3 VSPH 1125/2013-A-16
MSPH 94 INS 11642/2013 3 VSPH 1125/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: SIZENET, spol. s r.o., IČO 29056772, se sídlem v Praze 1, Thunovská 179/12, zahájené k návrhu: TECHNOMA, a.s., IČO 61942715, se sídlem ve Vratimově, Buničitá 1132, zast. JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 21, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 11642/2013-A-7 ze dne 13.května 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 11642/2013-A-7 ze dne 13.května 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zrušil své rozhodnutí č.j. MSPH 94 INS 11642/2013-A-5 (bod I. výroku) a vyslovil, že po právní moci usnesení bude pokračováno v insolvenčním řízení o návrhu insolvenčního navrhovatele.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se navrhovatel domáhá podáním z 24.4.2013 zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením č.j. MSPH 94 INS 11642/2013-A-5 z 29.4.2013 (Usnesení) zastavil insolvenční řízení, neboť pod sp.zn. MSPH 94 INS 774/2013 probíhalo insolvenční řízení týkající se téhož dlužníka, jež dosud nebylo pravomocně skončeno; zároveň vyslovil, že o insolvenčním návrhu navrhovatele po právní moci tohoto usnesení bude pokračovat. Dovodil, že pokračování v insolvenčním řízení brání překážka věci zahájené, tedy nemá naplněny procesní podmínky řízení a je namístě řízení zastavit podle § 103 občanského soudního řádu (o.s.ř.).

Pokračoval, že navrhovatel se v zákonem stanovené lhůtě proti tomuto Usnesení odvolal s argumentací, podle níž dříve zahájené insolvenční řízení vedené pod sp.zn. MSPH 94 INS 774/2013 bylo usnesením insolvenčního soudu z 18.1.2013 odmítnuto (bod I. výroku) a zároveň soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Navrhovatel upozornil na to, že se dlužník proti tomuto usnesení odvolal, avšak nikoliv do výroku o odmítnutí insolvenčního návrhu, nýbrž do výroku o náhradě nákladů řízení, takže výrok o odmítnutí insolvenčního návrhu v době podání nového insolvenčního návrhu byl již v právní moci k 19.2.2013. Dovozoval, že podmínky řízení pro pokračování řízení o jeho návrhu jsou dány. Navrhl proto, aby toto usnesení bylo zrušeno a věc vrácena insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční soud shledal navrhovatelovu odvolací argumentaci správnou, neboť zjistil, že ve věci sp.zn. MSPH 94 INS 774/2013 byla na jeho usnesení (dokument A-7), pokud jde o odmítnutí insolvenčního návrhu (bod I. výroku), vyznačena právní moc 19.2.2013, takže pro projednání insolvenčního návrhu navrhovatele nebrání nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci jiného dříve zahájeného insolvenčního řízení. Cituje ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a § 210a a § 774 (správně 374) odst. 3 o.s.ř., proto Usnesení zrušil s tím, že bude pokračovat v řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele z 24.4.2013.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh navrhovatele zamítá (patrně, že se insolvenční řízení zastavuje), neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Insolvenční návrh byl proti němu podán v době, kdy probíhalo proti němu jiné insolvenční řízení, takže v projednávané věci nebyly dány procesní podmínky řízení (překážka věci zahájené). Doplnil, že nelze vést dvě řízení paralelně vedle sebe a že tato překážka se týká věci jako takové, což znamená, že již neprobíhá řízení nejen o návrhu samotném, ale ani v části týkající se náhrady nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen InsZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit, aby ve věci probíhala dvě řízení s týmiž účastníky a s týmž předmětem řízení, neboť není v zájmu právní jistoty stran připustit existenci dvou rozhodnutí, jež si budou vzájemně odporovat. Pokud však ve dříve zahájeném insolvenčním řízení bylo vydáno procesní rozhodnutí, jímž se takové řízení končí a toto rozhodnutí nabude právní moci, překážka věci zahájené přestala existovat, neboť již o pravomocně odmítnutém návrhu nelze znovu jednat; nic na tom nemění okolnost, že dosud nebyla pravomocně rozhodnuta otázka náhrady nákladů řízení, neboť ta se váže výslovně na dříve zahájené řízení a v později zahájené věci se o ní rozhodovat již nemůže.

Podle § 374 odst. 3 o.s.ř. je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař, justiční čekatel, asistent soudce nebo pověřený administrativní zaměstnanec, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. Smyslem uvedeného ustanovení je, aby tam, kde odvolání by bylo lze vyhovět, nebyla věc v rozporu s hospodárností řízení předkládána odvolacímu soudu k rozhodnutí a umožňuje se tak předsedovi senátu (samosoudci) o odvolání rozhodnout s tím, že se takové rozhodnutí považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně.

V projednávané věci z insolvenčního spisu a dále spisu vedeném pod sp.zn. MSPH 774/2013 plyne, že usnesením č.j. MSPH 94 INS 774/2013-A-7 z 18.1.2013 insolvenční soud pod bodem I. výroku odmítl insolvenční návrh téhož navrhovatele jako v projednávané věci a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (bod II. výroku). Protože odvoláním byl napaden jen výrok o nákladech řízení, v bodu I. výroku toto usnesení nabylo právní moci 19.2.2013. Insolvenční návrh v projednávané věci byl doručen insolvenčnímu soudu teprve 24.4.2013, tj. v době, kdy již neexistovala překážka věci zahájené. Na tom nemění nic ani skutečnost, že v této době ještě usnesení nenabylo právní moci v části týkající rozhodnutí o nákladech řízení, neboť jak vysvětleno výše, o nich lze rozhodovat jen v tomto předchozím řízení, na rozdíl od rozhodování o dlužníkově úpadku, a nepředstavuje rozhodnutí soudu o věci.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že insolvenční soud správně postupoval podle § 374 odst. 3 o.s.ř., když dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí asistenta lze vyhovět.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19.července 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jitka Zelenková