3 VSPH 1126/2012-A-50
KSPH 39 INS 16436/2012 3 VSPH 1126/2012-A-50

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Stabilplastik, s.r.o. se sídlem Měšice, 5. května 457, IČO 25619578, zast. JUDr. Jiřím Spoustou, advokátem se sídlem Voršilská 10, Praha 1, zahájeném na návrh věřitele UniCredit Leasing CZ, a.s. se sídlem Praha 4-Michle, Želetavská 1525/1, IČO 15886492, zast. Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 16, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 16436/2012-A-12 ze dne 26. července 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 16436/2012-A-12 ze dne 26. července 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 16436/2012-A-12 ze dne 26.7.2012 odmítl návrh dlužníka Stabilplastik, s.r.o. (dále jen dlužník) na vyhlášení moratoria.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se dlužník podáním ze dne 25.7.2012 domáhal vyhlášení moratoria, které považuje za nezbytné k odvrácení svého úpadku-ke získání dodatečných peněžních prostředků v souvislosti s majetkovým vstupem nového vlastníka, který umožní zachování výroby a zaměstnanosti u dlužníka tak, aby byl schopen řádně plnit závazky vůči svým partnerům. Při zastavení výroby by došlo ke znehodnocení dlužníkova majetku, zásob a technologického know-how, když řada povolení a certifikátů, které za dobu své existence získal, by ztratila svou hodnotu. Období moratoria by dlužník využil k jednání se svými věřiteli směřujícími k dohodě o podmínkách úhrady jejich pohledávek. Dále se dlužník vyjádřil k pohledávce insolvenčního navrhovatele UniCredit Leasing CZ, a.s. (dále jen navrhovatel) a popsal své současné postavení na trhu s tím, že jeho jediný společník jedná se společností Technokomerc, s.r.o. o jejím majetkovém vstupu v rozsahu 100 %, což by mohlo vést k vypořádání všech splatných závazků dlužníka. Dále dlužník avizoval, že k návrhu připojuje listiny uvedené v § 116 odst. 2 ve spojení s § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Soud prvního stupně citoval § 116 odst. 1 a 2, § 117 a § 118 IZ s tím, že dlužník zákonným náležitostem návrhu na vyhlášení moratoria a jeho povinných příloh nedostál.

Předně dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodné skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo hrozící úpadek. V návrhu ani v přiložených seznamech totiž neuvedl splatnost svých závazků ani hodnotu svého majetku (jen jeho pořizovací ceny). V návrhu nebyla obsažena ani tvrzení, z nichž by vyplýval předpoklad, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Stejně tak dlužník v návrhu nekonkretizoval, jaká stabilizační opatření hodlá po dobu moratoria provést. Tvrdil pouze, že jeho jediný společník jedná se Technokomerc, s.r.o. o jejím majetkovém vstupu v rozsahu až 100 %, který by mohl vést k vypořádání splatných závazků, ačkoli takový výsledek nelze jen na základě prodeje obchodního podílu (změny společníka dlužníka) dovozovat. Dlužník přitom v návrhu neupřesnil, se kterými svými věřiteli jedná (zda se všemi, nebo jen s těmi, kteří již mají vůči němu splatné pohledávky) a jaký způsob vypořádání pohledávek svých věřitelů dlužník navrhuje.

Předložený seznam majetku dlužníka pak-vedle výše uvedených nedostatků -postrádá i další náležitosti předepsané v § 104 odst. 2 IZ. Dlužník se nevyjádřil k dobytnosti svých pohledávek; u většiny z nich připojil jen poznámku ve splatnosti , která neumožňuje úsudek o tom, zda dlužník dané pohledávky je schopen ji uhradit (tedy zda je pohledávka dobytná). Dlužník v seznamu rovněž neuvedl řízení (rozhodnutí), která by se majetku dlužníka týkala. Z přiložené listiny Označení rozhodnutí nebo řízení vedených ohledně majetku dlužníka přitom vyplývá, že proti dlužníkovi jsou vedeny exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (zřejmě u Komerční banky, a.s.), v seznamu majetku však dlužník tuto pohledávku (zůstatek na bankovním účtu) neuvedl.

Z těchto důvodů soud prvního stupně dlužníkův návrh na vyhlášení moratoria podle § 118 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby jeho návrhu na vyhlášení moratoria vyhověl.

Předně namítal, že v tomto návrhu a připojených listinných důkazech uvedl údaje, z nichž vyplývá, že jsou naplněny podmínky hrozícího úpadku, tj. že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Dlužník v návrhu a jeho přílohách vyčíslil své závazky v celkové výši 81.429.564,-Kč, přičemž v seznamu u jednotlivých závazků uvedl, že se jedná o dlužné úroky , nevyplacené mzdy , exekuce , dlužné odvody apod. Z těchto údajů lze dovodit nastalou splatnost závazků i splnění podmínek dle § 3 odst. 4 IZ. Stav hrozícího úpadku dlužníka plyne i z obsahu jeho návrhu, v němž uvedl, že řádné a úplné splnění jeho závazků je podmíněno úspěšným završením jednání o vstupu investora do společnosti a jejím kapitálovým posílením. Uvedení pořizovací ceny dlužníkova majetku namísto jeho hodnoty IZ nepožaduje, přesto dlužník i tyto údaje uvedl.

Podle dlužníka je neopodstatněná i výtka soudu, že v návrhu nekonkretizoval stabilizační opatření, jež hodlá během moratoria přijmout. Z § 116 odst. 1 IZ takový požadavek nevyplývá (zákon skutečnosti odůvodňující vyhlášení moratoria nespecifikuje), a tedy nejde o povinnou náležitost návrhu na vyhlášení moratoria, pro jejíž absenci by bylo možno tento návrh odmítnout. K tomu dlužník poukázal i na § 124 IZ, z nějž vyplývá, že insolvenční soud může moratorium zrušit nikoli na základě subjektivního posouzení reálnosti navrhovaných stabilizačních opatření (či pro zjištění o jejich nesplnění), ale pouze na základě objektivně doložitelné ztráty důvěry většiny věřitelů nebo při zjištění, že dlužník uvedl v návrhu nepravdivé údaje, anebo vyjde-li za trvání moratoria najevo, že dlužník svým návrhem sledoval nepoctivý záměr. V daném případě přitom dlužník-nad rámec zákonných povinností -doložil probíhající jednání o vstupu investora do společnosti tak, aby byl schopen všechny své závazky uhradit. Předchozí nabídku odkoupení 100% obchodního podílu, které by k tomuto výsledku nevedlo, společník odmítl.

Dlužník nesouhlasil ani se závěrem soudu o absenci náležitostí předloženého seznamu majetku. Zdůraznil, že § 104 odst. 2 IZ nijak nespecifikuje charakter nebo obsah požadovaných údajů o dobytnosti pohledávek. Relevantní je jen to, zda daná informace o dobytnosti či nedobytnosti pohledávky vypovídá, byť sama o sobě může být tato informace v daném ohledu jen odhadem pravděpodobnosti. Dlužník je tudíž přesvědčen o tom, že u svých pohledávek vyhověl obecně formulovaným zákonným požadavkům (jejich účelu) kombinací údajů ve splatnosti , upomínáno, bude zaplaceno nebo jednání o splátkovém kalendáři . Řízení ohledně majetku dlužníka pak byla náležitě označena v soudem zmiňované listině Označení rozhodnutí nebo řízení vedených ohledně majetku dlužníka , z níž je také zřejmé, že jde o řízení vedená proti nemovitému majetku dlužníka a proti jeho bankovním účtům u Komerční banky, a.s. Předmětné údaje plynou i z připojeného výpisu z katastru nemovitostí. Podle dlužníka nemusejí být řízení (rozhodnutí) týkající se majetku dlužníka uvedena v rámci jeho seznamu-zákon nevylučuje, aby seznam majetku měl více samostatných částí. Totéž platí i pro údaje o pohledávkách dlužníka za Komerční bankou, a.s. z titulu vedení účtu, které dlužník navíc uvedl i v návrhu samotném.

Z těchto důvodů je dlužník přesvědčen o tom, že jeho návrh na vyhlášení moratoria byl právně perfektní a že se jeho prostřednictvím dostalo věřitelům všech informací, které zákon vyžaduje. Konečně dlužník namítl, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o místní příslušnosti soudu a že napadené rozhodnutí je tudíž předčasné, resp. může jít o rozhodnutí vydané k tomu nepříslušným soudem. Podle dlužníka by soud ostatně měl nejprve posoudit jeho argumenty a rozhodnout, zda jsou dány podmínky pro zahájení insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Dlužník, který je podnikatelem, může do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení moratoria; toto právo nemá právnická osoba v likvidaci (§ 115 IZ). Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 25 INS 6516/2009, 1 VSPH 799/2009-A ze dne 13.1.2010) je lhůta k podání návrhu na vyhlášení moratoria lhůtou procesní, a tudíž podle § 57 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) je zachována, je-li posledního dne lhůty dlužníkův návrh podán u soudu nebo odevzdán orgánu, který má povinnost podání doručit.

Podle § 116 IZ musí návrh na moratorium kromě obecných náležitostí podání obsahovat všechny skutečnosti, které odůvodňují jeho vyhlášení (odstavec 1). K tomuto návrhu je dlužník kromě seznamů a listin, které je povinen připojit k insolvenčnímu návrhu, povinen připojit poslední účetní závěrku a písemné prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s vyhlášením moratoria souhlasí; podpisy věřitelů na tomto prohlášení musí být řádně ověřeny (odstavec 2).

O návrhu na moratorium rozhodne insolvenční soud do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel; § 43 o.s.ř. se nepoužije (§ 117 IZ). Insolvenční soud vyhlásí moratorium, jestliže jsou splněny předpoklady uvedené v § 115 a 116 a nebylo-li dosud rozhodnuto o insolvenčním návrhu; jinak návrh na moratorium odmítne (§ 118 odst. 1 IZ).

Z citovaného § 116 odst. 2 IZ plyne, že k návrhu na vyhlášení moratoria je dlužník povinen připojit též přílohy předepsané v § 104 IZ. Těmi jsou-vedle listin, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka-také seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam jeho závazků s uvedením věřitelů (dále jen "seznam závazků") a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je tak dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají, nebo o rozhodnutích, která již byla ohledně dlužníkova majetku příslušným orgánem vydána (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Seznam závazků dlužníka musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012, uveřejněného pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Popsané náležitosti však zjevně postrádají listiny, které dlužník co seznamy majetku a závazků připojil ke svému návrhu na vyhlášení moratoria podanému dne 25.7.2012 spolu s vyjádřením k insolvenčnímu návrhu navrhovatele, který mu byl doručen dne 10.7.2012.

Seznam majetku dlužník nekoncipoval v souladu s § 104 odst. 2 IZ, tedy jako jediný soupis veškerého svého majetku (věcí movitých a nemovitých, finančního majetku, pohledávek či jiných majetkových práv) završený podepsaným prohlášením dlužníka o správnosti a úplnosti tohoto seznamu. Místo toho předložil jednotlivě (s podpisy a prohlášeními) listiny označené jako budovy, haly a stavby , samostatné movité věci , pozemky 031 100 , drobný hmotný majetek v PC 3.000,-až 40.000,-Kč a Pohledávky firmy Stabilplastik , jako i neoznačenou listinu (obsahující zřejmě soupis nějakých zásob). Údaj o stavu své hotovosti a o zůstatcích na bankovních účtech uvedl dlužník jen v návrhu na vyhlášení moratoria. Ve výše uvedených listinách-přílohách pak dlužník budovy a pozemky neidentifikoval jednotlivě, jak náleží, tj. úplnými údaji podle zápisu v katastru nemovitostí, přičemž u svých pohledávek namísto vyjádření k jejich dobytnosti připojil poznámky, které jsou z toho hlediska zcela nedostatečné ( ve splatnosti , upomínáno, bude zaplaceno do 15.9. , upomínáno, bude uhrazeno do 12/2012 , jednání o splátkovém kalendáři ). Stejně tak dlužník ve výše uvedených soupisech neoznačil probíhající řízení či vydaná rozhodnutí, která se jeho majetku týkají, ač z předložené listiny Označení rozhodnutí nebo řízení vedených ohledně majetku dlužníka vyplývá, že na majetek dlužníka jsou vedena exekuční řízení.

Místo seznamu závazků pak dlužník předložil listinu označenou jako Závazky firmy Stabilplastik , která není avizována jako seznam jeho závazků a také ani není opatřena dlužníkovým podpisem a prohlášením o správnosti a úplnosti seznamu. Tato listina ostatně postrádá i další náležitosti seznamu závazků předepsané v § 104 odst. 3 IZ. Nejsou v ní uvedeny konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých dlužníkových závazků, přičemž dlužník neuvedl, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč, přestože z podaného vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu ze dne 25.7.2012 je zřejmé, že některé vůči němu uplatňované pohledávky popírá. V předmětné listině dlužník navíc neuvedl odděleně zajištěné věřitele (se specifikací zajištění), jimiž vedle Ing. Josefa Tobka jsou podle listiny Označení rozhodnutí nebo řízení vedených ohledně majetku dlužníka také Finanční úřad v Brandýse nad Labem, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a Bc. J. Kubeš.

Úprava § 115 a násl. IZ je striktně koncipována tak, že chce-li dlužník (věcně k tomu legitimovaný) využít dobrodiní moratoria, musí soudu předložit právně perfektní návrh na vyhlášení moratoria (návrh opatřený všemi povinnými náležitostmi) nejpozději do 7 dnů od podání vlastního insolvenčního návrhu, anebo do 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele. Návrhem podaným později nebo návrhem neúplným se nelze věcně zabývat a insolvenční soud ho musí bez dalšího obratem (do konce nejblíže následujícího pracovního dne) odmítnout, aby insolvenční řízení mohlo bez průtahů pokračovat. Postup dle § 43 o.s.ř., jímž by soud vedl dlužníka k odstranění vad jeho návrhu na moratorium, je tu-s ohledem na lhůtu, v níž má o tomto návrhu rozhodnout-vyloučen (§ 117 IZ).

Jelikož dlužníkův návrh na vyhlášení moratoria je neúplný, neboť zjevně postrádá řádné seznamy majetku a závazků dlužníka, které jsou jeho obligatorní přílohou, soud prvního stupně postupoval správně, když tento návrh podle § 117 a § 118 odst. 1 (věty za středníkem) IZ-aniž dlužníku určil lhůtu k doplnění návrhu-napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Jelikož podle ustálené judikatury může dlužník vady svého návrhu na moratorium odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí tohoto návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu ta doplnění, jež by dlužník učinil k odstranění nedostatků návrhu až poté, co byl insolvenčním soudem odmítnut.

Pro rozhodnutí o odvolání přitom nemá žádného významu okolnost, že napadené usnesení bylo vydáno místně nepříslušným soudem, když Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 16436/2012-A-6 ze dne 10.7.2012, které po jeho potvrzení usnesením Vrchního soudu v Praze sen.zn. 3 VSPH 991/2012 ze dne 26.9.2012 nabylo dne 4.10.2012 právní moci, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Praze. Z hlediska příslušnosti soudu by neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (§ 104 a násl. o.s.ř.), který by podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. vedl ke zrušení napadeného usnesení, mohla zakládat jen skutečnost, že toto usnesení bylo vydáno věcně nepříslušným soudem. Tak tomu ale v daném případě není-napadené usnesení vydal Městský soud v Praze, který patří mezi krajské soudy, jež podle § 9 odst. 4 o.s.ř. jsou jako soudy prvního stupně k insolvenčnímu řízení věcně příslušné.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. března 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová