3 VSPH 1049/2015-A-43
KSUL 74 INS 9846/2014 3 VSPH 1049/2015-A-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , IČO 47328495, bytem a sídlem Komořanská 827/19, 434 01 Most, zahájené na návrh a) SILMET Příbram a.s., IČO 26210428, sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram III, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem AK Na Flusárně 168, 261 01 Příbram III a b) A-Trading, a.s., IČO 48289540, sídlem Karlova 455/48, 110 00 Praha 1, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2015, č.j. KSUL 74 INS 9846/2014-A-31,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2015, č.j. KSUL 74 INS 9846/2014-A-31, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. března 2015, č.j. KSUL 74 INS 9846/2014-A-31, v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužnice Jarmily anonymizovano (dále jen dlužnice ), v bodě II. výroku ustanovil insolvenční správkyní Insolvency Project v.o.s. (dále jen insolvenční správkyně ), v bodě III. konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tj. dne 26. 3. 2015. V dalších výrocích pak soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenční správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužnice; stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů; dlužnici stanovil lhůtu k odevzdání seznamů jejího majetku a závazků insolvenčnímu soudu a insolvenční správkyni; poučil ji o dalších jejích procesních povinnostech. Insolvenční správkyni soud stanovil lhůtu k předložení seznamu přihlášených pohledávek a uložil navrhovatelkám a) SILMET Příbram a.s. (dále jen navrhovatelka a) a b) A-Trading, a.s. (dále jen navrhovatelka b) povinnost, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výše uvedeného usnesení zaplatily společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatelka a) insolvenčním návrhem podaným dne 9. 4. 2014 domáhala zjištění úpadku dlužnice; návrh dokládala pohledávkou z titulu rámcové kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2003 a fakturami za dodané zboží-pohonné hmoty v celkové výši 52.364.165,00 Kč s příslušenstvím, jež dlužnice nezaplatila. Současně navrhovatelka a) tvrdila a dokládala pohledávky jí známých dalších věřitelů dlužnice.

Dne 14. 5. 2014 bylo soudu doručeno přistoupení k insolvenčnímu řízení věřitelkou Česká spořitelna a.s., IČO 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, která dokládala peněžité pohledávky za dlužnicí z úvěrové smlouvy č. 498-026-06 ze dne 03. 2. 2006 ve výši 676.807,25 Kč a smlouvy č. 498-030-06 ze dne 27. 3. 2006 ve výši 3.380.463,23 Kč, celkem tak pohledávky v hodnotě 4.057.270,48 Kč.

Tyto pohledávky věřitelka Česká spořitelna a.s. postoupila na společnost A-Trading, a.s., IČO 48289540, sídlem Karlova 455/48, 110 00 Praha 1, s účinky pro insolvenční řízení ke dni 18. 12. 2014.

Dlužnice navrhla insolvenční návrh zamítnout, jelikož prokázání pohledávky navrhovatelky a) by předpokládaným rozsahem dokazování přesahovalo účel insolvenčního řízení; dlužnice uplatnila i námitku promlčení dílčích plnění a též zpochybňovala splatnost pohledávky navrhovatelky b) a tím i její aktivní legitimaci k podání návrhu.

Dne 16. 5. 2014 oznámila Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, že za dlužnicí eviduje pohledávky v celkové výši 157.596,00 Kč za neuhrazené pojistné na sociální zabezpečení včetně penále za období let 2010, 2011, 2012 a 2013, když za tyto roky nebyla dlužnicí splněna povinnost podat Přehled o příjmech a výdajích.

Cituje § 133 odst. 2, § 3 odst. 1, 2 a 3 a § 86 IZ a § 133 o.s.ř. soud prvního stupně měl za prokázané, že dlužnice má minimálně 2 věřitele s peněžitými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlouhodobě není schopna splácet (neplní po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a je proto v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 a 2 písm. b/ IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužnice do bodu I. a II. výroku včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh navrhovatelek a) a b) na prohlášení úpadku zamítne a ve zbylé části napadené usnesení zruší.

Namítala, že tvrzený dluh vůči navrhovatelce a) byl ve skutečnosti tvořen řadou závazků dílčích, u nichž by bylo třeba zkoumat, zda z nich bylo reálně plněno, a zda již byly ze strany dlužnice uhrazeny. Soud prvního stupně podle dlužnice nepřihlédl k námitce promlčení ve vztahu k navrhovatelce a). Za nesprávný měla právní závěr soudu prvního stupně, že došlo k přerušení promlčecí doby v důsledku podání předchozího insolvenčního návrhu, který byl na dlužnici podán dne 3. 11. 2011. Tento insolvenční návrh totiž soud odmítnul, neboť neobsahoval úředně ověřený podpis advokáta a zmocnitele na procesní plné moci; takový návrh nebyl vůbec způsobilý vyvolat účinky, předvídané ustanovením § 97 odst. 2 IZ. Dlužnice ve svém odvolání odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011 publikované pod R 33/12.

Ke splatnosti dluhu vůči navrhovatelce b) došlo-jak se uvádí v odvolání-v důsledku skutečnosti, že vůči dlužnici bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem neoprávněné insolvenční řízení. Dlužnice nezpochybňovala, že má za navrhovatelkou b) závazek, vyplývající ze Smlouvy o úvěru; výši závazku učinila spornou. Jelikož insolvenční řízení nebylo proti ní řádně zahájeno, nemohla podle dlužnice ani nastat splatnost pohledávky ze smlouvy o úvěru.

Navrhovatelka a) měla rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Soud při zkoumání aktivní legitimace vycházel z předložených důkazů, vystavených faktur a jednotlivých stáčecích lístků , které potvrdily dodání zboží dlužnici. Osvědčena byla též pluralita věřitelů, a to nejen insolvenčními navrhovateli.

Navrhovatelka b) ve svém vyjádření zdůraznila, že má za dlužnicí splatnou pohledávku, jelikož dlužnice dlouhodobě nesplácí svůj dluh, proto navrhla, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 3 IZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka a) se insolvenčním návrhem podaným dne 9. 4. 2014, s nímž spojila přihlášku svých pohledávek, domáhala rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice. V řízení bylo nesporným, že mezi navrhovatelkou a) a dlužnicí byla dne 5. 8. 2003 uzavřena rámcová kupní smlouva na dodávku pohonných hmot, na jejímž základě navrhovatelka a) dodávala dlužnici v dílčích dodávkách pohonné hmoty v množství již mezi stranami smlouvy sporném. Dílčí dodávky, jež navrhovatelka a) následně účtovala, v řízení předloženými fakturami, probíhaly v období od 8. 9. 2009 do 20. 9. 2011. Navrhovatelka a) předložila seznam faktur, kopie vystavených faktur a kopie stáčecích lístků . Doklady o odběru pohonných hmot obsahují údaj o dni odběru, místě odběru, jsou opatřeny podpisy pověřené osoby dodavatele, jakož i příjemce plnění.

Soud prvního stupně ovšem nesprávně došel k závěru, že ohledně těchto pohledávek navrhovatelky a) za dlužnicí neběžela po dobu ode dne 3. 11. 2011 do dne 12. 11. 2013 promlčecí doba. Dne 3. 11. 2011 sice navrhovatelka a) podala návrh na zahájení insolvenčního řízení proti dlužnici, usnesením ze dne 24. 9. 2013, č.j. 2 VSPH 1109/2013-A-65, odvolací soud ovšem zrušil bez náhrady, aniž by věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 20166/2011-A-52 ze dne 25. dubna 2013 (jímž byl insolvenční návrh zamítnut). Odvolací soud zdůraznil, že insolvenčním návrhem, k němuž nebylo možné přihlížet pro absenci předepsaného podpisu, nemohlo být

účinně zahájeno insolvenční řízení; soud prvního stupně tedy neměl zákonnou oporu pro jakékoli rozhodování ve věci. Se zřetelem k tomu ani nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby (§ 402 obch. zák.).

Je proto zjevné, že některé dílčí pohledávky navrhovatelka a) uplatňuje po proběhlé čtyřleté promlčecí době, jež počala běžet od splatnosti jednotlivých pohledávek. Pak ovšem může obstát námitka dlužnice promlčení některých dílčích nároků. Nutno dodat, že při posuzování toho, zda je dlužnice v úpadku, není soud povinen zkoumat přesnou výši pohledávek, neboť to je vyhrazeno další fázi řízení-přezkumnému řízení, popř. incidenčnímu řízení; postačuje osvědčení pohledávky. Pro posouzení aktivní legitimace této navrhovatelky a) však uvedený závěr nemá význam, neboť ta část pohledávek z rámcové kupní smlouvy, jejichž splatnost nastala později, než před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, počítané (zpětně) od 9. 4. 2014, nepochybně promlčena není. K tomuto závěru-jak výše uvedeno-zcela postačuje obsah insolvenčního spisu a žádného obsáhlého dokazování třeba není.

Nadto tu jsou důsledky plynoucí z omezení námitek dlužníka podle § 141 odst. 2 IZ. I kdyby platilo, že pohledávky navrhovatelky a), jimiž dokládala svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, byly promlčeny, nemohlo by toto zjištění vést ke zrušení či změně rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku, jelikož úpadek dlužnice je osvědčen.

Dne 16. 4. 2014 oznámila Česká správa sociálního zabezpečení, že za dlužnicí eviduje pohledávky za neuhrazené pojistné na sociální zabezpečení včetně penále. Dlužnice dále nesplnila zákonnou povinnost podat Přehled o příjmech a výdajích za období 2010, 2011, 2012 a 2013. Existence této pohledávky se dlužnici zpochybnit nepodařilo; nedoložila totiž, že ji před vydáním rozhodnutí o úpadku uhradila.

Ze zprávy insolvenční správkyně a přihlášek pohledávek vyplývá, že splatné pohledávky mají vůči dlužnici i další věřitelé. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 13 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 87.735.385,98 Kč a 6 zajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 6.022.242,48 Kč.

Po dobu delší 30 dnů dlužnice neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, z nichž řada má vůči ní vykonatelné pohledávky-jmenovitě Finanční úřad pro Ústecký kraj, Finanční úřad pro Liberecký kraj, Česká správa sociálního zabezpečení, Komerční banka, a.s., Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky. Úpadek dlužnice má tedy odvolací soud za osvědčený i došlými přihláškami pohledávek ostatních věřitelů, z nichž mnohé jsou vykonatelné.

Úpadek dlužnice je tedy osvědčen. Přestože odvolací soud přisvědčil tvrzení dlužnice ohledně promlčení některých dílčích pohledávek navrhovatelky a), je zjevné, že dlužnice po dobu delší 3 měsíců neplnila splatné závazky po lhůtě splatnosti vůči více věřitelům. Domněnku úpadku podle § 3 odst. 2 písm. b) IZ dlužnice nevyvrátila.

Jelikož je osvědčen úpadek dlužnice, postrádá též opodstatnění námitka nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky b) (§ 141 odst. 2 IZ).

Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených bodech I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 1. září 2015

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová