3 VSPH 1118/2010-A-14
KSUL 77 INS 12160/2010 3 VSPH 1118/2010-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Daniely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jiříkově, Oldřichova 682/10, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 12160/2010-A-6 ze dne 21. října 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 12160/2010-A-6 ze dne 21. října 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 12160/2010-A-6 ze dne 21.10.2010 odmítl insolvenční návrh dlužnice Daniely anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 19.10.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud shledal, že tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti stanovené v § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle kterého v něm mimo jiné musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka (definovaný v § 3 odst. 1 IZ) nebo jeho hrozící úpadek (definovaný v § 3 odst. 4 IZ).

Dlužnice podala insolvenční návrh pro hrozící úpadek, ovšem co do popisu skutečností tento hrozící úpadek osvědčujících jen uvedla, že její příjem nepostačuje k řádnému uspokojení pohledávek věřitelů, a že pro částečné uspokojení věřitelů byla donucena k prodeji svého cenného majetku. Dlužnice neuvedla údaje o splatnosti jednotlivých svých závazků a o výši měsíčních splátek, ani o tom, jaká je výše jejích běžných měsíčních nákladů. Z takových neúplných tvrzení nijak nevyplývá, že dlužnice nebude schopna řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků, a tudíž nelze mít na základě insolvenčního návrhu hrozící úpadek za prokázaný. K tomu soud dodal, že dlužnice v bodě 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení neuvedla podrobný popis okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží její nezajištění věřitelé.

Z těchto důvodů soud postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl. Současně soud dlužnici poučil, že odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání tomu, aby po právní moci usnesení podala nový insolvenční návrh, který bude obsahovat všechny zákonné náležitosti dle § 103 IZ, včetně předepsaných příloh (§ 104 IZ), a aby s tímto návrhem podala na předepsaném (řádně vyplněném) formuláři i návrh na povolení oddlužení. Pro ten případ však-jak soud připomenul-musí dlužník vždy zvážit, zda jeho příjmy a majetek jsou skutečně takové, aby v rámci oddlužení obdrželi jeho věřitelé minimálně 30 % svých pohledávek.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala. Namítala, že v insolvenčním návrhu uvedla a s ním předložila veškeré dokumenty, které se týkají jejích závazků. Rovněž uvedla ručitele za splnění oddlužení, neboť její příjmy nejsou tak vysoké, aby byla sama schopna svým závazkům v insolvenčním řízení dostát. Dlužnice odkázala na listinu připojenou k odvolání, v níž k doplnění návrhu uvedla seznam svých závazků a výše jejich splátek, seznam svých měsíčních nákladů a údaj o výši svého invalidního důchodu. Domnívá se, že s tímto doplněním má její insolvenční návrh všechny zákonné náležitosti. Pokud by bylo zapotřebí nějakého dalšího doplnění, na výzvu soudu je provede.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ). Z § 3 IZ vyplývá, že existence vícerých věřitelů dlužníka, kteří vůči němu mají peněžité pohledávky, je pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách (při insolvenci dle § 3 odst. 1 i při předlužení dle § 3 odst. 3 IZ), a je ovšem též předpokladem naplnění stavu hrozícího úpadku dle § 3 odst. 4 IZ. K tomu Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 vysvětlil, že z hlediska § 103 odst. 2 IZ se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu, tedy že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. K podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu sice vyznačila, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku, co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený hrozící úpadek se však omezila jen na tvrzení, že její příjmy nepostačují k řádnému uspokojení pohledávek věřitelů, a že z toho důvodu byla nucena k prodeji cenného majetku tak, aby alespoň částečně své závazky uspokojila.

K insolvenčnímu návrhu dlužnice-vedle prohlášení, že nemá žádné zaměstnance-připojila pouze seznam svého majetku, nikoli i seznam závazků. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-13 a 14-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné zde dlužnicí v kolonkách č. 12 a 14 také náležitosti seznamu dle § 104 IZ nemají: nejde o seznamy, jejichž údaje by byly završeny povinným-do listiny vtěleným-podepsaným prohlášením dlužnice o správnosti a úplnosti toho kterého seznamu, a uvedení věřitelé nejsou označeni způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ, který je třeba dodržet jak u osob uvedených v seznamech majetku a závazků (§ 104 odst. 4 IZ), tak u osob uvedených i v insolvenčním návrhu a rovněž i návrhu na povolení oddlužení (§ 392 odst. 4 IZ).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (včetně své příjmové situace), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamu závazků, který k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený hrozící úpadek dle § 3 odst. 4 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. Proto doplnění učiněná dlužnicí k odstranění těchto nedostatků až v rámci odvolacího řízení nemohou mít z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu. Nad rámec věci budiž nicméně řečeno, že ani toto opožděné doplnění důvodů insolvenčního návrhu a jeho povinných příloh (seznamu závazků) výše popsaným zákonným požadavkům nevyhovuje.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala, a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Předpokladem vyhovění návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by tyto náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je ovšem vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň ve třicetiprocentním rozsahu (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). V té souvislosti ovšem-s ohledem na zmínku dlužnice o jejích nedostatečných příjmech a o ručení za splnění jejího oddlužení-pokládal odvolací soud za nutné zdůraznit, že smyslem institutu ručení za splnění oddlužení předvídaného v § 392 odst. 3 IZ je nabídnout pojistku dosažení minimální zákonné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka v rámci schváleného způsobu oddlužení pro případ, že by se v průběhu oddlužení ukázala být dlužníkova vlastní ekonomická nabídka nedostatečnou. Ručení za splnění oddlužení tedy představuje nikoli primární, ale náhradní zdroj plnění pohledávek pojatých do oddlužení. Proto pro případ oddlužení splátkovým kalendářem ručení nemůže vyřešit situaci dlužníka, který sám žádné příjmy nemá, anebo jeho příjmy nejsou z hlediska zákonného požadavku minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dostatečné. Jestliže je tu třetí osoba, která hodlá užít svých finančních možností k tomu, aby dlužníku ke splnění oddlužení pomohla, může za popsané situace-namísto ručení-nabídnout jinou relevantní formu pomoci dlužníku, a to přistoupení k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 větě první IZ), anebo nabídnout jako zdroj příjmů dlužníka určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod), který se mu zaváže po dobu oddlužení poskytovat. Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy. (K uvedenému podrobněji viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A ze dne 15.9.2010). V případě dlužnice však žádné smluvené plnění od třetí osoby doloženo nebylo, když k návrhu na oddlužení připojila jen prosté čestné prohlášení Jaroslava Mladika, že je ochoten půjčovat dlužnici každý měsíc na živobytí 2 tis. Kč, a to po dobu, po jakou to bude nutné. Zároveň ovšem nebyl přijat ani dlužnicí zmíněný závazek ručení za splnění oddlužení, neboť v kolonce č. 19 formuláře jejího návrhu na oddlužení absentuje podpis označeného ručitele Jaroslava Mladika.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 4. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová