3 VSPH 1085/2012-A-19
KSPL 20 INS 5585/2012 3 VSPH 1085/2012-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Valentina anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Úslavská 1882/39, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5585/2012-A-14 ze dne 16. července 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5585/2012-A-14 ze dne 16. července 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice. V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud konstatoval, že mu dlužnice doručila dne 7.3.2012 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedla, že je proti ní vedeno několik exekučních řízení, proto nelze dosáhnout uspokojení splatných pohledávek vůči věřitelům, a že je předlužena, neboť ze svého platu není schopna hradit své závazky. Cituje § 3 odst. 1 a 3, § 103 odst. 2, § 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), dospěl k závěru, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek, či hrozící úpadek, neboť se nevyjádřila k počtu svých věřitelů a ke splatnosti jednotlivých peněžitých závazků, a proto její insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 odmítl.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a v řízení bylo pokračováno. Namítla, že v kolonce 6 formuláře návrhu na oddlužení (dále jen Formulář) odkázala na příslušné ust. § 3 IZ, a že jasně uvedla, že právě proto podává návrh, neboť splňuje veškeré podmínky tohoto ustanovení, což je dostačující. Dále v uvedené kolonce odkázala na body 18 a 21 Formuláře, v nichž vypsala všechny své věřitele, takže jejich počet, tj. 6, je evidentní, což se podává i z příloh insolvenčního návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 IZ).

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněného pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodná navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 (dříve bodu 21) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím Formuláře. V jeho kolonce č. 6, jež slouží k uvedení rozhodných skutečností, z nichž dlužníkův úpadek plyne, dlužnice uvedla, že v současné době je proti ní vedeno několik exekučních řízení u Okresního soudu Plzeň-město a má i další pohledávky-viz dále. Z toho důvodu není možné dosáhnout uspokojení splatných pohledávek vůči všem věřitelům pomocí výkonu rozhodnutí nebo exekucí dle § 3 odst. 2 písm. c) IZ. Dalším důvodem je její předlužení podle § 3 odst. 3 IZ, neboť ze svého současného platu není schopna tyto závazky již hradit.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace, ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti a neoznačila žádné své věřitele. Takové rozhodující skutečnosti nenabídla dlužnice ani prostřednictvím seznamu závazků, který k návrhu nepřipojila.

K argumentaci dlužnice budiž opakovaně zdůrazněno, že ke splnění dlužníkovy povinnosti nabídnout v insolvenčním návrhu konkrétní skutečnosti svědčící o jeho tvrzeném úpadku či hrozícím úpadku ve smyslu § 103 odst. 2 IZ, či jeho povinnosti předložit seznamy dle § 104 IZ, neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 16 až 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení, neboť jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu.

Je tedy zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Odvolací soud shodně jako insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a proto ani založení řádného seznamu závazků v rámci odvolacího řízení by nemohlo mít z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová