3 VSPH 1065/2012-P1-22
KSPL 29 INS 9415/2011 3 VSPH 1065/2012-P1-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů a) Františka anonymizovano , anonymizovano , a b) Helgy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 340 21 Strážov 60, o odvolání věřitele PROMA real, a.s. se sídlem Uničovská 296/46, 787 01 Šumperk, IČO 27840034, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 3, 779 00 Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-P1-12 ze dne 26. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-P1-12 ze dne 26. června 2012 se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele PROMA real, a.s. co do částky 7.002,70 Kč neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-P1-12 ze dne 26.6.2012 vyslovil, že k přihlášené pohledávce věřitele PROMA real, a.s. (dále jen věřitel) se v rozsahu 7.002,70 Kč nepřihlíží (bod I. výroku), a že přihláška pohledávky věřitele ve výši 300.222,73 Kč se do co do částky 7.002,70 Kč odmítá (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 30.9.2011 byla insolvenčním správcem popřena pohledávka věřitele v rozsahu uvedeném v protokolu z přezkumného jednání (dokument B-6). Tohoto jednání se věřitel zúčastnil prostřednictvím zástupkyně Mgr. Tatiany Cimbaľákové. Soud proto věřitele poučil ve smyslu § 198 odst. 1 a 2 IZ o možnosti podat žalobu na určení pravosti popřené pohledávky u insolvenčního soudu. Protože zmeškání lhůty k podání této žaloby je vzhledem k dikci § 198 odst. 1 věty třetí za středníkem IZ důvodem k rozhodnutí o odmítnutí přihlášky ve smyslu ustanovení § 185 IZ, soud přihlášku pohledávky věřitele ve výši 7.002,70 Kč odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je soud prvního stupně autoremedurou sám změnil a odolání vyhověl, nebo aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Věřitel uvedl, že na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 30.9.2011 soud prvního stupně dal nejprve insolvenčnímu správci poučení ve smyslu § 197 odst. 2 IZ o tom, že věřitele nevykonatelné pohledávky popřené na přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom má písemně vyrozumět, a poté dal poučení dle § 198 IZ ve znění: Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. Tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění dle § 197 odst. 2 IZ. Správce pak dne 18.10.2011 zaslal věřiteli vyrozumění dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky, jež bylo věřiteli doručeno dne 25.10.2011 a v němž věřitele poučil o možnosti podat incidenční žalobu. Toto vyrozumění ale insolvenční správce zaslal pouze věřiteli samému, nikoli jeho právní zástupkyni Mgr. Dagmar Beníkové, jejíž plná moc k zastupování věřitele vystavená dne 21.5.2011 byla předložena soudu s doručením insolvenčního návrhu věřitele dne 23.6.2011, jímž k řízení přistoupil. Tato plná moc byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku a byla tak známa jak soudu, tak i insolvenčnímu správci. Protože ten učinil úkon vyrozumění věřitele dle § 197 odst. 2 IZ, od nějž se odvíjí lhůta k podání incidenční žaloby dle § 198 odst. 1 IZ, a protože toto vyrozumění v rozporu s § 50b občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) doručil pouze věřiteli, nikoli jeho zástupci vybavenému procesní plnou mocí, nemělo toto doručení žádných právních následků. Od tohoto doručení tudíž nepočala běžet lhůta pro podání incidenční žaloby a proto nemohlo ze strany věřitele dojít ani k jejímu zmeškání.

Nelze přičítat k tíži věřitele, že zasláním vyrozumění insolvenční správce jednal fakticky nad rámec poučení soudu, zvláště když takový postup správce není v rozporu se zákonem, naopak je na doporučení insolvenčních soudů správci praktikován i vůči věřitelům, kteří přezkumnému jednání byli přítomni. V dané věci tak věřitel v souladu s poučením daným mu ve vyrozumění insolvenčního správce legitimně očekával, že se na něj vztahuje úprava § 198 odst. 1 věty za středníkem IZ, tedy že lhůta pro podání žaloby na určení mu neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění dle § 197 odst. 2 IZ, a že mu ovšem tato lhůta začne běžet až od okamžiku doručení vyrozumění jeho právnímu zástupci. K tomu však dosud nedošlo, a podmínky k vydání napadeného usnesení tudíž nebyly splněny.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ve vztahu k uvedené právní úpravě nutno poukázat na ustálenou judikaturu, která je pro poměry insolvenčního řízení vyjádřena např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 ze dne 20.10.2009 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, publikovaného v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006. Podle těchto judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ) přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem buď věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byť nesprávně-zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby. Případný nesprávný úsudek insolvenčního správce o tom, že popřená pohledávka je nevykonatelná, pak podle § 198 odst. 3 IZ má v řízení o žalobě pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který je navíc ve smyslu § 199 odst. 3 IZ-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro něž pravost nebo výši pohledávky popřel, a které ovšem podléhají limitům popěrných námitek stanoveným v § 199 odst. 2 IZ.

Z uvedeného dále plyne, že pokud insolvenční správce, který považuje přihlášenou popřenou pohledávku za nevykonatelnou, vyrozumí věřitele podle § 197 odst. 2 IZ, může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Pro případ, že nevykonatelná pohledávka věřitele byla popřena na přezkumném jednání, jehož se tento věřitel zúčastnil, se stran řádného poučení tohoto věřitele o jeho právu uplatnit popřenou pohledávku incidenční žalobou dle § 198 odst. 1 IZ vyslovil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20.1.2011, uveřejněném pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, následujícími závěry: Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 IZ, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se-ač byli přítomni-náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že na základě insolvenčních návrhů v záhlaví označených dlužníků-manželů, spojených s jejich návrhy na povolení oddlužení, bylo dne 31.5.2011 zahájeno insolvenční řízení dlužnice (KSLP 29 INS 9416/2011) a insolvenční řízení dlužníka (KSLP 29 INS 9415/2011). Soud prvního stupně obě tyto věci usnesením ze dne 16.6.2011 spojil ke společnému projednání v insolvenčním řízení dlužníka. Usnesením č.j. KSLP 29 INS 9415/2011-A-12 ze dne 7.7.2011 pak soud rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením a usnesením č.j. KSPK 29 INS 9415/20011-B-13 ze dne 3.11.2011 schválil společné oddlužení dlužníků ve formě splátkového kalendáře.

Z obsahu spisu dále plyne, že před rozhodnutím o úpadku dlužníků, dne 23.6.2011 byly soudu doručeny jednak insolvenční návrhy věřitele směřující proti dlužníku a proti dlužnici, jimiž dle § 107 odst. 1 IZ přistoupil k jejich společnému řízení, a také přihlášky pohledávek věřitele. Těmito přihláškami (doplněnými podáním ze dne 1.9.2011) uplatnil vůči dlužníku a shodně i vůči dlužnici pohledávky (evidované v obou insolvenčních věcech pod P1) v celkové výši 300.222,73 Kč, a to jistinu ve výši 182.195,36 Kč a příslušenství ve výši 118.027,37 Kč sestávající z úroků, úroků z prodlení a nákladů nalézacího a exekučního řízení. Věřitel tuto pohledávku vůči dlužníkům přihlásil s tím, že ji nabyl postoupením od původního věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., že vyplývá ze smlouvy o překlenovacím úvěru a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 29.9.2009, č.j. 3 C 262/2008-19, který nabyl právní moci dne 1.12.2009, a že pro ni je vedena exekuce soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou pod sp.zn. 103 EX 22073/10. Dále věřitel v přihlášce vyznačil, že pohledávka je (pro částku 182.195,36 Kč) dle výše uvedeného pravomocného rozsudku vykonatelná. Své insolvenční návrhy a přihlášky pohledávek podal věřitel prostřednictvím označené právní zástupkyně-advokátky Mgr. Dagmar Beníkové, jež své oprávnění k zastupování věřitele v insolvenčním řízení (ve věci dlužníka i dlužnice) doložila procesní plnou mocí vystavenou jí věřitelem dne 21.5.2011.

Z obsahu přihlášek P1 a jejich příloh (připojených také k insolvenčním návrhům) vyplývá, že přihlášená jistina i její příslušenství-úroky, úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení-byly věřiteli (v řízení vedeném proti dlužníku a dlužnici) přiznány výše uvedeným pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29.9.2009, jímž byli dlužník a dlužnice solidárně zavázáni k jejich zaplacení, a že pro tyto pohledávky již také byla proti dlužníkům nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Klatovech č.j. 28 EXE 479/2010-14 ze dne 24.6.2010 a č.j. 27 EXE 1949P2010-14 ze dne 25.6.2010.

Ačkoli je z uvedeného zjevné, že pohledávka P1 v celkové výši 300.222,73 Kč, přihlášená v insolvenční věci dlužníka i dlužnice představuje jedinou společnou pohledávku věřitele vůči těmto dlužníkům, byla přezkoumávána zvlášť ve věci každého dlužníka, jako kdyby šlo o 2 různé pohledávky. K přezkoumání došlo na společném zvláštním přezkumném jednání konaném dne 30.9.2011, jehož se vedle správce a obou dlužníků zúčastnil i věřitel, a to osobně prostřednictvím přítomné Mgr. Tatiany Cimbaľákové. V průběhu odvolacího řízení totiž věřitel k výzvě soudu prvního stupně vyjasnil, že plné moci ze dne 6.9.2011, jimiž Mgr. Cimbaľáková na zvláštním přezkumném jednání prokázala své oprávnění jednat za věřitele (v obou insolvenčních věcech), nevystavil jmenované jako procesní plnou moc (co zvolenému zástupci-obecnému zmocněnci-dle § 24 a § 27 o.s.ř.), ale že šlo pouze o pověření Mgr. Cimbaľákové k jednání za věřitele dle § 21 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (určené toliko k danému přezkumnému jednání). Toto pověření se tudíž nijak nedotýkalo zastupování věřitele advokátkou Mgr. Beníkovou, které nadále trvá.

Na uvedeném zvláštním přezkumném jednání pohledávky P1 v celkové výši 300.222,73 Kč popřel insolvenční správce, a to jen co do uplatněného úroku z prodlení a pouze částečně do výše 7.002,70 Kč s tím, že v tomto rozsahu považuje vyčíslení úroků z prodlení za období od 1.7.2010 do 8.7.2011 za nesprávné. Jakkoli věřitel v přihlášce (přihláškách) této pohledávky vyznačil, že je vykonatelná pro částku 182.195,36 Kč , zjevně tím (vzhledem k dalšímu kontextu přihlášky) nemínil, že není vykonatelné také dále vymezené příslušenství této jistiny-úroky, úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení, když jejich vykonatelnost věřitel, jak již řečeno, s přihláškou doložil. Přesto však-jak plyne z dalšího obsahu spisu-insolvenční správce a také soud prvního stupně zacházeli s popřenou pohledávkou úroků z prodlení jako s pohledávkou nevykonatelnou.

V seznamech přihlášených pohledávek dlužníka a dlužnice správce vyznačil, že pohledávky P1 v celkové výši 300.222,73 Kč jsou vykonatelné v částce 182.195,36 Kč (aniž by ovšem v těchto seznamech jednotlivé přezkoumávané pohledávky P1 specifikoval a k jejich ne/vykonatelnosti se zvlášť vyslovil). Po sdělení (potvrzení) správcova popěrného stanoviska pak soud prvního stupně na zvláštním přezkumném jednání přítomnému věřiteli (jakožto jedinému z věřitelů, který se jednání účastnil) adresoval poučení dle § 198 IZ, tedy poučení odpovídající případu, kdy došlo k popření nevykonatelné pohledávky.

Za popsaného stavu věci tedy nutno vycházet z toho, že insolvenční správce předmětnou částečně popřenou pohledávku úroků z prodlení (evidovanou u obou dlužníků pod P1) předběžně posoudil jako nevykonatelnou, což soud prvního stupně akceptoval (a věřitel takovému postupu ani v odvolání neoponoval). V tom případě byl věřitel povinen zařídit se podle poučení, kterého se mu na zvláštním přezkumném jednání ohledně jeho práva uplatnit popřenou pohledávku určovací žalobou od soudu dostalo. Z protokolu o tomto jednání však vyplývá, že soud dal věřiteli poučení doslovnou citací § 198 odst. 1 IZ. Tedy namísto poučení, že přítomný věřitel popřené nevykonatelné pohledávky má právo uplatnit ji (v popřené výši) příslušnou určovací žalobou podanou do 30 dnů od daného zvláštního přezkumného jednání, soud věřitele poučil tak, že lhůta k podání určovací žaloby mu neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění insolvenčního správce o popření jeho pohledávky podle § 197 odst. 2 IZ.

Na základě tohoto poučení tudíž věřitel legitimně očekával, že mu toto vyrozumění bude insolvenčním správcem (řádně) doručeno a že dříve mu lhůta k podání určovací žaloby uplynout nemůže. Insolvenční správce poté věřiteli (podáním ze dne 18.10.2011) příslušné vyrozumění dle § 197 odst. 2 IZ (s opětovným poučením o věřitelově právu podat incidenční žalobu dle § 198 IZ) skutečně zaslal. Protože v insolvenčním řízení ve smyslu § 7 odst. 1 IZ platí pro doručování písemností účastníku, který má zástupce s procesní plnou mocí, ustanovení § 50b od.st. 1 a 2 o.s.ř., a to i při doručování písemností insolvenčním správcem, mohlo být správcovo vyrozumění ze dne 18.10.2011 věřiteli řádně doručeno jen pokud by je obdržela jeho právní zástupkyně Mgr. Dagmar Beníková. Správce však toto vyrozumění doručil (dne 25.10.2011) jen věřiteli samému. Protože takové doručení nemělo žádných procesních účinků, nemohlo ani založit běh patnáctidenní lhůty k podání určovací žaloby, na niž-ve smyslu poučení, jehož se věřiteli dostalo-bylo uplynutí lhůty k podání této žaloby vázáno. Pak ovšem tato propadná lhůta nemohla věřiteli uplynout a tudíž nemohl nastat dle poslední věty § 198 odst. 1 IZ následek, že popřená pohledávka je zjištěna ve výši uvedené při jejím popření a že v popřené výši se k ní nepřihlíží. Proto nebyly podmínky k tomu, aby soud prvního stupně podle § 185 IZ popřenou část věřitelovy pohledávky ve výši 7.002,70 Kč odmítl (což navíc v napadeném usnesení uvodil zákonem nepředpokládaným výrokem, jímž vyslovil, že se k popřené části pohledávky nepřihlíží).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. února 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva