3 VSPH 1112/2015-A-16
MSPH 79 INS 10983/2015 3 VSPH 1112/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků Ing. Dagmar anonymizovano , anonymizovano a Ing. Ladislava anonymizovano , anonymizovano , oba společně bytem Hrušovanské náměstí 235/5, 180 00 Praha 8, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10983/2015-A-10 ze dne 20. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10983/2015-A-10 ze dne 20. května 2015, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkům neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 10983/2015-A-10 ze dne 20. května 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužníkům Ing. Dagmar anonymizovano a Ing. Ladislavu anonymizovano (dále jen dlužníci ), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 27. 4. 2015 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníků, se kterým spojili návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Soud prvního stupně konstatoval, že dlužníci mají nezajištěné závazky v celkové výši 2.572.500,-Kč, které nejsou schopni splácet. Závazky ve výši 893.670,-Kč jsou spojeny s podnikáním dlužníků. Předložili smlouvu o důchodu s Ing. Petrou anonymizovano , která se zavázala přispívat po dobu oddlužení částku ve výši 6.340,-Kč měsíčně. Měsíční příjem Ing. Ladislava anonymizovano činí 12.401,-Kč a příjem Ing. Dagmar anonymizovano je 15.000,-Kč. Mimo to jsou dlužníci nemajetní. Za současné situace by byli dlužníci schopni za 5 let oddlužení splatit 34,74 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Cituje ustanovení § 108, 389, 390, 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ), soud prvního stupně uvedl,

že dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že jsou osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, zejména netvrdí, že mají předchozí souhlas věřitelů. S ohledem na to, že v současnosti nelze odhadnout, zda se v mezidobí anebo na schůzi věřitelé nevysloví tak, že řešením úpadku nemá být oddlužení, ale konkurs, uložil soud prvního stupně dlužníkům zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužníci řádně a včas odvolali a žádali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť se domnívají, že splňují podmínky pro povolení oddlužení. Jsou přesvědčeni, že souhlasy věřitelů jim byly dány konkludentně, neboť žádný z věřitelů svůj nesouhlas s řešením úpadku oddlužením nevyslovil. Dále se dlužníci domnívají, že v žádném případě nebudou náklady insolvenčního řízení dosahovat po rozhodnutí o úpadku výše 50.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 403 odst. 2 a 3 IZ mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Vrchní soud v Praze se již opakovaně vyjadřoval k otázce subjektivní přípustnosti oddlužení dle úpravy v § 389 odst. 2 v účinném znění od 1.1.2014 (viz např. usnesení č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-14 ze dne 18.7.2014, nebo usnesení č.j. KSPH 71 INS 5840/2014, 3 VSPH 654/2014-A-15 ze dne 26.8.2014). V těchto rozhodnutích vysvětlil, do jaké míry jsou nadále použitelné závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 (R 79/2009) ohledně dalších kritérií, za nichž lze dlužníkovy dluhy z podnikání tolerovat. Nelze však ani ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ interpretovat tak, že předpokladem pro povolení oddlužení musí být doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, kteří mají vůči dlužníku nezajištěné podnikatelské pohledávky, s řešením jeho úpadku oddlužením.

Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu současné právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle § 403 odst. 2 IZ, kde přítomní věřitelé mohou vyslovit své stanovisko k případnému oddlužení. Z této konstrukce vychází i § 397 odst. 1 IZ, který stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí . Pokud věřitelé podají na schůzi věřitelů námitky, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud je projedná a následně může rozhodnout o neschválení oddlužení a o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle § 405 odst. 2 IZ.

Z výše uvedeného tedy plyne, že i v případě, pokud věřitelé, které v návrhu dlužník označil, neprojevili souhlas s jejich oddlužením, nelze dovozovat, že pro tuto okolnost bude muset být návrh dlužníků na povolení oddlužení odmítnut dle § 390 odst. 3 IZ, jak učinil soud prvního stupně.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že z příjmů dlužníků je možné provádět srážku ve výši 8.071,-Kč měsíčně, tj. 484.260,-Kč za 5 let oddlužení. Ze smlouvy o důchodu mají dlužníci přislíbený příjem ve výši 6 430,-Kč měsíčně, tj. 385.800,-Kč. Po odečtení odměny insolvenčního správce (ve výši 98.010,-Kč, pokud je plátcem DPH) budou tedy celkem dlužníci schopni uspokojit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (772.050,-Kč z 2.572.462,-Kč celkových závazků nezajištěných věřitelů), čímž dlužníci naplňují zákonem požadovanou hranici pro povolení oddlužení. V takovém případě lze zvážit případné navýšení smlouvy o důchodu o cca 500,-Kč měsíčně, aby bylo dostatečně zajištěno uhrazení minimální požadované hranice 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) tak lze mít návrh dlužníků na povolení oddlužení i návrh insolvenční za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužníků i o povolení jejich oddlužení (dle § 397 odst. 1 IZ). Zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužníků bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo po dlužnících požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že se dlužníkům povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná