3 VSPH 1102/2013-A-13
KSPH 38 INS 15892/2013 3 VSPH 1102/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Stanislav anonymizovano , anonymizovano , bytem 289 11 Tatce-Pečky, Kouřimská 5, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 15892/2013-A-7 ze dne 24. června 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 15892/2013-A-7 ze dne 24. června 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 15892/2013-A-7 ze dne 24.6.2013 odmítl insolvenční návrh dlužníka Stanislava Pejši (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že 5.6.2013 bylo insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení dlužníka, který se domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením s tím, že není schopen dostát všem svým závazkům.

Soud citoval § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a odkázal na skutkovou podstatu úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ s tím, že podle § 103 odst. 1 a 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu mimo jiné uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka a musí v něm být označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává k prokázání skutečností a okolností o úpadku na straně dlužníka a čeho se domáhá. Dále je insolvenční navrhovatel povinen připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává, jež však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Pokud je insolvenční návrh spojen s návrhem na povolení oddlužení, musí obsahovat i předepsané náležitosti pro tento návrh, a musí k němu být přiloženy další pro ně požadované přílohy (§ 106 IZ).

Soud konstatoval, že je-li návrh na povolení oddlužení dlužníka podán současně jako insolvenční návrh, je v takovém případě nutné, aby kolonka 06 návrhu na povolení oddlužení, týkající se popisu rozhodujících skutečností osvědčujících

úpadek, obsahovala všechny zákonné náležitosti insolvenčního návrhu tak, jako by se jednalo o samostatný insolvenční návrh, neboť se jedná o dva samostatné návrhy.

V daném případě dlužník mimo toho, že má závazky u více věřitelů, které není schopen splácet, neuvedl v návrhu, resp. kolonce 06 žádné rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tj. vedle výše těchto závazků i jejich splatnost a identifikaci věřitelů, výši měsíčního příjmu, výši měsíčních splátek, výši měsíčních výdajů, a hlavně důvody, jak se ocitl v tvrzeném úpadku atd. Taková tvrzení však neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku podle ust. § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti), neboť k tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že má nejméně dva věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti, a že tyto závazky není schopen plnit, chybí v insolvenčním návrhu, popř. v seznamu závazků jakékoli konkrétní údaje o výši jednotlivých závazků, o splatnosti těchto závazků, jakož i bližší identifikace vyjmenovaných věřitelů.

Soud uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny náležitosti, neboť dlužník nesplnil povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující jeho úpadek, když neuvedl ničeho konkrétního, z čeho by bylo možno o jeho úpadku usuzovat, resp. i o jeho poctivém záměru, za situace, kdy nepředložil ani seznamy závazků se zákonem požadovanými náležitostmi. Protože dlužníkův insolvenční návrh trpí takovými vadami, že nelze v řízení pokračovat, podle § 128 odst. 1 IZ jej odmítl. Současně dlužníka poučil, že po právní moci tohoto usnesení může podat nový řádný insolvenční návrh.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítl, že uvedl veškeré požadované skutečnosti, ze kterých jeho úpadek vyplývá, neboť označil více svých věřitelů, konkrétně dva, čímž prokázal, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti k datu vyhotovení insolvenčního návrhu, tj. k 28.5.2013, a prohlásil, že tyto závazky není schopen plnit a neplatí déle než 3 měsíce. Uzavřel, že údaje o výši jeho příjmů, měsíčních splátek, měsíčních výdajů a údaje o důvodech, jak se ocitl v úpadku, nejsou obligatorními údaji, které mají sloužit ke zjištění úpadku, resp. je zákon nevyžaduje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 (ve znění do 31.12.2013, jež bude citováno v dalším textu) IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (ve formuláři platném do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že takové skutečnosti může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soudu prvního stupně došlo dne 5.6.2013 podání dlužníka ze dne 28.5.2013 na shora uvedeném formuláři Návrhu na povolení oddlužení (dále jen formulář). V kolonce 06 tohoto návrhu, jenž je určen pro podání insolvenčního návrhu, dlužník vyznačil, že insolvenční návrh je podáván s návrhem na povolení oddlužení a navrhl, aby soud rozhodl o jeho úpadku a o povolení oddlužení. Dále uvedl, že úpadek opírá o skutečnost, že má závazky u více věřitelů déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když některé z nich neplatí déle než 3 měsíce. Jedná se např. o závazek věřitele GE Money Bank, a.s., IČO: 25672720, který byl splatný ke dni 29.6.2007, dluh po splatnosti činí 241.639,48 Kč a byla pro něj dne 9.3.2009 nařízena exekuce, nebo o závazek u věřitele Telefónica Czech Republic, a.s., IČO: 60193336, jenž byl splatný k 22.5.2006, dluh po splatnosti činí 21.246,44 Kč, pro nějž byla dne 29.7.2011 nařízena exekuce. K insolvenčnímu návrhu připojil seznam majetku, v němž uvedl pouze běžné vybavení domácnosti s nepatrnou hodnotou (převážně zastaralé) a připojil též prohlášení, že žádné zaměstnance nemá, seznam dlužníků, v nichž řádně označil 7 svých věřitelů a uvedl důvod vzniku těchto závazků, výši těchto závazků, jejichž součet činí 367.449,35 Kč, splatnost jednotlivých závazků neuvedl, seznamy opatřil doložkou, že údaje v nich uvedené jsou úplné a správné, avšak nepodepsal jej.

Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu má za to, že lze ze skutečností, jež dlužník uvedl v kolonce č. 06 formuláře a připojeném seznamu, byť v něm není u jednotlivých věřitelů uvedena splatnost závazků, resp. je tato splatnost zřejmá u dvou z nich (GE Money Bank, a.s. a Telefónica Czech republic, a.s., jak uvedeno v kolonce 06 formuláře) a není podepsán, lze dovodit, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není je schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, resp. nelze dosáhnout jejich uspokojení ani exekucí, takže jeho tvrzení jsou dostatečná pro závěr o tom, že se nachází v úpadku a nic nebrání insolvenčnímu soudu v pokračování v insolvenčním řízení, v němž bude namístě postupovat podle § 128 odst. 2 IZ a vyzvat dlužníka k doplnění povinného seznamu závazků ve smyslu § 104 odst. 3 IZ.

Z těchto důvodů odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu nabídl dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 8. října 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová