3 VSPH 1088/2015-A-23
KSUL 79 INS 32175/2014 3 VSPH 1088/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Vrbička 28, 441 01 Vroutek, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 32175/2014-A-16 ze dne 6. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 32175/2014-A-16 ze dne 6. května 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 79 INS 32175/2014-A-16 ze dne 6. května 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužníkovi Josefu Tomkovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že dne 27.11.2014 obdržel insolvenční návrh dlužníka na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník pobírá pravidelný měsíční příjem ve výši 10.381,-Kč. Dále dlužník doložil smlouvu o důchodu s panem Josefem Tomkem ve výši 4.500,-Kč měsíčně. Soud prvního stupně vycházel z celkové výše závazků dlužníka v částce 2.058.173,-Kč. Při pětileté době trvání oddlužení činí částka určená k rozdělení mezi věřitele celkem 440.520,-Kč. Po odečtení nákladů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč za 5 let oddlužení, je-li plátcem DPH, činí částka k uspokojení věřitelů 375.180,-Kč, tj. 18 % závazků. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplňuje zákonnou hranici 30 % potřebnou pro povolení oddlužení, uložil soud prvního stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se snižuje a prodlužuje se lhůta na její zaplacení. Dlužník se nachází v tíživé životní situaci a není schopen uloženou povinnost ve stanovené výši zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. č.j. KSPL 56 INS 10799/2012, 3 VSPH 3/2013-A-23 ze dne 26.6.2013) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby

řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení-formy zpeněžení majetkové podstaty i formy plnění splátkového kalendáře.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, neboť není zřejmé, z čeho insolvenční soud dovozuje celkovou výši dlužníkových závazků, jelikož v insolvenčním návrhu i seznamu závazků uvádí dlužník odlišné částky. Za takové situace nelze stanovit hodnotu plnění, kterou by při povolení oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že napadené usnesení insolvenčního soudu je nepřezkoumatelné (§ 157 ods.t 2 o.s.ř.), neboť nelze stanovit hodnotu plnění pro splátkový kalendář k celkové výši závazků dlužníka.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. září 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková