši 8.522.808,31 Kč a tato pohledávka je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Věřitelem pohledávky se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. března 2010 a převodu práv a povinností s družstvem WPB Capital, spořitelní družstvo. Tento postupitel převedl na navrhovatele jeho veškeré své pohledávky a veškerá práva a povinnosti ze všech smluv uzavřených mezi WPB Capital, spořitelní družstvo a paní Kateřinou Malovič a Nenadem Malovičem a dlužníkem. Postupitel dne 29. ledna 2008 uzavřel s paní Kateřinou Malovič a Nenadem Malovičem smlouvu o úvěru č. 2210-21244. Podle této smlouvy se Kateřina Malovič a Nenad Malovič zavázali vrátit úvěr ve výši 3.500.000,-Kč s úrokem do 31. ledna 2028, a to v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky. Dlužník se podle smlouvy o převzetí ručení č. 2210-21244 uzavřenou s WPB Capital, spořitelní družstvo zavázal jako ručitel uspokojit WPB Capital, spořitelní družstvo v rozsahu všech pohledávek z této smlouvy o úvěru. Paní Kateřina Malovič a Nenad Malovič se dostali do prodlení s úhradou částí splátek od října 2009 a úhradami celých splátek od prosince 2009.

S ohledem na smlouvu o převzetí ručení pak vznikla navrhovateli vykonatelná pohledávka za dlužníkem ve výši 8.522.808,31 Kč; přihlášku této pohledávky navrhovatel připojil k insolvenčnímu návrhu.

Navrhovatel-jak uvedl soud prvního stupně-své nároky za dlužníkem doložil mimo jiné fotokopií smlouvy č. 2210-21244, fotokopií smlouvy o postoupení pohledávek a převodu práv a povinností ze 2. března 2010, fotokopií oznámení o postoupení ze 3.března 2010, fotokopií notářského zápisu N 95/2009, NZ 90/2009 s fotokopií dohody o závazku povinné splnit pohledávku vůči osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Doloženo bylo i zřízení zástavního práva k nemovitostem (smlouva č. 2210-21244) a převzetí ručitelského závazku dlužníkem (fotokopií smlouvy o převzetí ručení č. 2210-21244).

Navrhovatel uvedl v insolvenčním návrhu další věřitele dlužníka a výši těchto jeho závazků. Soud uložil dlužníku usnesením ze dne 12. dubna 2010, aby se do patnácti dnů písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil soudu listinné důkazy. Dlužníka současně poučil, že nevyjádří-li se v uvedené lhůtě, bude soud mít zato, že insolvenčnímu návrhu neodporuje. Soud též uložil dlužníku, aby do patnácti dnů ode dne doručení usnesení sestavil a soudu předložil seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam závazků s uvedením svých věřitelů. Zásilku s usnesením měl soud prvního stupně za doručenou dlužníku desátým dnem od jejího uložení a připravení k vyzvednutí, tedy 25. dubna 2010.

Usnesením ze dne 12. května 2010 rozhodl soud mimo jiné o ustanovení předběžného insolvenčního správce dlužníkovi. Předběžným insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Jan Zachariáš, sídlem Trojanova 18, Praha 2.

Dlužník ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 11. května 2010 mimo jiné uvedl, že souhlasí s insolvenčním návrhem, proti tvrzení navrhovatele o rozhodných skutečnostech neměl výhrady, nesouhlasil jen s výší dluhu uvedenou navrhovatelem. Podle dokladů, které dlužník předložil, tj. fotokopie výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví 695, má dlužník další věřitele Hypoteční banku, a.s., Ing. Josefa Zemana, společnost EKVITA INVEST, a.s. a Komerční banku, a.s. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 EXE 83/2010-22 ze dne 24. února 2010 dluží dlužník věřiteli Janu Buchbauerovi částku 1.500.000,-Kč se smluvním úrokem a smluvní pokutou a podle exekučního příkazu č.j. 094 EX 00895/10-010 z 26. února 2010 hrozí dlužníkovi také náklady exekuce, které jsou předběžně stanoveny na 335.004,-Kč.

Podáním ze dne 27. května 2010 navrhl dlužník povolení oddlužení; návrh byl však usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2010 odmítnut jako opožděný. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. srpna 2010 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

K projednání insolvenčního návrhu nařídil soud jednání na 22. října a 1. listopadu 2010. Při jednání dne 1. listopadu 2010 uznal dlužník pohledávku navrhovatele ve výši 8.522.808,21 Kč. Soud prvního stupně na základě dokazování dospěl při tomto jednání k závěru, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku, kterou dlužník neplní již po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti této pohledávky. Soud dále zjistil, že pohledávky za dlužníkem přihlásil do insolvenčního řízení také věřitel Jan Buchbauer; jeho pohledávky za dlužníkem jsou splatné od března, ledna a července 2010.

Dlužník při jednáních tvrdil, že pohledávky tohoto věřitele neuznává, neboť v této záležitosti probíhá šetření policie k podanému trestnímu oznámení. Jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby-Jana Buchbauera.

Soud nejprve zkoumal, zda jsou podmínky dané ustanovením § 143 odst. 3 IZ pro zamítnutí návrhu na zjištění úpadku dlužníka. Uzavřel, že dlužník není schopen úpadkovou situaci ve lhůtě tří měsíců odvrátit. Vyšel především ze zprávy předběžného insolvenčního správce ze dne 19. října 2010, v níž správce uvedl, že minimální výše závazků dlužníka je 45.000.000,-Kč a že tyto závazky mohou být vzhledem k narůstajícímu příslušenství pohledávek mnohem vyšší. V notářských zápisech, jimiž soud provedl důkaz, dlužník sám potvrdil, že půjčované částky skutečně převzal, věřitele Jana Buchbauera také uvedl jako svého věřitele v návrhu na oddlužení a potvrdil též, že mu dluží 1.500.000,-Kč. Podle soudu je tak vysoce pravděpodobné, že dlužník dluží také tomuto věřiteli pohledávky, které neplní po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti těchto pohledávek.

Soud prvního stupně měl dále zato, že dlužníku svědčí domněnka, že není schopen plnit své závazky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) IZ. Dlužník ve lhůtě patnácti dnů nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona. Dlužník ve svém vyjádření ze dne 11. května 2010 uvedl i další věřitele, kterým dluží, a to např. Ing. Josefa Zemana s pohledávkami nejméně 1.500.000,-Kč a 1.450.000,-Kč nebo Finanční úřad pro Prahu 6 s pohledávkou za dlužníkem nejméně 338.197,-Kč. Nelze dospět k závěru-jak uvedl soud prvního stupně-že platební neschopnost dlužníka vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby; s ohledem na rozsah závazků dlužníka a počet věřitelů není dlužník schopen odvrátit svou platební neschopnost v době do tří měsíců. Podle zjištění soudu je dlužník v úpadku. Zda má dlužník dostatečný majetek, není podstatné, neboť k úpadku postačuje platební neschopnost dlužníka. Odkazuje na ustanovení § 3 odst. 1 a 2 písm. b) a d), § 27 odst. 2 poslední věta, a podle § 136 odst. 1 IZ soud rozhodl o úpadku dlužníka.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se dlužník včas odvolal. Namítal, že soud z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění a nesprávné jsou i jeho právní závěry. Insolvenční návrh měl dlužník za šikanózní, zejména v souvislosti s chováním věřitele Jana Buchbauera, o čemž svědčí též průběh trestního řízení proti této osobě a výsledek přezkumu přihlášených pohledávek. Úpadek dlužníka byl-jak se uvádí v odvolání-dlouhodobě připravován osobami kolem věřitele Buchbauera, a ty také dlužníku bránily v tom, aby mohl prodat svůj nemovitý majetek a platit pohledávky věřitelům, což dlužník dlouhodobě připravoval. Soupis svého nemovitého majetku učinil dlužník součástí svého odvolání. Cílem věřitelů je podle dlužníka ve skutečnosti získat za nižší cenu nemovitosti v jeho vlastnictví v katastrálním území Řepy a Cholupice, a to prostřednictvím vytváření domnělých pohledávek. Dlužník často ani nevěděl, že pohledávky, za něž ručil, nejsou spláceny. Insolvenční řízení představuje závažný zásah do jeho majetkových práv dlužníka a bude-li prohlášen konkurs, jsou účinky nevratné. Žádá, aby odvolací jednání bylo odročeno za tím účelem, aby se odvolací soud seznámil s průběžnými výsledky trestního řízení, a pro případ, že této žádosti soud nevyhoví, žádal, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o zjištění úpadku zrušil, popř. je změnil tak, že se insolvenční návrh zamítá.

Navrhovatel žádal, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, jelikož dlužník je v úpadku. Skutečnosti rozhodné pro posouzení úpadku soud prvního stupně zjišťoval na dvou jednáních. Navrhovatel má zásadní výhrady i k tvrzené ceně nemovitého majetku dlužníka; nejhodnotnější nemovitost ve vlastnictví dlužník nemá, vlastní ji třetí osoba, věřitel Jan Buchbauer. Dlužník je podle navrhovatele též předlužen; po datu 5.11.2010 se do insolvenčního řízení přihlásilo dalších 10 věřitelů, nejvýznamnější pohledávka z těchto přihlášených věřitelů činí 13 mil. Kč. Navrhovatel osvědčil svou pohledávku listinami, které přiložil k přihlášce. Jeho návrh na nařízení exekuce proti dlužníku byl sice v části vymáhané pohledávky zamítnut, nicméně stalo se tak proto, že soud prvního stupně chybně posoudil vymáhanou pohledávku z titulu úroku, ačkoliv šlo o smluvní pokutu. Jinak soud titul shledal vykonatelným.

Vrchní státní zastupitelství v Praze, jež vstoupilo do řízení, žádalo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Jakkoli výsledek trestního řízení proti J. Buchbauerovi může mít určitý význam, těžko může mít vlivu na zjištění úpadku dlužníka. Prostým porovnáním celkové výše přihlášených pohledávek a pohledávek, které přihlásil věřitel Buchbauer, je podle státního zastupitelství zřejmé, že i tak by byl dlužník v insolvenci. V dalších stádiích insolvenčního řízení bude potřebné zkoumat pravost přihlášených pohledávek tak, aby dlužník nebyl na svých majetkových právech poškozen.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení, nařídil odvolací jednání, provedl při něm důkaz listinami a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Soud prvního stupně při zkoumání aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele (tedy zda má vůči dlužníku splatnou pohledávku) došel ke správnému závěru, že svou legitimaci navrhovatel doložil. Jak zjistil odvolací soud, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. června 2010, č.j. 38 EXE 521/2010-16, byla proti dlužníku jako povinnému nařízena exekuce pro vykonatelnou pohledávku navrhovatele (oprávněného) ve výši 3.422.393,54 Kč s příslušenstvím (pro částku 5.100.414,77 Kč a 451.500,-Kč byl návrh zamítnut); titulem exekuce byl vykonatelný notářský zápis sp.zn. N 95/2009, NZ 90/2009. Je tedy zřejmé-bez zřetele k tomu, zda pro tzv. dluh na poplatcích nebyla exekuce nařízena v souladu se zákonem-že insolvenční navrhovatel svou pohledávku za dlužníkem, která je vykonatelná, řádně doložil. Ostatně při jednání dne 1. listopadu 2010 dlužník pohledávku navrhovatele ve výši 8.522.808,21 Kč uznal.

V postupu insolvenčního navrhovatele nespatřoval tzv. šikanu ani soud prvního stupně a nespatřuje ji ani odvolací soud. Navrhovatel též řádně označil další věřitele dlužníka a jeho tvrzení v návrhu o těchto dalších věřitelích byla dostatečně konkrétní. Ostatně sám dlužník se nikterak neodkazoval k postupu insolvenčního navrhovatele; jeho obrana směřovala pouze proti postupu věřitele Jana Buchbauera.

Soud prvního stupně též správně posoudil podmínky pro zjištění dlužníkova úpadku. Dlužníku především svědčí domněnka existence úpadku podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, jelikož řádně a včas nesplnil svou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Dlužník dokonce v reakci na podaný insolvenční návrh podal návrh na povolení oddlužení, tedy žádal, aby o způsobu řešení jeho úpadku insolvenční soud rozhodl tak, že mu povolí oddlužení. Teprve poté, co dlužník zjistil, že jeho návrhu, podanému opožděně, insolvenční soud nevyhověl, změnil zjevně účelově své stanovisko, aniž ovšem zpochybňoval, že je v úpadku. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že dlužníku též svědčí domněnka úpadku podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ; dlužník své splatné závazky neplní po dobu mnohem delší než jsou tři měsíce po lhůtě jejich splatnosti.

Domněnky existence úpadku v podobě insolvence se dlužníku nikterak vyvrátit nepodařilo. Je tomu právě naopak; postačí zcela odkázat na údaje uvedené dlužníkem o rozsahu jeho závazků ve formuláři návrhu na povolení oddlužení ze dne 27. května 2010. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti. Okolnost, zda hodnota dlužníkova majetku (zejména nemovitého) je či není vyšší, než souhrn jeho dluhů, tedy posouzení, zda je dlužník předlužen, na správnosti tohoto závěru ničeho nemění. Obrana dlužníka, záležející v tvrzení, že pohledávky věřitele Jana Buchbauera jsou ve skutečnosti pohledávkami účelovými, v této souvislosti též nemůže zvrátit závěry soudu prvního stupně; dlužník má více věřitelů, a je proto v úpadku bez zřetele na existenci tohoto věřitele a spornost jeho pohledávek. Odvolací soud též odkazuje na stanovisko Vrchního státního zastupitelství. Jakkoli výsledek trestního řízení proti J. Buchbauerovi může mít určitý význam pro další průběh insolvenčního řízení, nemůže mít vlivu na zjištění úpadku dlužníka.

Dlužníkův návrh, aby odvolací soud vyčkal výsledku tohoto trestního řízení, je ve skutečnosti svým obsahem návrhem na přerušení řízení; to v insolvenčním řízení v žádném jeho stadiu možné není (§ 84 odst. 1 IZ).

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti potvrzujícímu výroku do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 30. března 2011 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová