3 VSPH 1085/2011-B-44
KSUL 71 INS 4409/2010 3 VSPH 1085/2011-B-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka: Štefan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kadani, 1.máje 1534, zahájené k návrhu navrhovatele: ACM Money Česká republika, a.s. se sídlem v Praze 8, Čimická 61, zast. JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem v Praze 8, Čimická 61, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.července 2011, č.j. KSUL 71 INS 4409/2010-B-37,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.července 2011, č.j. KSUL 71 INS 4409/2010-B-37, se v bodech II., III., IV. a V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) vyslovil, že k insolvenčnímu návrhu dlužníka se nepřihlíží (bod I. výroku), zamítl dlužníkův návrh na povolení oddlužení (bod II. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. a IV. výroku), vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastanou okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), jmenoval prozatímní věřitelský výbor a jeho členy vyzval ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ke sdělení jmen fyzických osob, které za ně budou jednat, a současně jméno předsedy výboru, jemuž budou zasílány písemnosti určené věřitelskému výboru (bod VI. výroku) a uložil insolvenčnímu správci podávat insolvenčnímu soudu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení s tím, že termín k podání první z nich stanovil do 31.10.2011 (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 71 INS 4409/2010-A-20 ze 14.6.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek, byl mu ustanoven insolvenčním správcem Mgr. Martin Kolář se sídlem v Kadani, kpt. Jaroše 593 a nařídil první přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 12.8.2010. Konstatoval, že dlužník 14.5.2010 podal návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem v zákonem stanovené lhůtě (§ 390 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-InsZ), že svým usnesením č.j. KSUL 71 INS 4409/2010-B-5 ze 13.8.2010 návrh na povolení oddlužení odmítl a na dlužníkův majetek prohlásil konkurs poté, co na schůzi věřitelů 12.8.2010 se nedostavil žádný ze 14 přihlášených věřitelů. Uvedl, že toto usnesení bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 71 INS 4409/2010, 1 VSPH 803/2010-B-15 z 21.9.2010. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník není podnikatelem (podnikání ukončil 12.7.2010), jeho průměrná měsíční mzda činí 12.719,--Kč, je s manželkou spoluvlastníkem bytové jednotky a běžného vybavení domácnosti, má věřitele s nezajištěnými pohledávkami ve výši 758.029,20 Kč a zajištěného věřitele s pohledávkou 302.179,--Kč, a že 30% nezajištěných závazků činí 227.408,76 Kč. Dlužníku lze zabavit měsíčně z uvedeného příjmu jen 2.264,--Kč (dlužník je ženatý a otcem dvou nezletilých dětí), takže dlužník je s to nabídnout nezajištěným věřitelům za dobu 5 let částku 71.040,--Kč po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 64.800,--Kč, tj. pouze 9,3% jejich pohledávek. Na základě svých zjištění učinil právní závěr, podle něhož částka, kterou by obdrželi dlužníkovi nezajištění věřitelé, by nedosáhla 30% jejich nezajištěných pohledávek, a proto návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm.b) InsZ zamítl. Podle § 396 odst. 1 InsZ současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, který bude řešen jako konkurs nepatrný vzhledem k tomu, že dlužník není podnikatelem, jeho celkový obrat za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesáhl 2 mil. Kč a nemá více než 50 věřitelů (§ 314 odst. 1 InsZ). Zároveň rozhodl, že k insolvenčnímu návrhu dlužníka se podle § 107 odst. 4 InsZ nepřihlíží. Stanovil účinky prohlášení konkursu podle § 245 odst. 1 InsZ, jmenoval prozatímní věřitelský výbor podle § 61 InsZ a uložil povinnosti insolvenčnímu správci podle § 36 odst. 2 InsZ.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodům II. a III. výroku a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že bude povoleno jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že od 1.8.2011 nastoupil do nového zaměstnání, kde mu byla přislíbena hrubá mzda za první tři měsíce ve výši 13.500,--Kč a dále příplatky, že se snaží najít si brigádu, aby získal další příjmy, a vyjádřil přesvědčení, že tyto očekávané příjmy mu umožní uspokojit pohledávky jeho nezajištěných věřitelů ve vyšší míře. K důvodům zamítnutí povolení oddlužení insolvenčním soudem namítl, že kromě svých příjmů vlastní s manželkou ve společném jmění manželů (SJM) bytovou jednotku, na níž vázne zástavní právo ve prospěch navrhovatele, který má za ním zajištěnou pohledávku ve výši 302.179,--Kč, takže za situace, kdy bytová jednotka byla oceněna na částku 630.000,--Kč, by mohly být z jejího zpeněžení uspokojeni nezajištění věřitelé v rozsahu 200 až 300 tis. Kč, a vytkl insolvenčnímu soudu, že tuto skutečnost při rozhodování o povolení oddlužení v napadeném usnesení nezohlednil. Zdůraznil, že je připraven na zpeněžení bytové jednotky i v případě, kdy by o ně zajištěný věřitel nepožádal, a že je ochoten dobrovolně z nezabavitelné části příjmu přispívat věřitelům na úhradu jejich pohledávek tak, aby vyhověl zákonným podmínkám. Doplnil, že jeho manželka je v invalidním důchodu a její insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení byl odmítnut pro nedostatečná tvrzení k jejímu úpadku, avšak zároveň uvedl, že nebyla schopna nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 30%. Poukázal také na to, že je omezen svým zdravotním stavem při výběru zaměstnání, neboť se onkologicky léčil. Uzavřel však, že v případě spojení jeho insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení a návrhu jeho manželky, dosáhli by společně oddlužení za zákonných podmínek.

Usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 71 INS 4409/2010, 1 VSPH 803/2010-B-15 z 21.9.2010 bylo v pořadí první usnesení insolvenčního soudu, jímž byl návrh na povolení oddlužení odmítnut a prohlášen na dlužníkův majetek konkurs (č.j. KSUL 71 INS 4409/2010-B-5), zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož insolvenční soud odmítl návrh na povolení oddlužení jen proto, že vedle jiných závazků měl dlužník i závazek z předchozího podnikání, kterým je závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 40.618,--Kč, aniž by se vypořádal se závěry Nejvyššího soudu k otázce, zda na dlužníka hledět jako na podnikatele či nikoliv formulované v jeho rozhodnutí pod sp.zn. 29 NSČR 3/2009, jež bylo publikováno pod č. 79/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, neboť jinak poté, co v mezidobí dlužník založil znalecký posudek k ocenění bytové jednotky, lze považovat přílohy k jeho návrhu na povolení oddlužení za úplné. Uložil proto insolvenčnímu soudu, aby se dále zabýval dlužníkovým návrhem ze všech hledisek uvedených ve výše citovaném rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze v rozsahu dotčeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dle § 398 InsZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 InsZ). Soudní judikatura dovodila, že ve smyslu citovaného ustanovení (vymezujícího subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení) je k podání návrhu na povolení oddlužení věcně legitimována jen fyzická či právnická osoba, která v době podání návrhu není zákonem považována za podnikatele (na niž se podle norem hmotného práva nepohlíží jako na podnikatele), a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání, ledaže jsou dány mimořádné okolnosti popsané v usnesení Nejvyššího soudu č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, za nichž neuhrazený dluh z předchozího dlužníkova podnikání není opodstatněné za překážku bránící jeho vstupu do oddlužení považovat. Zjištění o absenci věcné legitimace dlužníka vede k odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 InsZ.

Jak plyne z § 389 odst. 1 InsZ, o řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku oddlužením (o povolení oddlužení dle § 397 odst. 1 InsZ) lze rozhodnout jedině na základě jeho návrhu na povolení oddlužení, a to návrhu, který byl dle § 390 odst. 1 InsZ podán včas a zákonem stanovenou formou (na předepsaném formuláři-§ 391 odst. 3 InsZ), a který je opatřen všemi předepsanými náležitostmi: obsahovými náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 1 a § 392 odst. 3 a 4 InsZ i přílohami předepsanými v § 392 odst. 1 a 2 InsZ, jež všechny dále rozvádí vyhláška č. 311/2007 Sb. Nesplnění požadavků kladených zákonem na formu, obsah a přílohy návrhu na povolení oddlužení brání jeho věcnému projednání, a proto nejsou-li takové nedostatky dlužníkem odstraněny ani přes výzvu soudu dle § 393 odst. 1 a 2 InsZ, musí být takový návrh odmítnut (§ 393 odst. 3 InsZ).

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (nabídnuvšímu včasný a řádný návrh, subjektivně k němu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 InsZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení.

Dále nutno zdůraznit, že ve smyslu § 7 odst. 1 InsZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat vždy požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že všechna rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení, s nimiž se pojí rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, tedy jak zamítnutí návrhu či rozhodnutí, jímž soud návrh odmítne nebo vezme na vědomí jeho zpětvzetí (§ 396 odst. 1 InsZ), musí být s ohledem na povahu těchto rozhodnutí vždy odůvodněna, přičemž ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení nedostál.

Závěr o tom, že oddlužení je dle § 395 odst. 1 písm. b) InsZ nepřípustné, neboť při něm nelze předpokládat minimální třicetiprocentní uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů (z nichž žádný s nižším plněním nesouhlasil), odůvodnil soud pouze tím, že při splátkovém kalendáři dlužníkovým příjmům odpovídá měsíční zákonná srážka 2.264,--Kč, které při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce (jeho odměny a náhrady hotových výdajů) v celkové výši 64.800,--Kč umožní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jen v rozsahu 9,3% jejich výše.

Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) InsZ však může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník (v této věci dlužník způsob oddlužení nenavrhl), neboť o něm-pokud soud oddlužení povolí-rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 InsZ). Do té doby je třeba zkoumat předpoklad potřebné minimální ekonomické nabídky dlužníka z hlediska obou možných způsobů oddlužení. To však soud prvního stupně neučinil, když v napadeném usnesení svůj závěr o nepřípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) InsZ zjevně vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, a k předpokladu naplnění této podmínky při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty žádné skutkové a právní závěry nevyslovil.

Nadto se insolvenční soud v napadeném usnesení nijak nevypořádal s otázkou přípustnosti dlužníkova oddlužení dle § 389 odst. 1 InsZ, jak mu Vrchní soud v Praze v předchozím zrušujícím usnesení uložil. Zjevně vycházel z toho, že taková překážka dlužníkova vstupu do oddlužení není dána, aniž vysvětlil, na základě jakých zjištění a právních úvah dospěl k závěru, že dlužník není podnikatelem ani nemá takové dluhy z podnikání, které řešení jeho úpadku oddlužením brání.

Pro účely případného oddlužení dlužníka ve formě splátkového kalendáře nutno zdůraznit, že jeho manželka Nina anonymizovano s návrhem na povolení oddlužení dle § 392 odst. 3 věty druhé InsZ v kolonce 18 formuláře návrhu dlužníka na povolení oddlužení vyslovila s tímto návrhem souhlas a jeho návrh spolupodepsala. Protože v průběhu řízení nebyl vyvrácen předpoklad, že jejich SJM v nezměněném rozsahu trvá, je zapotřebí, aby insolvenční soud-ve smyslu závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 12605/2010, 3 VSPH 76/2011-A ze dne 29.6.2011-vhodným poučením odstranil možné pochybnosti o tom, že souhlas manželky dlužníka s jeho oddlužením skutečně vyjadřuje její vůli ke spoluúčasti na splátkovém kalendáři, která může vést k oddlužení jejich SJM , tedy že se pro případ schválení oddlužení navrženým splátkovým kalendářem hodlá na jeho plnění svými příjmy podílet. V takovém případě je přípustnost oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) InsZ zkoumána z hlediska dostatečné společné ekonomické nabídky dlužníka a jeho manželky ve vztahu k příslušnému rozsahu závazků, tedy všech jejich závazků náležejících do jejich SJM, které byly v insolvenčním řízení přihlášeny. Tyto závěry-a to ve vztahu k majetku podstaty představujícímu výlučný majetek dlužníka a majetku ze SJM-platí obdobně i pro oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty.

K tomu považoval odvolací soud za potřebné dodat, že pokud je dlužníkova ekonomická nabídka (popř. společná nabídka dlužníka a jeho manželky) pro oddlužení splátkovým kalendářem nedostatečná, může mu poskytnout relevantní formu pomoci třetí osoba: buď přistoupením k závazkům dlužníka (jde o spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první InsZ, které dlužnice-jak plyne z vyplnění kolonky 20 formuláře jejím manželem a odkazu na SJM-zjevně nesprávně pochopila), anebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho příjmů) určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod). Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužníkem a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy. (K uvedenému podrobněji viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A ze dne 15.9.2010). V tom směru ovšem nemá významu dlužníkův návrh, aby v zájmu zajištění dostatečného plnění pro případný splátkový kalendář byly zpeněženy i jeho zastavené nemovitosti. Tato forma oddlužení není postavena na zpeněžení majetku podstaty, ale pouze na postihu příjmů dlužníka. Ke zpeněžení majetku dlužníka sloužícího k zajištění jeho závazků může při oddlužení splátkovým kalendářem dojít jen za předpokladu, že věřitel této pohledávky (zajištěný věřitel), který její zajištění v insolvenčním řízení přihláškou úspěšně uplatnil (tedy jehož pohledávka byla jako zajištěná zjištěna), o zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem podle § 409 odst. 3 InsZ výslovně požádá. Je tedy jen na vůli zajištěného věřitele, zda při splátkovém kalendáři dojde (rukou insolvenčního správce) ke zpeněžení zajištění, či nikoli (tedy zda se zajištěný věřitel rozhodne ponechat své zajištění pohledávky nedotčeno, aby si je pak v případě potřeby mohl sám ve vlastní režii realizovat (srov. § 414 odst. 4 InsZ)

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadený výrok o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, včetně akcesorických výroků o prohlášení konkursu a o tom, že bude projednáván jako konkurs nepatrný, zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V něm bude soud postupovat v souladu s pokyny odvolacího soudu s tím, že znovu řádně posoudí, zda dlužník-nepodnikatel nemá takové dluhy z předchozího podnikání, které by ve smyslu § 389 odst. 1 InsZ jeho vstupu do oddlužení bránily, a zda v případě subjektivní přípustnosti oddlužení splňuje též podmínky jeho povolení dle § 395 InsZ, jež bude z hlediska minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů-po potřebném poučení dlužníka a jeho manželky-posuzovat shora uvedeným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. února 2012

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová