3 VSPH 1045/2012-B-20
KSHK 42 INS 2452/2012 3 VSPH 1045/2012-B-20

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Jarmila anonymizovano , anonymizovano , bytem Štoky 259, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 2452/2012-B-9 ze dne 18.července 2012

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 2452/2012-B-9 ze dne 18.července 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), rozhodl, že konkurs projedná jako nepatrný (bod III. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají 18.7.2012 ve 11:48 hodin (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že svým usnesením č.j. KSHK 42 INS 2452/2012-A-7 z 23.2.2012 zjistil dlužničin úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil dlužnici insolvenčního správce. Vycházel přitom z údajů uvedených v insolvenčním návrhu, podle nichž dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 10.869,--Kč, nabízí nezajištěným věřitelům na základě dvou smluv o důchodu nad rámec srážek celkem 3.500,--Kč při celkových závazcích 688.409,--Kč, takže dlužnice by takto byla schopna uhradit nezajištěným věřitelům v průběhu 5 let alespoň 30 % jejich pohledávek. Vyšel ze zjištění, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 5 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 710.956,82 Kč, jež byly všechny při přezkumném jednání zjištěny, že podle zprávy insolvenčního správce příjem dlužnice byl navýšen na částku 11.027,--Kč měsíčně a že dlužnice ke svému příjmu doloží nikoliv dvě smlouvy o důchodu, nýbrž jen jednu na částku 2.500,--Kč měsíčně po dobu plnění splátkového kalendáře, jež se srážkami z příjmu dlužnice budou dostatečné pro splnění oddlužení. Konstatoval, že vyzval dlužnici k doložení této smlouvy o důchodu, že dlužnici byla tato výzva doručena 14.6.2012, avšak na výzvu dlužnice nikterak nereagovala. Cituje ustanovení § 405 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, jež by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. že dlužnice pouze ze svého starobního důchodu nebude schopna v průběhu 5 let uhradit alespoň 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto povolené oddlužení dlužnice neschválil. Zároveň podle § 405 odst. 2 InsZ prohlásil na dlužničin majetek konkurs, který s ohledem na počet věřitelů bude veden jako konkurs nepatrný za splnění podmínek ustanovení § 314 a § 315 InsZ.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby odvolací soud přehodnotil její nabídku nezajištěným věřitelům v souvislosti s předloženou smlouvou o důchodu, kterou k výzvě nepředložila insolvenčnímu soudu jen proto, že jí tomu bránily zdravotní potíže, a která zaručuje další příjem 2.500,--Kč měsíčně po dobu plnění splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 InsZ).

Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto návrhu rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm.a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé v některé z jeho forem (plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty), bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm.b/).

Podle § 398 InsZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud insolvenční soud v rámci rozhodování o schválení oddlužení zjistí, že se zřetelem ke všem okolnostem nedosáhne plnění dlužníka (subjektivně k tomu legitimovanému podle § 389 odst. 1 InsZ) v rámci procesu oddlužení ani částky odpovídající 30% výše pohledávek nezajištěných věřitelů, oddlužení dlužníka neschválí, ledaže by tito věřitelé s nižším plněním souhlasili. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřitelem), tak ve fázi insolvenčního řízení následujícím po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jím současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno.

Z insolvenčního spisu plyne, že rozhodnutím č.j. KSHK 42 INS 2452/2012-A-7 z 23.2.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenční soud přitom vycházel z toho, že dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 10.869,--Kč, nemá vyživovací povinnost a nabízí další příjem ze dvou smluv o důchodu znějící celkem na částku 3.500,--Kč, zatímco výše závazků činí 688.409,--Kč. Vycházeje z uvedených dat insolvenční soud dovodil, že nabídka dlužnice je dostatečná a že plněním splátkového kalendáře za dobu 5 let poskytne nezajištěným věřitelům 38,75 % jejich pohledávek (při měsíční nabídce 10.869,--Kč a 3.500,--Kč činí měsíční splátka 5.536,--Kč, představující za 5 let plnění 332.160,--Kč a po odečtení odměny insolvenčního správce a náhrad hotových výdajů ve výši 65.340,--Kč včetně DPH nabídka dlužnice činí 266.820,--Kč, zatímco 30 % nezajištěných pohledávek činí 206.522,--Kč. Přes urgence dlužnice nezaložila smlouvy o důchodu, a proto insolvenční soud oddlužení dlužnice neschválil, neboť byl prokázán jako jediný příjem dlužnice 11.027,--Kč ze starobního důchodu, a zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 710.956,82 Kč, takže 30 % těchto pohledávek činilo 213.287,--Kč, zatímco dlužnice z uvedeného příjmu nabízela měsíčně 3.308,--Kč (ve výši srážek podle § 276 a násl. o.s.ř.), představující za 5 let plnění 198.480,--Kč. Nabídka nezajištěným věřitelům po odečtení odměny a náhrad hotových výdajů insolvenčního správce (65.340,--Kč včetně DPH) tak činila jen 133.140,--Kč, tj. 18,72 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

V daném případě insolvenční soud vycházel ze skutečností mu známých v době vydání rozhodnutí, které nepotvrzovaly, že by dlužnice zákonem požadované plnění nezajištěným věřitelům poskytla, zároveň nebyl v řízení zjištěn souhlas nezajištěných věřitelů s plněním nižším než 30 % jejich pohledávek. Insolvenční soud tak nepochybil, když oddlužení dlužnice neschválil.

V průběhu odvolacího řízení však došlo k významné změně okolností důležitých pro rozhodnutí, pro které rozhodnutí insolvenčního soudu již neobstojí. Dlužnice s podaným odvoláním doložila smlouvu o důchodu z 23.7.2012 uzavřenou s Radkem anonymizovano , anonymizovano , bytem jako dlužnice, který se zavázal dlužnici vyplácet důchod ve výši 2.500,--Kč měsíčně po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, počínaje měsícem, v němž nastanou účinky takového rozhodnutí.

Tento nový příjem pak při výpočtu možné splátky do splátkového kalendáře v rámci oddlužení lze započítat do příjmu dlužnice ze starobního důchodu v plné výši. Takto příjem dlužnice činí měsíčně 13.527,--Kč, z něhož měsíční splátka je 4.975,--Kč, představující za 5 let plnění 298.500,--Kč a po odečtení odměny a náhrad hotových výdajů insolvenčního správce 65.340,--Kč nabídku nezajištěným věřitelům ve výši 233.160,--Kč, tj. 32,8 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Z uvedeného vyplývá, že částka, kterou by mohla na základě doložených příjmů dlužnice plněním splátkového kalendáře dosáhnout, činí takřka 33 %, což pro splnění jedné z podmínek přípustnosti oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) InsZ postačuje. Ostatně, kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a ten by pak byl definitivně řešen konkursem.

Z toho důvodu odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně, aby při závěru o splnění všech dalších podmínek přípustnosti oddlužení rozhodl podle § 406 odst. 3 InsZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20.srpna 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová