3 VSPH 1058/2013-A-13
KSPH 37 INS 11060/2013 3 VSPH 1058/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , IČO: 41993721, bytem a místem podnikání v Čelákovicích-Sedlčánkách, Mírové náměstí 6, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č.j. KSPH 37 INS 11060/2013-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č.j. KSPH 37 INS 11060/2013-A-8, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2013, č.j. KSPH 37 INS 11060/2013-A-8, uložil dlužnici Marcele anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a uvedl, že účelem zálohy je zejména překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Tím má být umožněn výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnuta záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Pokud přitom bude úpadek dlužnice řešen konkursem, bude minimální částka odměny insolvenčního správce přesahovat maximální výši zálohy, kterou lze uložit.

Soud při svém rozhodování vycházel dále z toho, že dlužnice podle seznamu majetku, který připojila k insolvenčnímu návrhu, vlastní pouze několik movitých věcí v předpokládané souhrnné hodnotě cca 10.000,-Kč. Naproti tomu se ze seznamu závazků dlužnice podává, že tato má závazky vůči 16 věřitelům v celkové výši 3.197.321,24 Kč. Její úpadek bude pravděpodobně řešen nepatrným konkursem, neboť dlužnice nepodala spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení a reorganizace je rovněž vyloučena.

Z těchto důvodů a vzhledem k účelu zálohy stanovil soud prvního stupně povinnost dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, neboť jen tak bude poskytnuta dostatečná záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty, která má (dle vyjádření dlužnice) velmi nízkou hodnotu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice odvolala a požadovala snížení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je pro ni v její tíživé finanční situaci vysoká a není ji schopna v plné výši uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Soud prvního stupně správně vyšel z účelu institutu zálohy dle § 108 IZ, coby náhradního zdroje úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a záruky úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ). S ohledem na odvolací argumentaci dlužnice nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř., popř. v zákoně o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Z obsahu spisu vyplývá, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 19.4.2013 domáhala zjištění svého úpadku. Podle insolvenčního návrhu a jeho příloh je dlužnice bez zaměstnanců, má vůči 20 věřitelům závazky v celkové hodnotě 3.248.736,24 Kč, které jsou splatné déle než 30 dnů, nebo déle než 3 měsíce. Nemá žádný finanční majetek ani pohledávky za třetími osobami. Její majetek tvoří pouze běžné vybavení domácnosti, mobilní telefon a notebook, vše v dlužnicí odhadnuté celkové ceně 10.700,-Kč.

V daném případě nebude možné řešit úpadek dlužnice jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ). Návrh na povolení oddlužení spolu se svým insolvenčním návrhem dlužnice nepodala (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ), nedomáhala se zatím ani reorganizace, která bude ostatně u dlužnice zřejmě vyloučena (§ 316 odst. 4 IZ). Náklady insolvenčního řízení přitom představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce-ta dosahuje v případě jejího určení dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně částky 45.000,-Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužnice (včetně zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny -§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužnice v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

V dané fázi řízení nelze s dostatečnou jistotou předvídat, zda se všechen majetek dlužnice podaří zpeněžit a jakého výtěžku může být takovým zpeněžením dosaženo. Na základě dlužnicí poskytnutých údajů přitom nelze důvodně předpokládat, že zpeněžením jejích movitých věcí (o jejichž současném stavu ani v odvolání ničeho neuvedla) mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení, nebo že takový výtěžek bude dosažen z jejích příjmů, o kterých rovněž ničeho ve svém návrhu neuvádí. Přitom je zřejmé, že již sám proces zpeněžování majetku dlužnice insolvenčním správcem (nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek) vyžádá náklady, které při absenci dostatečných finančních prostředků dlužnice je nutno zajistit zálohou. Je přitom z povahy jejího účelu vyloučené, aby byla zaplacena postupnými splátkami.

Vzhledem ke skladbě a hodnotě majetku dlužnice, k počtu jejích věřitelů a souhrnné výši jejích závazků je zřejmé, že soudem prvního stupně stanovená výše zálohy není nepřiměřeně vysoká.

Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše. Proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.].

V Praze dne 14. října 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová