3 VSPH 1093/2016-B-12
KSPH 72 INS 18108/2015 3 VSPH 1093/2016-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Příbrami, Československé armády 5, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 18108/2015-B-7 ze dne 28. dubna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 18108/2015-B-7

ze dne 28. dubna 2016 z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu

řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil, že nepřihlíží k žádosti dlužnice doručené mu 26.1.2016 o stanovení nižších než zákonem určených splátek.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 72 INS 18108/2015-A-9 z 23.7.2015 zjistil dlužničin úpadek a usnesením č.j. KSPH 72 INS 18108/2015-B-4 ze 30.9.2015 schválil povolené oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Uvedl, že 26.1.2016 požádala dlužnice soud o stanovení jiné výše měsíčních splátek, a to tak, aby výše měsíční splátky činila 3.500,--Kč s odůvodněním, že se potýká se zdravotními problémy a rostoucími náklady na léky a domácnost.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení v kolonce 14 formuláře uvedla, že nenavrhuje, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky. Cituje ustanovení § 398 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a dospěl k závěru, že při právní úpravě, podle níž isir.justi ce.cz jednou z podmínek projednatelnosti návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek je skutečnost, že tato žádost byla obsažena v návrhu na povolení oddlužení s tím, že k později podané žádosti soud nepřihlíží (§ 391 odst. 1 a § 398 odst. 4 InsZ) nemohl, než rozhodnout v souladu s uvedeným ustanovením.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovení lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že její žádosti vyhoví. Akcentovala, že ji sužují značné zdravotní problémy omezující ji v pohybu a vyžadující si drahou léčbu. Zároveň se jí zhoršily potíže s dýcháním, jež vyžadují pravidelné návštěvy plicního oddělení. Za léky pravidelně vynakládá měsíčně cca 1.000,--Kč a nárazově další výdaje za léky při akutních potížích, přičemž bez užívání léků by nebyla schopna vykonávat své povolání a bylo by ohroženo uspokojení jejích nezajištěných věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 407 odst. 3 InsZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek. Rozhodnutí o schválení oddlužení v tomto směru soud vydává s výhradou změny poměrů (clausula rebus sic stantibus). Jedná se o obdobu rozhodování soudů o výživném na nezletilé děti, jež při změně odůvodněných potřeb nezletilého a příjmových možností plátce výživného, může být změněno při podstatné změně poměrů některého z nich.

Od podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (červenec 2015) uplynula do ledna 2016 doba 6 měsíců a nelze vyloučit, že během ní došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 407 odst. 3 InsZ, které dopadá i na případy, jež se projeví ve stanovení nižších než zákonem stanovených splátek.

Insolvenční soud nesprávně posuzoval dlužničinu žádost z pohledu § 398 odst. 4 InsZ a odvolací soud konstatuje, že je třeba žádost dlužnice posoudit podle § 407 odst. 3 InsZ a rozhodnout, zda v mezidobí došlo k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených splátek.

Z uvedeného důvodu bylo namístě nejdříve vyzvat dlužnici k doplnění svých tvrzení o změně poměrů tak, aby bylo možné posoudit majetkové poměry dlužnice v době podání insolvenčního návrhu, s návrhem na povolení oddlužení a porovnat je s těmi, jež má nyní a jež ji vedly k podání žádosti. Na základě tvrzení a listin k tomu předložených pak bylo třeba se věcně zabývat otázkou, zda-li změna poměrů je podstatná a zda-li by i při snížení splátek uspokojila dlužnice pohledávky svých nezajištěných věřitelů za dobu trvání 5 let splátkového kalendáře alespoň v rozsahu 50%.

Odvolací soud má za to, že závěr insolvenčního soudu je předčasný a pokud by nedoložila dlužnice podstatnou změnu poměrů pak by bylo třeba žádost dlužnice zamítnout.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. června 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková