3 VSPH 1115/2012-A-76
MSPH 90 INS 13726/2011 3 VSPH 1115/2012-A-76

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: BAUSTAV ing., s.r.o. se sídlem Praha 5-Radotín, K Cementárně 66, IČO 26506521, zast. obecným zmocněncem Otakarem anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1, Vodičkova 18, zahájené k návrhu navrhovatele: Bytové družstvo STŘED II. se sídlem Praha 5, Hořejší nábřeží 1715/11, IČO 63083850, zast. JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 6, K Brusce 124/6, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.srpna 2012, č.j. MSPH 90 INS 13726/2011-A-62,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.srpna 2012, č.j. MSPH 90 INS 13726/2011-A-62, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři, v.o.s. se sídlem v Praze 4 (bod II. výroku). V dalších bodech výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí úpadku nastávají 2.8.2012 ve 13.49 hod., vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky, pokud tak dosud neučinili, a insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby napříště plnění z nich poskytovaly insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci uložil ve stanovené lhůtě předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, dlužníkovi uložil ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení o zjištění úpadku odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se navrhovatel proti dlužníkovi domáhá zjištění úpadku s odůvodněním, že má za ním pohledávku v celkové výši 2.794.521,90 Kč ze smlouvy o výstavbě ze dne 1.12.2008 (dále jen Smlouva), podle níž poskytl dlužníku prostor pro výstavbu nových bytových jednotek, za což se dlužník zavázal zaplatit sjednanou odměnu. Uvedl, že navrhovatel v návrhu označil další dlužníkovy věřitele, a to NEPA, s.r.o. se sídlem v Brně, Kamila Rudolfa se sídlem Praskolesy, Hanu Lencovou bytem v Praze 4 a Raiffeisenbank, a.s. se sídlem v Praze 4, a že v průběhu řízení doplnil svá tvrzení tím, že poukázal na přihlášky dalších věřitelů, a to Hlavní město Prahu, K-V-K PROFITRADE, s.r.o. a Gekkon, spol. s r.o. se sídlem v Praze 4. Ze skutečnosti, že dlužník má více věřitelů a neplní jim závazky více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, dovozoval navrhovatel, že dlužník je v úpadku.

Dále insolvenční soud konstatoval, že dlužníka vyzval k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamu majetku a závazků, na což dlužník reagoval námitkou, že nároky navrhovatele neuznává, neboť o jeho pohledávce s ním navrhovatel vede spor s tím,

že navrhovatel nesplnil řadu povinností vyplývajících ze Smlouvy, zejména mu neumožnil výstavbu parkovacích míst v hodnotě 1,6 mil. Kč, vedle toho nad rámec Smlouvy dodal navrhovateli práce v hodnotě za cca 350 tis. Kč; pohledávky ostatních věřitelů zpochybnil nebo odmítl s tím, že zanikly zaplacením.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož se navrhovatel ve Smlouvě zavázal poskytnout ve své nemovitosti prostor pro výstavbu čtyř nových bytových jednotek a dvou ateliérů formou vestavby v půdním prostoru domu na náklady a do vlastnictví dlužníka a zavázal se poskytnout dlužníku součinnost a převést na něj odpovídající spoluvlastnické podíly k pozemku, dlužník se za poskytnutí uvedeného prostoru zavázal zaplatit peněžní plnění ve třech splátkách, a to v částce 657.920,-Kč (dále též nárok A) do sedmi dnů od podpisu Smlouvy, v částce 986.880,-Kč (dále též nárok B) do sedmi dnů od nabytí právní moci vydaného stavebního povolení a poslední splátku 1.664.800,-Kč (dále též nárok C) do sedmi dnů od podání návrhu na vklad čtyř bytových jednotek a dvou ateliérů (dále jen jednotky) do katastru nemovitostí. Z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že dlužník zaplatil celý nárok A), z nároku B) jen částku 100 tis. Kč a z nároku C) neuhradil nic, a že vlastnické právo k uvedeným jednotkám ve prospěch dlužníka bylo vloženo do katastru nemovitostí. Z rozhodnutí stavebního odboru Úřadu městské části Prahy 5 z 10.2.2010 zjistil, že vydal dodatečné povolení k provedení vestavby jednotek dle Smlouvy, že dlužník převedl kupní smlouvou ze 2.6.2011 jednu jednotku třetí osobě za cenu 3,6 mil. Kč, následně dlužník potvrdil, že prodal celkem tři jednotky, a že ve zprávě z 26.6.2010 sdělil navrhovateli, že druhá část ceny (nárok B) bude připravena k uvolnění do 15.7.2010 a nárok C) bude vypořádána podle harmonogramu dle Smlouvy. Z čestného prohlášení Ing.Hanuse, bývalého předsedy družstva navrhovatele ze 2.4.2012 zjistil, že navrhovatel s dlužníkem neuzavřel jakoukoliv dohodu o poskytnutí parkovacího stání či možnosti zřízení parkoviště, a že dlužník 30.4.2009 požádal stavební úřad o povolení změny stavby jednotek a stavebních úprav dvora pro čtyři parkovací stání. Dále soud ze seznamů dlužníkova majetku zjistil, že vlastní stavební mechanizaci v hodnotě přesahující 1 mil. Kč, nemá jakýkoliv finanční majetek, v seznamu závazků označil 12 věřitelů s pohledávkami ve výši 647.245,-Kč u většiny s připojenou poznámkou o zaplacení bez dalších podrobností a vysvětlení. Dospěl k závěru, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku ze Smlouvy, neboť dlužník porušil povinnost zaplatit nároky B) do 30.3.2010 a C) do 8.4.2010. Doplnil, že dlužníka při jednání poučil podle § 118a o.s.ř. ke svým tvrzením o nároku vůči navrhovateli z titulu náhrady ceny za parkovací místa a provedené práce, avšak dlužník netvrdil žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že vůči navrhovateli tyto nároky uplatnil či je započetl na pohledávku navrhovatele.

K pohledávkám v návrhu navrhovatelem označených dalších věřitelů zjistil, že dlužník nemá pohledávky za NEPA, s.r.o., K-V-K PROFITRADE, s.r.o., ani Raiffeisenbank, a.s., neboť zanikly v průběhu řízení uspokojením, pohledávka Hlavního města Prahy je pak podle § 170 písm. d) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.

V případě dalších dlužníkových věřitelů po provedeném dokazování zjistil v případě Gekkon, s.r.o., že tento věřitel dodal dlužníku lešenářské práce, jejichž cenu vyfakturoval dlužníku celkem šesti fakturami, přičemž dlužník uhradil první čtyři fakturované částky, zbývající dvě faktury na 59.004,-Kč a 55.005,-Kč nezaplatil, námitky dlužníka, že v případě nezaplacení ceny těchto lešenářských prací vyúčtované těmito dvěma fakturami žádné lešenářské práce neobjednával a že podpis přejímajícího na předávacím protokolu z 2.4.2011 je falešný, považuje za účelové, zejména za situace, kdy zaevidoval fakturu na částku

59.004,-Kč ve svém seznamu závazků jako závazek dlužníka; z uvedených důvodů považuje pohledávku tohoto věřitele za dlužníkem za osvědčenou.

V případě pohledávky K.Rudolfa zjistil, že dlužník u tohoto věřitele objednal stavební (zámečnické) práce, za jejichž zhotovení mu tento věřitel vyúčtoval cenu dodaného díla dvěma fakturami na 149.860,-Kč a na 83.115,-Kč, na něž dlužník uhradil toliko 110 tis. Kč, takže mu dluží 122.975,-Kč, a pokud dlužník namítal, že má za tímto věřitelem pohledávky v celkové výši 45 tis. Kč, stále má závazek vůči věřiteli ve výši 77.975,-Kč, a proto v této výši shledal tuto pohledávku za osvědčenou.

V případě pohledávky H.Lencové spočívající v náhradě ušlého zisku ve výši obvyklého nájemného, kdy v důsledku stavební činnosti dlužníka byl její byt, jež hodlala pronajímat třetím osobám, poškozen, shledal soud existenci této pohledávky ve výši 5 tis. Kč rovněž za osvědčenou. Uvedl, že dlužník brojil pouze proti výši touto věřitelkou uplatněnému nároku a odkazoval ji s nárokem na náhradu škody na pojišťovnu, s níž má uzavřenu pojistnou smlouvu a která jí jako likvidaci pojistné události s uplatněným nárokem ve výši 120 tis. Kč poskytla plnění ve výši 19 tis. Kč poté, co od zjištěné škody 24 tis. Kč odečetla spoluúčast ve výši 5 tis. Kč, takže věřitelka má vůči dlužníku pohledávku v této výši z titulu § 420 odst. 1 a 2 a § 442 odst. 1 obč. zák.

Dále insolvenční soud konstatoval, že dlužník nesplnil jím uloženou povinnost předložit seznamy podle § 104 odst. 1 IZ, neboť ty, které předložil, jsou nekompletní a bez předepsaných náležitostí, takže podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, což koresponduje se skutečností, že v průběhu celého řízení dlužník neuvedl nic o výši svých volných finančních prostředků a v neúplných seznamech nevykázal žádný finanční majetek, přestože v průběhu insolvenčního řízení uspokojoval pohledávky vybraných věřitelů.

Na základě těchto zjištění insolvenční soud podle § 136 odst. 1 IZ rozhodl o dlužníkově úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, v případě navrhovatele od 31.3.2010, u ostatních věřitelů od 2.5.2010, jež není schopen plnit.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž zopakoval v průběhu řízení vznesené námitky, jednak ohledně porušení závazků ze Smlouvy navrhovatelem a řešením jeho pohledávky v soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze. V případě věřitele K.Rudolfa namítl, že dílo řádně nedokončil, proto není oprávněn fakturovat smluvní cenu a fakturu mu vrátil; navíc dodané dílo vykazuje vady. K pohledávce H.Lencové uvedl, že jednak tato věřitelka neměla souhlas družstva k pronájmu bytu třetím osobám a nikdy jakýkoliv nárok na náhradu škody z titulu ušlého nájemného vůči němu neuplatnila, a pokud jde o škodu způsobenou zatékáním do jejího bytu, provedl opravu omítky a výmalbu bytu bezplatně a současně uplatnil tuto škodu u pojišťovny, jež této věřitelce plnila, takže obdržela plnění jednak ve formě bezplatné opravy, jednak v penězích od pojišťovny. V případě věřitele Gekkon, s.r.o. rovněž zopakoval námitky o neoprávněnosti fakturace lešenářských prací a možném padělání listin, čímž se soud nezabýval. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a insolvenční návrh zamítl.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání dlužníka zopakoval již před soudem prvního stupně prezentovanou argumentaci ke své pohledávce a k jím označeným věřitelům s jejich pohledávkami za dlužníkem, a dále upozornil na skutečnost, že dlužník měl splatné pohledávky za svými věřiteli již v roce 2010 a 2011 s uvedením vykonatelných pohledávek dle výkazu nedoplatků či platebních výměrů, mezi nimiž jmenoval Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, a dále Finanční úřad pro Prahu 5. Uzavřel, že dlužníkův úpadek, v němž se nacházel ke dni vydání napadeného usnesení, byl tak osvědčen.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (také o.s.ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 3 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle

§ 105 InsZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud posoudil pohledávky navrhovatele a jím označených věřitelů, na jejichž základě insolvenční soud učinil závěr o osvědčení dlužníkova úpadku, a dovodil, že toliko v případě samotného navrhovatele lze mít jeho splatnou pohledávku za dlužníkem za osvědčenou. Dlužník podle Smlouvy závazek k úhradě nároku B) a C) nesplnil, a pokud namítal, že neplněním Smlouvy ze strany navrhovatele mu vůči němu rovněž vznikla pohledávka, je takové (navíc nedoložené) tvrzení bez významu za situace, kdy dlužník (jak potvrdil v odvolacím řízení) své tvrzené vzájemné pohledávky vůči navrhovateli neuplatnil zápočtem, tedy neužil je k úkonu, jímž by mohl způsobit jejich zánik.

Pokud jde o zbývající věřitele, tj. Gekkon, s.r.o., H.Lencová a K.Rudolf, odvolací soud dospěl k závěru, že na základě skutkových tvrzení, z nichž tito věřitelé své pohledávky za dlužníkem dovozovali, a na základě dokazování, která k tomu soud provedl, nemohou být tyto pohledávky při shora prezentované obraně dlužníka považovány za osvědčené.

Pro rozhodnutí o odvolání jsou však podstatné skutečnosti, které nastaly ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka a které vyšly najevo v průběhu odvolacího řízení, totiž, že do insolvenčního řízení byla přihlášena řada déle splatných pohledávek za dlužníkem, které ten nepopírá, mezi nimi i pohledávky Finančního úřadu pro Prahu 5. Odvolací soud tedy doplnil dokazování navrhovatelem předloženými vykonatelnými platebními výměry Finančního úřadu pro Prahu 5 připojenými tímto věřitelem k přihlášce (č.j. 459588/11/005512105038 z 27.7.2011, č.j. 553322/11/005512105038 z 30.9.2011, 616901/11/005512105038 z 27.10.2011 a 79651/12/005512105038 z 8.2.2012), z nichž jen z výměru č.j. 459588/11/005512105038, jenž nabyl právní moci 25.7.2011 a vykonatelným se stal 26.7.2011, odvolací soud zjistil, že dlužníkovi byla vyměřena daň z přidané hodnoty za měsíc červen 2011 ve výši 1.521.312,-Kč. Z uvedeného vyplývá, že dlužník měl již v době podání insolvenčního návrhu další splatnou pohledávku déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči svým věřitelům. Při jednání odvolacího soudu dlužník nevznesl proti zjištění odvolacího soudu o existenci pohledávek tohoto dalšího věřitele žádné námitky, a je tak namístě závěr, že dlužník má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. Dlužník v odvolacím řízení neuvedl také žádná tvrzení, jimiž by vyvracel domněnky existence svého úpadku podle § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ. Neuvedl tedy žádné skutečnosti ani důkazy k nim, jež by měly prokazovat, že jeho úpadek není osvědčen.

Z těchto důvodů odvolací soud shledal ve výroku napadené usnesení jako věcně správné, a proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání proti výroku potvrzujícímu rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka podanému do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 3.října 2012

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová