3 VSPH 1126/2010-A-20
MSPH 59 INS 10099/2010 3 VSPH 1126/2010-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka ALDERA s.r.o. v likvidaci, IČ: 25367587, se sídlem Jeseniova 87, Praha 3, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2010, č.j. MSPH 59 INS 10099/2010-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2010, č.j. MSPH 59 INS 10099/2010-A-13, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2010, č.j. MSPH 59 INS 10099/2010-A-13, zamítl pro nedostatek majetku návrh na zjištění úpadku dlužníka ALDERA s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že likvidátorka dlužníka JUDr. Eva Petráková (dále jen likvidátorka) podala u insolvenčního soudu dne 3.9.2010 insolvenční návrh na zjištění úpadku dlužníka. Dlužník není schopen platit své splatné závazky, měl do likvidace přihlášené 4 věřitele, jimž dluží celkem 21.251.230,70 Kč, nemá ani zaměstnance ani majetek postačující ke krytí nákladů konkursu, nemá ani na zaplacení zálohy, což likvidátorka doložila zprávami z objektivních evidencí. Společnost je nekontaktní a nepředala likvidátorce žádné doklady. Likvidátorka všechny pohledávky uznala a předložila zprávu, že prověřila veškeré možnosti uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost či neúčinnost úkonů dlužníka. K námitkám věřitele IG Capital, s.r.o. (dále jen věřitel), že dlužník musí mít majetek, min. pohledávku vůči dlužníkovi KALEDA a.s. ve výši 15.168.000,-Kč, soud konstatoval, že likvidátorce se k uvedeným skutečnostem nic nepodařilo dohledat a žádné takové podklady ani nejsou nikde k dispozici. Soud uzavřel, že navrhovatel osvědčil, že dlužník, který je obchodní společností v likvidaci na základě rozhodnutí soudu a jehož likvidátor byl soudem jmenován, je v úpadku, nemá žádný majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení a byly splněny i ostatní podmínky stanovené v ust. § 144 odst. 1 IZ, insolvenční návrh proto zamítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a tvrdil, že dlužník má ve svém majetku pohledávku vůči dlužníkovi KALEDA a.s. ve výši 15.168.000,-Kč s přísl. Namítal, že existence významného majetku ve společnosti dlužníka vyplývá i z výše částek, za které byly převáděny obchodní podíly na této společnosti. Do 31.5.2000 byla jediným společníkem ve společnosti dlužníka společnost Olšanské papírny a.s. (podíl 100 % na základ. kap. 570.043.000,-Kč). V květnu 2000 společnost Olšanské papírny a.s. prodala podíl v části 98 % odpovídající vkladu 558.642.000,-Kč na společnosti dlužníka, a to společnosti S F P Group, a.s.-v likvidaci. Ze sbírky listin v obchodním rejstříku týkající se společnosti Olšanské papírny a.s. mimo jiné plyne, že pořizovací hodnota majetkové investice ve společnosti dlužníka činila 577 milionů Kč; ve výroční zprávě za rok 2000 (po prodeji podílu 98 %) je vykazována pořizovací hodnota zbylého 2% podílu ve výši 18,362 milionu Kč. Vzhledem k velmi vysoké hodnotě transakce s obchodním podílem na společnosti dlužníka, musel být významný majetek, z něhož vycházela hodnota převáděného obchodního podílu. Věřitel v odvolání uvedl, že vyzýval likvidátorku dlužníka k prověření majetku dlužníka, avšak likvidátorka na uvedený podnět nereagovala.

Věřitel dále namítal, že z údajů ve sbírce listin katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, KN Šumperk (týkajících se nemovitostí, které byly dříve v majetku společnosti dlužníka) plyne, že dlužník musel mít majetek -věřitel má zato, že převáděný podnik z majetku dlužníka (kupní cena cca 580 milionů Kč) zřejmě úzce souvisel s vkladem, který do společnosti dlužníka vložila společnost Olšanské papírny a.s. (odkazuje přitom na vklad do základního kapitálu dlužníka ve výši 570.043.000,-Kč). Z údajů ve sbírce listin obchodního rejstříku též plyne, že se jednalo o nepeněžité vklady do základního kapitálu dlužníka včetně velkého množství nemovitostí. Převodce-dlužník vlastnil v době převodu mimo jiné ochrannou známku OP , která nebyla součástí prodeje podniku a zůstala tedy součástí majetku dlužníka. Likvidátorka dlužníka se dle vyjádření věřitele nezabývala ani tím, kdo a jakým způsobem v rámci podniku dlužníka nakládal s uvedenými prostředky (zejména finančními prostředky získanými prodejem rozsáhlého podniku dlužníka), přestože údaje o uvedených převodech se nacházejí mimo jiné ve sbírce listin týkajících se dlužníka či v katastru nemovitostí. Ve sdělení insolvenčnímu soudu ze dne 13.10.2010 likvidátorka poukazovala na to, že věřitelem označené majetkové přesuny se uskutečnily před více než 10 lety. Věřitel namítal, že likvidátorka je ve funkci již od května roku 2008, to znamená, že v uplynulých více než 2 letech měla možnost se o uvedených transakcích dozvědět například ze sbírky listin obchodního rejstříku či z katastru nemovitostí a tyto následně prověřit. Likvidátorka nereagovala ani na písemné výzvy věřitele z 18.3.2009-věřitel ji žádal o prověření uvedených skutečností týkajících se majetku dlužníka. Likvidátorka ve svém vyjádření ze dne 15.10.2010 pouze paušálně uvedla, že k označenému majetku dlužníka nemá žádné doklady a poukazovala na údajně dlouhou dobu od předmětných transakcí. Věřitel má zato, že podmínka stanovená v § 144 odst. 1 písm. e) IZ nebyla splněna, že soud I. stupně učinil skutkové a právní závěry, aniž by jakkoliv zdůvodnil, proč vyšel z nekonkrétního a paušálního tvrzení likvidátorky dlužníka o absenci podkladů k označenému majetku a proč na tomto základě učinil kategorický závěr o absenci majetku dlužníka; věcně se nezabýval tvrzením věřitele o existenci majetku dlužníka (doloženého listinami) ani je nijak nehodnotil.

Ve vyjádření k odvolání likvidátorka mimo jiné uvedla, že likvidace probíhala v rámci tzv. nekontaktních likvidací, že neměla k dispozici žádné doklady ani finanční prostředky a vzhledem k tomu, že věřitel zmiňuje majetkové přesuny, které se uskutečnily před více než 10 lety, není možné dohledat podklady, a kdyby to možné bylo, má zato, že by věc byla již patrně promlčena.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Podle § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže:

a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Z obsahu spisu plyne, že likvidátorka jmenovaná usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2007, č.j. 73 Cm 145/2007-8, v insolvenčním návrhu dlužníka uvedla, že se jí nepodařilo dohledat majetek dlužníka, že statutární orgán je nekontaktní, obeslala též společníka dlužníka-doručit písemnost se však nepodařilo. Likvidátorka v insolvenčním návrhu uvedla, že jelikož dlužník neprovozuje činnost a všechny úkony byly učiněny mnohem dříve než 1 rok před vstupem do likvidace a i přes výzvu statutárního orgánu a společníkům nebyly likvidátorce předány žádné obchodní ani účetní doklady a statutární orgán je nekontaktní, nejsou likvidátorce známy žádné úkony či smlouvy, kterými by bylo možné uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Věřitel v podání ze dne 7.9.2010 sdělil insolvenčnímu soudu konkrétní údaje o majetku dlužníka. Označil v něm pohledávku dlužníka (věřitele) vůči dlužníkovi KALEDA a.s. ve výši 15.168.000,-Kč. Skutečnosti identifikující tuto pohledávku dlužníka věřitel popsal tak, že dne 24.3.2000 uzavřel úpadce TAT Auto, spol. s r.o. jako postupitel smlouvu o postoupení pohledávky s dlužníkem jako postupníkem, na jejímž základě byla do majetku dlužníka postoupena pohledávka z titulu smlouvy o prodeji části podniku ze dne 5.1.2000 a kupní smlouvy ze dne 21.3.2000 v celkové výši 15.168.000,-Kč vůči dlužníkovi KALEDA a.s., a to za postupní cenu ve výši 13.600.000,-Kč. K úhradě postupní ceny byla dlužníkem vystavena vlastní směnka. Dále věřitel sdělil, že do 31.5.2000 byla jediným společníkem dlužníka společnost Olšanské papírny a.s.-podíl 100% na základ. kapitálu 570.043.000,-Kč. V květnu 2000 společnost Olšanské papírny a.s. prodala svůj většinový podíl 98% odpovídající vkladu 558.642.000,-Kč na společnosti dlužníka, a to společnosti S F P Group, a.s.-v likvidaci. Poukázal též na to, že ze sbírky listin v obchodním rejstříku týkající se společnosti Olšanské papírny a.s. plyne, že pořizovací hodnota majetkové investice ve společnosti dlužníka činila 577 milionů Kč; valná hromada v roce 1999 schválila, že prodej na spol. dlužníka bude uskutečněn minimálně za cenu 50 mil. Kč; tržby z prodeje cenných papírů za r. 2000 činily 112,2 mil. Kč; ve výroční zprávě za rok 2000 (po prodeji podílu 98 %) je vykazována pořizovací hodnota zbylého 2% podílu ve výši 18,362 milionu Kč.

Likvidátorka se na výzvu soudu ke sdělení věřitele vyjádřila dne 13.9.2010 tak, že likvidace probíhala v rámci tzv. nekontaktních společností, na místě označeném jako sídlo firma nesídlila, jednatel byl nekontaktní. Uvedla, že se pokusila dohledat podklady, na které odkazuje věřitel IG Capital, s.r.o. Insolvenční správkyně společnosti Olšanské papírny a.s. sdělila, že v listinných dokladech se nenacházejí žádné písemnosti, které by se týkaly požadovaných informací, a že předseda představenstva přislíbil poskytnout doklady, které má v dispozici, ale že nemá a nikdy neměli žádné účetní ani jiné doklady společnosti ALDERA s.r.o. Likvidátorka společnosti S F P Group, a.s.-v likvidaci sdělila, že jí není nic známo ohledně směnky. Závěrem likvidátorka uvedla, že majetkové přesuny, které zmiňuje věřitel, se uskutečnily před více než 10 lety, a není proto možné dohledat podklady (ani věřitel nemá žádné podklady k dispozici). Sdělila, že přes veškerou péči se nepodařilo dohledat žádný majetek dlužníka. V průběhu insolvenčního řízení soud likvidátorku vyzval, aby se vyjádřila nejprve k tvrzené pohledávce ve výši 15.168.000,-Kč a poté k podanému odvolání. Likvidátorka soudu sdělila, že k této pohledávce nemá žádné doklady a opakovaně (19.11.2010, 13.10.2010) předložila identické vyjádření s podáním ze dne 13.9.2010.

Je zřejmé, že věřitel sdělil jak likvidátorce dlužníka, tak soudu celou řadu konkrétních informací identifikujících jak majetek dlužníka, tak jednotlivé právní úkony tohoto majetku se týkající. Šlo o majetkové hodnoty značného rozsahu, s nimiž dlužník disponoval zejména v období roku 2000. K šetření majetku dlužníka a k tomu, zda nebyl převeden na jiné osoby neplatnými či odporovatelnými úkony, přistoupila likvidátorka dlužníka jen povrchně a formálně. S informacemi o tak závažných skutečnostech, které sdělil věřitel, se likvidátorka vypořádala paušálním odkazem a spokojila se pouze z údaji vyplývajícími z katastru nemovitostí, aniž zkoumala další potřebné podklady a využila všechny dostupné zdroje informací nejen z veřejných registrů. Těmi měla být zejména účetní evidence (bez zřetele k tvrzení, že u dlužníka účetní doklady nedohledala, neboť ty bylo třeba dohledat a zjišťovat u všech institucí, kterým dlužník byl povinen dokládat řádné vedení svého účetnictví) a další listiny, které by dokládaly tvrzené skutečnosti. Povinností likvidátorky bylo zejména získat potřebné informace od příslušných finančních a jiných správních úřadů, od úvěrujících bank, popř. od bank, které dlužníku vedly účty, finančních institucí a jiných institucí, které jsou povinny dlouhodobě uchovávat příslušné informace o stavu majetku dlužníka. K tomu měla likvidátorka případně využít i možnost požádat soud, aby povinnost součinnosti těmto osobám uložil.

Z uvedeného je zřejmé, že podmínky, jež vyžaduje insolvenční zákon v § 144 odst. 1, splněny nebyly. Likvidátorka dlužníka nepředložila soudu takovou zprávu o prověření možnosti uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, kterou zákon vyžaduje. Taková zpráva musí být založena na zjištění, jaký konkrétní majetek dlužník měl a-za předpokladu, že se v jeho vlastnictví v době likvidace tento majetek nenachází-jakými právními úkony sféru jeho dispozice opustil a zda nejde o úkony neplatné či neúčinné. Přitom je nejen likvidátor, ale i soud povinen-jaký výše popsáno-prověřit všechny údaje, jež soudu na výzvu sdělí věřitelé dlužníka. V návaznosti na výsledky tohoto šetření je pak soud povinen vypořádat se s námitkami věřitelů ohledně možného majetku dlužníka a teprve poté zvážit, zda je vytvořen spolehlivý podklad pro závěr, že tu není majetek, který by mohl v insolvenčním řízení posloužit jako zdroj uspokojení pohledávek věřitelů. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. dubna 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová