3 VSPH 110/2014-A-12
KSLB 76 INS 34393/2013 3 VSPH 110/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Provodín 135, korespondenční adresa: Kamenický Šenov, Obecní 399, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 34393/2013-A-5 ze dne 3. prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 34393/2013-A-5 ze dne 3. prosince 2013 se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) uložil dlužnici ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 2.12.2013 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel z tvrzení dlužnice uvedených v insolvenčním návrhu, z nichž vyplývá, že nemá žádný hodnotnější majetek, avšak její příjmy jsou dostatečné, aby byla splněna podmínka přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Vysvětlil důvody, pro něž je třeba zálohu po dlužnici požadovat, jež spočívají v okolnosti, že je ukládána ve fázi řízení, kdy není jisté, zda bude oddlužení povoleno a nebude na majetek dlužnice prohlášen konkurs a nelze předvídat budoucí výdaje podstaty.

Cituje ustanovení § 108 IZ upravující odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, dospěl soud k závěru, že insolvenčnímu správci náleží odměna za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a tento náklad není v samotném splátkovém kalendáři zakalkulován, proto uložil zálohu v uvedené výši.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, anebo stanovil zálohu ve výši 2.000,-Kč s ohledem na to, že po úhradě výživného na syna a provedení srážek ze mzdy na základě nařízené exekuce jí nezůstává ani životní minimum. Uzavřela, že požadovaná částka přesahuje obvyklou výši zálohy požadovanou insolvenčními soudy, jež se pohybuje okolo 2.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je však dle odvolacího soudu podstatné, že s účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány; na projednávanou věc tak plně dopadá právní úprava účinná od 1.1.2014.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice má 10 nezajištěných věřitelů s 12 pohledávkami v celkové výši 348.305,-Kč a má uloženo soudem platit výživné svému zletilému studujícímu synovi ve výši 1.300,-Kč; je nemajetná, neboť má jen věci osobní potřeby a ošacení. Její měsíční příjem činí v průměru 16.150,-Kč čistého.

Předpokladem dlužníkova oddlužení plněním splátkového kalendáře je, že uspokojí alespoň 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, tj. 104.492,-Kč a odměnu insolvenčního správce a náhrad jeho hotových výdajů ve výši 1.089,-Kč měsíčně včetně DPH 21 % podle vyhl. č. 313/2007 Sb., tj. za dobu od povolení oddlužení do jeho skončení za cca 62 měsíců ve výši 67.518,-Kč, tedy celkem 172.010,-Kč. Z dlužničina příjmu z pracovního poměru lze srazit zabavitelnou částku 6.867,-Kč a po odečtení výživného 1.300,-Kč lze použít pro oddlužení měsíční splátku 5.567,-Kč, což za 60 měsíců činí 334.020,-Kč, takže po uspokojení nároků insolvenčního správce zbývá na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částka 266.502,-Kč, tj. 76,5 %. Z této nabídky lze očekávat, že bude uspokojeno alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů za podmínek ustanovení § 395 a § 398 odst. 3 IZ. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

V projednávané věci se odvolací soud shoduje s insolvenčním soudem v tom, že dlužničin úpadek bude možné řešit oddlužením. Protože rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo, nelze dlužnici za změněné právní úpravy povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení uložit.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová