3 VSPH 1055/2012-A-13
MSPH 90 INS 17135/2012 3 VSPH 1055/2012-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 6-Dejvice, Kafkova 1432/47, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-7 ze dne 23. července 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-7 ze dne

23. července 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 17135/2012-A-7 ze dne 23.7.2012 uložil dlužníku: Václav anonymizovano (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bude řešeno konkursem, neboť jako nepodnikající fyzická osoba nepodal návrh na povolení oddlužení a z jím předložených listin se podává, že kromě zůstatku ve výši 51.621,10 Kč na účtu u penzijního připojištění a jedné nedobytné pohledávky nemá žádný majetek.

Soud citoval § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a současně vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a co sleduje insolvenční zákon podle § 1, a uvedl, že nejde-li o nesystémovou výjimku podle § 144 IZ, pak bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho pokračování. Pokračoval, že testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li schopen dlužník takový majetek identifikovat a z něho zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (např. právě ze zůstatku na penzijním účtu, který navrhuje zahrnout do podstaty), pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužník nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009-A ze dne 19. června 2009).

S ohledem na uvedené soud postupoval podle § 108 odst. 1 a 2 IZ a uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Výše zálohy byla stanovena v souladu s názorem vyjádřeným v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009-A ze dne 19. června 2009 a KSHK 45 INS 2986/2008, 1 VSPH 174/2008-A, 1 VSPH 187/2008-A, neboť úpadek dlužníka bude řešen konkursem a lze očekávat, že odměna správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. v minimální výši 45.000,-Kč (bez DPH) bude představovat podstatnou část nákladů insolvenčního řízení. Doplnil, že bylo čistě na dlužníku, jehož stíhala povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (§ 98 odst. 1 a 2 IZ), aby si finanční prostředky na zaplacení zálohy opatřil v dostatečném časovém předstihu (dlužník má vykonatelné závazky již z roku 2003).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Uvedl, že plnil svou zákonnou povinnost podat insolvenční návrh, dlouhodobě nevykonává podnikatelskou činnost a v průběhu roku 2012 byl vymazán ze živnostenského rejstříku. Kromě nedoplatků na výživném mu vznikly veškeré závazky z podnikatelské činnosti. Do finančních problémů v podnikání se dostal po velmi složité životní situaci, kdy po násilné smrti společníka byl hospitalizován na psychiatrii, kde se dodnes léčí, prodělal infarkt a rakovinu prostaty. Je v invalidním důchodu a stále se léčí a v důsledku těchto událostí nebyl dostatečně schopen posoudit následky svého jednání, resp. splnit včas povinnost podat insolvenční návrh. Má zato, že mu neměla být záloha uložena vůbec, nebo v minimální výši. Pokud jde o zůstatek na účtu u penzijního fondu, jež navrhuje zahrnout do majetkové podstaty, nemůže s ním disponovat z důvodu exekuce. Tento zůstatek je však oprávněn zahrnout do majetkové podstaty insolvenční správce, jemuž tak vznikne právo na jeho výplatu, takže má fakticky k dispozici finanční prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

V souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ musí navrhovatel v insolvenčním návrhu uvést, zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku či hrozícím úpadku, ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Úpadek předlužením definovaný v § 3 odst. 3 IZ přichází v úvahu jen v případě dlužníka (právnické nebo fyzické osoby), který je podnikatelem.

Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Jak plyne z ustálené judikatury, v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh, v němž sice uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený úpadek se však omezil jen na konstatování, že v současné době má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, je proti němu vedeno několik exekucí, z nichž některé byly pro nemajetnost zastaveny. Existenci známých závazků dokládá jejich seznamem a dále rozhodnutími vydanými v exekuci, tyto závazky přesahují 8 mil. Kč. Nedisponuje žádným majetkem výraznější hodnoty, vyjma běžného ošacení a základních zdravotnických pomůcek, pobírá invalidní důchod 11.788,-Kč, avšak po srážkách je mu vypláceno 7.824,-Kč měsíčně, takže své závazky s ohledem na jeho příjem a majetkové poměry není schopen plnit. Má nesplatný zůstatek ve výši 51.621,10 Kč u AXA Penzijní fond, a.s., jeho pohledávky jsou dlouhodobě nedobytné. V přiložených seznamech závazků dlužník řádně označil své věřitele s rozlišením závazků na vymáhané exekučně a ostatní, jejichž souhrn činí 8.781.672,13 Kč s tím, že výše závazků u jednotlivých věřitelů jsou uvedeny jen jako Odhadovaná výše závazku (bez příslušenství), tedy aniž by vyčíslil celkovou výši jednotlivých svých závazků (včetně příslušenství), o jejich splatnosti neuvedl ničeho. Pouze v prohlášení, že seznam je správný a úplný uvedl, že existenci pohledávek uvedených věřitelů nepopírá, z podstatné části jsou starší deseti let, pohledávky, které nejsou či nebyly vymáhány exekučně, vyjma výživného na syny Václava (162.311,-Kč) a Ondřeje (159.419,-Kč), namítá proto jejich promlčení, podle dostupných údajů část věřitelů již neexistuje, popř. jsou v konkursu nebo v likvidaci, o dalších věřitelích mu není nic známo, některé věřitele nelze s odstupem času přesně identifikovat, s žádným z nich netvoří koncern, a není mu známo, že by někteří věřitelé uplatňovali právo ze zajištění.

Z uvedeného je jasné, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní údaje o výši a splatnosti jednotlivých svých závazků a tyto údaje neuvedl ani prostřednictvím seznamu závazků. V insolvenčním návrhu tedy dlužník (ani prostřednictvím seznamů, které nejsou řádné) nevylíčil skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, tj. neuvedl rozhodné skutečnosti svědčící o jeho tvrzeném úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka není způsobilý projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazuje popsané nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Za této situace nebyly dány podmínky k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy, ale jedině k tomu, aby soud prvního stupně insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková