3 VSPH 1081/2013-A-12
KSPH 35 INS 15673/2013 3 VSPH 1081/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem 257 21 Mra 14, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 35 INS 15673/2013-A-7, ze dne 7. ervna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze .j. KSPH 35 INS 15673/2013-A-7, ze dne 7. ervna 2013 se m Č n í tak, že se insolvenní návrh dlužníka neodmítá.

Od vodnČní:

Krajský soud v Praze usnesením .j. KSPH 35 INS 15673/2013-A-7 ze dne 7.6.2013 odmítl insolvenní návrh dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník).

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že insolvenním návrhem dlužníka dorueným soudu dne 3.6.2013 bylo zahájeno insolvenní ízení.

Soud vycházel z toho, že podle § 103 insolvenního zákona (dále jen IZ) musí být v insolvenním návrhu kromČ obecných náležitostí uvedeny také rozhodující skutenosti osvČdující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. K tomu citoval § 3 odst. 1 a 2 IZ vymezující zákonné znaky úpadku ve formČ insolvence.

V daném p ípadČ soud shledal, že insolvenní návrh neobsahuje žádné skutenosti, které by osvČdovaly dlužník v úpadek, když v bodČ . 6 formulá e návrhu na oddlužení dlužník pouze obecnČ konstatoval, že má závazky u více vČ itel déle než 30 dní po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit déle než 3 mČsíce. Návrh postrádá vysvČtlení vzniku závazk , jejich úelu i toho, na co dlužník finanní prost edky použil. Tyto nedostatky dlužník nezhojil ani p ílohami návrhu.

Soud tak dospČl k závČru, že v ízení nelze pokraovat, protože insolvenní návrh dlužníka postrádá vylíení základních rozhodujících skuteností osvČdujících jeho úpadek, a proto podle § 128 odst. 1 IZ návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Namítal, že v bodČ . 6 formulá e návrhu na povolení oddlužení uvedl skutenosti, které osvČdují jeho úpadek, když oznail vČ itele Profidebt, s.r.o., v i kterému má závazek ve výši 378.293,25 K splatný dne 23.3.2009 a vČ itele Bohemia Faktoring, s.r.o. v i kterému má závazek ve výši 30.273,06 K splatný dne 18.11.2011. Tím prokázal mnohost vČ itel a skutenost, že jeho závazky jsou déle než 30 dn po splatnosti, když insolvenní návrh vyhotovil dne 20.5.2013. Zárove tím prokázal, že uvedené závazky není schopen plnit, nebo je neplní déle než 3 mČsíce. Tyto skutenosti však soud prvního stupnČ v od vodnČní napadeného usnesení v bec nezmi uje. Podle dlužníka z hlediska vylíení skuteností osvČdujících úpadek nejsou podstatné údaje o vzniku závazk , jejich úelu a skuteném využití finanních prost edk , jejichž absenci mu soud prvního stupnČ vytkl.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenní ízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávnČn podat dlužník nebo jeho vČ itel, a jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a uritý insolvenní návrh opat ený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými p ílohami, kterými jsou v p ípadČ insolvenního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazk a zamČstnanc dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenního návrhu (a již je podáván dlužníkem nebo jeho vČ itelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skuteností, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník nebude schopen ádnČ a vas splnit podstatnou ást svých penČžitých závazk (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek p edlužením dle § 3 odst. 3 IZ se m že jednat jen v p ípadČ dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout ešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak uinit návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i (§ 391 odst. 3 IZ), a to souasnČ s insolvenním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenního návrhu pak m že využít kolonku . 6 formulá e návrhu na povolení oddlužení, v níž musí-v souladu s náležitostmi insolvenního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, eho se insolvenním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), a ale také musí uvést d vod tohoto návrhu, tj. vylíit rozhodující skutenosti, které jeho tvrzený úpadek i hrozící úpadek osvČdují.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závČr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenní návrh tak musí obsahovat jako souást vylíení okolností, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, nejen konkrétní údaje o vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel , vetnČ konkrétních údaj o splatnosti tČchto pohledávek, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je úpadku. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-usnesení sen.zn. 29 NSýR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSýR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSýR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012).

Jakkoli povinnost vylíit skutenosti osvČdující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 vskutku nelze mít za splnČnou tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ tČchto skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu, je soudní praxe ustálena v závČru, že takové skutenosti m že dlužník-navrhovatel nabídnout i prost ednictvím p ipojeného ádného seznamu majetku a závazk . Jinak eeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkovČ úpadku i hrozícím úpadku, jež jeho insolvenní návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako souást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o vČ itelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových pomČrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazk , které spolu s insolvenním návrhem (co jeho obligatorní p ílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) p edložil. To však za p edpokladu, že tyto seznamy jsou ádné, tj. opat ené náležitostmi p edepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném smČru) p ihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, insolvenní soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že soudu byl dne 3.6.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i, v jehož kolonce . 6 urené pro podání insolvenního návrhu dlužník vyznail, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skuteností osvČdujících jeho tvrzený úpadek dlužník uvedl, že má v i vícerým vČ itel m závazky déle než 30 dn po lh Č splatnosti, které není schopen plnit, nebo je neplatí déle než 3 mČsíce. Jde nap . o závazek v i vČ iteli Profidebt, s.r.o., IýO 27221971, ve výši 378.293,25 K splatný dnem 23.3.2009 (exekuce na ízena dne 3.8.2012) a o závazek v i vČ iteli Bohemia Faktoring, s.r.o., IýO 27242617, ve výši 30.273,06 K splatný dnem 18.11.2011.

Z uvedeného je z ejmé, že dlužník v insolvenním návrhu oznail, specifikoval své závazky v i 2 oznaeným vČ itel m, tato závazky vyíslil a uvedl i údaje o jejich splatnosti (d vod tČchto a dalších svých závazk s úplným oznaením všech svých vČ itel vyznail v p ipojeném seznamu závazk ). Z tČchto tvrzení plyne, že závazky dlužníka v i vícerým vČ itel m jsou po lh tČ splatnosti nikoli jen 30 dn , ale dokonce déle než 3 mČsíce, a tím je dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ nastolena domnČnka, že jejich úhrady není dlužník schopen. Tuto domnČnku nic nevyvrací, když dlužník podle svých tvrzení a ádného seznamu majetku žádný majetek nevlastní a jeho p íjem (mzda v isté výši cca 12.700,-K) na úhradu oznaených závazk zjevnČ nestaí.

Z tČchto d vod dospČl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupnČ k závČru, že dlužník nabídl ve svém insolvenním návrhu dostatená skutková tvrzení pro závČr, že se nachází v úpadku ve formČ insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokraovat v ízení, pro nČž by jej bylo namístČ dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. . a napadené usnesení zmČnil tak, že se insolvenní návrh neodmítá.

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 6. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva