3 VSPH 1097/2010-A-12
KSPL 54 INS 7277/2010 3 VSPH 1097/2010-A-12 3 VSPH 1201/2010-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka HARTIFEX, spol. s r.o. v likvidaci, IČ: 48360775, 357 46 Staré Sedlo 53, jednající likvidátorem Ing. Robertem Spínou, Krátká 1, 357 03 Svatava, o odvolání dlužníka proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. července 2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-5, a ze dne 14. října 2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-7,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. července 2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-5, se m ě n í jen tak, že dlužník je zálohu na náklady insolvenčního řízení povinen zaplatit do sedmi dnů od právní moci rozhodnutí, jinak se p o t v r z u j e .

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-7, se m ě n í tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. října 2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-7, zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka HARTIFEX, spol. s r.o. v likvidaci (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 28.7.2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-5, vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník byl zároveň poučen, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla zaplacena, insolvenční řízení podle § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že se již vyjadřoval k usnesení, jímž soud dlužníku uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Likvidátor nezjistil žádný majetek dlužníka, jednatel dlužníka se nevyskytuje v místě trvalého bydliště, nepřebírá korespondenci a společnost se nenachází ani v místě jejího sídla. Likvidátor dlužníka má zato, že zastavení insolvenčního řízení je předčasné. Informoval soud o tom, že dlužník nevlastní žádný majetek a že v rámci šetření likvidátor prověřil možnost uplatnění neplatných nebo neúčinných právních úkonů. Insolvenční soud však před zastavením řízení nevyužil možnosti vyzvat známé věřitele podle § 144 odst. 1 písm. e) IZ ke sdělení údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit jejich neplatnost nebo neúčinnost a v rozporu s tím, soud insolvenční řízení zastavil. 3 VSPH 1201/2010

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Jak opakovaně vyložil Vrchní soud v Praze, zejména v rozhodnutí ze dne 16.7.2008, č.j. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A-16, 1 VSPH 110/2008-A-16, soud v insolvenčním řízení rozhoduje buď tzv. statutárně ve smyslu § 10 písm. a) IZ, nebo v rámci dohlédací činnosti podle § 10 písm. b) a § 11 IZ. Rozhodování v rámci dohlédací činnosti má zcela jiný charakter, a proto proti těmto rozhodnutím zásadně není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Tam, kde soud rozhoduje ve smyslu § 10 písm. a) IZ (srov. slova může uložit ), což je i případ rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu podle § 108 IZ, zákon výslovně rozhodnutí předjímá. Rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je tedy typicky usnesením, kterým soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje-nikoliv vyzývá k zaplacení-o povinnosti zaplatit zálohu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplývá, že se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V insolvenčním návrhu a jeho přílohách likvidátor tvrdil, že Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 7.5.2008, č.j. 40 Cm 278/2007-23, o zrušení společnosti, nařídil její likvidaci a jmenoval jej likvidátorem dlužníka; dlužník nemá žádný majetek, přičemž do likvidace se přihlásili věřitelé s pohledávkami ve výši 315.799,90 Kč. Soud prvního stupně usnesením č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-5 ze dne 28.7.2010 vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. Usnesení bylo dlužníku doručeno do jeho datové schránky dne 14.8.2010 (fikcí doručení desátým dnem od dodání), a navíc bylo doručeno poštou i jeho likvidátorovi dle § 50 odst. 1 o.s.ř. prostou zásilkou vhozenou do jeho domovní schránky dne 10.8.2010.

Z obsahu spisu je však zřejmé, že dlužník prostřednictvím svého likvidátora brojil proti usnesení, jímž soud uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to podáním ze dne 13.8.2010, doručeným soudu dne 16.8.2010. Podání bylo sice označeno jako odpověď na výzvu soudu , avšak z jeho obsahu je patrné, že dlužník nesouhlasí s rozhodnutím soudu. Argumentoval zejména tím, že likvidátor po zahájení jeho činnosti podal v obchodním věstníku inzeráty oznamující vstup společnosti do likvidace; nepodařilo se mu zajistit účetnictví dlužníka, nezjistil žádný majetek, oproti tomu má dlužník závazky ve výši 315.799,90 Kč. V podání se dále domáhal zrušení tohoto rozhodnutí, zejména proto, že společnost byla zrušena rozhodnutím soudu, majetek nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení a likvidátorem byla jmenována osoba ze seznamu insolvenčních správců. Podání tak bylo dostatečně určité ve smyslu § 42 odst. 4 3 VSPH 1201/2010 o.s.ř., bylo z něj patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, bylo podepsáno a datováno. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal nejprve usnesení ze dne 28.7.2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-5.

Účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Jedinou-byť nesystémovou-výjimkou z této koncepce je ustanovení § 144 IZ, které v případě obchodních společností zrušených rozhodnutím soudu-za splnění kumulativních podmínek stanovených v jeho odstavci 1 pod písmeny a) až e)-připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

V daném případě však podmínky pro takové rozhodnutí dány nejsou. Dlužník je sice obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu, insolvenční návrh podal jeho jménem likvidátor jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců (z výpisu ze seznamu insolvenčních správců se podává, že jeho oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce mu vzniklo ke dni 14.3.2001 a zaniklo ke dni 31.12.2009) a z dosavadních výsledků insolvenčního řízení vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, avšak likvidátor nepředložil soudu dle § 144 odst. 1 písm. c) zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, ani nijak nezmiňoval, že by takovou prověrku prováděl.

Nejde-li o případ podle § 144 IZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li schopen likvidátor dlužníka takový majetek identifikovat a z něho zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor dlužníka nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka.

Za takové situace, tedy nebude-li schopen likvidátor dlužníka zálohu zaplatit, soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci společnosti. 3 VSPH 1201/2010 Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše, aniž ovšem rozhodl o platební povinnosti dlužníka; se zřetelem k tomu odvolací soud rozhodnutí ze dne 28.7.2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-5, podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil jen tak, že dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jelikož toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, nebyly splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení podle § 108 odst. 3 IZ. Odvolací soud proto usnesení ze dne 14.10.2010, č.j. KSPL 54 INS 7277/2010-A-7, podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová