3 VSPH 1103/2013-A-43
MSPH 98 INS 26991/2012 3 VSPH 1103/2013-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: PROFILPLAST PRAHA, s.r.o. se sídlem Praha 6, Eliášova 15, IČO: 18627871, zahájeném na návrh věřitele: Harmony Living, s.r.o. se sídlem Praha 1, Rámová 739/1, IČO: 28920694, zast. Mgr. Richardem Štaincem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 3, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 26991/2012-A-33 ze dne 17. května 2013 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 98 INS 26991/2012-A-35 ze dne 19. června 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 26991/2012-A-33 ze dne 17. května 2013 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 98 INS 26991/2012-A-35 ze dne 19. června 2013 se z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 26991/2012-A-33 ze dne 17. května 2013 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 98 INS 26991/2012-A-35 ze dne 19. června 2013 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka PROFILPLAST PRAHA, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Marka Pavlovského, Ph.D., a v bodě III. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech IV. až XI. výroku soud nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 25.7.2013, dále uložil insolvenčnímu správci povinnosti související s jeho funkcí, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách, a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci, uložil insolvenčnímu správci předložit seznam přihlášených pohledávek 15 dní před přezkumným jednáním a zprávu o činnosti a hospodářské situaci dlužníka 7 dní před konáním schůze věřitelů, dlužníku uložil ve lhůtě 15 dnů od doručení napadeného usnesení sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých věřitelů a dlužníků, a konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se věřitel Harmony Living, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhal zjištění úpadku dlužníka insolvenčním návrhem, v němž tvrdil, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 306.364,40 Kč, již nabyl od původního věřitele IZOS, s.r.o. (dále též postupitel) smlouvou o postoupení pohledávky splatné již 19.7.2010; dlužníkovi bylo dne 20.4.2012 oznámeno postoupení této pohledávky. Právním důvodem postoupené pohledávky byly kupní smlouvy k movitým věcem. Za další věřitele dlužníka navrhovatel označil A.Rovenského s pohledávkou 463.892,-Kč splatnou 19.7.2011 za dodávky zboží, H&M, s.r.o. s pohledávkou 56.486,-Kč, VBH Vereinigter Baubeschlag-Handel, s.r.o. s pohledávkou 62.179,-Kč, postupitele s pohledávkou 787.466,60 Kč, L.Novotného s pohledávkou 1.313.314,-Kč, Okénka, s.r.o. s pohledávkou 64.055,-Kč a PCLab, s.r.o. s pohledávkou 12.600,-Kč s tím, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Dále soud uvedl, že vyzval dlužníka, aby se k návrhu vyjádřil a uložil mu ve stanovené lhůtě předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců s poučením, že neučiní-li tak, má se za to, že není schopen své závazky plnit dle § 3 odst. 2 písm. d) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Dlužník insolvenční návrh odmítl jako nedůvodný, neboť má nového majitele na základě smlouvy o převodu obchodního podílu, jenž po převzetí společnosti zjistil, že závazky dlužníka se nekryjí s pohledávkami, neboť oslovení dlužníci dokládali, že již mají své závazky uhrazeny. Navíc došlo k odcizení dlužníkova počítače v jeho sídle s podstatnými dokumenty, avšak tyto doklady má zálohovány mimo Českou republiku. K pohledávce navrhovatele se nevyjádřil. Uvedl pouze, že insolvenční návrh je šikanózní a odkázal na osobní vazby mezi navrhovatelem a předchozími jednateli dlužníka, a dále tvrdil, že navrhovatel nabyl pohledávky za nejasných důvodů a nestandardních podmínek, aniž by je jakkoliv upřesnil. K ostatním navrhovatelem uvedeným pohledávkám označených věřitelů dlužník sdělil, že žádal rekonstrukci dokladů a doložení pohledávek, které vůči němu uplatňují. Soud konstatoval, že požadované seznamy dlužník nepředložil.

Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek zjistil, že postupitel navrhovateli platně postoupil pohledávky za dlužníkem z 25 faktur v celkové výši 306.364,40 Kč a současně o postoupení vyrozuměl dlužníka, ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené mezi dlužníkem a A.Rovenským dne 7.10.2009 zjistil, že předmětem smlouvy byly dodávky zboží pro podnikatelskou činnost dlužníka, a že dlužník odsouhlasením pohledávek tohoto věřitele k 8.12.2011 potvrdil, že má vůči němu evidované závazky ve výši 463.892,-Kč dle specifikovaných faktur. Konstatoval, že do insolvenčního řízení přihlásilo dosud své pohledávky 11 věřitelů v celkové výši 3.938.555,34 Kč a pro příklad uvedl pět těchto věřitelů a výši jejich pohledávek.

Soud cituje § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že navrhovatel doložil, že má za dlužníkem splatné pohledávky, a proto se zabýval otázkou, zda lze na základě okolností uváděných navrhovatelem a skutečností vyšlých v řízení najevo osvědčit, že je dlužník v úpadku. Vysvětlil, co je pojmovým znakem úpadku dlužníka a jak je definován s tím, že k jeho osvědčení postačuje existence buď dlužníkovy platební neschopnosti nebo předlužení. Uzavřel, že v průběhu řízení bylo jednak z listin předložených navrhovatelem, vyjádření známých věřitelů dlužníka a z dokladů připojených k přihláškám věřitelů do insolvenčního řízení zjištěno, že dlužník má kromě navrhovatele nejméně šest dalších věřitelů s pohledávkami doloženými natolik, že je osvědčeno, že dlužník své závazky vůči nim neplní po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti, navíc dlužník k výzvě soudu nepředložil seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, vůči pohledávkám navrhovatele a dalších věřitelů neuvedl žádné podstatné námitky, zejména nedoložil, že je schopen je uhradit, takže platí domněnka dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, dlužníkem nevyvrácená, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Proto při absenci zákonných překážek postupoval podle § 136 odst. 1 IZ a rozhodl o úpadku dlužníka, jenž shledal osvědčeným.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítl, že závěry soudu prvního stupně považuje za nesprávné, neboť má pohledávky za svými dlužníky, jež přesahují přihlášené pohledávky věřitelů v insolvenčním řízení. Pokud nehradil splatné pohledávky, bylo to proto, že nemá ověřenu jejich existenci, a to v důsledku krádeže evidence pohledávek společně s výpočetní technikou. Z uvedených důvodů vyzýval věřitele, aby své pohledávky doložili a je připraven o jejich úhradě jednat. Uzavřel, že připravuje vstup investora, jenž by vytvořil podmínky pro další rozvoj a existenci společnosti, jež je v současné době poškozena činností bývalých společníků a statutárních orgánů s tím, že své odvolání doplní po zajištění dalších podkladů. Současně přiložil seznamy hmotného majetku, věřitelů a dlužníků, jež však neobsahují povinné náležitosti seznamů dle § 104 IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B ze dne 21.1.2009 nebo usnesení sp.zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A ze dne 19.6.2009) vyslovil, že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1561/2006).

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění sice soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu navrhovatele, avšak neuvedl žádné skutkové a právní závěry, jež jsou pro věc rozhodné. Soud předně neozřejmil dostatečně svůj závěr, že navrhovatel osvědčil existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, a že mu tedy svědčí aktivní legitimace, jakožto základní předpoklad úspěchu jeho insolvenčního návrhu ve smyslu § 105 IZ. Nevysvětlil vůbec, zda je tato pohledávka-či v jaké výši-vskutku splatná (od kterého data) a z jakých zjištění takový závěr vyplývá. Stejně tak soud neuvedl, které pohledávky dalších věřitelů má za prokázané, tj. o které další věřitele se jedná, jaké jejich konkrétní pohledávky za dlužníkem (identifikované důvodem a výší) byly zjištěny, kdy nastala jejich splatnost a z jakých listinných důkazů tato zjištění vyplývají. Soud tak nenabídl úplná skutková zjištění ohledně závěru o aktivní legitimaci navrhovatele, přičemž vůbec žádná konkrétní skutková zjištění nenabídl ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a dlužníkovy platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ (případně ve spojení s některou domněnkou stanovenou v § 3 odst. 2 IZ).

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto (shora popsaných) nedostatcích odůvodnění bylo samozřejmě vyloučeno, aby dlužník seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) soud závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku vlastně staví, a aby mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodě I. výroku, jakož i v souvisejících bodech II. až XI. výroku, zrušil a v tomto rozsahu věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 2. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová