3 VSPH 1095/2012-A-13
KSCB 28 INS 13121/2012 3 VSPH 1095/2012-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Město pod Landštejnem 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 13121/2012-A-5 ze dne 31. května 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 13121/2012-A-5 ze dne 31. května 2012 se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 13121/2012-A-5 ze dne 31.5.2012 rozhodl, že odmítá insolvenční návrh dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 30.5.2005 návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o svém hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Návrh na povolení oddlužení podal dle § 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) spolu s insolvenčním návrhem, a to dle § 391 odst. 3 na předepsaném formuláři. V rozporu s ustanovením § 103 odst. 2 IZ však dlužník v kolonce č. 6 návrhu na povolení oddlužení neuvedl skutečnosti, které jeho tvrzený hrozící úpadek osvědčují. Uvedl pouze: dluhy převyšují příjem, schopnost splácet 1/3 dluhů po dobu pěti let, plnění splátkovým kalendářem . Dlužník tedy v insolvenčním návrhu neoznačil své věřitele, nevyčíslil své závazky ani-v souladu se skutkovou podstatou hrozícího úpadku vymezenou v § 3 odst. 4 IZ-neuvedl, zda a proč nebude schopen podstatnou část svých závazků plnit. Žádné listiny dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Protože z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že dlužníkův insolvenční návrh není projednatelný, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s tím, že trvá na slyšení u insolvenčního soudu, při kterém doloží všechny skutečnosti. Dodal, že není osobou znalou práva a že proto žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta.

Žádost dlužníka o ustanovení zástupce z řad advokátů soud prvního stupně usnesením č.j. KSCB 28 INS 13121/2012-A-8 ze dne 20.6.2012 zamítl. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení ze dne 31.5.2012 i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že nejsou podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Podle § 97 odst. 2 IZ musí být insolvenční návrh opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem (do 1.7.2012 zaručeným elektronickým podpisem); jinak se k němu nepřihlíží.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, (v původním formuláři platném do 31.3.2011 šlo o kolonku č. 21). K vyznačení data a podpisu obou návrhů, tj. insolvenčního návrhu a s ním podávaného návrhu na řešení úpadku oddlužením, jsou určeny závěrečné kolonky č. 26-29 formuláře (v původním formuláři to byly kolonky č. 24-27). Ty předepisují vyplnění údaje o místu a datu sepsání návrhu a o tom, zda je podepsán dlužníkem či zda jej za dlužníka podepsala jiná osoba (a která), s tím, že podepisující (dlužník či jiná osoba) na vyznačeném místě připojí svůj vlastnoruční podpis, a to s potvrzením úředního ověření podpisu, jestliže je dlužníkem prostřednictvím formuláře podáván také insolvenční návrh.

V daném případě byl soudu prvního stupně doručen dne 30.5.2012 dlužníkem vyplněný formulář návrhu na povolení oddlužení, a to již neplatný formulář, v jehož kolonce č. 21 sloužící k podání insolvenčního návrhu dlužník vyznačil, že se domáhá rozhodnutí o svém hrozícím úpadku, a popsal (způsobem ovšem vskutku zcela nedostatečným) skutečnosti, jež mají jeho hrozící úpadek osvědčovat.

Dlužník tedy využil k podání insolvenčního návrhu formulář návrhu na povolení oddlužení. V jeho kolonkách č. 24 a 25 vyznačil místo a datum podání (26.4.2012) s tím, že podání činí osobně a že je stvrzuje svým vlastním podpisem. Namísto dlužníkova podpisu však bylo podání opatřeno pouze vlastnoručním, úředně ověřeným podpisem Vlasty Vicanové. Tato osoba-jak již řečeno-není označena jako osoba, která za dlužníka podání podepisuje, přičemž její oprávnění jednat v insolvenčním řízení za dlužníka, a tedy i její oprávnění insolvenční návrh (a návrh na povolení oddlužení) za dlužníka podat (podepsat) nevyplývá ani z příloh návrhů. Takové oprávnění podepsané osoby neprokazuje k návrhu připojená plná moc ze dne 26.4.2012, jíž dlužník Vlastu Vicanovou zmocnil toliko k právním úkonům spojeným s úředním ověřením podpisu . Jiné zmocnění pro jmenovanou doloženo nebylo (žádné další přílohy dlužník k podání nepřipojil).

Z uvedeného je zřejmé, že podaný insolvenční návrh dlužníka nebyl opatřen jeho úředně ověřeným podpisem, a že tudíž tento návrh nemá účinky předpokládané zákonem, neboť se k němu dle § 97 odst. 2 IZ nepřihlíží. Jak již konstatoval Vrchní soud v Praze např. v rozhodnutí sp.zn. KSHK 40 INS 2342/2009, 1 VSPH 300/2009-A ze dne 19.6.2009, právní konstrukce tzv. nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu pro absenci ověřeného podpisu znamená, že chybí procesní úkon, v jehož důsledku by mohlo být zahájeno insolvenční řízení. Je-li tomu tak, pak tu není insolvenčního řízení, a pak tu logicky též není zákonné opory pro jakékoliv rozhodování soudu.

Odvolací soud proto napadené usnesení [za přiměřené aplikace ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.] zrušil bez náhrady.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. února 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva