3 VSPH 1090/2013-A-14
KSUL 71 INS 3425/2013 3 VSPH 1090/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem v Buškovicích 168, okres Louny, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 3425/2013-A-9 ze dne 24. června 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 3425/2013-A-9 ze dne 24. června 2013 se mění tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (Soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení Soud uvedl, že mu byl doručen 11.2.2013 insolvenční návrh dlužníka s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři opatřeném ověřeným podpisem dlužníka. Při posouzení povinných příloh insolvenčního návrhu, konkrétně seznamu závazků, zjistil, že neobsahuje náležitosti požadované v ustanovení § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), neboť zjistil rozpor obsahu seznamu s listinami (exekučními příkazy). Zároveň zjistil nedostatky v návrhu na povolení oddlužení, neboť neodpovídal zákonným požadavkům uvedeným v § 391 a § 392 InsZ. Z uvedeného důvodu proto usnesením č.j. KSUL 71 INS 3425/2013-A-6 z 20.2.2013 dlužníka vyzval k doplnění insolvenčního návrhu o řádný seznam závazků s poučením o zákonných náležitostech seznamů podle § 104 odst. 2, 3 a 4 InsZ s tím, že předložené seznamy dlužník musí podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Konstatoval, že dlužník požadavek na připojení řádného seznamu závazků, který je povinnou přílohou insolvenčního návrhu, svým podáním doručeným 16.4.2013 nesplnil a pouze částečně odstranil ve výzvě vytknuté vady návrhu na povolení oddlužení. Cituje ustanovení § 128 odst. 2 InsZ dospěl insolvenční soud k závěru, že jsou tu dány podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu. Zároveň dlužníka poučil, že po právní moci usnesení může podat nový bezvadný insolvenční návrh.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a vyslovil nesouhlas se závěry Soudu, neboť k návrhu připojil řádně seznamy svého majetku, seznam závazků s uvedením věřitelů s tím, že seznam zaměstnanců nezakládal vzhledem k tomu, že nikdy nepodnikal. Všechny přiložené seznamy pak podepsal s prohlášením, že jsou úplné a správné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 InsZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 InsZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že takové skutečnosti může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije (odst. 1). Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2).

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že Soudu byl doručen 11.2.2013 dlužníkův insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, který dlužník podal na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že má 5 závazků v celkové výši 255.505,--Kč vůči

5 nezajištěným věřitelům, z nichž pohledávka ve výši 13.740,--Kč je nevykonatelná, ostatní 4 pohledávky vykonatelné, všechny jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a není schopen je uspokojit. Dále dlužník označil své věřitele názvem, sídlem, identifikačním číslem, uvedl výši jejich pohledávek, lhůty jejich splatnosti, přičemž u čtyřech z nich uvedl spisovou značku, pod níž jsou vedena jejich věřiteli exekuční řízení. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil seznam závazků, v němž řádně (způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 InsZ) označil své nezajištěné věřitele, vyčíslil jejich pohledávky s uvedením jejich důvodů a lhůtou splatnosti; u vykonatelných pohledávek zároveň uvedl spisové značky příslušných exekučních titulů. Připojený seznam závazků a seznam majetku jsou opatřeny dlužníkovým prohlášením o tom, že jsou úplné a správné.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků uvedl potřebné konkrétní údaje o svých věřitelích o výši, důvodu a splatnosti jejich pohledávek. Z takto vylíčených skutečností plyne, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, jež není schopen uspokojit. Tím je nastolena podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ domněnka, že dlužník úhrady svých závazků není schopen. Tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužník v insolvenčním návrhu označil příjmy, které zjevně na úhradu jeho závazků nestačí, a jak vyplývá ze připojeného seznamu majetku, potřebný disponibilní majetek nevlastní.

Soud odmítl insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 InsZ v podstatě z toho důvodu, že shledal rozpor mezi dlužníkovým tvrzením v insolvenčním návrhu, jehož součástí jsou i povinné seznamy podle § 104 InsZ a listinami, jež jeho tvrzení nedokládají. Odvolací soud závěry Soudu nesdílí. Usnesení Soudu č.j. KSUL 71 INS 3425/2013-A-6 z 20.2.2013, na jehož základě Soud vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu (bod I. výroku) a v seznamu závazků upřesnil výši jednotlivých závazků v souladu s přiloženými listinami (exekučními příkazy), z pohledu hodnocení insolvenčního návrhu odvolací soud hodnotí jako nadbytečné, neboť dlužníkem připojený seznam závazků odpovídá svým obsahem zákonným náležitostem uvedeným v ustanovení § 104 odst. 3 InsZ a výtka, že seznam závazků nemá oporu v připojených listinách, není otázkou formálních náležitostí insolvenčního návrhu, nýbrž otázkou osvědčení úpadku připojenými listinami; tento závěr ostatně učinil i Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení č.j. KSBR 38 INS 27871/2012, 1 VSOL 204/2013-A-11 z 24.4.2013, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je třeba rozlišovat mezi povinností připojit předepsané přílohy a povinností připojit listinné důkazy, neboť pouze nesplnění povinnosti připojit povinné přílohy, jejichž taxativní výčet včetně náležitostí je uveden v ustanovení § 104 InsZ, může vést k odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 2 InsZ.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud na rozdíl od Soudu k závěru, že dlužník nabídl ve svém insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 InsZ a připojil k němu zákonem požadované seznamy. Nebylo proto namístě vyzývat dlužníka k doplnění zákonem požadovaných seznamů a postupovat podle § 128 odst. 2 InsZ poté, co této výzvě dlužník nevyhověl. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. ledna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová