3 VSPH 1092/2016-A-28
KSPH 63 INS 31061/2015 3 VSPH 1092/2016-A-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kladně, Váňova 3179, zast. JUDr. Karlem Polákem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 95, zahájené k insolvenčnímu návrhu navrhovatele: JANISO, spol. s r.o., IČO 46967087, se sídlem v Zábrdovicích, Příkop 4, o odvolání Mgr. Davida Konze, soudního exekutora, se sídlem v Chebu, 26. dubna 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 63 INS 31061/2015-A-19 ze dne 16. května 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 63 INS 31061/2015- A-19 ze dne 16. května 2016 se m ě n í tak, že nařizuje předběžné opatření, jímž se soudnímu exekutorovi Mg. Davidu Konczovi z Exekutorského úřadu v Chebu povoluje provést exekuci vedenou pod sp. zn. 074 EX 10417/2015 k vymožení nepeněžité povinnosti -odstranění dočasných staveb-objektů č.p. 2290, 2302 a 2303 nacházejících se na pozemcích parc. č. 6608, 6672 a 6673, zapsaných pro kat. území Cheb u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb na LV 4600.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud zamítl návrh soudního exekutora Mgr. Davida Konze (Exekutor) na nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), jímž by byly omezeny účinky zahájení insolvenčního řízení upravené v § 109 odst. 1 InsZ.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Exekutor navrhl nařízení předběžného opatření, jež by mu umožnilo provést exekuci vedenou pod sp. zn. 074 EX 10417/15 k vymožení nepeněžité povinnosti uložené dlužníkovi, tj. odstranění dočasných staveb-objektů č.p. 2290, 2302 a 2303 stojících na pozemcích parc. č. 6608, 6672 a 6673, zapsaných pro kat. území Cheb na adrese Cheb Májová 41 a 43 (Nemovitosti) na základě rozhodnutí Městského úřadu v Chebu, odboru stavebního a životního prostředí (Oprávněný) ze 13.5.2014 isir.justi ce.cz

č.j. MUCH 36769/2014/Hyb (Exekuční titul), jež nabylo právní moci a vykonatelnosti 7.6.2014. Protože dlužník uloženou povinnost nesplnil, bylo přistoupeno k jejímu exekučnímu vymožení, jímž byl pověřen Exekutor rozhodnutím Okresního soudu v Kladně č.j. 20 EXE 30/2015-17 ze 6.11.2015. Oprávněný pak Exekutorovi poskytl zálohu na provedení exekuce ve výši 2.340.000,--Kč. Exekutor je připraven přistoupit k exekuci, avšak brání mu v tom účinky zahájeného insolvenčního řízení s dlužníkem.

Insolvenční soud poté, co konstatoval, že vzhledem k tomu, že navrhované předběžné opatření nařídit i bez návrhu, není Exekutor povinen složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, které by na jeho základě mohly vzniknout a k tomu, že Exekutorův návrh je prost vad bránících jeho projednání a jeho tvrzení odpovídají předloženým listinám, zabýval se jeho věcným posouzením. Cituje § 109 odst. 1 písm. c) a § 82 odst. 1 a § 82 odst. 2 písm. b) InsZ dospěl k následujícím právním závěrům. Předně akcentoval, že jednou z podmínek pro nařízení předběžného opatření na základě výše uvedené právní úpravy je mimo jiné jeho naléhavost a existence nebezpečí významné a nezvratné újmy, pokud by nařízeno nebylo. Zároveň jím nesmí být poškozeni insolvenční věřitelé v jejich právu na uspokojení jejich pohledávek v nejvyšší míře; konstatoval však, že ani z jednoho z uvedených důvodů, nelze navrhované předběžné opatření nařídit.

K prvnímu důvodu nutného pro nařízení předběžného opatření insolvenční soud uvedl, že nelze přehlédnout, že rozhodnutí ukládající dlužníkovi odstranění Nemovitostí bylo vydáno 13.5.2014, tj. před více než dvěma lety. Již z tohoto důvodu dovodil, že bude namístě vyčkat rozhodnutí o podaném insolvenčním návrhu. Bude-li návrhu vyhověno, pak Exekutor může obratem jednat s ustanoveným insolvenčním správcem o možnosti provést exekuci; nebude-li insolvenčnímu návrhu vyhověno, bude to znamenat skončení insolvenčního řízení a padne tak překážka k provedení exekuce bez dalšího a dodal, že rozhodnutí o insolvenčním návrhu, insolvenční soud očekává ve lhůtě do dvou měsíců.

K druhému důvodu pro nařízení předběžného opatření insolvenční soud uvedl, že nemá dostatek informací ohledně povahy, stavu a hodnoty Nemovitostí a jejich odstraněním by majetková podstata dlužníka mohla přijít o jedinou významnou zpeněžitelnou hodnotu. Dále insolvenční soud uvedl, že z návrhu neplyne, zda-li se v nich nacházejí jiné významné majetkové hodnoty, nebo jsou užívány třetími osobami, a že si je vědom existence pravomocného nařízení k odstranění Nemovitostí, avšak dovozoval, že je třeba v projednávané věci zvažovat širší insolvenční souvislosti.

Toto usnesení napadl Exekutor v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhoví.

Zdůraznil, že InsZ obsahuje speciální právní úpravu podmínek pro vydání předběžného opatření v ustanovení § 89 (správně 82) odst. 2 písm. b) InsZ, podle něhož k omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení může dojít z důvodů hodných zvláštního zřetele. Tyto důvody ve svém návrhu řádně označil, avšak insolvenční soud se s nimi nevypořádal, neboť své závěry postavil pouze na tom, že tu není naléhavá potřeba předběžného opatření a ani nebezpečí nevratné újmy, přičemž takovou podmínku předběžné opatření podle citovaného ustanovení ani InsZ nevyžaduje. Závěr insolvenčního soudu, že v situaci, kdy bylo vydáno exekuované rozhodnutí před dvěma roky a lze očekávat rozhodnutí o úpadku, do dvou měsíců označil jako nepřípustně zjednodušující. Opomněl tak, že důvodem pro zahájení exekučního řízení na sklonku roku 2015 bylo to, že dlužník proti jeho rozhodnutí podal odvolání ke Krajskému úřadu Karlovarského kraje a později i správní žaloby, přičemž oba opravné prostředky byly zamítnuty. V průběhu řízení o opravných prostředcích uplynula lhůta k odstranění Nemovitostí, a proto Oprávněný stanovil náhradní termín ke splnění povinnosti k 31.8.2015, následně 19.10.2015 pak byl podán návrh na nařízení exekuce. Nelze tak dovodit nečinnost Oprávněného, za níž by měl být trestán dalším čekáním na rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu. Zároveň poukázal na to, že insolvenční návrh podal věřitel dlužníka a lze očekávat, že dlužník se mu bude bránit, a to nejen před soudem prvního stupně.

K druhému důvodu, pro který insolvenční soud návrhu na vydání předběžného opatření zamítl, neboť neměl dostatek informací o povaze, stavu a hodnotě Nemovitostí, Exekutor namítl, že pro věc jsou takové poznatky právně nevýznamné. Insolvenční soud nevzal v potaz, že se jednalo o stavby pouze dočasné a dlužník si při jejich nabytí do vlastnictví musel této skutečnosti být vědom; exekuční titul je pravomocný a vykonatelný. Nemovitosti jsou určeny k demolici, a proto lze pochybovat o jejich ceně, resp. výtěžku, který by mohlo být dosáhnut jejich zpeněžením, a o tom, že by se nalezl kupec, který s Nemovitostmi měl jen náklady a žádný zisk. Upozornil na sdělení Oprávněného, podle kterého jsou Nemovitosti bez jakékoliv údržby a ochrany a pouze v centru města pouze nabízí útočiště pro bezdomovce. Argument insolvenčního soudu, že mohou být v Nemovitostech věci je lichý, neboť v případě provedení exekuce by tyto věci byly uloženy u něj do úschovy, jak činí v mnoha dalších případech, a v průběhu insolvenčního řízení vydány insolvenčnímu správci.

Insolvenční soud v napadeném usnesení nezohlednil souvislosti, neboť odstranění Nemovitosti v rámci insolvenčního řízení by se realizovalo na vrub majetkové podstaty, zatímco v případě, že by se tak stalo mimo insolvenční řízení bylo by odstranění Nemovitostí financováno ze zálohy poskytnuté oprávněnému, který sice tyto náklady může přihlásit do insolvenčního řízení, avšak lze očekávat, že bude uspokojen jen poměrně, nebudou-li však Nemovitosti odstraněny mimo insolvenční řízení po zjištění dlužníkova úpadku, neboť pak by svědčila Oprávněnému pohledávka za podstatou podle § 168 odst. 2 písm. b) InsZ.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že:

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 82 odst. 1 InsZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 InsZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodu hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) InsZ, je se zahájením insolvenčního řízení spojen účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky ji na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

K tomu třeba uvést, že smyslem ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) InsZ je jednak eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) InsZ a zabránit tak zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s podáním insolvenčního návrhu k tíži třetích osob a blokovat tak exekuční řízení, jednak tam, kde exekuce byla ke dni podání insolvenčního řízení prakticky ukončena a bylo by v rozporu s hospodárností řízení, aby nebyla dokončena, budou-li na základě proběhlé exekuce vymožená plnění k dispozici k uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení.

Z insolvenčního spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno 14.12.2015 k návrhu společnosti JANISO, spol. s r.o., a že v průběhu řízení podal Exekutor návrh na nařízení výše uvedeného předběžného opatření. V něm Exekutor popsal výše uvedené skutečnosti, že v exekučním řízení byl dlužník vyzván 5.1.2016 k dobrovolnému splnění svého závazku odstranit Nemovitosti, že výzva mu byla doručena 20.1.2016, a že lhůta ke splnění exekuované povinnosti uplynula 19.2.2016; dlužník svou povinnost nesplnil ani dodatečně. S Oprávněným, se ve smyslu § 90 odst. 3 zák. č. 120/2001, o exekučním řádu (ex.ř.), dohodl na poskytnutí zálohy na odstranění Nemovitostí ve výši 2.340.000,--Kč (odpovídající rozpočtu stavebních prací) s tím, že zajistí k jeho realizaci třetí osobu. Je tak připraven provést exekuci prostřednictvím třetí osoby, přičemž Oprávněný je připraven složit přiměřenou zálohu na provedení exekuce s tím, že je následně bude vymáhat v insolvenčním

řízení. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sen. zn. 3 VSPH 17/2010 z 8.2.2010 týkající se postupu při vydání předběžného opatření podle § 113 InsZ, jež však lze použít i při aplikaci ustanovení § 82 InsZ a v němž soud vyložil, že je namístě přikročit k uložení předběžného opatření zjistí-li, že dlužník, který je osobou s dispozičním oprávněním, nakládá s majetkem náležejícím do majetkové podstaty (resp. s ním nenakládá) tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů. Uzavřel, že výše uvedené okolnosti jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 82 odst. 2 písm. b) InsZ.

Insolvenční soud měl ke dni rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, který je pro rozhodnutí o odvolání rozhodující, k dispozici: -Exekuční titul, podle něhož bylo uloženo dlužníkovi odstranit Nemovitosti s odůvodněním, že u nich uplynula doba jejich trvání v délce 20 let a dlužník nepožádal o prodloužení této lhůty, 14.2.2014 a jako vlastníkovi Nemovitostí se mu nepodařilo od města ani odkoupit pozemky, na nichž se Nemovitosti nachází, ani prodloužit dobu jejich nájmu, -výpis z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrálním pracovištěm v Chebu, listu vlastnictví 4600, z něhož plyne, že dlužník je vlastníkem Nemovitostí, -vyrozumění o nabytí právní moci Exekučního titulu k 7.6.2014, -exekuční návrh podaný Oprávněným k rukám Exekutora na provedení exekuce-odstranění dočasných staveb s odůvodněním, že Exekučním titulem bylo dlužníkovi uloženo Nemovitosti odstranit do 31.8.2014 poté, co uběhla lhůta pro existenci Nemovitostí 20 let, tj. k 15.2.2014, a dlužník povinnost uloženou mu Exekučním titulem nesplnil ani v náhradním termínu, -výzvu Exekutora z 23.2.2015 adresovanou dlužníkovi, obsahující výzvu, aby dlužník Nemovitosti odstranil do 31.8.2015 s tím, že původní lhůtu k jejich odstranění prodloužil oprávněný do 31.8.2014.

Právní posouzení věci insolvenčním soudem je nesprávné.

Účinky, jež insolvenční zákon spojuje se zahájením insolvenčního řízení, stanovené v § 109 odst. 1 písm c) InsZ, především sledují společný zájem věřitelů potud, aby cestou individuální exekuce oprávněného nebyl po zahájení insolvenčního řízení majetkové podstatě odňat majetek (či výtěžek jeho zpeněžení), který má v kolektivním insolvenčním řízení sloužit (podle způsobu řešení úpadku) k uspokojení pohledávek insolvenčních věřitelů. Tento účinek lze korigovat využitím institutu předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) InsZ nejen v již nastíněném zájmu hospodárnosti řízení, ale též-a to především-v případech, kdy je vedena exekuce nikoliv k uspokojení pohledávky oprávněného, ale k vymožení povinnosti, jež se typicky vykonává podle ustanovení § 350 o.s.ř. (§ 72 ex.ř) a jež pravidelně nepředstavuje pro majetkovou podstatu přínos a je pro ni naopak zátěží.

Jestliže by totiž v dané věci v exekuci odstraněním stavby nebylo pokračováno, pak by byl insolvenční správce povinen ukládanou povinnost splnil dobrovolně, jelikož by byl vázán účinky exekučního titulu (citovaného rozhodnutí správního úřadu, jež prošlo kontrolou správního soudnictví). Jinak řečeno, nepokračování v nařízené exekuci by z povahy věci nemohlo pro majetkovou podstatu dlužníka znamenat žádný přínos, naopak by ji zcela nepochybně zatížilo náklady, které by bylo nezbytné vynaložit na odstranění stavby.

Není pochyb o tom, že Exekuční titul je v podstatě demoličním výměrem k odstranění nemovitostí, jejichž doba existence byla omezena na dobu 20 let. Pozemky, na nichž se Nemovitosti nacházejí, jsou ve vlastnictví Oprávněného, jehož právo s nimi disponovat ve vztahu k dlužníkovi po uplynutí výše uvedené lhůty není nikterak omezeno a je věcí takového vlastníka, jak bude postupovat. Oprávněný s Exekutorem uzavřel dohodu o provedení exekuce prostřednictvím třetí osoby a poskytl zálohu. Stavby, jež mají být podle závazného exekučního titulu odstraněny, nelze nikterak zpeněžit ku prospěchu majetkové podstaty dlužníka. Naopak, jak řečeno nepokračování v již nařízené exekuci by bez dalšího majetkovou podstatu jen zatížilo.

Odvolací soud tedy uzavírá, že v projednávané věci jsou zcela zřetelně dány důvody pro nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ; takové opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, naopak je mu ku prospěchu. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a předběžné opatření nařídil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. června 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková