3 VSPH 1116/2012-A-12
MSPH 95 INS 16428/2012 3 VSPH 1116/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Fantasy zásilková služba, spol. s r.o. v likvidaci se sídlem Praha 5, Radlická 69, IČO 49359428, zahájené na základě insolvenčního návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2012, č.j. MSPH 95 INS 16428/2012-A-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2012, č.j. MSPH 95 INS 16428/2012-A-7, se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka ze dne 27.6.2012 neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 27.6.2012 (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Cituje § 97 odst. 3, § 98, § 103, § 104, § 128, § 144 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a § 42 občanského soudního řádu (o.s.ř.) dospěl k závěru, že insolvenční návrh není projednatelný pro vnitřní rozpornost, neboť zákonnou povinností dlužníka bylo v insolvenčním návrhu tvrdit skutečnosti, jež by měly odpovídat tomu, jak navrhuje, aby soud rozhodl. Dlužníkem navrhovaný petit není možné označit jako určitý, přesný a srozumitelný, na jehož základě by bylo nepochybné, že se vůbec o insolvenční návrh jedná, neboť se nedomáhá zjištění úpadku, nýbrž přímo navrhuje, aby insolvenční návrh byl pro nedostatek majetku zamítnut podle § 144 IZ. Uzavřel, že dlužníkův návrh trpí vážným procesním nedostatkem, který brání jeho projednání.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že insolvenční zákon mimo jiné svou systematikou rozlišuje mezi způsoby řešení úpadku (po jeho zjištění) a jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu podle § 142 a násl. IZ. Domáhá se zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku podle § 142 písm. d) IZ a takové rozhodnutí je dalším rozhodnutím o insolvenčním návrhu, jenž připadá v úvahu, pokud nedojde k vydání rozhodnutí o úpadku. Má za to, že není nutné, aby vždy bylo kladně rozhodnuto o insolvenčním návrhu, tj. zjištěn úpadek, ale že zákon připouští i jinou možnost rozhodnutí. Uzavřel, že navržený petit je zcela v souladu se zákonem a že byly naplněny veškeré zákonné předpoklady k zamítnutí insolvenčního návrhu jím podaného pro nedostatek majetku, tj. jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 212 odst. 1 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a došel k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem (byť zrušeného a ve stadiu likvidace) trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z ustanovení § 1 písm. a) IZ vyplývá, že cílem insolvenčního zákona je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, a že jeho účelem naopak není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností. S tím nikterak není v kolizi úprava v ustanovení § 144 odst. 1 IZ, která výjimečně připouští zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, či úprava zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ. K výmazu (i k předchozímu dokončení jeho likvidace) dlužníka z obchodního rejstříku totiž může dojít bez toho, že by taková rozhodnutí byla vydána.

Odvolací soud opakovaně ve svých rozhodnutích zdůraznil (např. MSPH 78 INS 8191/2009, 3 VSPH 51/2010-A-12 ze dne 19.3.2010), že v příkrém protikladu k takto formulovanému účelu insolvenčního řízení by bylo řešit dlužníkovu majetkovou situaci cestou insolvenčního řízení jak v případě, kdy jedinými dlužníkovými pasivy jsou toliko jeho závazky přímo související s likvidací společnosti, tak v případě, jako je tomu v dané věci, kdy při zahájení likvidace měla společnost jen jediného věřitele a druhým závazkem je pohledávka z titulu soudního poplatku za likvidaci. Za takového stavu jsou naopak dány všechny podmínky pro to, aby již zahájený proces likvidace ve smyslu § 70 a násl. obchodního zákoníku dále řádně pokračoval a vedl k zániku společnosti a jejímu výmazu z obchodního rejstříku, přičemž není žádného rozumného důvodu zahajovat insolvenční řízení.

Dlužník se prostřednictvím své likvidátorky JUDr. Ivy Fialové Ištvánkové domáhá zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ s odůvodněním, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2004, č.j. 33 Cm 244/2003-5, byla ustanovena likvidátorkou dlužníka, jemuž bylo zrušeno živnostenské oprávnění, od roku 1995 je dlužník nečinný a jí se nepodařilo v průběhu likvidace kontaktovat společnost nebo jejího jednatele a nebylo tedy ani možné převzít jakékoliv účetní ani obchodní dokumenty. Šetřením za pomoci třetích osob nezjistila žádný dlužníkův movitý či nemovitý majetek, pohledávky, obchodní podíly a ani nebylo zjištěno, že by dlužník měl veden nějaký účet. Uvedla, že společnost dlužníka již několik let nevyvíjí žádnou činnost a nelze ani předpokládat nějaký příjem z další obchodní činnosti. V průběhu likvidace se nepodařilo získat jakékoliv informace nasvědčující tomu, že byly dlužníkem učiněny právní úkony, u nichž by bylo možné v insolvenčním řízení uplatnit neplatnost či neúčinnost, a nebylo zjištěno, že společnost má nějaké zaměstnance. Likvidátorka uzavřela, že z uvedeného je prokázáno, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje jeho majetek, takže je v úpadku dle § 3 odst. 3 IZ a zároveň jsou dány podmínky pro vydání rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a to o jeho zamítnutí pro nedostatek majetku podle § 142 písm. d) IZ, neboť veškeré podmínky vyžadované v § 144 IZ jsou naplněny.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil zákonem požadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, jež obsahují náležitosti stanovené v § 104 IZ, z nichž se podává, že dlužník nemá žádný majetek a zaměstnance, má však vykonatelné závazky, a to vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 5 ve výši 338.780,-Kč z důvodu daňových nedoplatků, a vůči Městskému soudu v Praze ve výši 1.000,-Kč z nezaplaceného soudního poplatku na základě rozhodnutí tohoto soudu o zrušení společnosti dlužníka a nařízení jeho likvidace usnesením z 29.10.2004, č.j. 33 Cm 244/2003-5.

Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh splňuje zákonné náležitosti uvedené v ustanovení § 103 IZ, z něhož se podává, že se dlužník, resp. jeho likvidátorka dovolává úpadku a že namísto rozhodnutí o zjištění úpadku se domáhá zamítnutí insolvenčního návrhu dle § 144 IZ, jehož předpokladem je i závěr o existenci dlužníkova úpadku; nejedná se tedy o vadný petit (rozporný s tvrzeními obsaženými v návrhu). Ostatně následná právní úprava § 144 odst. 1 písm. b) IZ účinná od 1.11.2012 počítá výslovně s tím, že podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku jsou dány, jen pokud o vydání takového zamítavého rozhodnutí likvidátor v insolvenčním návrhu požádá, aniž by požadoval rozhodnutí o úpadku.

Nad rámec uvedeného odvolací soud považuje za vhodné uvést, že z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník dovozuje svůj úpadek nikoliv z titulu platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ), nýbrž pro předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), neboť nemá žádný majetek a toliko závazky, a že v obou těchto formách úpadku je však předpokladem mnohost věřitelů (alespoň dva), což v daném případě splněno není, neboť jak uvedeno shora, dlužník má jediného věřitele, jímž je Finanční úřad pro Prahu 5, když k pohledávce Městského soudu v Praze z titulu likvidace společnosti se nepřihlíží, jak se mylně domnívá dlužníkova likvidátorka.

Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka nevykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, takže nebylo namístě postupovat podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka bez dalšího odmítnout, ale zamítnout.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 18. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová