3 VSPH 1050/2016-B-38
KSPL 52 INS 5414/2014 3 VSPH 1050/2016-B-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Václavy Markgrafové, nar. 23.1.1973, bytem v Návrší 19, 350 02 Tuřany, o odvolání RWE Energie, spol. s r.o. , IČO 49903209, se sídlem v Praze 10, Limuzská 12 (Věřitel), zast. Mgr. Kamilem Stypou, advokátem, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 5414/2014-B-29 ze dne 3. února 2016

takto:

Odvolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 5414/2014-B-29 ze dne 3. února 2016 se o d m í t á .

Odůvodnění:

Věřitel, který nepřihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí podal v jeho průběhu návrh na zrušení schváleného oddlužení dlužnice podle § 418 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) s odůvodněním, že má za dlužnicí pohledávky z titulu dodávky zemního plynu ve výši 3.496,--Kč, splatnou 9.5.2011 a ve výši 1.225,44 Kč splatnou 13.7.2011, jim odpovídající závazky však dlužnice neuvedla v seznamu závazků podle § 104 InsZ, v němž uvedla, že je úplný a správný. Tato okolnost svědčí o nepoctivém záměru dlužnice při podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení a je i důvodem pro zhodnocení jejího jednání jako trestný čin podle § 222 tr. zák. poškozování věřitele.

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) návrh Věřitele zamítl.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPL 52 INS 5414/2014-B-11 z 5.8.2014 schválil oddlužení dlužnice, a že 3.6.2015 mu byl doručen návrh Věřitele na zrušení oddlužení dlužnice s tím, že má za ní pohledávku 3.496,--Kč a 1.225,44 Kč na základě faktur VS 1510388333 resp. VS 1510644092, které neuvedla, v seznamu závazků, dopustila se tak trestného činu poškozování věřitele a projevila tak nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice uvedla, že pohledávky Věřitele buď zanikly (uhradil je otec dlužnice) nebo se promlčely. isir.justi ce.cz

Insolvenční správce uvedl, že dlužnice plní své povinnosti plynoucí ze schváleného splátkového kalendáře, že očekávaná míra uspokojení jejích nezajištěných věřitelů při nezměněných příjmových podmínkách je 100% za 13 měsíců trvání oddlužení, přičemž v 16. měsíci trvání plnění splátkového kalendáře byli nezajištění věřitelé uspokojeni v míře 46,78%. Konstatoval, že pohledávky tvrzené Věřitelem jsou předmětem sporu před Okresním soudem v Karlových Varech vedeným pod sp. zn. 9C 41/2014, jež však z důvodu existence insolvenčního řízení bylo přerušeno. Lze však přičítat k tíži Věřitele, že tyto pohledávky nepřihlásil do insolvenčního řízení.

Insolvenční soud vyšel z vyjádření insolvenčního správce a cituje ustanovení § 418 InsZ dospěl k právnímu závěru, že bylo volbou Věřitele, že nepodal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení ve lhůtě do 19.5.2015. V případě, že by Věřitel ve lhůtě běžící od 18.4.2014 přihlásil své pohledávky do insolvenčního řízení, nepochybně by po jejich zjištění byly poměrně v insolvenčním řízení uspokojeny. Uzavřel však, že zmeškání Věřitele nemůže jít k tíži dlužnice, která řádně splátkový kalendář plní.

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, co je obsahem napadeného usnesení a zda-li Věřiteli, který není účastníkem insolvenčního řízení, svědčí právo se proti němu odvolat a dospěl k závěru, že Věřiteli takové právo nesvědčí.

Podle § 418 odst. 4 InsZ rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) v němž jsou formulovány důvody zrušení schváleného oddlužení, může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Z uvedeného plyne, že tak může učinit z úřední povinnosti, má-li určité poznatky, jež by jej mohly vést k závěru, že tu jsou důvody schválené oddlužení dlužníka podle citovaného ustanovení zrušit.

Podle § 11 odst. 1 InsZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 InsZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z napadeného usnesení plyne závěr, že insolvenční soud se zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení, avšak bylo namístě návrh Věřitele přezkoumat jen jako podnět, neboť se nestal účastníkem insolvenčního řízení. Zamítnutí návrhu Věřitele pak lze hodnotit jen jako formu, v níž tento podnět insolvenční soud vyřídil, namísto toho, aby sdělil Věřiteli zcela neformálně, že jeho podnět přezkoumal, avšak neshledal důvody pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka z úřední povinnosti.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že napadené usnesení svým obsahem představuje soudní dohled nad probíhajícím insolvenčním řízením ve smyslu § 11 odst. 1 InsZ se závěrem, že tu nejsou poznatky, jež by byly důvodem pro zrušení dlužníkova schváleného oddlužení. Proti takovému rozhodnutí odvolání přípustné není.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za podstatné doplnit, že Věřitel ke své tíži může přičítat, že se s uvedenou pohledávkou za dlužníkem ve stanovené lhůtě insolvenčního řízení nepřihlásil, nestal se tak účastníkem insolvenčního řízení, neboť pak by insolvenční soud mohl o návrhu věcně legitimovaného účastníka insolvenčního řízení rozhodnout.

Věřiteli tak legitimace k podání odvolání nesvědčí, a proto bylo odvolání odmítnuto podle § 218 písm. c) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení dovolání n e n í přípustné.

V Praze dne 27. května 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková