3 VSPH 1049/2016-A-12
MSPH 98 INS 10163/21016 3 VSPH 1049/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Avventura, spol. s r.o. v likvidaci, IČO 27641155, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1568/23, o odvolání dlužníka proti usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 10163/2016-A-6 ze dne 2. května 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 10163/2016- A-6 ze dne 2. května 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,--Kč na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud vyšel z toho, že dlužník se nachází v likvidaci a lze očekávat, že nemá dostatek finančních prostředků, aby insolvenční správce mohl po svém ustanovení plnit své zákonné povinnosti, že nejsou k dispozici žádné listiny, resp. dlužníkovo účetnictví, přičemž má dlužník 4 věřitele se splatnými pohledávkami. Cituje § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční soud dospěl k závěru, že náklady insolvenčního řízení nebude lze uspokojit z dlužníkova majetku a protože odměna insolvenčního správce vždy bude činit podle vyhl. č. 313/2007 Sb. (Vyhláška) minimálně 45.000,--Kč, uložil dlužníkovi zálohu v odpovídající výši.

Toto usnesení napadl dlužník prostřednictvím svého likvidátora odvoláním a navrhl, aby bylo od uložení zálohy na náklady insolovenčního řízení upuštěno s ohledem na okolnosti případu, kdy se dlužník nachází v likvidaci, žádný majetek nemá a nejsou k dispozici žádné listiny svědčící o dlužníkově podnikatelské činnosti. Doplnil, že původní jediný společník společnosti a jednatel Oxaně Klyukvina prodala svůj obchodní podíl Lukasczi Smalecovi, který jak se později ukázalo neexistuje a smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná. Oxana Klyukvina po třech letech byla opět zapsána jako jediný společník a jednatel Dlužníka do obchodního rejstříku. Nebyly ji však předány žádné dokumenty ani informace svědčící o činnosti dlužníka v této době. Uzavřel, že záloha ve výši 45.000,--Kč je příliš vysoká a dlužník ji nebude schopen uhradit. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. To platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu jeho celkových nákladů, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 InsZ) není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona vyplývá, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník se nachází v likvidaci, a že insolvenční návrh podal prostřednictvím svého likvidátora (Oxana Bonda zapsaný 23.9.2015 do obchodního rejstříku), dlužník nemá žádný majetek a nejsou k dispozici ani žádné listiny týkající se dlužníkovy činnosti v uplynulém období. Dlužník má 4 věřitele se splatnými pohledávkami o celkové výši 78.255,26 Kč.

Výsledky dosavadního řízení tak nasvědčují tomu, že dlužnice nemá majetek, z něhož by mohl být získán výtěžek postačující pro úhradu očekávaných nákladů insolvenčního řízení (konkursu nebo nepatrného konkursu), a nemá ani žádné příjmy, které by mohly být na úhradu nákladů insolvenčního řízení využity.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že v projednávané věci lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, v němž činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,--Kč buď podle § 1 odst. 5 Vyhlášky, dojde-li ke zpeněžování dlužníkova majetku, nebo podle § 2a Vyhlášky, dojde-li k přezkumu přihlášek pohledávek. Na základě výše uvedeného však nelze očekávat, že by finanční prostředky postačující k úplné úhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení bylo možné získat jinak.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud pro úplnost za vhodné doplnit, že dokončení likvidace dlužníka a jeho výmaz z obchodního rejstříku nejsou nikterak podmíněny insolvenčním řízením, a že v případě zastavení insolvenčního řízení pro nesložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nebrání nic jeho likvidátorovi, aby likvidaci dokončil podle ustanovení občanského zákoníku (§ 187 až § 209).

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková