3 VSPH 1107/2016-B-61
KSLB 87 INS 31141/2014 3 VSPH 1107/2016-B-61

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenční věci dlužnice: MgA. Veronika anonymizovano , anonymizovano , bytem Bílá, Vlčetín 62, PSČ 463 43, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 31141/2014-B-42 ze dne 10. května 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 31141/2014-B-42 ze dne 10. května 2016 se m ě n í tak, že se oddlužení dlužnice MgA. Veroniky anonymizovano , schválené usnesením ze dne 24. dubna 2015, č.j. KSLB 87 INS 31141/2014-B-8, neruší.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) zrušil schválené oddlužení dlužnice MgA. Veroniky anonymizovano (bod I. výroku), na její majetek prohlásil konkurs s tím, že ho projedná jako konkurs nepatrný (bod II. a III. výroku) a vyslovil, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením z 24.4.2015 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, neboť dlužnice doložila, že má pravidelný příjem z podnikatelské činnosti ve výši 27.000,-Kč a navrhla placení měsíčních záloh na srážky z příjmů ve výši 15.000,-Kč. Doložený příjem dlužnice měl postačovat na úhradu cca 39 % pohledávek nezajištěných věřitelů, které byly zjištěny ve výši 2.095.233,14 Kč. Pokračoval, že dlužnice opakovaně porušovala podmínky schváleného způsobu oddlužení, proto nařídil na den 3.12.2015 jednání o zrušení schváleného splátkového kalendáře. Při jednání dlužnice uvedla, že zajistí příjem od třetí osoby, z kterého bude hradit mimořádné splátky ve výši 10.000,-Kč, protože její podnikatelský příjem se v důsledku vážných rodinných problémů podstatně snížil. Insolvenční soud akceptoval nabídku dlužnice a splátkový kalendář ponechal v platnosti. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 31.3.2016 insolvenční soud zjistil, že dlužnice opět neplní své povinnosti vyplývající ze schváleného způsobu oddlužení, isir.justi ce.cz nehradí ani mimořádné splátky z příjmů z darovací smlouvy a na účet její majetkové podstaty byly zaslány pouze dvě splátky po 10.000,-Kč, naposledy k 15.1.2016. Insolvenční správce též upozornil, že dlužnici vznikl nedoplatek na zálohách na náklady insolvenčního řízení za měsíce leden až březen 2016. Podáním ze dne 14.4.2016 dlužnice předložila soudu daňové přiznání za rok 2015, dle kterého dosáhla příjmu ve výši 149.600,-Kč, přičemž uplatnila odpočet nákladů v paušální částce. Dlužnice nedoložila skutečnou výši nákladů a za měsíce leden až březen uvedla příjmy ve výši 9.900,-Kč, takže za dobu trvání účinků splátkového kalendáře uhradila na pohledávky nezajištěných věřitelů pouze 30.644,-Kč, což představuje 1,52 % pohledávek věřitelů, a očekávaná míra uspokojení pohledávek věřitelů činí 9,09 %. Dlužnice při jednání před insolvenčním soudem sdělila, že mimořádné splátky z příjmu z darovací smlouvy nejsou plněny, protože dárce ztratil svůj příjem a není schopen darovací smlouvu plnit, avšak podařilo se jí vyřešit rodinné záležitosti (péči o matku) a může se vrátit k dřívější podnikatelské činnosti. Byla kontaktována zprostředkovatelem zaměstnání a byla jí nabídnuta práce s očekávaným příjmem cca 40 tis. Kč; podrobnější informace o nabízené práci zatím nemá, ale mělo by se jednat o práci v pracovním poměru. Dlužnice uvedla, že si je vědoma svých potíží a v nabízené práci vidí jedinou možnost řešení celé situace a nechce svými problémy zatěžovat rodinu a své blízké. Cituje § 418 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), insolvenční soud uzavřel, že nelze důvodně očekávat, že by dlužnice dosáhla v rámci plnění schváleného splátkového kalendáře alespoň zákonem stanovené hranice uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu 30 %. Dlužnice opakovaně a dlouhodobě neplní podmínky schváleného způsobu oddlužení a nepředložila listiny prokazující její schopnost v budoucnu zákonné podmínky splnit. Příslib dlužnice, že bude mít zajištěn příjem ve výši 40.000,-Kč, dlužnice nedoložila. Insolvenční řízení v podobě splátkového kalendáře ztratilo svůj smysl, neboť jím již nelze dosáhnout účelu insolvenčního řízení, když dlužnice po dobu více než jednoho roku neplnila podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení a i případné budoucí navýšení příjmů dlužnice nemůže tuto skutečnost věřitelům kompenzovat a věřitelé by tak byly znevýhodněni ve prospěch dlužnice. Současně s rozhodnutím o zrušení schváleného oddlužení rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužnice a jeho řešení formou konkursu nepatrného, neboť dlužnice splňuje podmínky stanovené v § 314 IZ. Toto rozhodnutí napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc insolvenčnímu soudu s přesvědčením, že dostojí svým povinnostem při dalším plnění splátkového kalendáře. Uvedla, jako před soudem prvního stupně, že z důvodu péče o nemocnou matku byla nucena zůstat doma, neboť byla určena jako osoba o ni pečující, což dokládá i rozhodnutím o přiznání příspěvku na péči Úřadu práce ČR, pobočky v Liberci z 22.7.2015, takže nemohla vykonávat výdělečnou činnost v plném rozsahu. Získala však zaměstnání v oboru a příjem z něj by měl být dostačující pro splnění splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Odvolací soud zjistil:

-z podání České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ústí nad Labem se sídlem v Liberci (dále jen ČSSZ) ze dne 21.6.2016 (dokument B-49), že eviduje za dlužnicí vykonatelnou pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 23.313,-Kč na pojistném na sociální zabezpečení na základě platebního výměru z 3.6.2016, a že za období od ledna do května 2016 eviduje za dlužnicí další pohledávku, jež představují dlužnicí nezaplacené zálohy na pojistné, neboť dlužnice vykonává samostatnou výdělečnou činnost od 1.1.2015; -z pracovní smlouvy uzavřené mezi APOLLO SOFT, k.s. se sídlem Praha 4 (dále jen zaměstnavatel) a dlužnicí dne 12.7.2016, že dlužnice uzavřela se zaměstnavatelem pracovní smlouvu na dobu neurčitou s nástupem do práce 12.7.2016 s druhem práce CG animátor s místem výkonu práce Praha za stanovenou měsíční mzdu ve výši 30.000,-Kč hrubého dle platového výměru, který dlužnice předložila soudu k nahlédnutí, přičemž za měsíc červenec (od nástupu) dosáhla čistého výdělku 15.850,-Kč (dokument B-56). Pracovní poměr byl sjednán na zkušební dobu tří měsíců, přičemž k jeho rozvázání ve zkušební době ze strany zaměstnavatele ani dlužnice nedošlo; -ze zprávy insolvenčního správce z 19.10.2016 (B-59) odvolací soud zjistil, že dlužnice pobírá od zaměstnavatele čistý měsíční příjem 13.471,-Kč, a že na účtu majetkové podstaty dlužnice se nacházejí prostředky v celkové výši 83.790,-Kč včetně hyperochy (přebytku) získané prodejem majetku dlužnice (nemovitosti), jež činí dle správce cca 50 tis. Kč a již dlužnice navrhla použít pro splátkový kalendář, resp. k úhradě zapodstatové pohledávky ČSSZ, na odměně správce dluží dlužnice 10.890,-Kč, takže ve prospěch věřitelů lze počítat s částkou 72.900,-Kč, zaplaceno bylo nezajištěným věřitelům celkem 30.644,-Kč, když 30 % těchto dluhů představuje částku 607.074,99 Kč a dlužnici zbývá uhradit těmto věřitelům za zbývajících 42 měsíců oddlužení (bez října 2016) celkem 503.530,99 Kč, což je 11.989,-Kč měsíčně, takže s jeho odměnou by měla dlužnice splácet celkem 13.078,-Kč měsíčně.

Dlužnice při jednání před odvolacím soudem uvedla, že žádá, aby hyperocha byla použita pro splacení zapodstatové pohledávky ČSSZ a zbytek pro splátkový kalendář, že přerušila živnost a požádala ČSSZ o možnost úhrady vzniklého dluhu na sociálním zabezpečení ve splátkách, avšak dosud neobdržela od ČSSZ odpověď. Sdělila, že jí bylo přislíbeno navýšení platu po určité (blíže neurčené) době.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé v některé z jeho forem (plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty), bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud insolvenční soud v rámci rozhodování o schválení oddlužení zjistí, že se zřetelem ke všem okolnostem nedosáhne plnění dlužníka (subjektivně k tomu legitimovanému podle § 389 odst. 1 IZ) v rámci procesu oddlužení ani částky odpovídající 30 % výše pohledávek nezajištěných věřitelů, oddlužení dlužníka neschválí, ledaže by tito věřitelé s nižším plněním souhlasili. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřitelem), tak ve fázi insolvenčního řízení následujícím po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jím současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno.

V projednávané věci insolvenční soud správně dovodil, že podstatná část splátkového kalendáře nebude splněna, neboť za 12 měsíců trvání splátkového kalendáře bylo uspokojeno jen cca 1,52 % pohledávek nezajištěných věřitelů, zatímco při běžném splácení bylo legitimní očekávat za uvedenou dobu splacení alespoň 6 % jejich pohledávek (každý měsíce by mělo být uspokojeno 0,5 % nezajištěných pohledávek). Vedle toho pak dlužnici vznikl závazek vůči ČSSZ, což je dalším důvodem pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) IZ.

Odvolací soud přesto dospěl k závěru, že dlužnice projevila snahu o nápravu, neboť získala stálé zaměstnání v pracovním poměru, z něhož lze očekávat příjmy, jež jí umožní za použití u insolvenčního správce deponované hyperochy překlenout předchozí výpadek příjmů (způsobený rodinnou situací dlužnice) a dostát splátkovému kalendáři v minimálním zákonném požadavku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (celková výše se snížila v důsledku popření některých pohledávek insolvenčním správcem na částku 2.022.692,-Kč, z čehož 30 % představuje cca 607.000,-Kč) a nároků insolvenčního správce. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost a lze předpokládat i možnost vyššího výdělku v zaměstnání, neboť samotný nástupní plat dlužnice podstatně překračuje průměrnou hrubou měsíční nominální mzdu za 1. čtvrtletí 2016, jež činila dle údajů Českého statistického úřadu na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem 26.480,-Kč. Je tedy namístě závěr, že dlužnice splňuje předpoklady splnění splátkového kalendáře.

Na základě uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se schválené oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře neruší; tím však není dotčeno právo insolvenčního soudu, nebude-li splátkový kalendář plněn, či dlužnici budou vznikat další závazky v průběhu splátkového kalendáře, zrušit schválené oddlužení opětovně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková