3 VSPH 1079/2010-A-119
KSPH 41 INS 11480/2010 3 VSPH 1079/2010-A-119

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: ČKD Kutná Hora, a.s. se sídlem Karlov 197, Kutná Hora, IČ: 00508055, zahájené k insolvenčním návrhům věřitelů: a) TEPELNÁ ZAŘÍZENÍ FÍK, s.r.o. se sídlem Praha 5, Nádražní 76/39, IČ: 27167402, zast. Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Brno, Cihlářská 19, b) IDEAL-trade Service, spol. s r.o. se sídlem Brno, Králova 4, IČ: 48908126, zast. JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 31 a c) TROJEK, a.s. se sídlem Praha 1, V Jámě 1371/8, IČ: 49606778, zast. JUDr. Rudolfem Řehánkem, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 18, o odvolání věřitelů proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.října 2010, č.j. KSPH 41 INS 11480/2010-A-58,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.října 2010, č.j. KSPH 41 INS 11480/2010-A-58, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) vyzval v záhlaví označené věřitele, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč bezhotovostně na účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti v pokladně insolvenčního soudu s odůvodněním obsahujícím citaci ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ), s tím, že záloha umožní bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka aktivní činnost insolvenčního správce.

Toto usnesení napadli všichni věřitelé v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť dlužník disponuje dostatečným majetkem i finančními prostředky, jež budou postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a že by soud měl přistoupit k uložení zálohy v těch případech, kdy z dosavadního průběhu řízení či informací o majetkové struktuře dlužníka je zřejmé, že jeho majetek neobsahuje dostatek finančních prostředků, jež by pokryly náklady na činnost insolvenčního správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolateli uvedených důvodů. Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení (odst. 1). Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí (odst. 2).

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu, nikoliv vyzývá k jejímu zaplacení, jak učinil soud v této věci), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. Svoje rozhodnutí soud odůvodnil pouze odkazem na § 108 odst. 1 a 2 IZ a obecným vymezením účelu zálohy na náklady insolvenčního řízení, aniž by uvedl konkrétní poznatky o dlužníkových majetkových poměrech (zjištěné ze seznamu majetku, závazků) vedoucí k závěru o očekávaném způsobu řešení dlužníkova úpadku, tj. zda lze očekávat projednání konkursu jako nepatrného podle § 314 a § 315 IZ nebo podle § 244 a násl. IZ.

Insolvenční soud tak nevysvětlil, z jakých konkrétních důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, tedy-především-že v daném případě nelze předpokládat, že očekávané budoucí náklady insolvenčního řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty, a že dokonce bude majetek podstaty s největší pravděpodobností natolik nedostatečný, že je nutno požadovat po navrhovateli zálohu v maximální možné výši. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová