3 VSPH 106/2012-P112-7
MSPH 78 INS 14526/2011 3 VSPH 106/2012-P112-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: LOGURAN, a.s. se sídlem Praha 4, Na Pankráci 121/1658, IČO: 27007884, o odvolání věřitele č. 93: BAGETTE, s.r.o. se sídlem Unhošť, Dolany 71, IČO: 26425165, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2011, č.j. MSPH 78 INS 14526/2011-P112-2,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2011, č.j. MSPH 78 INS 14526/2011-P112-2, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl přihlášku věřitele č. 93 BAGETTE, s.r.o. (Věřitel) a rozhodl, že právní mocí usnesení se jeho účast v insolvenčním řízení končí.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož usnesením ze dne 13.10.2011, č.j. MSPH 78 INS 14526/2011-A-9, byl zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé byli vyzváni k podání přihlášek svých pohledávek za dlužníkem ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, k němuž došlo 13.10.2011. Zjistil, že přihlášku pohledávky Věřitel předal k poštovní přepravě 29.11.2011, zatímco posledním dnem lhůty 30 dnů k podání přihlášky připadl na 14.11.2011. Konstatoval, že lhůta určená k podání přihlášek je lhůtou propadnou a nevratnou, jejímž zmeškáním pohledávka nezaniká, ale v insolvenčním řízení, není-li včas přihlášena, nemůže být uspokojena. S odkazem na ustanovení § 173 a § 185 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k právnímu závěru, že přihláška pohledávky byla podána opožděně, nepřihlíží se k ní, a proto ji odmítl a vyslovil, že právní mocí rozhodnutí se účast Věřitele v řízení končí.

Toto usnesení Věřitel v zákonem stanovené lhůtě napadl odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá. Namítl, že insolvenční soud zveřejnil výzvu k podání přihlášek až dne 11.11.2011, jak se podává z obsahu insolvenčního rejstříku (událost B-6), a pokud předal k poštovní přepravě přihlášku dne 29.11.2011, učinil tak ve stanovené lhůtě. Upozornil, že insolvenční soud přijal pohledávku věřitele VODÁRNA PLZEŇ, a.s. z 15.11.2011, tj. den po uplynutí stanovené lhůty, a též přihlášku pohledávky věřitele Fuentec GmbH až 14 dní po uplynutí lhůty.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 173 odst. 3 IZ pak lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo vázanou na podmínku. Podobně se nepřihlíží k popřené pohledávce, nepodá-li věřitel popřené pohledávky v zákonem stanovené lhůtě žalobu na určení její pravosti (§ 198 IZ).

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 IZ). K zachování lhůty k podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Se zřetelem k tomu zákon též stanoví jako zásadu doručování soudních rozhodnutí (předvolání, vyrozumění či jiných písemností) tzv. zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Tyto písemnosti se zásadně doručují pouze vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu s jejich současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se pojí účinky doručení (§ 71 odst. 1 a 2 IZ-tzv. doručení vyhláškou). Uvedené platí, i když písemnost byla doručována zvlášť ve smyslu § 75 IZ (proto, že tak stanoví zákon anebo proto, že tak rozhodl insolvenční soud). Rozhodnutí vydaná insolvenčním soudem v insolvenčním řízení tak nabývají účinnosti již okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 IZ).

Věřitelé jsou oprávněni přihlašovat své pohledávky za dlužníkem nikoli až v průběhu lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, která představuje konečnou (propadnou) lhůtu k podání přihlášek, nýbrž již od zahájení insolvenčního řízení, a to, i kdyby insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek (§ 110 odst. 1, § 173 odst. 1 IZ). Zahájení insolvenčního řízení insolvenční soud oznamuje dle § 101 IZ vyhláškou zveřejněnou na jeho úřední desce a v insolvenčním rejstříku, již doručuje zvlášť jen stávajícím účastníkům řízení, známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska) dle § 430 IZ, a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 IZ. Obdobně i rozhodnutí o úpadku soud doručuje pouze vyhláškou postupem dle § 71 odst. 1 IZ; zvlášť se dle § 138 IZ doručuje pouze dlužníku, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (podle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili a jsou tedy již účastníky řízení), a zahraničním věřitelům dle § 430 IZ, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 IZ.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v daném případě byla vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení, již soud dle § 110 odst. 2 IZ spojil s výzvou k podávání přihlášek věřitelů, zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 16.8.2011 (č.j. MSPH 78 INS 14526/2011-A-2). Následné usnesení č.j. MSPH 78 INS 14526/2011-A-9 ze dne 13.10.2011, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka, bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku; tímto okamžikem nabylo dle § 89 odst. 1 IZ účinnosti. V tomto usnesení soud stanovil věřitelům-v souladu s § 136 odst. 3 IZ-třicetidenní lhůtu k podání přihlášek, a to s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty dle § 173 odst. 1 IZ. Ve smyslu § 57 odst. 1 o.s.ř. lhůta k podávání přihlášek počala běžet následujícího dne (14.10.2011) a jelikož její konec připadl na sobotu 12.11.2011, tato lhůta podle § 57 odst. 2 o.s.ř. skončila následujícího pracovního dne, tj. v pondělí 14.11.2011. Vzhledem ke skutečnosti, že tato lhůta je lhůtou procesněprávní, je dle § 57 odst. 3 o.s.ř. zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Odvolatel však svoji přihlášku pohledávky předal k poštovní přepravě až dne 29.11.2011, a tedy po uplynutí lhůty, jíž soud v rozhodnutí o úpadku stanovil.

Je tedy zřejmé, že pokud se Věřitel se řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou určující konečnou lhůtu k přihlášení pohledávek včas neseznámil, jde tato okolnost v insolvenčním řízení jen k jeho tíži. K námitce Věřitele o zveřejnění výzvy dne 11.11.2011 (správně 10.11.2011 jako událost B-6) odvolací soud podotýká, že tento dokument představuje výzvu dle § 430 IZ adresovanou známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), jímž ale Věřitel není.

Odvolatel nezpochybňuje, že třicetidenní procesní lhůtu k podání přihlášky určenou v rozhodnutí o úpadku (obsahujícím i poučení o následcích zmeškání lhůty) nedodržel (tedy že přihlášku dal na poštu k přepravě až po uplynutí lhůty určené rozhodnutím o úpadku). Namítá však, že se řídil výzvou k podávání přihlášek č.j. MSPH 78 INS 14526/2011-B-6 ze dne 10.11.2011 s tím, že lhůtu v ní stanovenou dodržel a jeho přihláška je tudíž včasná.

Podle insolvenčního spisu soud prvního stupně dne 10.11.2011 zveřejnil v insolvenčním rejstříku výzvu ze stejného dne (jako dokument B-6), podle které věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, tak musí učinit ve lhůtě do 30 dnů ode doručení této výzvy . K tomu soud připojil poučení, že k zachování lhůty postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit, a že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Dále připojil poučení o způsobu, jakým mají být přihlášky podány, a (s výslovným poukazem na článek 42 Nařízení Rady č. 1346/2000) o potřebě učinit podání v překladu do českého jazyka.

Jak zdůraznil Nejvyšší soud např. ve svém usnesení sen. zn. 29 NSČR 21/2009 ze dne 27.7.2011, uveřejněném pod č. 150/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení sen. zn. 29 NSČR 35/2009 ze dne 27.7.2011, uveřejněném pod č. 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jako R 151/2011), ustanovení § 430 IZ ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen vůči známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska; ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska insolvenční soud takovou povinnost nemá. K tomu Nejvyšší soud dále uvedl, že tam, kde příslušné ustanovení zákona (zde § 430 IZ) může vyvolat určité (byť nikoli opodstatněné) pochybnosti o okruhu osob, jimž má být adresována výzva soudu učiněná na jeho základě, je vhodné a žádoucí, aby soud výzvu konkretizoval způsobem, jenž takové pochybnosti již nevyvolá. Proto je vhodné a žádoucí, aby insolvenční soud formuloval výzvu k podávání přihlášek pohledávek dle § 430 odst. 3 IZ tak, že ji adresuje známým věřitelům z ostatních (jiných) členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a doplní poučení, že tato výzva neplatí pro věřitele z České republiky.

I když v posuzované věci insolvenční soud požadavku řádného označení adresátů výzvy ze dne 10.11.2011 zjevně nedostál (nesprávně ji adresoval všem dosud nepřihlášeným věřitelům , aniž do ní jakkoli promítl omezení založené úpravou obsaženou v § 430 IZ), s přihlédnutím k obsahu této výzvy, zejména k požadavku na překlad do českého jazyka spojenému s výslovným odkazem na příslušný článek Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, tato výzva nemohla u odvolatele (tuzemského věřitele) vyvolat dojem, že je určena jemu. To i s přihlédnutím k tomu, že v té době již takový Věřitel musel znát obsah výzvy zveřejněné 13.10.2011 (a jemu adresované) jako součást rozhodnutí o úpadku.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud se odvolatel včas neseznámil s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení spojenou s výzvou k podávání přihlášek, na jejímž podkladě mohl přihlášku pohledávky podat, a pokud se včas neseznámil ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku, jímž byla stanovena konečná lhůta pro přihlašování pohledávek, nebo pokud se-jak měl-těmito výzvami neřídil, jde tato okolnost jen k jeho tíži.

Jelikož prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není ve smyslu § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že k přihlášce pohledávky odvolatele podané až po uplynutí lhůty určené v rozhodnutí o úpadku se podle § 173 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nepřihlíží, a tato pohledávka v něm tedy být nemůže ani přezkoumána a uspokojována.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, když odvolatelovu přihlášku dle § 185 IZ odmítl. Proto odvolací soud napadené usnesení jako ve výroku věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. ledna 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová